Do zákulisí...

Školní dítky a Siska (Alžběta Matoušková) Úterní představení Barbory, v pořadí čtvrté, se konalo v malebném prostředí kosmonoského zámku. A bylo jediné v letošním létě, které jsme nepořádali sami. Pozvání přišlo od místní Kulturní besedy.  Nakládalo se ve 14.30 u Domu kultury. A tak jsme dorazili k zámku zhruba okolo třetí hodiny po poledni. Ovšem zámek byl nedobytný. A tak jsem volal paní Remešové, zda bychom mohli dovnitř, že toho máme hodně na stavění. Paní jsem trochu zaskočil:"Ježíši, už..."   Ubezpečil jsem jí, že nejsem spasitel, načež se hovor dále vedl v civilnějším duchu. Nakonec asi po čtvrt hodině dorazila další paní, zámek otevřela a my mohli stavět. První  přišel na řadu zvuk, světla a pak scéna. A tady nastal malý  zádrhel. Ve hře máme tzv. revuálku. Malou oponku, před kterou během přestaveb vystupujeme při tzv. forbínách my dva s Radkem Kotlabou. No a tady jsme neměli jaksi revuálku na co pověsit. Nakonec pár chytrých hlav, a myslím že to...

  Pro někoho třetí repríza, pro někoho premiéra. Momentka ze zákulisí. (zleva stojící Miloš Kubík, Eva Burešová, Katka Luňáková, Kateřina Roscová, Tomáš Dlask, zleva dole Jarda Bílek a Simona Matoušková ml.) Úterý 8. srpna mělo být podle předpovědi slunečné, teplé. Opak byl pravdou. Slunce sice několikrát vykouklo, ale většinu dne se nebe halilo do mraků barvy rozlitého cínu. Kultura Doksy nám dle dohody připravila podium, sezení a pro diváky občerstvení. My (děda Vašek, Radek Kotlaba a já se Simčou a holkami)jsme s technikou dorazili asi na 14. hodinu. Stejně tak přijela i scéna. Tu dovezl Tomáš Bosambo (manžel Evy Burešové, a taky to pak odvezl zpátky do Bolky). O dvě hodiny později bylo postaveno a v 17.00 začala zvukovka. Mezitím párkrát mrholilo. Na 18. hodinu dorazil zbytek herců, připravili jsme si rekvizity, převlíkli jsme se do kostýmů a s napětím očekávali, zda a kolik lidí přijde. V předprodeji se prodalo asi 40 lístků, což byl fajn základ. Ovšem zima, která s ...

Bára a Simča si to letos užily opravdu moc. A Simčina poznámka, když už jsme odjížděli z Hronova, mě skoro až dojala. "Za rok nechci k moři, chci sem do Hronova." A to je i dost velký poděkování všem, kdo Hronov letos připravili. (Foto: J. Švácha)  Sobotní ráno nás přivítalo deštěm, jakoby i samo nebe zaplakalo nad končící scénickou žatvou. Sbalit, pár posledních slov s kamarády, předváděčky seminářů, oběd v Gulášovně, další loučení a poslední představení (ta zbylá dvě jsme oželeli, ač neradi, viz. heslo únava). Poslední byl na pořadu blok ZUŠek. První jsme viděli HuSDrŠ, Nové Město na Moravě (doporučení z Dětské scény Svitavy, celostátní přehlídky dětského divadla a přehlídky dětských recitátorů). Poměrně šifrovaný název představení - Mý/ísTOPy/i(s) ovšem ukrýval poměrně srozumitelnou a jasnou zprávu o hledání vlastního místa (na světě) a byl v podstatě analogií Totování. Pro mě ovšem o hodně srozumitelnější, milejší, uvěřitelnější, snad právě proto, že to byl soubo...

