Do zákulisí...

  Včera to byla fakt legrace... Všechno začalo asi kolem desáté dopoledne. Telefon. na druhé straně Marcela Paterová (Evička Svobodová) a hned po hlase nastydlá, nemocná, špatná. Jestli by to za ní nevzala moje žena Simona. Nebere jí telefon. Dobře napíšu ji, povídám já. A tak jsem taky udělal. Za chvíli přišla odpověď, že hlídá Klárce Pabištové malou Stellu. Aha. Tak já zavolám Katce, ta by Stellu mohla pohlídat místo tebe a ty Evičku Svobodovou "skočíš". Jakože, záskok. Simona souhlasila, a tak volám Katce. Katka Luňková souhlasí. Všechno je super. - Sakra, blesklo mi náhle hlavou a co David Durdis?! Ten je V Budějicích. A tak mu volám, koukám na ferman. Už v listopadu dal NE. Sakra. David zvedl vyzvánějící telefon. Hlas jako po probuzení. "Ahoj Davide, nerad tě budím." - "Nebudíš, učím se. Začalo mi zkouškový" - Aha a jsi doma?" - Ne, jsem v Budějovicích." - A nechce se ti  přijet? Hrajeme Bé pětku..." - "Hmmm, ne." - "Jasn

  Včera večer, ve čtvrtek 20. dubna se po dvaačtyřicáté počal na jevišti odvíjet příběh inspirovaný ikonickou hrou bří Mrštíků, v našem podání - Vávra. Návštěvnost nebyla špatná, něco kolem třiceti diváků sledovalo a bavilo se, a smálo, či jen vlídně usmívalo při našem vidění slavného dramatu. I po tolika reprízách se někdy stane, že se uši diví, co pusa povídá. Včera se mi povedlo říct"..., aha, néní to pravda? Tady jsem to na vlastní oči slyšel...". Když jsem si uvědomil tu záměnu, trochu mě to rozhodilo. Ale co je ještě veselejší, že Blanka Kučerová, která je se mnou na scéně a v dialogu, si ničeho nevšimla. Ostatní v zákulisí i ve štronzu na scéně to zaznamenali. Diváci taky. A proběhla vlna smíchu.  Jinak představení běželo, tak jak mělo. Nikde žádný zádrhel. No pěkné to bylo. A za měsíc, 18. května nás čekají kluci z Rychnova - BYLO NÁS PĚT . Vstupenky koupíte buď v předprodeji v Informačním centru nebo na SMSTicketu , nebo na místě.  A tady pár fotek ze včerejška. Přá

Zleva Simona Matoušková ml. a Barbora Matoušková, obě při recitaci aneb Jak Bára a Simča válcovali.  Třetí dubnový týden nás v domácím a částečně divadelním zákulisí čekaly nejen přijímací zkoušky na střední školu naší Simonky, ale také recitační soutěž ( DĚTSKÁ SCÉNA -  krajská přehlídka dětských recitátorů) obou našich děvčat - Barbory i Simony.  Obě vystupovaly s textem od Ivany Chřibkové z knihy Suchý hadr na dně mořském. Každá samozřejmě se svým textem, přiměřeným věku. Velkou zásluhu na jejich přípravě má moje žena (jejich maminka) Simona. Obě měly ještě povinně druhý text.  Tentokrát se krajské kolo recitační soutěže konalo v Kutné hoře, v překrásně rekonstruované knihovně kousek od centra města. Oproti zaběhnutým zvyklostem, byly kategorie poněkud zpřeházené a tak první, kdo soutěžil o postup na celostátní kolo ve Svitavách, byla starší z obou dcer Simona.  A musím říct, bez dlouhých řečí, že obhájila loňský postup a znovu byla vyslána ještě s jedním chlapcem do Svitav. Druhý d

  Čestná uznání a ceny za letošní vystoupení na krajské přehlídce Přátelé, kamarádi, my vám ty medaile přivezli. Ale do Volyně nejedeme. Nicméně, svět a filmy se točí dál. A my hrajeme, zkoušíme a jezdíme.  Jaká ocenění jsme tedy získali, všechna za práce na  inscenaci Prodavači snů Divadýlka na dlani Mladá Boleslav. Nejprve čestná uznání: Kateřině Roscové (chybně uvedené jméno Rascová) za roli Anny  Petru Matouškovi za filmové šoty Petru Matouškovi za roli Jákob Bindela A teď ceny: Petře Chocholoušové a hlubinám fundusu za kostýmy Martinu Weissovi za roli Motla Mendla a Nata Dersowitze Na celostátní přehlídku byli doporučeni V.A.D. Kladno s NIKOLOČAVOU a hra SEX DS Žumpa Nučice. Všem oceněným blahopřejeme, doporučeným přejeme zlomte vaz a Rakovníku máváme, zase za rok.... Do divadla choďte, to vám mohu doporučit, ač nedoporučený . Stojí to za to :) -mat-

