Do zákulisí...

Hraběnka na smrt nemocná, podezřelá tajemnice a guvernantka, záliby slečny Johanky... vyřeší Arthur Schwarz svůj další případ?   Letošní závěrečné představení speciálního krimi hraní na Stránovském zámku našeho prozatím posledního kriminálního příběhu.  Začalo to opravdu vesele. Jen jsme s naší malou Simonkou vyjeli na obchvat, dcerka se chytla za hlavu a povídá:" Já asi zapomněla doma kostým." No řeknu u vám, nezachoval jsem úplně chladnou hlavu. Ale nakonec všechno dobře dopadlo i když jsme dojížděli s lehkým skluzem. Cestou jsme nabrali Radka Kotlabu a Blanku Kučerovou a d orazili na zámek těsně před půl sedmou,. Tak byl zpočátku trochu "fofr". Pak se vše zklidnilo. A začali jsme hrát. NIc se nepokazilo, v textu se nikdo neztratil, diváci se bavili a "zámečtí" byli spokojeni. Na závěr musím říct, že vracet se pravidelně na Stránov, je jeden z velmi příjemných rituálů. A to nejen díky neuvěřitelně příjemnému prostředí, skvělé kuchyni mistra...

  Fotka vznikla v šatně o přestávce Divadla Gong aneb Konec mého výletu mezi profíky Jo, je to tak, včera před totálně vyprodaným hledištěm divadla Gong skončilo mé účinkování v Divadle Josefa Dvořáka. Byla totiž, patrně nadobro, zastavena inscenace Čochtan vypravuje, ve které jsem zaskočil za pana Karla Gulta v roli Josefa Nováka. Důvod je prostý - příliš drahá práva a ne tak častá frekvence hraní.  Je to malinko přes rok, co jsem poprvé vykročil na scénu v kostýmu táty Kateřiny Novákové, kdy jsme poprvé před publikem stanul vedle Pepy Dvořáka (fakt si týkáme), kdy jsem okusil ten luxus, že jsem přijel jen zahrát, posedět v šatně, zopakovat si text s kolegy a kolegyněmi...  I když co se stěhování kulis týče, musím říct zpočátku jsem měl divný pocit, jak kluci nosí a staví a já na ně můžu jen koukat. Sem tam jsem si taky „zanosil“, ale opatrně. Na scéně jsem kromě Josefa poznal i další úžasné lidi, které bych normálně nepotkal...

  Foto pouze ilustrační, ale stav představení byl obdobný... Mladá Boleslav Divadýlko na dlani 7. 11. 2022 Včera v podvečer se bohužel nepodařilo oživit představení z roku 2019 (f)RACEK. Naposledy jsme ho uvedli v Činoherním klubu na náhradní krajské přehlídce 6. května 2021. Představení, od jehož posledního uvedení uběhlo 521 dní, bylo prohlášeno za dernierované.  za režii a pozůstalé herce,  principál Petr Matoušek P.S.: Kdo ho neviděl, ten už to nedožene. Už se nikdy nerozletí... Proto choďte do divadla, představení občas mizí zcela nečekaně...

  Jen pro úplnost, protože to Do zákulisí... patří, přikládám článek od Martina Weisse z facebooku: "Mistr Matoušek a mistr Dvořák dnes v éteru České televize! Dnes v 21:50 začíná na ČT2 dokudrama Postoloprty: česká odplata, ve kterém můžete vidět naše herce Petra Matouška a Luboše Dvořáka. Snímek režiséra Jakuba Wehrenberga připomíná masakr několika tisíců lidí po skončení 2. světové války v Postoloprtech na Žatecku a je rekonstrukcí vyšetřování parlamentní komise. Petr a Luboš se na Kavčích horách začátkem roku 2021 potkali na castingu vlastně náhodou. Luboš už s režisérem Wehrenbergem točil, Petra na konkurs poslala castingová agentura. Petr ve filmu ztvárnil národně socialistického poslance Karla Kácla, člena parlamentní komise, Luboš se posadil na druhou stranu stolu, mezi vyslýchané. A chlapci si zahráli v dobré společnosti, v dalších rolích se ve filmu představují herci z plzeňského Divadla J. K. Tyla nebo Horáckého divadla v Jihlavě. Petr strávil na Kavčích horách tři nebo...

  Pohled z žabí perspektivy na představení v Bakově nad Jizerou Páteční 4. listopadu byl opravdu podzimním dnem plným deště a pochmurně stažené oblohy. V divadle Na Radnici bylo ovšem teplo, sucho a příjemně. Tedy hned po tom co jsme vytahali celou naši divadlení "výpravu" do schodů. A tak příjemný zpestřením před představením bylo nejen dořešení plzeňských lahvičku z místního copu (nejmladší členokou naší herecké trupy - naší Simonkou), ale také ekvilibristický kousek Láďa Niklíčka, který plavným sesunem, zajel v šatně pod stůl a tím se pak také přikryl. Leč  placatice, které obdržel od Martina Weisse, našeho medového dodavatele (šlo o víčkovici) zachránil drže je vysoko nad hlavou.  Prvním nasezením prošel také náš nový projektor, který fungoval naprosto skvěle. Za osvětlení a zvukem seděl zkušený Lukáš Prokorát. Patrně jsme ho svými výkony zaujali několikrát tak, že i on, profi matador, několikrát...

Již po šesté zazněla setmělým sálem židovská melodie od našeho dvorního skladatele Míry Exnera. Krom jednoho zájezdového představení do Činoherního klubu, hrajeme pořád doma. Tedy zatím. Včera jsme se sešli už ve tři v úzkém kruhu - děda Vašek, Lukáš Prokorát (světla a zvuk) a já. Vyzkoušeli jsme nový projektor pro zadní projekci. Zároveň jsme u toho postavili základ na večerní hraní. Po 18. hodině jsme se začali scházet. Bylo to včera o fous, ale přesilovka to nebyla. Ale tak, tak. Představení běželo docela fajn a až na pár technických drobností jako hluk z restaurace nad námi, sem tam droboučká minela ve zvukové kabině, všechno běželo fajn. Ale přece jen jedna drobná příhoda. V první řadě seděla maminka s holčičkou asi šest let, dítě se sem tam nudilo, sem tam koukalo a když Katka Roscová má odpovědět na otázku Motla: ...a čí je teda to dítě?" Holčička zabrala  a pronesla: „Moje.“ Katku to skoro rozbouralo, ale ustála to...

  A pak, že na mobilech jsou jen děcka...  Stróhalka s Evkó Bučkovó na instáču! Jednačtyřicátá repríza našeho milého Vávry proběhla jak technicky, tak na jevišti bez problémů. I když roli Viléma Mrštíka musel „skončit“ (na jednu zkoušku) za absentujícího Láďu Niklíčka Tomáš Dlask. Mimochodem, tomuhle novému hostujícímu kolegovi se budeme muset pověnovat v samostatném rozhovoru někdy příště. Nicméně zpět na jeviště. Láďa Niklíček byl omluven, protože zase on hostuje v dobrovickém představení a zrovna byli na zájezdu v Žebráku. Zkrátka, ač záskok, z diváků nikdo nic nemohl poznat.  Diváků bylo kolem dvaceti, a snad díky tomu se moc nesmáli. Spíš se tak pousmívali a mile se na nás tvářili. Tak snad příště. Pár fotek ze zákulisí  A nezapomeňte chodit do divadla je normální... -mat-