  Saturnin, Klášterec nad Ohří - uvidíte v Bělé Poslední den, který jsme prožili celý na letošním 93. ročníku Hronova, až do hluboké noci. Co jsme viděli? SATURNINA od divadelního souboru Klas, Klášterec nad Ohří, SEX od souboru Žumpa Nučice a na závěr TOTOVÁNÍ od skupiny D.R.E.D./Náchodsko-Kladsko-Pražsko. Náhodou se moje vlastní pořadí včerejška kryje i s časovou posloupností, jak jsme představení viděli.  SATURNIN - velmi pěkná dramatizace Jirotkovy humoristické novely, skvělý Saturnin, velmi dobrá teta Kateřina, překrásná slečna Barbora :). Divadlo přece má být zážitek. Tempo hry není nijak závratné, ale plyne jako milé prvorepublikové vyprávění s jistou dávkou sentimentu a nostalgie. Vtipy jsou vypointované, vychází z předlohy, žádná aktualizace (díky Bohu). Zkrátka milé představení.  SEX - hra Pavla Kouhouta a la these, že se u nás víc kecá, než dělá. Skupina pěti intelektuálů, spisovatelů a disidentů, pan Václav, pan Ludvík, pan Ivan, pan Saša, ...

  Lakomec, Divadelní klub Jirásek Česká Lípa Čtvrtek 3. srpna byl po několika deštivých dnech opravdu pěkný.  A to nejen díky slunci a modré obloze, ale i díky kvalitním inscenacím. Tedy z valné většiny. Také se leccos odehrálo na letošním 93. ročníku poprvé.  Dneska se opět vrátím ke svému pořadí podle toho, jak se mi které představení poskládalo na pomyslném žebříčku od nejlepšího k těm méně zdařilým. Malý podotek - na performanci "Tento malý svět herce Owena Coereye" nebyly lístky, takže jsem ho nespatřil. Viděly ho opět Simonka s Bárou jako seminaristky, obě byly poměrně nadšené, ač rozuměly pramálo. Simonka dokonce prohlásila, že si konečně uvědomila, jak je na tom s angličtinou. Ale to jen na okraj. Naprostou peckou a radostí byla včerejší pohádka od souboru SUD ze Suchdolu nad Lužnicí "ZA PĚT MINUT DVANÁCT". Soubor s představením postoupil z loňské Rakovnické Popelky. Příběh o robotu Menoru3 (vnucuje se srovnání se slavným 3PO, neb je také ...

  Beseda loutek. Místo loutkového představení beseda o Hronovu za pěkných 240,-  :( Pěkně odpočatí jsme strávili dvě příjemné hodinky (cca od jedné do tří) na náměstí a pak hurá na představení Beseda loutek. Po předchozích "loutkárnách" jsme byli natěšení stejně jako řada dětí, seminaristů a místních. A přišly loutky na scénu. Nervózně poposedávaly, humor ještě před začátkem? Proč ne? Ale ouha. Přes poměrně efektní začátek, světla, dým a hudba, následovala beseda skrytých osobností z řad lektorů a představitelů města o Hronově jako festivalu, jeho zázemí, Hronovském Kultu osobnosti (to jako mysleli Jiráska?) Nepadlo jediné jméno. Proč?Probíralo se tisíckát probírané a povětšinou to bylo mlácení prázdné slámy. ("tohle je špatně, ale fakt nevím jak jinak...") Probíralo se nedostatečné zázemí, neteče teplá voda, jestli by neměl být seminář na přijímání kritiky (jako fakt takováhle blbost?) Pak Písíčko. Tedy problémový klub ("...asi tam mají nějaký problém".) ...

  Tanec, pohyb a zase tanec (3000 otáček) Úterý. Prší, vlhko, lezavo. Ale divadlo jede dál. Dnes především pohybové, taneční. Trochu se toho bojím, vůbec tomu nerozumím, přesto věren heslu "Přijmi všechno, otevři se novým zážitkům" vstupuji do sálu Josefa Čapka.  Ještě na začátek musím podotknout, že se mi nepodařilo vidět všechno, částečně protože nebyly lístky, částečně proto, že jsem něco už viděl a tak postřehy na některá představení vychází z hlášení mých děvčat. A tak se dneska nebude jednat o žádné pořadí, ale o chronologický výčet viděného. Ať tak či tak. Sál Josefa Čapka, BLOK PŘEDSTAVENÍ Matěj Výborný OKAMŽIKOKA (doporučení Mladá scéna Ústí nad Orlicí) mladý, vysoký a pohybově nadaný kluk. Do okamžiku než scénu zalije modré světlo se v tom orientuji. Pak už nevím vůbec nic. Petr Matoušek se ztratil, zatímco M atěj Výborný na scéně maká na 100 %. On za to nemůže, že nevím co se děje. A to se fakt snažím být  otevřený. 3000 otáček (nominace z Otevřeno Kolín) ...

