2023_08_02_Hronov den pátý
 |
| Beseda loutek. Místo loutkového představení beseda o Hronovu za pěkných 240,- :( Pěkně odpočatí jsme strávili dvě příjemné hodinky (cca od jedné do tří) na náměstí a pak hurá na představení Beseda loutek. Po předchozích "loutkárnách" jsme byli natěšení stejně jako řada dětí, seminaristů a místních. A přišly loutky na scénu. Nervózně poposedávaly, humor ještě před začátkem? Proč ne? Ale ouha. Přes poměrně efektní začátek, světla, dým a hudba, následovala beseda skrytých osobností z řad lektorů a představitelů města o Hronově jako festivalu, jeho zázemí, Hronovském Kultu osobnosti (to jako mysleli Jiráska?) Nepadlo jediné jméno. Proč?Probíralo se tisíckát probírané a povětšinou to bylo mlácení prázdné slámy. ("tohle je špatně, ale fakt nevím jak jinak...") Probíralo se nedostatečné zázemí, neteče teplá voda, jestli by neměl být seminář na přijímání kritiky (jako fakt takováhle blbost?) Pak Písíčko. Tedy problémový klub ("...asi tam mají nějaký problém".) Nebo přesun Hronova někam jinam. Padl i nápad, že lektoři by se měli vzdělávat, jak říkat kritiku (no ty vole!). No zkrátka dost často jsem si přehrával v hlavě rozhovor Zdeňka Svěráka s Libuší Šafránovou v Koljovi. Kdy violoncellista Louka nad ránem vypráví co napsal do dotazníku po návratu z ciziny. A na dotaz dozorového orgánu jestli se bavil s emigranty a o čem, odpověděl"Celkem o hovně, soudruhu Bláho". Tak tolik jsem si z toho odnes. Tedy pardon, tohle bychom měli řešit všichni otevřeně a hlavně zdarma. A co chudáci děti? No tak ty si mohli říct, že takhle praštěnou pohádku už dlouho neviděli. Ale to nebyl úplný konec. Dohře jsme byli přítomni s mojí ženou na place před Čapkárnou. Paní ředitelka místního Kulturního střediska se zastavila u spolidiskutujících (Tereza Ondrová a Nikola Orozovič) a poměrně nahlas se vymezila proti jejich výpadům proti městu. "My se tady o vás staráme, vy nám takhle umyjete prdel?" No bylo dusno a co vím, tak večer některé otázky vůbec nepadly... Blok v Sokolovně jsem neviděl, byly jen holky Barča se Simonkou a podle nich ukrajinský vstup byl fajn milý, na konci i dojemný, výstup bílé paní s řepou nerozuměly. Nevím, neviděl jsem, jen tlumočím. Pan Polštář, Divadlo Radar/Na černo - jen aby bylo jasno, dneska jsem opět chronologický. Pan Polštář od Radaru bylo představení zajímavé. Pověst o drsném příběhu, která ho předcházela se alespoň u mě nenaplnil (nevím , jestli je to se mnou všechno ok:). Představení bylo předlouhé, trochu jsem postrádal tempo, gradaci. Ale to mohlo být i tím, že jsme viděli druhé představení s minimální přestávkou. A vím , že dvoják na Hronově, i jinde je fakt vopruz. Nejvíc mě iritoval, fakt se omlouvám, ale představitel role retardovaného Michala (Jan Daniel), jak celou figuru uchopil. Neustále enervovaný týpek okusující nehty a prsty alespoň pro mně klouzal jen po povrchu. Ano, mám jistý handicap, protože jsem s mentálně postiženými lidmi pracoval a pravidelně se s nimi potkávám, takže jsem trochu víc obeznámen s jejich vnějšími projevy, ale přesto si myslím, že jít jen do karikatury, byť udržené po celou dobu je málo a daleko působivější by byl ne tak spektakulární projev. Přesto je dobré Pana Polštáře vidět, i když to není můj (váš) šálek kávy. Jistě se rád podívám i na jiné pojetí. Tím dnes končím a za chvíli vyrážíme do víru divadel. Dneska nás čekají představení čtyři, vlastně tři - na jedno nejsou bilety. Ale to je inspirativní. Choďte do divadla a třeba i na besedy. Tady pár fotek - něco ode mě a ty hezčí s našima holkama od Honzy Šváchy. A tady odkaz na stažení zpravodaje. -mat- |
Dobrý den a zdravím.
OdpovědětVymazatPředně mnohokrát děkujeme za postřehy a zpětnou vazbu k inscenaci Pan Polštář. Váš názor respektujeme a nijak vám náhled na věc nebereme, naopak - je dobré říct, že vám to nesedlo. Dovolím si však malou polemiku ohledně pojetí role "mentálně postiženého" Michala. A rozhodně nezastírám, že samozřejmě hraje roli jak to herec zrovna napálí a co dovolí a nedovolí v případné drobnokresbě prostor, který může a nemusí posílat jevištní akci do hlediště trochu zkresleněji než je zvykem na domácí scéně.
Divadlo není (úplnou) kopií reality. A tahle mcdonaghovská interpretační provokace v grimmovském hávu už vůbec ne. Rozhodně jsme tedy nechtěli vycházet ze skutečného postižení či mentální vady a překlápět to 1:1, zcela uvěřitelně, na jeviště. Jakkoliv "typově", náznakově. A už vůbec nám nešlo o povrchní karikaturu, to je trošičku hanlivé. Ve hře se hraje s motivem, že Michal "není postižený, někdy mu jen věci pomaleji docházejí" a zbytek "nadávek" je provokace detektivů. Čili ukotvit si to hned k nějakému ryze reálnému stavu a jeho přesným symptomům by mohlo být zavádějící. Současně je důležité a o tom se taky hraje, že Michal se tak nenarodil - postižení není vrozené ani nějakým jevem (který my známe) vyvolané. To, co se podepsalo na jeho psychice a potažmo fyzickém projevu vychází z toho, že jej jako prvorozeného syna rodiče od malička sedm let v kuse mučili. A do toho mu pak bratr brousil mozek zvrácenými povídkami. To jsou aspekty neaplikovatelné na nic z toho, co známe. Čímž pádem, přistoupím-li k tomu tak, že: divadlo není kopie reality, v tomto případě už vůbec ne + ono "postižení" je ukotveno ve fikci, která je oné realitě vzdálena (má úplně jiné podmínky, příběhově hraje trošku jinak než život), nemůžeme moc sázet na to, že dostojíme vašim požadavkům. Navíc jsme i z druhé strany ranku dostali ohlasy od lidí, kteří mají podobnou životní zkušenost jako vy. Takže si stejně nikdy nevybereme, haha.
Tak to jen jako protipól a skromná úvaha nad tím, jakým prizmatem to vnímáme my. A jak jsem psal na začátku - ani tohle nutně neznamená, že se vám to má líbit nebo to pro vás má být najednou akorát. Díky za to, my už se těšíme, jak to dopadne zase na další repríze.
Hodně zdaru v divadle i mimo něj!