Do zákulisí...

  První zkouška byla věnována především Seznamovacím hrám. Dětské divadelní studio opět zahájilo! Po tříleté odmlce se v pondělí od 16 hodin opět rozezněl sál Divadelního domu v Mladé Boleslavi dětským štěbetáním a smíchem.   Dětské divadelní studio Divadýlka na dlani je zpátky!   Navazujeme tak na tradici výchovy mladých divadelních talentů, kterou jsme před třemi lety na čas přerušili. Tentokrát jsem ale nic neponechal náhodě. Do vedení studia se se mnou pustily obě moje dcery – Simona a Barbora Matouškovy. Simona studuje Střední pedagogickou školu v Čáslavi se zaměřením na dramatickou výchovu a letos ji čeká maturita. Má tak skvělou příležitost vyzkoušet si v praxi všechno, co se ve škole naučila. A Barborka? Ta má talentu na rozdávání, nápadů plnou hlavu a do práce se zapojuje s nadšením. Společně se sestrou připravují program a vedou naše mladé adepty prvními divadelními krůčky. A já? Já jsem tam spíš jako takový starší pomocník, občasný arbitr a člověk, který má doh...

  Péťa Bajza (Jeník Hejdrych) čeká na výstup schovaný  za plakátovacím sloupem Bylo nás pět po pětašedesáté. A s dlouhohrajícím potleskem. Prvního října 2026 jsme v divadelním sále Domu kultury v Mladé Boleslavi odehráli už 65. představení naší vlastní dramatizace Poláčkova románu   Bylo nás pět . Pětice kluků z Rychnova nad Kněžnou se tak znovu vydala za svými dobrodružstvími. Diváků tentokrát dorazilo jen lehce přes třicet, tedy ještě méně než na předchozí   Matku . Přesto se lidé bavili a na konci nás odměnili takovým potleskem, jaký jsme už dlouho nezažili. Opravdu dlouhohrajícím, takovým tím „elpíčkovým“. Klaněli jsme se snad šestkrát, což bylo hrozně příjemné a moc nás to potěšilo. Hráli jsme v téměř tradičním obsazení. Péťou Bajzou byl Jeník Hejdrych, Edou Kemlinkem Radek Kotlaba, já jsem se opět ujal Zilvara z chudobince a Čendu Jirsáka hrál Libor Ševců. Jedinou změnou v naší klukovské pětici byl Tonda Bejval. Jardu Bílka tentokrát nepřivedla na scénu nedostu...

Petr (Martin Weiss) a jeho divadelní matka (Simona Matoušková) Sedmnáctého září 2026 jsme hráli první reprízu   Matky . A byli jsme před ní všichni trochu nervózní. Před premiérou člověk soustředěně zkouší a většinou to přinese kýžený výsledek. Jenže premiéra byla 18. června a první repríza přišla až 17. září. Téměř tři měsíce mezi představeními. Samozřejmě jsme si proto domluvili zkoušku. Proběhla, řekl bych, velice soustředěně a dobře. Každý si ověřil slabší místa v textu. Simča při ní měla dva drobné výpadky, takže ji to trochu znervóznělo, ale dohodli jsme se, že když bude potřeba, navzájem si pomůžeme a nahodíme se. To se ovšem snadno řekne na zkoušce. Při představení už to tak jednoduché není. Na reprízu jsme tedy vyráželi se smíšenými pocity. Přijdou lidi? Nepokazíme to? A Simča přidala ještě jednu, trochu kacířskou otázku: Dohrajeme to? Já byl přesvědčený, že ano. I kdybychom vynechali dvě stránky, ke konci se nějak dostaneme. Nakonec jsme žádné stránky vynechávat nemuseli....