  Jakoby se nechumelilo, Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou Třetí den, lehká únava. Čtyři představení. Největší schýza dne - obsluha v baru Sálu Josefa Čapka. Slečna je mimo rytmus i realitu. Jejím mottem je: "Odradit co nejvíc zákazníků." U mě to tedy zafungovalo. Na mou otázku v půl druhé, jestli když si objednám jídlo dostanu ho tak, abych stihl představení ve 14.00 odpověděla věštecky:"Hmmm, ne!" Já na to, "Dobrá tak mi dejte tu vychvalovanou RULANDU ŠEDOU (ve Zpravodaji rubrika Win Vin), ale prosím z lahve, ne z boxu. A ona lakonicky: "No, tu nemáme." A já: "Tak to nechci nic." A odešel jsem na pivo a halušky.  Ale pojďme k divadlu. Moje pořadí úterních shlédnutých inscenací: Fredy , Divadlo Masopust Praha, Inspirativní - hodně stylizované, hodně drsné, těžké, smutné. Ale dostali mě. I všechny moje holky. Příběh Fredyho Hirsche, pedofilního židovského trenéra dětí v koncentráku. Takhle to zní jako něco na co bych podruhé nešel. A tak...

Včerejší vrchol, alespoň pro mě - Kašparek a zbojník Den druhý, zatím (13:44) méně vlhký než ten předešlý. Slečny Matouškovy odešly do semináře (to zní trochu jako bychom je dali do kláštera) Sedím v "Čapkárně", čekám na guláš a předpřipravuji si report na další den. Dnes nás čekají čtyři představení z toho Kašpárek a zbojník je inspirativní inscenace od Divadla Drak. Dále nás čeká Valpružina noc od ZUŠ v Mladé Boleslavi, Družstvo Ďáblice od Teritoriálního tyátru z Prahy a Brambůrky Most Pavla Skály a spol. s představením Kolik nám zbejvá? Kdo bude dnes na první příčce, kdo propadne. Uvidíme, už se těším. Tak úplně nepropadl nikdo. A to je super. Nedělní (moje) pořadí: První příčka (aby taky ne, jsou to profíci) ZAPSANÝ SPOLEK ČESKÝCH A SLOVENKÝCH LOUTKÁŘŮ UVÁDÍ: KAŠPÁREK A ZBOJNÍK.  Naprosto fantastický, s lehkostí a nadhledem vyprávěný česko-slovenský příběh o tom, co spojuje, co odlišuje Čechy a Slováky. Humor, gagy, nápady, vtipy, lehká nostalgie. ...

Dnes to vypuklo. Tedy ono to opravdu trochu vypuklo už včera večer. Od půl deváté (20:30) bylo setkání seminaristů, kde se naše holky poprvé setkaly se svými lektory (Simonka - Jé, je, jé komediééé, lektor Petr Michálek a Barunka Seminář pro náctileté Cesta hrdiny, lektorka Oxana Kaplanová). Pak jsme čekali na vztyčování vlajky přehlídky, kterou nesly postavy (a taky herci) z prvního letošního představení. Lucerna v podání místního souboru nám bohužel utekla i kvůli výše zmíněnému setkání s lektory. Vlajka byla vztyčena, lehce zavlála a začalo krápat. A tak se šlo na punkový koncert skupiny Bez šance. A byl to opravdu nářez. Čtyři kluci sice vypadali jako když si odskočili ze základky, ale řezali do toho jako zjednaní. Ráno přišlo trochu brzy. A musím poděkovat holkám, že mě nechali spát a Simča je odvezla na semináře. A zase zádrhel. Z našeho Motobydla nešlo vyjet, což jsem netušil a užíval si pohodlí ranního poválení, zatímco všechny moje holky spěchaly pešky do Hronova...

