Do zákulisí...

  Když se točí, vše se točí... okolo peněz. Tehdy i dnes. Sobota 10. září nás zastihla na jedné z našich předních scén - v Činoherním klubu. Jsme tu na pozvání dramaturga činoherního klubu Radvana Pácla. Vždycky je to pro nás velká radost, jednak si zahrát v Praze a  hlavně na scéně, která tolik znamená pro české divadlo. Parkujeme v Opletalově ulici. Na doporučení Lukáše Prokoráta, našeho (sice externího, ale stejně už jako našeho) zvukaře a osvětlovače. Garáže nacházíme snadno, ale pozor - přichází garážmistr a říká: „Dobrý den, na jak dlouho plánujete parkovat?“. Já odpovídám „...asi do deseti večer“. A garážmistr, „Fajn, dejte mi prosím vaše klíčky. A já -  „Klíčky?“ On „Ano, já to zaparkuji, nemusíte se bát.“ Já se teda bojím. Ale co mi zbývá, všechno vypadá legálně, jsou tu i další „parkující“ a odevzdávají taky klíče od svých vozů. Bereme si věci, já předávám klíče a trochu se loučím s naším autem. V sedmnáct hodin jsme u Činoherního klubu. Tady už stojí děda Vašek...

  aneb čtvrtá repríza a hned dva záskoky... Ano, je to tak. Jeden byl záskokem opravdovým, ten druhý je vlastně alternace. Nejdřív záskok, Honza Jíše skočil Ezecha a Greena za Petra Havlíka, který byl bohužel pracovně mimo Boleslav. Alternace se týkala role Rivky (mé jevištní dcery), kterou dosud hrála Míša Charvátová. Ale protože se připravuje na roli daleko větší, na roli maminky, prozatím scénu opustila a na její místi naskočila moje další, teď už skutečná dcera Bětka, tedy Alžběta. Takže se to teď v programu Matouškovými opravdu hemží. Představení proběhlo bez komplikací. Opět bylo nafoceno a premiérově natočeno. Bohužel diváků se v hledišti sešlo asi deset. No, tak snad to vylepšíme, tyhle "pýár" záležitosti jsou opravdu nevyzpytatelné.  O to větší díky patří těm co dorazili, bavili se a byli i slyšet.  Před činoherním klubem dobré rozehrání... Přátelé, začala nová sezona, tak prosím choďte do divadla, je to totiž normální. 

Anna (Kateřina Roscová) a Montl Mendl (Martin Weiss) si filmy zamilovali...   Otázky pro herce: 1.   Co sis pomyslela, když jsi se poprvé dozvěděla o tom, že budeme dělat hru ze židovského prostředí? A je ti tohle prostředí něčím blízké nebo je to jen další divadelní práce? První myšlenka vlastně byla, jé, no tak si Petr konečně splní svůj sen a budeme hrát o Židech. Druhá myšlenka už byla moje a říkala jsem si, že se nám rýsuje pěkné dobové a tématické představení. Zároveň jsem si vzpomněla, jak jsem na univerzitě navštěvovala kurz „Hudba židovských menšin“ a jak mě někteří škarohlídi konfrontovali s realitou, že prý, kde tyhle znalosti využiješ, prosimtě? No a vidíte, škarohlídi, tady máte důkaz, že i zcela marginální znalosti z obskurních okruhů lidského vědění se můžou hodit. Ikdyž o tom sama často pochybuji. 2.      Máš ráda filmy? No jistě a nejradši je mám v kině, ještěže jich v Praze máme dost, interiérová ani žánrová rozmanitost tam zkrátka nechybí...