2023_08_04_Hronov den šestý

 

Lakomec, Divadelní klub Jirásek Česká Lípa

Čtvrtek 3. srpna byl po několika deštivých dnech opravdu pěkný. A to nejen díky slunci a modré obloze, ale i díky kvalitním inscenacím. Tedy z valné většiny. Také se leccos odehrálo na letošním 93. ročníku poprvé. 

Dneska se opět vrátím ke svému pořadí podle toho, jak se mi které představení poskládalo na pomyslném žebříčku od nejlepšího k těm méně zdařilým.

Malý podotek - na performanci "Tento malý svět herce Owena Coereye" nebyly lístky, takže jsem ho nespatřil. Viděly ho opět Simonka s Bárou jako seminaristky, obě byly poměrně nadšené, ač rozuměly pramálo. Simonka dokonce prohlásila, že si konečně uvědomila, jak je na tom s angličtinou. Ale to jen na okraj.

Naprostou peckou a radostí byla včerejší pohádka od souboru SUD ze Suchdolu nad Lužnicí "ZA PĚT MINUT DVANÁCT". Soubor s představením postoupil z loňské Rakovnické Popelky. Příběh o robotu Menoru3 (vnucuje se srovnání se slavným 3PO, neb je také zlatý, ale to vůbec nevadí), který zachrání princeznu z tenat Černé díry, která ji uvěznila na příkaz zlého dobyvatele prince Marsa (nevím jestli je to úplně správné skloňovanání, v prvním pádě je to Marso, ale tohle není okénko spisovné češtiny). A navíc úžasná funkční výprava, opulentní projekce a pozor skutečný, nefalšovaný humor. Já řval, smál se a bavil. Letos takhle naplno na Hronově poprvé. Moc děkuji celému souboru za osvěžení. Na zimu si musím koupit kvantové boty, tak krásně svítí :))))

Na pomyslnou druhou příčku se včera v mém pořadí dostal BLOK ZUŠ - s představeními SVĚT JE V ROZPACÍCH (ZUŠ Jaroměř), BÁRA (ZUŠ Jindřichův Hradec) a SPI-BDI-SNI (ZUŠ L. Gassmanna, Most). Každý z uvedených kousků mělo vlastní atmosféru i poetiku. U Světa musím ocenit mimořádně zdařilou výtvarnou stránku (projekce + souhra s činohrou) a myšlenku. Bára byla velmi autentická a putování titulní postavy od jedné mladé herečky k druhé byl hezký motiv toho, že v každé je trochu té Divé Báry. A třetí mostecká inscenace byla velmi upřímnou zpovědí/výpovědí čtyř dívek o jejich "malých" starostech se spánkem, při bdění či v jejich snech. 

Jako poslední musím jmenovat LAKOMCE divadelního klubu Jirásek, Česká Lípa. Posléze jsme se dozvěděl, že obě hronovská představení odehráli českolipští s pěti záskoky. To je mi opravdu líto, ale můžu psát jen o tom, co jim viděl. A myslím, že to není jen můj osobní pocit. Na představení ve 14.00 jsem letos poprvé na Hronově viděl někoho odcházet. A nešlo o jednotlivce. Molierův Lakomec byl podroben transkripci - tedy přepisu (což jistě je možné) a byl inscenován jako komedie dell'arte. Tolik tedy k tomu, jak to asi mělo být. Co jsem viděl byla podivná směs od činoherního psychologicko realistického pojetí Harpagona (Karel Bělohubý) až po asi jedinou postavu z komedie dell'arte sluhu Čiperu (ten byl skvělý). Ostatní postavy se potácely někde mezi těmito dvěma póly. Vše doplněno většinou méně zdařilými, otřepanými vtípky, lacinými gagy a mnohdy problematickými aktualizacemi. A pak tu byla dohazovačka, pro mě žánrově zcela nezařaditelná. Bylo mi to opravdu všechno moc a moc líto, na představení jsem se těšil, neodešel jsem. Ani o přestávce, ale velkou radost mi tentokrát českolipský soubor neudělal. A pokud to opravdu bylo jen a jen těmi záskoky, nesecvičeností, pak je snad lepší nehrát za každou cenu.

A pro dnešek dost. Jdu se připravit na další představení.

Přátelé choďte do divadla, nebojte se utrácet za kulturu. Nebuďte lakomci. A pár fotek. Bohužel pak mi chcípnul mobil. 

Tady odkaz na Zpravodaj

-mat-