Vlastně před-Hronov Do Hronova jsme se přemístili ze Dvora Králové ze Safari Campu. Takže provoněni ještě pachy a vůněmi Afriky jsme zamířili do rodiště Aloise Jiráska a kraje bří Čapků.  Ubytování jsme měli domluveno v penzionu MOTOBYDLO. Ubytování klaplo, ovšem! Pokoj sice je, ale bez sociálního zařízení. A kdo zná ranní rituály, a zvlášť moje, chápe, že jsem byl velmi rozčarován. Vlivem majitelky, která zvala a zvala a přestala počítat pokoje a nepamatovala si, co komu slíbila, a já, respektive my, budeme mít hajzly na chodbě.  A to vůbec nemluvím o tom, že spolu s námi je ubytováno asi čtyřicet Harleyistů. Zatímco my jsme se na recepci dozvídali onu Jobovku o absenci vlastního WC, naše dcery byly vyděšeny příjezdem motorkářů. Nebylo divu, každý z přijíždějících byl (a je)vybaven váhou rovné metráku, řadou kožených doplňků a celých sérií tetování. Lebkami počínaje a nápisy v nacistickém kurentu konče. Motocykloví chlapci nás opustí (díky Bohu) v neděli a pak už to snad půjd...

  Děkovačka s písničkou na Putně při premiéře Tak je to konečně venku. Máme po premiéře Těžké Barbory. I po první repríze na zámku v Bělé pod Bezdězem. Obě uvedení dopadla dobře, ale vezmu to postupně pro ty, kdo čekají na podrobnou reportáž z obou představení. Píšu to až teď, protože nebyl čas. Premiéra 12. července, Letní scéna Putna, 19:00 Všechno začalo okolo 11.00 v Domě kultury, kde jsme naložili techniku (Radek Kotlaba, děda Vašek a já) a pak se přesunuli na Putnu, kde jsme začali stavět světla a zvuk. Potřebovali jsme udělat zvukovou zkoušku, aby Simona (Matoušková) vyladila vše k dokonalosti pod dohledem Lukáše Prokoráta, který musel odjet zvučit na letní scénu Harfa v Praze. Okolo třetí odpoledne začala zvukovka a spolu s ní dorazil i Honza Jíše s autem naloženým scénou a rekvizitami. Zhruba na pátou se objevovali první herci a herečky a pak už to šlo samospádem. Přišlo první zvonění a už se nic nedalo zastavit. V první (a vlastně i v druhé) polovině vše běželo ...

  Jednání na radnici v Eidamu vám možná připomenou, to co sami znáte.  Buď osobně nebo z televize.  A jdeme do finále. Musím dodat - konečně. S tímhle představením, jsme se "crcali" neskutečně dlouho. Trochu za to může covid, dost my. Ale to je už za námi. Teď se musíme soustředit a hledět do budoucna. Tak tedy čistě pragmaticky.  Scéna je už funkční a kompletní. Za nás stojí Truhlářství Andrš, trochu já, Honza Jíše a náš děda Vašek Hájek. Chybí jen pojmout zadní prospekt a to je na mě. Kostýmy. Ty šije opět paní Chocholoušová. Stejně jako pro Prodavače snů a Vávru. Ještě nejsou všechny na světě, ale šije tak, až se jí jehla rozpaluje. Takže by snad měly být všechny pokupě už v pondělí? Uvidíme.  Rekvizity  většinou už jsou také pokupě, chybí jen pár drobností (Petrovy listiny a brašna, peníze, apod.) Světla a zvuk (tedy hlavně zvuk) jsou laděny za pomocí Lukáše Prokoráta, tak abychom premiéru zvládli sami. Tedy my! Za pult příští týden ve středu usedne ...

