2023_07_30_Den druhý

Včerejší vrchol, alespoň pro mě - Kašparek a zbojník

Den druhý, zatím (13:44) méně vlhký než ten předešlý. Slečny Matouškovy odešly do semináře (to zní trochu jako bychom je dali do kláštera) Sedím v "Čapkárně", čekám na guláš a předpřipravuji si report na další den. Dnes nás čekají čtyři představení z toho Kašpárek a zbojník je inspirativní inscenace od Divadla Drak. Dále nás čeká Valpružina noc od ZUŠ v Mladé Boleslavi, Družstvo Ďáblice od Teritoriálního tyátru z Prahy a Brambůrky Most Pavla Skály a spol. s představením Kolik nám zbejvá? Kdo bude dnes na první příčce, kdo propadne. Uvidíme, už se těším.

Tak úplně nepropadl nikdo. A to je super. Nedělní (moje) pořadí:

První příčka (aby taky ne, jsou to profíci)ZAPSANÝ SPOLEK ČESKÝCH A SLOVENKÝCH LOUTKÁŘŮ UVÁDÍ: KAŠPÁREK A ZBOJNÍK. Naprosto fantastický, s lehkostí a nadhledem vyprávěný česko-slovenský příběh o tom, co spojuje, co odlišuje Čechy a Slováky. Humor, gagy, nápady, vtipy, lehká nostalgie. Mohu jen doporučit.

KOLIK NÁM ZBEJVÁ?, Brambůrky Most - upřímná a milá zpověď o jednom výletě co se sice poved, ale zase jsme se vrátili do svých běžný životů a trablů. Trojice mladých sympatických děvčat spolu s Pavlem Skálou si na nic nehrála a prostě v aréně byla a existovala. A byli a existovali všichni uvěřitelně, prostě. Jen, ale to je zkrátka můj problém, tolik prosecca nazmar a ještě si do toho lehnout. To mi bylo proti srsti. Ale jak říkám, to je můj problém a zcela chápu proč tenhle motiv sympatičtí a mladí aktéři použili. (To mladí platí i pro Pavla). (Zatím:).

VALPRUŽINA NOC, ZUŠ mladá Boleslav - čtyři sympatické mladé dívky (dvě v upnutých overalech, jedna trochu chlapecky oděná a jedna jako překvapení v řadách diváků), jedno bílé křeslo a metry maskovacích pásek (ty papírové žluté). A zážitek? Mohl být silnější, kdyby opět neúřadoval sál Josefa Čapka nebo herecká nezkušenost mladého dívčího kvarteta. Či jejich recitační nedůslednost. Dívky sehrály Fausta a Markétku, bez Fausta. Tedy spíše s Faustkou. Nevím jestli byla záměrně akcentována stejnopohlavní láska, či šlo o nedostatek chlapců. Navíc po milostném splynutí Markéty a Jindřišky se jim "narodí" dítě s ďábelským stigmatem. (Zde tvořené materiálem, který se objevuje u Mefistek). Jak to tedy je, co nám děvčata z Mladé Boleslavi chtějí sdělit? Že tělesné obcování je hřích nebo je hřích láska dvou dívek? V inscenaci k tomu nebyl klíč, proč se tak rozhodly. Nebo jsem ho neslyšel, či jinak minul. Přesto jsem měl docela fajn pocit z jejich působení na jevišti. Bylo silové, plné energie, skoro až artistické. Jasně patrná (a sympatická) byla jejich touha sdělit téma o kterém hrají. Ale pro mě zůstalo i pro nejednoznačnou motivaci na půl cesty.

Na poslední příčce se pro mě včera usadil Teritoriální Tyjátr Praha s představením DRUŽSTVO ĎÁBLICE. Ne snad proto, že byli tak špatní. Spousta slovních hříček, vtípků a řada verbálních gagů, ale... Tak popořádku. Představení "družstva" začalo velmi slibně. Vtipnou pomluvou principála, kterou lehce soubor dehonestoval, shazoval, skoro až v duchu cimrmanovských seminářů. Nadšení z jeho vystoupení, ale cca po deseti minutách vyprchalo, protože alespoň v tom představení, co jsem viděl, chyběl rytmus, spád. Vtipy byly občas ilustrované, abych jako divák blbec pochopil, jindy končily štronzem a následovalo čekání na smích. Ten ovšem pohříchu nepřicházel, či sporadicky. Ale byly momenty, kdy jsem se zasmál z plna hrdla, když Gabčík říká Frankovi drže v ruce prázdnou basu od piva - Kde jsou moje Ležáky?, nebo když Frank prohlásí: "Zahajluji tuto schůzi". No jo, ale ono se to tak oči onak pořád opakuje bez gradace, bez rozlišení a povětšinou i mimo jakoukoliv divadlení situaci. Ale soubor má citelný potenciál a věřím, že příště se budeme "řezat" od začátku až do konce.

Kubiš, Němcová, Palacký a Frank - Družstvo Ďáblice

A to bylo pro dnešek a jistotu všechno, těším se na další dnešní pondělní divadelní nálož a hurá do toho...

A choďte do divadla, je to totiž normální, i když je tam vedro jako prase.

-mat-