Do zákulisí...

Petr (Martin Weiss) a jeho divadelní matka (Simona Matoušková) Sedmnáctého září 2026 jsme hráli první reprízu   Matky . A byli jsme před ní všichni trochu nervózní. Před premiérou člověk soustředěně zkouší a většinou to přinese kýžený výsledek. Jenže premiéra byla 18. června a první repríza přišla až 17. září. Téměř tři měsíce mezi představeními. Samozřejmě jsme si proto domluvili zkoušku. Proběhla, řekl bych, velice soustředěně a dobře. Každý si ověřil slabší místa v textu. Simča při ní měla dva drobné výpadky, takže ji to trochu znervóznělo, ale dohodli jsme se, že když bude potřeba, navzájem si pomůžeme a nahodíme se. To se ovšem snadno řekne na zkoušce. Při představení už to tak jednoduché není. Na reprízu jsme tedy vyráželi se smíšenými pocity. Přijdou lidi? Nepokazíme to? A Simča přidala ještě jednu, trochu kacířskou otázku: Dohrajeme to? Já byl přesvědčený, že ano. I kdybychom vynechali dvě stránky, ke konci se nějak dostaneme. Nakonec jsme žádné stránky vynechávat nemuseli....

  Toni (Matěj Fouček), Petr (Martin Weiss) a Kornel (Jakub Votoupal), tři bratři otvírají inscenaci v hravém duchu. Matka je na světě Ve čtvrtek 18. června jsme uvedli už 34. premiéru Divadýlka na dlani. Tentokrát padla volba na Čapkovu Matku. Když jsme před asi tři čtvrtě rokem začínali zkoušet, věděli jsme, že nás čeká velký kus práce. Nejen kvůli tématu, ale i proto, že jsem se rozhodl text upravit. Především jsem ho zkrátil a na několika místech lehce přiblížil současnému divákovi. Nemyslím si ale, že by se Karel Čapek musel v hrobě obracet. Spíš doufám, že by měl radost, že jeho hra pořád dokáže oslovit lidi i po tolika letech. Ale to možná není ani důvod k radosti, spíš smutné konstatování, že podobná témata jsou stále živá. Premiérový den je vždycky zvláštní. Člověk se těší, ale zároveň si v hlavě přehrává všechny možné katastrofické scénáře. Když jsme viděli, jak se postupně plní hlediště, radost se mísila s trémou. Nakonec přišlo přes sto diváků, což je na červnový teplý v...