  Agnes, Rivka a Ida (v civilu Týna Licinbergová, Simona Matoušková ml. a Katka Luňáková) zaujatě sledují dění na jevišti Poslední představení sezony jsme odehráli doma v Domě kultury ve čtvrtek 22. června. A i když porota Wintrova Rakovník představení Prodavači snů "neposlala dál", tedy nedoporučila nás na Celostátní přehlídku Piknik Volyně, hrajeme tuhle "židovinku" velmi rádi a cítíme v ní velký potenciál. Tohle uvedení mělo trochu komplikovanější průběh, díky tomu, že jsem ve hře fyzicky přišel o jednu z dcer. Bětka Matoušková dostala k narozeninám lístky na představení do Prahy a tak její repliky a vlastně i celou dramatickou postavu skočila Simonka. Sice na filmových záběrech byla Bětka, ale podle reakcí diváků to vůbec nevadilo. Zajímavé, člověk by řekl, že je to zmate. No možná spali.  Ne samozřejmě žertuji, reagovali velmi pěkně a vstřícně. Vzhledem k začínajícím letním teplotám jich nebylo jako vždycky, a přesto byli velmi "při věci". Nezapomeňte...

  V jedné z našich písní ze hry Mušketýři se zpívá všechno co začalo jedou též končí... A je to zkrátka pravda. Zanechme laciné sentimentality a řekněme rovnou, že DĚTSKÉ DIVADELNÍ STUDIO Divadýlka na dlani po 25 letech ukončuje (dočasně) svou činnost. Únava jak fyzická, tak mentální nás pedagogy, k tomuto kroku přivedla už v pololetí. Ale chtěli jsme dotáhnout školní rok do konce a tak jsme spolu s dětmi připravili malý projekt dvou dokumentárních dramatizací ze života známých osobností našeho města - Václava Klementa a Adiny Mandlové. Premiéra proběhla na konci června, ve čtvrtek dvacátého devátého. Po představení jsme část dobrovolného vstupného proměnili za voňavé pizzy a chvíli poseděli.  Všem, kdo kdy prošli Dětským studiem, ať už jako lektoři, či jako frekventanti, všem patří náš dík za společně strávené chvíle. Doufáme, že jsme jim alespoň trošku poodhalili roušku tajemství divadelního světa.  Zlomte vaz! Ani vy nezapomeňte, že chodit do divadla je normální! Petr ...

  Naše skupina hrála na nádraží (zleva Simona Matoušková, já Petr Matoušek, Barbora Matoušková, Blanka Kučerová, Simona Matoušková, Alžběta Matoušková a Martin Weiss) Autor foto sám pan starosta Mnichova (Hradiště) Velké oslavy 70. let LIAZU připravovali v Mnichově Hradišti s velkým předstihem. Martin Weiss, náš kolega  a jeden z organizátorů zařadil do programu dvě vystoupení našeho Divadýlka. To jak se povedly jednotlivé skeče a jejich opakování nechám na divácích. Nám se v Hradišti líbilo, počasí vyšlé skvěle, pivo bylo chlazené. oběd zajištěn, co víc si přát.  Naše scénka na  nádraží by se dala nazvat " Liazka tě nikdy nezklame ." Druhá skupina ve složení Týna Licinbergová, Kateřina Roscová, Tereza Juhaňáková,  Václav Hájek a David Durdis hráli mezi litými domky. Tam bylo o něco méně korzujících diváků, ale i tam měli pro koho hrát. My na nádraží jsme měli hrát v každou "půlu", ale z pilnosti jsme hráli každou půlhodinu. Bavili se diváci i my. Zvlášť mě těší...

  Včera to byla fakt legrace... Všechno začalo asi kolem desáté dopoledne. Telefon. na druhé straně Marcela Paterová (Evička Svobodová) a hned po hlase nastydlá, nemocná, špatná. Jestli by to za ní nevzala moje žena Simona. Nebere jí telefon. Dobře napíšu ji, povídám já. A tak jsem taky udělal. Za chvíli přišla odpověď, že hlídá Klárce Pabištové malou Stellu. Aha. Tak já zavolám Katce, ta by Stellu mohla pohlídat místo tebe a ty Evičku Svobodovou "skočíš". Jakože, záskok. Simona souhlasila, a tak volám Katce. Katka Luňková souhlasí. Všechno je super. - Sakra, blesklo mi náhle hlavou a co David Durdis?! Ten je V Budějicích. A tak mu volám, koukám na ferman. Už v listopadu dal NE. Sakra. David zvedl vyzvánějící telefon. Hlas jako po probuzení. "Ahoj Davide, nerad tě budím." - "Nebudíš, učím se. Začalo mi zkouškový" - Aha a jsi doma?" - Ne, jsem v Budějovicích." - A nechce se ti  přijet? Hrajeme Bé pětku..." - "Hmmm, ne." - "Jasn...

