Do zákulisí...

Tak to sú já. Filip Vávra. Toho času Petr Matoušek. Asi režíruju, nebo sa snažím nebo jen tak čumím... (Foto: F. Stýblo) Aby byl výčet postav úplný, museli jsme logicky dojít i k Filipu Vávrovi, mlynáři. A to je moje role. Dělat rozhovor sám se sebou mi přišlo pěkně ujetý. Proto jsem poprosil kolegy a kolegyně, aby se mě ptali na co chtějí oni. Někdo chtěl a tak se zeptal. A tady to je... (Příspěvky jsou řazeny, tak jak mi chodily do mailu.) Simona Matoušková: Divadlo je tvůj život. Má pro tebe i nějaké negativní stránky? No, trávím s ním, nad ním a v něm spoustu času. Ten určitě chybí. Hlavně doma. Ale přesto to jako negativum nevidím. Komplikace dejme tomu. Horší je, když touhle "komplikací" přidělávám problémy a starosti těm, kteří mi jsou nejblíž. Tobě, holkám... Snažím se to čas od času eliminovat, ale jestli mi to jde, to víte vy nejlíp. Někdy jo, někdy ne. Martin Weiss: Máš dojem, že zkoušení Vávry bylo v něčem jiné než obvykle? Bylo to mimořádné zkoušen

Blanku Kučerovou v roli Evy Bučkové uvidíte dnes v premiéře VÁVRY. (Foto: F. Stýblo) Náš seriál rozhovorů k premiéře nové inscenace Vávry se chýlí ke konci, protože premiéra je za dveřmi. Na konec jsem si nechal Vávru, tedy sebe (požádal jsem všechny dotazované aby si na mě taky vymysleli nějaké otázky), a jeho blízkou duši Evu Bučkovu. A protože ženy mají přednost, nejprve otázky pro Evičku - Blanku Kučerovou (za svobodna Kollinovou). Báju znám asi od jejich čtyř let. Od té doby se jí právě říká Bája. Bydleli jsme dokonce jeden čas i na stejném patře, v jednom panelovém domě na sídlišti v Mladé Boleslavi. Pak přišla do dětského studia a stejně jako Martin Weiss, Líba Mikulecká, Klára Pabištová, Jirka Filip a David Horák dospěla spolu se Studiem a přímo přešla do "dospělého" souboru. Patří mezi nejčastěji hrající herečky, nevyhýbá se ani skečům a dalším hraním, která jsou nad rámec "Divadýlka", vede divadelní účetnictví a dohlíží zrakem ostřížím na kostýmní

Láďa Niklíček (vzadu) a Radek Kotlaba vzácně spolu na jedné fotce před generálkou hry VŠICHNI JSME HERCI (Foto: F. Stýblo) Hrají bratry, spisovatele, Mrštíky. Oba mají k textům, písemnictví, literatuře blízko. Láďa pracuje pro knižní nakladatelství, Radek učí na gymnáziu, dějepis a společenské vědy. Láďu znám asi tři roky, od doby kdy jsme sháněli záskoky do Noci na Karlštejně. Jeho domovské divadlo je v Dobrovici, u nás je stálým hostem. A nejen on. Ke spolupráci na hře Zborov a Republika takový krásný sen jsem přizval i jeho ženu Sašu aby naší hru vyšperkovala svou muzikou. Jejich dcera Bětka chodí do Dětského studia. Myslím, že mezi nás chodí rád, jinak by tu snad nebyl. A já jsem rád, že se k nám vrací. Radka oproti tomu znám dlouhá léta. Ještě než existovalo Divadýlko jsme spolu hráli pod hlavičkou MDMD (Městské divadlo Mladá Boleslav) ve hře Za humny je drak. Já hrál hloupého Honzu s příšernou parukou, Radek si vesele loupežničil. Známe se dlouho, navštěvujeme se i s c