  Poslední představení Vávry na 3. ročníku Pískfestu na počátku září Devětadvacátá sezona je dobrou příležitostí ohlédnout se, co všechno už Divadýlko na dlani přivedlo na jeviště. Když započítáme opravdu všechny premiéry, dostaneme se k číslu 72. Je mezi nimi 41 divadelních her, 24 skečů a dalších kratších kusů a také sedm inscenací dětského studia. To už je docela slušná porce textů, zkoušek, kostýmů, kulis.  K 20. červenci 2026 jsme měli na 15 aktivních položek v repertoáru, dalších 57 už přešlo do archivu. Za každým titulem jsou lidé, kteří mu věnovali svůj čas, a diváci, s nimiž jsme se díky našemu koníčku  potkali. A právě na další taková setkání se v nové sezoně těšíme. -mat- 

  Představení Kocourka Modroočka ze starého  Dětského divadelního studia (2018) Po tříleté přestávce Divadýlko na dlani znovu otevírá své dětské divadelní studio. Mladým zájemcům o divadlo od deseti let, kteří navštěvují alespoň čtvrtou třídu základní školy, nabízíme možnost pravidelně se setkávat s divadlem a poznávat je ze všech stran. Naučí se základy jevištní řeči i pohybu a vyzkoušejí si společnou práci na jevišti. Provázet je budou zkušenější kolegové z Divadýlka na dlani spolu s lektory, kteří studují dramatickou výchovu. Setkání budou probíhat pravidelně každé pondělí od 16 do 18 hodin. Více informací najdete na stránkách Divadýlka na dlani v sekci Dětské studio.  Nebo pište na info@divadylko-nadlani.cz -mat-   

  Ilustrační foto - diváci před premiérou Matky   Vážení a milí diváci, na sklonku minulé sezony jsme vás informovali, že se naše Divadýlko bude stěhovat do nového působiště. Člověk však míní a podmínky pro provoz kulturních zařízení – a divadel zvlášť – se mění. Na našem rozhodnutí se nic nemění, posouvá se pouze termín stěhování. Nyní počítáme přesunem na konci sezony 2026/27. V současnosti pronajímatel připravuje společně s projekční kanceláří studie a projekt divadelního prostoru. Pokud vše půjde podle plánu, mohli bychom příští, jubilejní 30. sezonu, zahájit už novém prostoru. Touto zprávou vás chceme především ujistit, že nás zatím nemusíte hledat jinde. Přinejmenším do konce této sezony najdete Divadýlko a  Saloon v modrém tam, kde jste zvyklí - v Domě kultury Mladá Boleslav. Těšíme se na vás! -mat- 

  Domovnice Bryndová (Bára Matoušková) v přítmí zákulisí nad textem Třináct vůní aneb Jak zkrátit představení o sedm stránek Ve čtvrtek   11. září   jsme zahájili už   29. divadelní sezónu Divadýlka na dlani . A samozřejmě kde jinde, než doma. Jako první jsme letos vytáhli jedno z našich čerstvějších představení –   13 vůní . Obsazení bylo v podstatě tradiční. V rolích, které alternujeme, hrála Marušku Anička Kolínová, Julinku Tereza Juhaňáková a Pošťáka Honza Jíša. A všechno běželo tak, jak má. Tedy… Všechno běželo tak nějak normálně. A právě tahle věta je pro nás od 11. září poměrně důležitá. 13 vůní   je konverzačka. A konverzačka je potvora. Jednotlivé repliky na sebe přesně navazují, herci reagují na narážky svých spoluhráčů a jedna konkrétní věta spustí další situaci. Nemůžete si tedy úplně říct: „Nevím přesně, co tam je, tak tam něco hodím a ono se to nějak chytí.“ Někdy nechytí. Představení už jsme odehráli víc než desetkrát, takže by člověk mohl na...

