2022_09_10, Činoherní klub Praha, Prodavači snů; [No. 5]
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7N7mUFUgKSphCx_lRk24JlL9SqYyqU80KUgU9xUcGXR_CoV_JY6wpgTB9XOh0kpg_gsb6wX4n4xAkTQvGDlZeBTEDSxkZRHzZAm0YQelg8pNA8fzSm1Ror6eh4aa3ylcL9ZsmBMMPEu5XQBBYrb9b6kdd_ze0yDGD07TdxyFVGZ1Z_CLHIES-HVcZ/w640-h426/93D8D3F6-362F-46DB-84B0-47B18E61D367.jpeg)
Když se točí, vše se točí... okolo peněz. Tehdy i dnes. Sobota 10. září nás zastihla na jedné z našich předních scén - v Činoherním klubu. Jsme tu na pozvání dramaturga činoherního klubu Radvana Pácla. Vždycky je to pro nás velká radost, jednak si zahrát v Praze a hlavně na scéně, která tolik znamená pro české divadlo. Parkujeme v Opletalově ulici. Na doporučení Lukáše Prokoráta, našeho (sice externího, ale stejně už jako našeho) zvukaře a osvětlovače. Garáže nacházíme snadno, ale pozor - přichází garážmistr a říká: „Dobrý den, na jak dlouho plánujete parkovat?“. Já odpovídám „...asi do deseti večer“. A garážmistr, „Fajn, dejte mi prosím vaše klíčky. A já - „Klíčky?“ On „Ano, já to zaparkuji, nemusíte se bát.“ Já se teda bojím. Ale co mi zbývá, všechno vypadá legálně, jsou tu i další „parkující“ a odevzdávají taky klíče od svých vozů. Bereme si věci, já předávám klíče a trochu se loučím s naším autem. V sedmnáct hodin jsme u Činoherního klubu. Tady už stojí děda Vašek, Láďa Niklíče