Do zákulisí...

Zkouška Vávry - zkoušíme poslední dopsané obrazy - Setkání u náhonu a svatbu. Zhruba na osmou přijíždí Simča a projíždíme zhruba půlku hry od Vávrova odmítnutí Evy Bučkové až do svatby. Chybí nám jen zopakovat poslední obraz a máme to pod střechou. A pak jen projíždět a zpřesňovat. Doufám, že sis tím neuřízneme ostudu. Snad ne, doufám, je to náš pohled na Maryšu. Po dlouhé době mám dobrý pocit z toho, jak všichni pracují, chtějí - nekecá se tak moc. Víc jsme na scéně. Je to super. Zlepšili se příchody. Fakt radost. Trochu mě zlobí "náš Laďa" :), šaškuje víc než bych chtěl, prý je to díky tomu, že nezná dokonale text. Říkal my, vydrž, vydrž, už to skoro umím, teď se to bude jenom zlepšovat. Pevně věříma doufám v to. Ve Zborovu, to taky dal pěkně odpovědně. Ale to je jediná vnější příčina pro pochyby. Přesto se mi to sem tam v břiše sevře. Ale tohle jim nemůžu přiznat. 

Dětská zkouška - chybí Bětka Solničková a Anička Kolnerová. Začínáme stavět Pohoršovnu. Máme nahozené čtyři stránky - až po příchod trpaslíků. Někteří dokonce umí text, je vidět, že se učili. Nechci to zakřiknout, ale pokud bychom si zachovali tenhle přístup... Uvidíme. Vávra - do dětské zkoušky ještě vstoupilo focení na pozadí naší nové hry Vávra. Fotila se rodina Vávrova ze mléna a Lízalovic. Květa Horáková mi dělá zesnulou manželku, a okolo nás stojí naše čtyry děti. Lizalovic v pohodě Lízalka s Lízalem i Maryša. Na cestě další divadelní potěr - Martin Weiss a Líba Mikulecká čekají dítě. Teda dohodli se, že ho bude nosit Líba. Aby si Martin nezkazil postavu. Projeli jsme všechno co máme - je to skoro celé postavené - jen poslední tři obrazy chybí. Dostaíme v úterý. Další události, přišli chůdy a boty. Chůdy zkoušel Martin -  musím se optat jak se mu líbí.  A boty jsou všem krom Petra Havlíka - všichni trpí vysokým nártem. Petrovi zkusíme boty vyměnit.

Pondělí 14. ledna Dětské studio - Rozdáváme si text na Pohoršovnu. Dětem se líbí. Já si myslím, že na něm musím ještě trochu zapracovat. Dospělá zkouška - zkoušíme bez Radka Kotlaby, jinak jsou všichni. Stavíme to co se ještě nedělalo - Oznámení Maryše o chystané svatbě (Terka Juhaňáková a Petr Havlík, Velké prádl o (Terka, Líba, Bája, Simča, Láďa Niklíček), a Běž se ustrojit (Terka, Líba, Simča). Končíme 20.15 kvůli našim holkám, aby se trochu vyspaly. Úterý 15. ledna Dneska jen ve čtyřech  - děda Vašek, Terka, Petr Havlík a já - děláme jednání O Maryše (Petr a já), Oznámení Maryše (Petr, Terka), Maryša s dědou Borešem (Terka, děda Vašek - tohle jestli ti dva dají tak pěkně jako na podruhé, jedno oko nezůstane suché) a Vávra a Maryša - já a Terka. Jsme příjemně překvapený Terezou - její reakce na scéně je super - to děvče má talent. Uvidíme jestli se to bude posilovat, nebo naopak postupně stírat. Držím jí (i nám) palce, aby to byla ta lepší varianta - posilování.

První repríza. Dneska je počasí klidnější, děda je u mě doma po čtvrté odpolední. A překvapuje - přinesl ochutnat kachnu s červeným zelím a knedlíkem - to se nedá odolat. Zbaštím to, dáme kafe a jedeme. Na místě jsem zhruba ve stejnou dobu jako včera. Trošku mě překvapuje dost uvolněná atmosféra. Pánové patrně popíjejí víc. Trochu je na to upozorňuju, ale nechci moc prudit. Sál je opět narvaný. Celou dobu mě dost ruší tři báby za zády, které polohlasem komentují příchody, vtipy a pod. Zabil bych je. Ale hlavně co se děje na scéně. Je to snad ještě lepší než včera. Lidi fakt jdou s herci. Super. Oha. Ve třetí třetině dochází na scéně dech - nějaký zádrhel u německého dílu a odtud se to trochu vleče - rozpadl se temporytmus :). Navíc se začínají vršit chyby, vypadávají slova, celé repliky. No ještě že to netrvá dlouho. Ale potlesk je ohlušující.  Na konci stejně jako včera musím nahoru na jeviště. Všichni jsou milí, takže jim všechno opouštím. Ale oni sami si jsou vědomi svých chyb. Z