Příbram, schody před divadlem, Vávra.  Na fotografii zleva: Francek (Martin Weiss), Lízal (Radek Kotlaba)  a v neckách Vilém Mrštík (Tomáš Dlask). Vávra konečně na Pískfestu První zářijový víkend (4.–6. 9.) se v Příbrami konal už třetí ročník setkání divadelních souborů hrajících v ulicích pod názvem Pískfest.  A my jsme tentokrát konečně dorazili s naším   Vávrou . Po Vávrovi se organizátoři ptali už loni, jenže tehdy se nám sešla taková kombinace nemocí, dovolených a dalších nepřítomností, že by představení muselo být poskládané ze záskoků víc, než nám připadalo rozumné. A tak jsme nakonec přijeli s Radkem Kotlabou a inscenací   A tak tě prosím, kníže . Letos už Vávra vyšel. I když – úplně bez komplikací to samozřejmě nebylo. Část našeho souboru museli doplnit kamarádi z Bazilišku Benátky nad Jizerou. Což nám vůbec nevadilo, protože Miloše Kodejšku, Vojtu Hejného a Tomáše Dlaska máme moc rádi. Jsou to fajn kámoši a veselí druhové při hraní i po něm. Zajímavá s...

  Dědeček a Maryša (Václav Hájek a Tereza Juhaňáková) - hrálo se venku, už podruhé na hřišti v Obrubech. Letos hrozila bouřka,  ale díky Bohu jen hrozila.    Venkovní představení pro Dobrovolné hasiče v Obrubech. Po loňském uvedení inscenace Bylo nás pět jsme letos přivezli na venkovní scénu na hřišti Vávru. Úplně poprvé se v roli Lízala, Maryšina otce, představil Martin Herrmann. Představení proběhlo v pohodě, pokud si odmyslíme improvizované podmínky.  Přijemní diváci, rádi se bavili, bylo to fajn. A tady pár fotek  Přátelé, choďte do divadla, a i když se hraje venku, pamatujte - neprší z každého mráčku, který hrozí na obloze. -mat- 

  Na scéně tatínek Bajza (Martin Weiss), podkoní u Behjvalů Jakub (Klára Gergelitsová) a starý Zilvar (Jiří Filip). Foto: M. Trčálek.   V pátek 17. července jsme opět hráli ve Mšeně, v městských lázních. Tentokrát jsme přivezli naši „Bé pět“ neboli   Bylo nás pět . V předprodeji na smsticket bylo prodáno 23 vstupenek, takže jsme očekávali slušnou návštěvu. Nakonec dorazilo 66 platících diváků. Drobný zádrhel jsem zjistil asi čtrnáct dní před představením, a to, že představitel starého Zilvara, ředitele cirkusu Rudolfiho a cukráře Svobody, Roman Dušek, je někde mimo a zkrátka nebude. Hledal jsem záskok a nakonec jsem přemluvil Jirku Filipa, který ještě toho dne ráno na mě křičel přes plot (jsme sousedi), že je fajn, že bude pršet, takže nebudeme hrát, a tudíž to dobře dopadne. No, legrácky, pomyslel jsem si. Nakonec nepršelo a Jirka všechno celkem odvedl, jak měl. A co neodvedl, bylo zdrojem dalších vtípků na scéně. Například ve scéně, která následuje po návštěvě u Vařekov...

  Toni (Matěj Fouček), Petr (Martin Weiss) a Kornel (Jakub Votoupal), tři bratři otvírají inscenaci v hravém duchu. Matka je na světě Ve čtvrtek 18. června jsme uvedli už 34. premiéru Divadýlka na dlani. Tentokrát padla volba na Čapkovu Matku. Když jsme před asi tři čtvrtě rokem začínali zkoušet, věděli jsme, že nás čeká velký kus práce. Nejen kvůli tématu, ale i proto, že jsem se rozhodl text upravit. Především jsem ho zkrátil a na několika místech lehce přiblížil současnému divákovi. Nemyslím si ale, že by se Karel Čapek musel v hrobě obracet. Spíš doufám, že by měl radost, že jeho hra pořád dokáže oslovit lidi i po tolika letech. Ale to možná není ani důvod k radosti, spíš smutné konstatování, že podobná témata jsou stále živá. Premiérový den je vždycky zvláštní. Člověk se těší, ale zároveň si v hlavě přehrává všechny možné katastrofické scénáře. Když jsme viděli, jak se postupně plní hlediště, radost se mísila s trémou. Nakonec přišlo přes sto diváků, což je na červnový teplý v...