Moje cesta na prkna
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu1gGY97nZvfUMsRB8Lw_tCmIyvpIwOABDrI6Czzr1VZBFSvP8eT3ZQoRlvhs_nsznTO-YG6VvZoprp3Mtcwtypm_VEghTxEaFy99-uMUS6VHPPO-EGKlWgFLHlwHDzoYRak5eDiFIrOM/s640/Petr_Ifig%25C3%25A9nie_1986+%252819let%2529_02.jpg)
Euripides, Ifigenie v Aulidě_Jiráskův Hronov 1986 Vpředu zleva (Jarka Jenčíková, Helena Schindelarzová, Baška Studetská) a vzadu já - 19 let Já vím, že to trochu zní, jako když bilancuju. To ne. Ještě fakt ne. Jen jsem sliboval, že se budu vracet do historie, na divadelní místa, která jsem navštívil a vzpomínat na lidi, které jsem potkal. A každá historie má svůj začátek. Možná to všechno začalo už ve škole. Paní učitelka, když musela odejít ze třídy postavila k tabuli službu aby hlídala pořádek ve třídě. Jednou jsem tohle privilegium dostal i já. A já nikoho na tabuli nezapisoval, ale začal jsem dětem vyprávět a přehrávat obsah knížek od Josefa Augusty - Ztracený svět. Příběhy vzniklé na základě vykopávek. O dinosaurech. Tehdy to nebylo moc rozšířené jako dnes. Pamatuju se, že když se paní učitelka Procházková vrátila do třídy, nevěřila svým očím. Děti seděli bez dechu v lavicích a před tabulí předváděl ten hodný Péťa dravého Ceretosaura. Vím, že jsem se pak před tabuli vrátil