Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2020

2020_01_23_MB DK, Všichni jsme herci

Obrázek
Díl první komunistický - petice odsuzující emigraci jednoho z kolegů Poslední představení Herců odehrané ve čtvrtek 23. ledna mělo poměrně komplikované pozadí přípravy - pohmožděné vazy v koleně Lukáše Fily, natržené oční víčko Láďy Niklíčka a nakonec, co čert nechtěl já s horečkou. Ještě teď pilně zobu antipyretika a snažím se vyhrabat z choroby, která na mě skočila při péči o dítě :) o naši Babrorku. Ale, všechno má svá pro a proti. I když se na první pohled mohlo zdát, že ta výše zmíněná "proti" byla v převaze - není tomu tak. Třicet diváků, kteří velmi pěkně a živě reagovali bylo první "pro" , pak všeobecná pohoda, opět jsme vpluli do starých známých vod tří posunů v čase a hromady lidí za scénou. A taky byla legrace - a to přímo na scéně. A bylo toho víc. Libor Ševců hraje homosexuálního herce vysokých kvalit, mistra Karla Brázdu. A v jedné vypjaté chvílí říká: "Já jsem sice buzna, ale ne kurva jako ty. No a ve čtvrtek to prohodil. Sice se včas zara

2020_01_20 a 21_Zkoušíme do roztrhání těla

Obrázek
Pan Kvaček - Láďa Niklíček - ještě nepoškozený... (ilustrační foto F. Stýblo) To, že jsou Herci velká produkce, to je jasné. A tudíž, že se musí zkoušet a zkoušet a zkoušet taky není nutné nijak zdůrazňovat. A proto se v pondělí i uterý zkoušelo a zkoušelo. Zkoušel i Rosťa Váňa (Lukáš Fila) s nataženými vazy v koleně, zkoušeli i ostatní až... Až se vrátil Láďa Niklíček ze záchoda s natrženým očním víčkem. Vycházel z pánského WC a zachytil se o háček věšáku, tak nešťastně, že konenčná bilance činí 5 stehů na vnitřním víčku a dva na vnějším. Díky Bohu, bulva neutrpěla. Jak je vidět, pro herce je bezpečno snad jen na jevišti. Když oni pořád courají. A tak se přiďte podívat, jak pro vás hrajeme doslova do roztrhání těla... Choďte do divadla, ale na háčky si věšte jen svrchníky. -mat-

Hranice 10 tisíc zobrazení překročena

Obrázek
Není to ještě ani rok, kdy jsem se se rozhodl, že budu pravidelně * psát blog věnovaný dění okolo Divadýlka na dlani, událostem které se dějí mimo scénu, místům která navštívme a  představením která uvidíme. Malé výročí, které bude mít blog Do zákulisí... 22. ledna 2020 můžete oslavit se mnou. Třeba tím, že se stanete pravidelnými odběrateli, co? 😉 První dárek už jste mi dali vy všichni kdo si alespoň jednou otevřeli některý z příspěvků. V 19. neděli ledna překročila návštěvnost blogu 10 000 čtenářů. Díky a zachovejte nám přízeň. Choďte do divadla, čtěte blog a poslouchejte Divadelního kurýra protože to je normální. -mat- *Pravidelně proto, že asi tři příspěvky pochází ještě z roku 2018. Ale od ledna 2019 tuto činnost provádím pravidelně. 

2020_01_18_Strenice, Vávra_28. repríza

Obrázek
Vilém Mrštík (Láďa Niklíček), Lízalka (Simona Matoušková) a Strouhalka (Katka Luňáková) Foto: Tereza Juhaňáková Dnešní představení Vávry bylo dalším pokračováním našich zájezdů s touhle inscenací. Do Strenického kulturního domu jsme se sjížděli zhruba na pátou hodinu. Honza Jíše, který ve Strenicích bydlí, měl připravené a postavené pozadí, takže jsem vynosili techniku a židle, stoly, postel a za chvíly bylo hotov amy se mohli vesele občerstvovat. Diváci se začali scházet něco po šesté hodině, i když první dvojice už přišla v půl šesté. Celkem se sešlo víc jak padesát diváků. Všechno probíhalo tak jako vždycky - tedy dobře. Hra běžela, diváci se bavili a ani na scéně se nestalo nic mimořádného - prostě další pohodový Vávra. Strenice jsou prostě fajn - už se těšíme na příště. A tady jsou fotky - něco jsme fotil já a něco Terka Juhaňáková -mat-

