Do zákulisí...

  Naše skupina hrála na nádraží (zleva Simona Matoušková, já Petr Matoušek, Barbora Matoušková, Blanka Kučerová, Simona Matoušková, Alžběta Matoušková a Martin Weiss) Autor foto sám pan starosta Mnichova (Hradiště) Velké oslavy 70. let LIAZU připravovali v Mnichově Hradišti s velkým předstihem. Martin Weiss, náš kolega  a jeden z organizátorů zařadil do programu dvě vystoupení našeho Divadýlka. To jak se povedly jednotlivé skeče a jejich opakování nechám na divácích. Nám se v Hradišti líbilo, počasí vyšlé skvěle, pivo bylo chlazené. oběd zajištěn, co víc si přát.  Naše scénka na  nádraží by se dala nazvat " Liazka tě nikdy nezklame ." Druhá skupina ve složení Týna Licinbergová, Kateřina Roscová, Tereza Juhaňáková,  Václav Hájek a David Durdis hráli mezi litými domky. Tam bylo o něco méně korzujících diváků, ale i tam měli pro koho hrát. My na nádraží jsme měli hrát v každou "půlu", ale z pilnosti jsme hráli každou půlhodinu. Bavili se diváci i my. Zvlášť mě těší, že

  Včera to byla fakt legrace... Všechno začalo asi kolem desáté dopoledne. Telefon. na druhé straně Marcela Paterová (Evička Svobodová) a hned po hlase nastydlá, nemocná, špatná. Jestli by to za ní nevzala moje žena Simona. Nebere jí telefon. Dobře napíšu ji, povídám já. A tak jsem taky udělal. Za chvíli přišla odpověď, že hlídá Klárce Pabištové malou Stellu. Aha. Tak já zavolám Katce, ta by Stellu mohla pohlídat místo tebe a ty Evičku Svobodovou "skočíš". Jakože, záskok. Simona souhlasila, a tak volám Katce. Katka Luňková souhlasí. Všechno je super. - Sakra, blesklo mi náhle hlavou a co David Durdis?! Ten je V Budějicích. A tak mu volám, koukám na ferman. Už v listopadu dal NE. Sakra. David zvedl vyzvánějící telefon. Hlas jako po probuzení. "Ahoj Davide, nerad tě budím." - "Nebudíš, učím se. Začalo mi zkouškový" - Aha a jsi doma?" - Ne, jsem v Budějovicích." - A nechce se ti  přijet? Hrajeme Bé pětku..." - "Hmmm, ne." - "Jasn

  Včera večer, ve čtvrtek 20. dubna se po dvaačtyřicáté počal na jevišti odvíjet příběh inspirovaný ikonickou hrou bří Mrštíků, v našem podání - Vávra. Návštěvnost nebyla špatná, něco kolem třiceti diváků sledovalo a bavilo se, a smálo, či jen vlídně usmívalo při našem vidění slavného dramatu. I po tolika reprízách se někdy stane, že se uši diví, co pusa povídá. Včera se mi povedlo říct"..., aha, néní to pravda? Tady jsem to na vlastní oči slyšel...". Když jsem si uvědomil tu záměnu, trochu mě to rozhodilo. Ale co je ještě veselejší, že Blanka Kučerová, která je se mnou na scéně a v dialogu, si ničeho nevšimla. Ostatní v zákulisí i ve štronzu na scéně to zaznamenali. Diváci taky. A proběhla vlna smíchu.  Jinak představení běželo, tak jak mělo. Nikde žádný zádrhel. No pěkné to bylo. A za měsíc, 18. května nás čekají kluci z Rychnova - BYLO NÁS PĚT . Vstupenky koupíte buď v předprodeji v Informačním centru nebo na SMSTicketu , nebo na místě.  A tady pár fotek ze včerejška. Přá