Do zákulisí...

  Některé věci se musí brát s nadhledem... Maryša a teta Stróhalka (Tereza Juhaňáková a Kateřina Luňáková). Včera jsme podruhé vystupovali v Mnichově Hradišti. Tentokrát jsme přivezli představení Vávra. Jak ukazuje pořadová číslovka v názvu dnešního příspěvku - hráli jsme Vávru po sedmačtyřicáté. Technické zajištění bylo jako vždy v Hradišti skvělé, nálada výborná a tak nic nebránilo tomu, abychom vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství na jevišti.  Je sice pravda, že sál byl o poznání méně zaplněn než minule, ale bereme to sportovně, je to jistá investice do budoucích představení v Hradišti. Tak snad ji zúročíme. Ani neproběhly nějaké převratné nepředloženosti na jevišti, žádné přeřeky či improvizace, pády či karamboly. Takže z tohohle pohledu to bylo představení trochu chudší, přesto, nebo právě proto si ho diváci užívali.  Příště hrajeme Těžkou Barboru v Bakově, tak nezapomeňte přijít. Je to v pátek 17. května. Choďte do divadla, přátelé. Třeba se tam choďte bavit, protože když se bav

    Na fotce najdete osmnáct recitátorů - dva už odjeli, fakt jich bylo dvacet. Úplně vlevo kousek porotkyně Martiny Longinové. Jak se Barča neztratila Zástupce bělské školy, mladoboleslavského okresu a Divadýlka na dlani na krajské postupové přehlídce Dětská scéna v Kutné hoře Barbora Matoušková se neztratila. Ptáte se kde? No, přece v poli účinkujících. V nejvyšší, čtvrté kategorii. Barbora vystoupila s prózou od Jiřího Suchého SESTRA a její monolog Jany mezi dvacítkou přednášejících z celého středočeského kraje rozhodně nezapadl. Bára obstála se ctí. Sice nebyla ve dvojici, která postoupila na celostátní kolo recitační soutěže do Svitav, ale byla mezi sedmi oceněnými recitátory. A to není málo. Gratulujeme a děkujeme za skvělou reprezetaci. -mat-

  Vztah Anny a Motla je zpočátku velmi harmonický (Alžběta Matoušková a Martin Weiss) Sedmnácté uvedení Prodavačů snů bylo v mnoha ohledech nové. Začněme výčtem změn, které se odehrály ještě před představením. Kačka Rosocová se chystá na roli maminky. To už jsme psali několikrát, ovšem teď došlo na střídání v roli Anny a tím byl spuštěn dominový efekt přeobsazení. Do role Anny se posunula Bětka Matoušková, na její uprázdněnou roli Rivky se posunula Simonka Matoušková a na její původní roli Hannah naskočila Barbora Matoušková. Z toho je zcela jasné, že sestry Matouškovy postupně opanovaly představení :)) S tím byla spojena i tvorba nových dotáček, což zabralo jedno odpoledne. Zbytek této zkoušky jsme věnovali na základní aranžování scén mladého Motla a Anny. Další týden byly zkoušky věnované "židovince" úplně. Jak je u nás zvykem bylo to tak, "na střídačku", někteří kolegové mohli v pondělí, někteří jen v úterý. Díky Bohu, že většina mohla oba dny.  Všechny přípravy

  Neotřelý pohled na jeviště v Brodcích během hry. Skutečně ze zákulisí... Lízalka dostala pěstí! Maryša na zemi po útoku své matky! Vávra si s Bučkovou v posteli už nic nezadře! Takové a podobné titulky byste mohli číst, kdyby blog Do zákulisí byl bulvár. Co se tedy dooopravdy stalo? V sobotu 13. dubna nás čekalo představení v nedalekém městyse Brodce nad Jizerou. V 16.00 hodin se nakládalo u "kulturáku" a pak jsme vyrazili směr Brodce. Herecká sestava byla běžná až na jednu výjimku - místo Honzy Jíšeho se role Tomáše Stróhala ujal již po několikáté kolega z benáteckého souboru Vojta Hajný. Kolem páté bylo vše připraveno a tak jsme vyrazili na malé (velké) pivko a malinovku do nedaleké hospůdky. Po návratu jsme dosvítili, dozvučili a šupky do kostýmů. Snad díky příjemnému, skoro až letnímu počasí venku se návštěva brodeckých zastavila na čísle 27. Rozlehlý sál místní Sokolovny tak působil poněkud prázdně. Dokonce i tak zněl. Nezvyklý prostor jsme patrně trochu podcenili, pro

  Naše drobotina...tedy v předu vzadu, staré kusy. Musím se přiznat, že představení pro škodovácké odboráře jsme snad nikdy nehráli. Tedy pokud nepočítám Adventní putování, to je tak samo sebou, tam jsou hlavní děti. Ne, že by odboráři byli nějací mimozemšťané, to ne. Ale přece jen jsem si říkal jestli se potkáme, právě u Těžké Barbory, na stejné vlně humoru. A byl jsem velmi mile překvapen, především jejich chutí bavit se. Nejen že u nich bodoval původní text, ale i naše novodobé vtípky. Tolik k divákům, kterým nezbývá než tleskat a přát si, aby se k nám opět vrátili, třeba v běžném divadelním provozu. A teď my na scéně. Představení v podstatě běželo svižným tempem, ale přece jen pár drobných lapsů, či chybek jsem jako hnidopich a režisér zaznamenal. Snad největší - pro mě - průšvih byl po objevení děla Těžká Barbora, kdy se na scéně dohadují starosta Van Bergen (Jarda Bílek - ten měl mezi diváky nejvíc kamarádů, ještě donedávna tam  pracoval), Vandergrunt (děda Hájek), sýrař Krištof

  Strouhala a Lízalka, sestry jako řemen... (Katka Luňákova a Simona Matoušková) Představení našeho Vávry se opět objevilo na programu Tréglovy Bělé. A protože v tomto týdnu bylo divadelního hemžení jako ve skutečném divadle a protože bělskou scénu známe jako své boty, vzali jsme to zlehka a nijak speciálně se nepřipravovali. Hru máme pod kůží, jelo se bez zkoušky, taky nebylo kdy zkoušet, a tak jsme se okolo 15. hodiny sešli v Divadýlku. Tedy ne všichni, ale skoro všichni. V půl šesté bylo postaveno, tak jsme si užívali pohody, povídali, když tu někdo řekl: "Kde je Martin Weiss?".  Polilo mě horko. Ale pak jsem nad tím mávl rukou a odpovídám zase já: "Ten to ví, ještě jsme se o tom bavili na Stránově".  A někdo zas: "A seš si jistej, že to ví?” Polil mě chlad a před očima mi vytanula scéna z pondělka. Že by hrdina od Benátek, který skočil z fleku Drákulu, že by zapomněl..., no, ale už jsem byl trochu zviklaný. A tak jsme ho vytočil. Je slyšet zvuk oznamovacího