2020_01_16_DK MB, Vávra_repríza_27

Obrázek
Dnes na představení přibyl i nejmladší člen Eda Weiss s rodiči. Tatínek hrál, maminka kojila. Dnešní představení Vávry neslo pořadové číslo 27. A tím se  mlynář Vávra dostal na 6 příčku v počtu repríz našeho Divadýlka. Na tomhle šestém schodě se tísní spolu se inscenací Snídaně, Žižkův meč a Pít či nepít. Zatímco tato představení potřebovala k dosažení dvaceti sedmi představení devět až sedm sezón Vávra to zmákl ani ne za rok. Premiéru měl 28. února 2019. To jen tak pro zajímavost. Co se týče průběhu představení byl standardní. Diváci v počtu 47 platících byli sice trochu tišší než jsme zvyklí, ale dle zřetelných reakcí se bavili. O čemž svědčil i závěrečný potlesk. Vraceli jsme se klanět čtyřikrát. V šatně nás přišel navštívit malý Weiss Eduard v doprovodu rodičů Libušky a Martina alias Francka. Na všechny se smál, dokonce i chvíli na mě, než zjistil, že to jsem já a pak mu hned bylo do bréče. Jo Herodes můj vzor... A v sobotu nás s Vávrou čekající Strenice, a pak budeme mít ch

2020_01_13 a 14_oprašovačka Herci

Obrázek
Foto je pouze ilustrační - rok 2019 někdy v únoru pro Modrého kocoura S velkými produkcemi je to vždycky stejné, všechno se vždycky zadrhne na lidech. Však by "stouni i flojdi" mohli vyprávět. Inscenace Divadýlka na dlani VŠICHNI JSME HERCI, se řadí k podobně obrovským projektům. Ovšem i když bylo vše naplánováno, nezadržitelnost vesmírné mechaniky vedla k tomu, že pondělní zkouška byla navštívená asi jako "buzerák" 7. kavalérie po bitvě i Little Big Horn, kde většinu jednotky pobyli Siuxové. Pro ty kdo neví o čem píšu, tedy jednoduše - bylo nás málo. Ale ti kdo na zkoušce byli, si alespoň pěkně osvěžili svou paměť. Nakonec se ukázalo, že to není tak strašné. Obě první povídky se projely jak v pondělí, tak i v úterý (to už za daleko mohutnější účasti  kdy naopak chyběli někteří z těch, kdo byli v pondělí) a ukázalo se, že ještě ledacos udržíme. Text tedy určitě. Ale obě zkoušky byly potřebné. Příští týden, pondělí úterý pokračujeme a ve čtvrtek na ostro, tak

2020_01_12_Rakovník, Vávra

Obrázek
Skoro po roce opět v Rakovníku, tentokrát ne na přehlídce, ale jako součást předplatného. Martin Weiss a Radek Kotlaba v šatně Tylova Divadla v Rakovníku Na tohle představení jsme se těšili už do března loňského roku. Tehdy, po našem vystoupení na Wintrově Rakovníku s inscenací Vávra, nás Alenka Mutínská (dramaturgyně Kulturního centra a divadelnice tělem i duší a naše kamarádka), hned tzv. "koupila", tedy domluvili jsme termín našeho Vávry do předplatného. Měli jsme velkou radost, že si v Rakovníku zahrajeme v běžném provozu a staneme se součástí kulturní nabídky ve městě mýdel a pracích prášků.  Vyrazili jsme od Divadýlka něco po půl čtvrté krásným stříbrným Mercedesem fy Hans Landa Tour (ve skutečnosti nás vezl náš kolega a kamarád Pavel Wieser, ale když oni si jsou s představitelem Hanse Landy, rakouským hercem Christopherem Waltzem tak podobní, že mu prostě tak říkáme - konec konců posuďte sami... Jen pro pořádek - Pavel je ten vlevo). Po příjezdu jsme post

2020_01_06_Benátky nad Jizerou, (f)RACEK

Obrázek
Doktor Dorn v šatně se svými genetickými piháči... (foto. T. Juhaňáková) První představení v roce 2020 nás zavedlo do Benátek nad Jizerou. V Malém sále "Záložny" jsme odehráli 6. ledna třetí reprízu (f)RACKA. Nebyli bychom to my, aby všechno šlo hladce. Sice jsme si radši přivezli komplet světla a zvuk, ale pro kabel na 380V jsem se musel otočit. Ještě že to nebylo tak daleko. Z představení, jsem já osobně neměl úplně špatný pocit, ale bylo patrné z reakcí publika že bylo přijato některými diváky, s jistými rozpaky. Zvláště těmi, kteří od nás viděli třeba Vávru a čekali tak velkou "řachandu". Po představení jsem se ptal několika kolegů, jak se jim Racek líbil a diskutující se rozdělili zhruba na dva tábory - tak říkajíc 50 na 50. Někomu se inscenace líbila, někomu ne. Nad vším se zamyslím, zvláště když tu jsou místa, která ani mě příliš neladí. A proto budeme stále dál zkoušet. Příprava úprav ještě zabere nějaký čas a tak začneme zkoušet v únoru. Přesto si