Do zákulisí...

  Zákulisí čtyřicátého Vávry. Už to jede.  Závěr této sezóny je ve znamení kulatých jubilejních představení. (A to jsem kecal, protože jsem to špatně zpočítal, opominul jsem představení v Sezemicích) Nejdřív Bé pětka a teď Vávra. Minulý čtvrtek se hrál po čtyřicáté. Hráli jsme z jedné vody načisto. Nedávno jsme odehráli velmi pěkné představení v Sezemicích a tak jsme si to riskli. I když vlastně nedošlo k žádnému výpadku v textu, přesto se stalo pár drobností, které srdce každého „škodolibce“ potěší. Tak to vezmu popořadě. Na počátku bylo úplně nevinné přebreptnutí Martina Weisse v roli Francka. Ten hned v druhém obraze na tancovačce pozdraví Lízalovi a ptá se zda, „můžu provést v kole vaši Maryšu?“. Tentokrát z něj vyšlo: Dobré den přeju pane radní, mohl bech v kole uvést vašu Maryšu?" Zákulisím probublávalo veselým smíchem. I Martin, když s Maryšou vtančil do zákulisí, vrtěl hlavou a smál se. Já vím není to pecka.  Ta přišla až ve čtvrtém obraze, když se všichni vrací z hospody.

  Jo, bylo nás pět... chybí Čenda, asi někde milistruje. Ano, zdá se to být neuvěřitelné. Od 3. 3. 2016 uběhlo šest let a my jsme zatím nasbírali 50 odehraných představení, to je v průměru na každý z těch šesti roků 8 repríz. A to se dva roky nehrálo (covid). A jak to tedy proběhlo? Hráli jsme tzv.„na jednu zkoušku“ a myslím, že každý z nás si někde uvnitř, pro sebe říkal, jestli to nebylo málo. Jestli jsme neměli udělat dvě zkoušky. Zvlášť, když ta jedna jediná zkouška neproběhla úplně standardně. V Divadelním sále byl filmový festival a tak jsme zkoušeli v náhradním, nedivadelním prostoru Hudebního salonku. Přesto to dopadlo dobře.  Diváci se dostavili v hojném počtu. Třicet platících diváků vzhledem k četnosti tohoto představení a krásnému počasí venku nás potěšil. Stejně jako jejich reakce. Bavili se a my se bavili s nimi. Tak si myslím, že jsem si tu padesátku pěkně společně všichni oslavili.  Přátelé choďte do Divadla i když je to po padesáté. My vás rádi uvidíme.  A tady pár fot

  A na závěr trochu tance... Včerejší představení Prodavačů snů vidělo 38 diváků a podle jejich bezprostředních reakcích se jim třetí repríza líbila. Podle našich „špehéřů“ (Láďa Niklíček v první polovině) si hra docela dobře sedá a celé představení se stává uvolněnější a je vidět, že si ho užíváme. Tolik pohled zdola od lidí.  Snad poprvé jsme zaznamenali smích na „oslavný Motlův tanec“. A to je dobře, my ten smích chtěli. Podle vyjádření nejmenované divačky - na konci ukápla i slzička.  V zákulisí byl klid, žádné mimořádné události a humorné příhody se tentokrát nestaly. Tak příště nashledanou v Rychnově. Choďte do divadla, třeba se dozvíte co je mezuza. -mat- *Mezuza -  ( hebrejsky   מזוזה ‎, „rám dveří, veřej, zárubeň“ ) je malá schránka obsahující svinutý  pergamen  s dvěma pasážemi z  Tóry.  Umísťuje se na rám dveří v  židovských  domech, bytech a obchodech vlastněných Židy za účelem naplnění jednoho z  613 přikázání   Tóry  v  judaismu . Víc informací třeba na  Wikipedii.

  Maurice Montgomery, držitel Oscara za celoživotní dílo (Václav Hájek) Otázky pro herce: 1.   Co sis pomyslel, když jsi se poprvé dozvěděl o tom že budeme dělat hru ze židovského prostředí? A je ti tohle prostředí něčím blízké nebo je to jen další divadelní práce?  Já se se Židy nikdy nesetkal, takže další divadelní role.  2.      Máš rád filmy? Mám. Kdybych je neměl rád, tak jsem čtyřicet let nepromítal.  3.      Zkoušelo se od roku 2020 (sice s přestávkami díky covidu) - nebylo to dlouhé? Byl covid, nedalo se nic dělat. Bylo tak dlouhé jak to bylo. 4.   Co bys řekla o své postavě? Životní příběh filmového režiséra. 5.      Existuje jiná postava, kterou bys chtěl v téhle hře hrát? Ani ne. Tahle mě vyhovuje. Sedím a je to pohoda. Když jde všechno,  jak má být. 6.      Pocit z premiéry - jedním slovem. Spokojenost. 7.      Pozvi diváky na další představení. Přijďte se podívat, je to zajímavé, technicky náročné. A kdo přijde, sám si to může zhodnotit. Motl Mendl alias Maurice Montgomery

  Ida Bindelová (Kateřina Luňáková) se někdy nestačí divit... Otázky pro herce: 1.   Co sis pomyslela, když jsi se poprvé dozvěděla o tom že budeme dělat hru ze židovského prostředí? A je ti tohle prostředí něčím blízké nebo je to jen další divadelní práce? Byla jsem moc zvědavá, nejsem znalec židovského prostředí, ale to, co o židech vím, se mi většinou líbí, a tak jsem se těšila, jaká bude celá hra. Prostředí mi  nijak  blízké není,  beru to jako další zkušenost nejen divadelní. 2.      Máš rád filmy? Ano mám, ale jen ty dobré   😃. 3.      Zkoušelo se od roku 2020 (sice s přestávkami díky covidu) - nebylo to dlouhé? Bylo to docela dost dlouhé, chybělo nám to, že se někam posouváme, a samozřejmě s velkými přestávkami jsme většinou vše již nazkoušené zase zapomněli a začínali znovu, ale tahle hra se nedá uspěchat, takže jsem ráda, že jsme tomu tolik času přeci jen věnovali.  4.   Co bys řekla o své postavě? Ida je spořádaná židovská matka, která se umí o vše postarat a vše potřebné za