Premiéra je tady. Celý den padá sníh. Holky mi odjíždí na hory. Trchu se bojím jak zvládnou cestu, ale skvěle. Simona je super nezlomná řidička. Před 16.40 přijíždí děda a vyjíždíme jedeme zadem a všude plno sněhu. na silnicích hnus. Do Záložny dorážíme kolem 18.00. Sebou mám dvě šampáňa a krabičku s klíčema jako zlomvazku. Holky se češou, nervozita vrcholí, s kluky stojím u baru a bavíme se - vlastně o všem. Přichází první diváci, soubor se klidí do šaten. Patnáct minut před začátkem děláme "kroužek" - posíláme energii. Sále je plný - sedíme s dědou v první brázdě. Tma, jede zvuk - tak se ukažte... ...Jsou šikovný. Mám dobrý pocit. Diváci bouří, celou dobu se bavili, několikrát potlesk na scéně, všichni dobrá práce. Zítra ve stejnou dobu na stejném místě. 1. repríza bývá ošidná...

Poslední zkouška před premiérou Rue Bonaparte 17. Od soboty neuvěřitelný pokrok. Za tři dny si to pěkně sedlo. Pokrok vidět zvlášť u mladých (Klára Svítilová, Vojta Srnec, Markéta Šnajdrová i Barča Poláková). Ostatní standardní výkon. Moc se mi líbí Veronika a Miloš v ústřední roli páru, který se nastěhuje do nového bytu. Miloš je velmi vtipný v komentáři ráznější Veroniky. V druhé alternaci je Karolína Srncová. Díky Bohu je jiná, daleko vlídnější,ale přesto je cítít taková, jako urputnost...Velmi dobrá a uvěřitelná je Soňa v roli domovnice Duchampové. Trochu se bojím o Jíšáka a jeho znalost textu. Občas je vidět zřetelná nejistota. Lukáš Jirků je taky dobrý - hraje obě role, které jsem hrál kdysi já - Rusáka a gestapáka. "Starší" Vojta obě své role zvládá s přehledem. Mladší Vojta sem tam váhá, ale úžasně se zlepšila řeč. Ještě v sobotu to bylo k neposlouchání. Největší pokrok, podle mě udělal Klára Svítilová - umírněná gesta, jasné repliky, věřím jí to. Anička Šimůnková je

PONDĚLÍ 8. 1. 2019 Zkoušíme Vávru . Radek (Alois Mrštík) nebude 14 dní na zkoušce - jede na lyžák, jak on říká jako námezdní lyžařská síla. Pro nás to znamená udělat co nejvíc výstupů s Radkem dnes, tedy v pondělí a zítra. Pak až na konci ledna. Zopakovali jsme to co máme hotové a ještě přidali obraz ve kterém se kují pikle u Lízalů. Stále chodíme po scéně s texty. To jim brzo zatrhnu. Maryša bere antibiotika a leží. Takže zkoušíme bez ní. Honza Jíše (Strouhal) dneska pohřbil vozidlo - Enterprice II. šla do šrotu. Sbohem pane Spoku. Kostýmy - otvírá se debata okolo kostýmů - zkoušíme chlapy obléct z fundusu, většinou se to daří. Každý si něco odnesl, já mám malé kalhoty - do který se musí všít klín ještě větší než tam je :)) a režnou vestu. Radek i Láďa Niklíček (bří Mrštíci) jsou oblečeni jako páni z města. Martin Weiss (Francek) v základě taky, děda (starý Boreš) má vestu. Petr Havlík (Lízal) si nedonesl nic a chce hrát jako fešák. No to se bude divit.:)) Taky probíhá deba

V roce 2018 jsme oslavili sté výročí založení ČSR v roce 1918. Divadýlko na dlani se připojilo k oslavám v Mnichově Hradišti a v Mladé Boleslavi, a to nejen skeči s kostýmovanými postavami, ale také vlastní inscenací Republika, takový krásný sen.  Když jsme se po premiéře tohoto představení 27. září, dozvěděli pevné termíny dalších hraní, které se takřka „dotýkaly“ svátků vánočních, všichni jsme se malinko zarazili. Koho bude zajímat představení, byť kabaretně laděné, o založení Československa v čase těsně před Vánoci? Odpověď od Jirky Filipa, našeho kolegy ze souboru a nyní ještě tajemníka Československé obce legionářské zněla: „Bude je to zajímat, protože k tomu všemu pojedeme vlakem stejnou cestou, kterou se Masaryk vracel do osvobozené vlasti před sto lety.“ Další otázka, otázka kardinální a úhelná, na sebe nedala dlouho čekat: „Co na to řeknou naše rodiny?“ Tedy popravdě, tuhle otázku řešily hlavně kolegyně herečky. Jistě z pochopitelných důvodů. Pánská část ansámblu, kt