  Tak jsme opět na naší oblíbené štaci, na Witrovkách. Vloni jsme tu byli jen s narychlo oprášenou letní komedií Mušketýři aneb Co už Dumas nenapsal. Letos jsme na Wintrův Rakovník přivezli naší "židovinku" - Prodavače snů. Měli jsme hrát třetí představení, ale začínali jsme celý festival. Zaúřadovaly choroby ve dvou souborech a bylo to.  Představení probíhalo v poměrně svižném rytmu. Tedy podle mě. Bylo slyšet i pár hlasů, že,"dneska je to trochu rozvleklý". Tak nevím. Ale co platí jsou diváci a ti se opravdu bavili. Tak mě to alepoň říkalo hodně lidí po představení, kteří ho viděli. Snad by mně nelhali. No... I porota, či lektorský sbor (ve složení doc. Mgr. Milan Schejbal, PhDr. Milan Strotzer, MgA. Zdeněk Janál) hru přijali velmi dobře, i když měli jisté pochybnosti o správném scénování "americké části" respektive o nevyjasněnosti vztahů a osob v téhle části. Hollywoodské scény dokonce jeden z lektorů (Milan Schejbal asi?) označil jako dosti ploché a j

  Poslední domácí hraní před krajskou postupovou přehlídkou Wintrův Rakovník shlédlo přes třicet platících diváků. Jejich reakce byly veskrze kladné a očekávatelné, na předem vymyšlených místech. Smích rozedníval sál v pravidelných intervalech a vše běželo jako na drátku.  I když měl jsem takový dojem, že hra celkové občas ztratila tempo. Ovšem hodnocení z jeviště bývá opravdu ošidné s oje může sehrát i velmi silný subjektivní pocit přivlečený do divadla z civilu.  Nicméně diváci tleskali hojně, děkovali jsme se asi pětkrát, a nevadila ni trochu zkopaná děkovačka. Tu si zítra dáme ještě před představením technicky.  Zkrátka di divadla se chodí protože je to normální a basta. -mat-

Nate Dershovitz alias Nick Driver (Martin Weiss), chtěl vždycky prorazit do Hollywoodu. Zatím to dotáhl do Benátek. V Benátkách by chtěl hrát každý, myslím v těch nad Jizerou. Kdo by se harcoval do Vlach. A my v místním sále Záložna hrajeme už po několikáté a rádi. Diváctvo je tu povětšinou velmi vstřícné a vychované místním souborem Bazilišek, takže se smějí tam, kde mají a nehází ostré předměty na jeviště. A to se počítá.  Je pravda, že se náš termín hraní "trefil" do mého nastydnutí, a tudíž mě to trochu kazilo zážitek z celého hraní, ale snad to nebylo poznat. Tentokrát jsme stavěli světla, zvuk i video, takže práce bylo opravdu nad hlavu. Všechno se díky přičinlivosti několika věrných zdařilo a  stihlo, takže se mohlo začít v předem ohlášený čas.  Hra běžela, s drobnými škobrtnutími, které nás přiměly udělat si následující úterý zkoušku, ještě před domácím hraním a "Wintrovkami".  Nic zásadně veselého ani tragického se nestalo, prostě standardní představení, s

  Běžný život na pozadí dějinných událostí. I o tom je představení Všichni jsme herci... Na snímku Ondřej Koblížek (Martin Weiss) a Míra Najbrt (Luboš Dvořák); foto Zdeněk Kolín Včerejší představení „Všichni jsme herci aneb Co by kdyby“ mělo již dvacátou reprízu. Na repertoáru ho máme od roku 2018 a o jeho kvalitách hovoří i účast na scénické žatvě Jiráskův Hronov 2018. Přesto se včerejší uvedení trochu lišilo. Diváci patrně nic nezaznamenali, ale dovolte abych vše vysvětlil. Včera ráno bylo ještě všechno v pořádku. Bylo prodaných 42 lístků, takže jsme se těšili na pěkně zaplněný sál. Předpokládali jsme, že přijdou i diváci tak říkajíc „na blind“ (Nakonec se v hledišti objevilo cca 60 platících diváků). Bylo asi kolem poledne když mi zazvonil telefon a na druhém konci byla kolegyně Kristýna Licinbergová. A ne zrovna s potěšující zprávou. Má angínu, horečku jako prase, otevřený zub, takže to nedá. Ale podle ní to snad půjde, její postava toho tam moc nemá, snad půjde přeskočit. Nebudu l