2023_07_31_Den třetí

 

Jakoby se nechumelilo, Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou

Třetí den, lehká únava. Čtyři představení. Největší schýza dne - obsluha v baru Sálu Josefa Čapka. Slečna je mimo rytmus i realitu. Jejím mottem je: "Odradit co nejvíc zákazníků." U mě to tedy zafungovalo. Na mou otázku v půl druhé, jestli když si objednám jídlo dostanu ho tak, abych stihl představení ve 14.00 odpověděla věštecky:"Hmmm, ne!" Já na to, "Dobrá tak mi dejte tu vychvalovanou RULANDU ŠEDOU (ve Zpravodaji rubrika Win Vin), ale prosím z lahve, ne z boxu. A ona lakonicky: "No, tu nemáme." A já: "Tak to nechci nic." A odešel jsem na pivo a halušky. 

Ale pojďme k divadlu. Moje pořadí úterních shlédnutých inscenací:

Fredy, Divadlo Masopust Praha, Inspirativní - hodně stylizované, hodně drsné, těžké, smutné. Ale dostali mě. I všechny moje holky. Příběh Fredyho Hirsche, pedofilního židovského trenéra dětí v koncentráku. Takhle to zní jako něco na co bych podruhé nešel. A taky že nešel. Ale za vidění to fakt stojí. Vynikající Miloslav König v hlavní roli, fakt herecký koncert. V režii Jana Nebeského a kostýmech Petry Vlachynské jsem viděl skutečně výjimečnou věc. Tedy ty kostýmy byly trochu zavádějící, alespoň pro mě. Je třeba zajít ještě na Klub rváčů a s Jaromírem Hruškou to rozebrat.

Jakoby se nechumelilo, Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou. Vtipná loutková skoro pohádka. Proč skoro? Nemá jasný konec, jde to tak trochu do nevyjasněna, do ztracena. Ale děti v okolí byly spokojené. Loutky pěkně voděné. Příběh nerudného chlapíka, který hledá domek ztracený pod závějemi sněhu. Lední medvěd co zpívá operní árii, příšera babka a strašlivý strašsněhulák. To vše za třicet minut. Akorát dosyta všeho. 

Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrieta, Divadlo Stodola, Sivice - představení od autora Oldřicha Daňka o zločinu v Paříži v létě 1914 s lehce brněnským přízvukem. Nejde ani tak o titul, jako spíš o provedení u tohoto konkrétního představení. (Wow, verše). Za mě jim chyběla šťáva, jak u písniček, tak u někdy u lehce úsměvné chorošky. Ale neuškodí, i když nepomůže. 

Zdrhnout z Indie, Reversní dveře, Brno - v Indii jsem nebyl, předlohu nečetl. Takže. Dva mladí sympatičtí lidé Tomáš a Ona (ona mi byla sympatická trochu víc) se potýkají na jevišti s přelidněnou, špinavou Indií, přesněji místem zvaným Bangalore, velkou, příliš velkou plachtou, která funguje jen párkrát (jako šaty, špinavá řeka, sárí) a pak jen zdržuje a překáží. Bojují sami se sebou, s láskou, předsudky, rasismem, globalizací... No jo, ale co já s tím? Všechny Tomášovy proklamace jsou stejně důležité, zásadní, až životně důležité. Rychle mu přestávám věřit a brzy se stavím (tedy v sedě) do opozice. Nebo spíš jdu do sebe, neodcházím, neruším. (jako ty dvě dámy za námi - ty teda rušily furt). Jsem rád že jsem to viděl, jsem rád, že je to za mnou.

Lidi choďte do divadla i když se nakonec ukáže, že vám představení úplně nesedne. Aspoň budete mít o čem přemýšlet. Já například jsem už teď zamyšlenej strašně moc.

P.S. Stýská se nám po motorkářích.

P.P.S. Kecám.

Tady si stáhni Zpravodaj