Do zákulisí...

    Jedna z nejmladších členek Divadýlka, tanečnice, moje dcera a recitátorka Barča Matoušková se dnes účastnila okresního postupového kola Dětská scéna v Mladé Boleslavi. Soutěžila ve IV. kategorii s textem Jiřího Suchého, SESTRA. A rozhodně se neztratila. Co neztratila! Postoupila. Z každé kategorie postupují vždy dva recitátoři o level výš. Bára tedy jede na krajské kolo do Kutné Hory. Kdo máte rádi Divadýlko, či znáte Barču, držte jí 22. března palce. Hraje se o "republiku" o Svitavské finále. Já vím, že nejde o pořadí, o stupně vítězů. Ale co naplat, někdo postupuje. Takže to vlastně soutěž je. A Barča je na bedně.  P.S.: Její fotku nemám, takže až z Kutné Hory. Zatím musí stačit diplom. A choďte do divadla, takových šikovných lidí máme víc... -mat-

  Včera si naše Barunka zkusila novou roli - zvukařku. A zvládla to skvěle. Tady v plné práci s dědou Vaškem Včera (26. března) jsme hráli po dlouhé době v Mnichově Hradišti. Naposledy jsme tady stáli na jevišti někdy kolem roku 2012. Asi s představením Malá Vánoční povídka. Ale nevím to přesně. Tentokrát jsme přivezli naši Bé pětku. Tedy Bylo nás pět. (My to tak zkracujeme) Nakládalo se už ve čtyři odpoledne. Samozřejmě, když jsme před čtvrtou dorazili, děda Vašek měl většinu rekvizit a kostýmů již přenesené do foyer. Je to prostě "stachanovec". Spolu jsme už jen přinesli sloup a Bára se Simčou pár drobností. Začali jsme tu drobotinu nakládat dědovi do auta a dorazili další - Honza Jíše pro největší část scény (sloup), Blanka Kučerová, Radek Kotlaba, Libor Ševců a David Durdis. Toho jsem zapomněl vyzvednout doma v Bělé. A když mi před 16. hodinou volal, docela ve mně hrklo. Sakra, to jsem blbec. Čučel jsem na ten telefon a mrmlal, Ježíš já na něj zapomněl, až mi Simona musel

Představení Těžké Barbory uzavíralo Noc divadel v Divadýlku   Opět po několika letech jsem se vrhli do pořádání divadelní noci. Možná se vám zdá, že jsou teď každého půl roku. Máte pravdu, ale jen letos. Díky tomu, že se podzimní termín kryl se 17. listopadem, přesunul ho pořadatel a koordinátor v České republice Institut umění - Divadelní ústav, na jaro. A to do týdne který je plný "divadelních svátků". Světový den divadla (27. 3.), Světový den divadla pro děti a mládež (20. března) a Světový den loutkářství (21. března). A jaká byla ta divadýlkovská Noc divadel? Myslím, že to bylo povedené. Organizace nezaskřípala, ač se na jevišti měnily jednotlivé žánry. Jako první uvedlo hostující Divadlo Náplavka hru Mrzák Inishmaanský, pod níž je podespán autor Martin McDonagh. Představení začalo v 15:00 a i s přestávkou trvalo do půl páté. Potom byla připravena premiéra filmu z autorské dílny Divadýlka na dlani Pistole. Scénář filmu vznikl podle stejnojmenné povídla Emila Hakla. Po uv

  Maryša (Tereza Juhaňáková) a Vávra (Petr Matoušek) aneb jak to mohlo být. Skoro po půl roce na jednu zkoušku, představení pro 24 diváků. Je fakt, že doma hrajeme Vávru stejně často jako na zájezdech. A taky se pomalu blíží jaro. Vlastně to byl první jarní den, takže to zase nebyla tak malá účast. K zásadním problémům na jevišti nedošlo. Diváci se bavili, hra běžela tak, jak má. Snad jediná mimořádnost byla, že Maryša před představením sundala ortézu, po děkovačce si ji zase nasadila. Doléčuje si pochroumané zápěstí. Přátelé choďte na představení, choďte do divadla. Nás to potěší a vy se potěšíte. I když jaro tluče na buben, a noc se krátí na úkor dnů, už těšíme se na duben, hrajem Prodavače snů. A tady pár fotek z představení a zákulisí. Fotili: ze zákulisí Tereza Juhaňáková (ještě někdo) a Petr Matoušek. A představení opět skvěle nafotila paní Lenka Hýblová.

  Barbora Mráčková (Kateřina Roscová) a zády Pavel Syrový (Pavel Wieser)   Vy, kdo občas mrknete do mého blogu Do zákulisí... víte, že nedílnou součástí je obrazová příloha uložená na "foto úložiště" Zonerama. Většinou jde o moje fotky nebo fotky divadelních kolegů pořízené během představení. Většina z nich trpí hlavně nedostatkem světla, proto jsou někdy "mázlé" nebo neostré. Ovšem mají svou vypovídající hodnotu, stejně jako samotné představení, které je taky, tady a teď.  Čas od času chceme zachytit představení pro propagaci představení, zachycení toho, jak pěkně stárneme a zrajeme. A to se musíme obrátit na profíky. Naše Divadýlko spolupracuje se dvěma - Frantou Stýblem, který je také autorem i většiny videozáznamů našich představení či dalších dramatických počinů Divadýlka na dlani. A s paní Lenkou Hýblovou, která je autorkou fotografií na jejichž prohlídku vás právě zvu.  Tak se pohodlně usaďte a pojďme se společně pokochat jejím skvělým okem a rychlou spouští

  V zákulisí je pořád rušno. Zleva Rosťa Váňa (Lukáš Fila), Pavel Syrový (Pavel Wieser j.h.), poručík Sajdl (Roman Dušek) a úplně vpravo kousek Honzy Bobka (Jarda Bílek) Únorové představení tak trochu koresponduje s neslavným výročím komunistického puče v roce 1948. Tři povídky, každá z nich v jiných historicko-politických kulisách. První za komunistického režimu, tak jak ho všichni známe. Druhá se odehrává ve světě, kdy Německo přišlo jako první s atomovou bombou a zajistilo si separátní mír se západními mocnostmi a třetí, kdy se československá armáda postavila po bok prezideta a potlačila komunistický puč v zárodku. Tři alternativní světy v nichž se nachází postavy naší inscenace. Byli bychom jiní, kdyby se svět vyvíjel jinak? Pro odpovědi na tuto i jiné otázky přišlo do Divadýlka poslední únorový a den přes čtyřicet diváků. Představení jsme naposledy hráli vloni v únoru. Což z našeho pohledu trochu poznamenalo třetí (demokratickou) část. Hlavně, řekněme, v textové jistotě. Ve hře by