  Včera večer, ve čtvrtek 20. dubna se po dvaačtyřicáté počal na jevišti odvíjet příběh inspirovaný ikonickou hrou bří Mrštíků, v našem podání - Vávra. Návštěvnost nebyla špatná, něco kolem třiceti diváků sledovalo a bavilo se, a smálo, či jen vlídně usmívalo při našem vidění slavného dramatu. I po tolika reprízách se někdy stane, že se uši diví, co pusa povídá. Včera se mi povedlo říct"..., aha, néní to pravda? Tady jsem to na vlastní oči slyšel...". Když jsem si uvědomil tu záměnu, trochu mě to rozhodilo. Ale co je ještě veselejší, že Blanka Kučerová, která je se mnou na scéně a v dialogu, si ničeho nevšimla. Ostatní v zákulisí i ve štronzu na scéně to zaznamenali. Diváci taky. A proběhla vlna smíchu.  Jinak představení běželo, tak jak mělo. Nikde žádný zádrhel. No pěkné to bylo. A za měsíc, 18. května nás čekají kluci z Rychnova - BYLO NÁS PĚT . Vstupenky koupíte buď v předprodeji v Informačním centru nebo na SMSTicketu , nebo na místě.  A tady pár fotek ze ...

Zleva Simona Matoušková ml. a Barbora Matoušková, obě při recitaci aneb Jak Bára a Simča válcovali.  Třetí dubnový týden nás v domácím a částečně divadelním zákulisí čekaly nejen přijímací zkoušky na střední školu naší Simonky, ale také recitační soutěž ( DĚTSKÁ SCÉNA -  krajská přehlídka dětských recitátorů) obou našich děvčat - Barbory i Simony.  Obě vystupovaly s textem od Ivany Chřibkové z knihy Suchý hadr na dně mořském. Každá samozřejmě se svým textem, přiměřeným věku. Velkou zásluhu na jejich přípravě má moje žena (jejich maminka) Simona. Obě měly ještě povinně druhý text.  Tentokrát se krajské kolo recitační soutěže konalo v Kutné hoře, v překrásně rekonstruované knihovně kousek od centra města. Oproti zaběhnutým zvyklostem, byly kategorie poněkud zpřeházené a tak první, kdo soutěžil o postup na celostátní kolo ve Svitavách, byla starší z obou dcer Simona.  A musím říct, bez dlouhých řečí, že obhájila loňský postup a znovu b...

  Čestná uznání a ceny za letošní vystoupení na krajské přehlídce Přátelé, kamarádi, my vám ty medaile přivezli. Ale do Volyně nejedeme. Nicméně, svět a filmy se točí dál. A my hrajeme, zkoušíme a jezdíme.  Jaká ocenění jsme tedy získali, všechna za práce na  inscenaci Prodavači snů Divadýlka na dlani Mladá Boleslav. Nejprve čestná uznání: Kateřině Roscové (chybně uvedené jméno Rascová) za roli Anny  Petru Matouškovi za filmové šoty Petru Matouškovi za roli Jákob Bindela A teď ceny: Petře Chocholoušové a hlubinám fundusu za kostýmy Martinu Weissovi za roli Motla Mendla a Nata Dersowitze Na celostátní přehlídku byli doporučeni V.A.D. Kladno s NIKOLOČAVOU a hra SEX DS Žumpa Nučice. Všem oceněným blahopřejeme, doporučeným přejeme zlomte vaz a Rakovníku máváme, zase za rok.... Do divadla choďte, to vám mohu doporučit, ač nedoporučený . Stojí to za to :) -mat-