Do zákulisí...

  Foto z představení Ve čtvrtek 5. února se po delší době na jevišti Divadýlka na dlani představil jiný soubor. Na úvod jsme pozvali divadelní soubor BEZ WOCÁSKU s představením HADRY od autora vystupujícího pod pseudonymem Pixy, případně Petr S. Pixy (občanským jménem Petr Staníček). Mladý a sympatický soubor dorazil okolo půl šesté a byl poměrně rychle připraven. I přesto, že šlo o první hostování tohoto souboru u nás, dorazili diváci v celkem pěkném počtu, přesahujícím dvacítku. V letošním roce chceme i nadále pokračovat v cyklu „…zveme vás na kolegy“ a zvát další zajímavé soubory z okolí Mladé Boleslavi. Už teď se můžeme těšit na představení Lucerna aneb šlofíček pana Aloise, které by se mělo uskutečnit někdy v květnu nebo na počátku června. Termín se zatím ladí. K samotnému představení. Abych byl upřímný, myslím, že zásadním problémem byl samotný výběr textu inscenace a jeho poměrně velká „upovídanost“. Text by si jistě zasloužil tužku a trochu dramaturgického škrtání. V podst...

  První lednové představení na domácím jevišti se konalo ve čtvrtek 22. ledna. Sedmdesáté první uvedení hry  A tak tě prosím, kníže  přilákalo na jeviště (protože diváci sedí opravdu nablízko) zhruba šestnáct diváků. Nebylo vyloženě narváno, ale ti, kteří přišli, si to snad užili. Tohle představení je totiž pokaždé trochu jiné. Vždy přicházejí nové vtípky, zvlášť v místech, kde si můžeme „hrát“. Co se tentokrát opravdu povedlo, byla vajíčka. 😊 Moje Simona, která prodávala v baru a byla se také podívat, sice říkala, že v druhé půlce se malinko ztrácela energie, ale diváci to snad tolik nepocítili. Musíme s tím prostě vyjet, d oma nám slábne počet diváků. To už to viděla celá Boleslav? Tomu nevěřím. Tak snad příště – někde na cestách nebo doma. Ale hlavně: choďte do divadla. Když se povedou vajíčka, dá se leccos přežít. 🙂 A tady pár fotek - fotila moje Simona. Už 5. února  vás zveme na představení nymburského divadelního souboru  Bez Wocásku . Uvedou hru  ...

   Na konci roku 2025 bylo celé české amatérské divadlo zapsáno jako unikát živé kultury do seznamu českých výjimečností a památek UNESCO . Zpráva obletěla celou republiku a amatérští divadelníci začali slavit. Vznikla platforma AMATÉŘI SOBĚ. Měli jsme to štěstí, že nás kolegové z NIKu zařadili do úvodního, zahajovacího dne oslav. V pátek 16. ledna jsme vystoupili s naším   Vávrou   ve stanici Galaxie na konečné stanici metra trasy C.  Bylo to příjemné zahájení naší druhé padesátky. Navíc se na plakát dostali dva naši kolegové - Kačka Luňáková a Radek Kotlaba, fotka byla z představení Lokomotiva, našeho nejdéle hraného představení. Viz úvodní foto.  Nechyběly drobné zmatky s dopravou – chvíli jsme se hledali s autem, které vezlo scénu. Nakonec nám pomohl klub Lotos nedaleko Galaxie. Jeho červený neon svítil do dálky a lákal zbloudilé duše. My jsme lákali na naši verzi   Maryši . Potěšilo nás, že se návštěvníci obou zařízení vzájemně nepomíchali. Žádné...

  Malí pekařští pomocníci - Stellinka a Vilda Malá Vánoční povídka [No. 27] a Andělské apokryfy [No. 18] Poslední představení roku 2025 se konalo ve čtvrtek 18. prosince od půl osmé večer v Divadelním sále Domu kultury Mladá Boleslav. I v našich řadách zaúřadovala respirační nákaza a tak jsme museli změny v obsazení řešit průběžně. V první povídce došlo jen k malé změně: za nemocnou Blanku Kučerovou zaskočila – stejně jako v Dlouhé Lhotě – malá Kačka Luňáková. Lampáře si opět střihl Láďa Niklíček, což kvitoval sice přišedší, ale nachlazený Luboš Dvořák. Ten si dal pivo a když Láďa kývl na alternaci, s radostí odešel do hajan. V   Andělských apokryfech   byla kvůli nemoci Blanky situace o něco komplikovanější. Role Ambrožky je poněkud rozsáhlejší, ale moje Simča se jí zhostila na jedničku. Diváků bylo něco kolem šedesáti. Všichni se bavili, obě představení pěkně svištěla, cukroví se peklo, svařák tekl proudem. Poslední divadelní večer roku jsme si všichni užili. Naši Simon...

  Klement Novotný (Jiří Filip) se snaží hrát na trubku a jeho snažením se baví kobylka Karlička (Kristýna Licinberová) a malý Jakub Zachystal (Martin Weiss). Ve Dlouhé Lhotě jsme nehráli opravdu dlouho. Nevím, jak se to přihodilo, asi do toho hodil vidle covid, ale najednou koukám, že jsem tu po pěti letech. Nakládání i stavba šly jako po másle, byli jsme na místě ještě před pátou a scéna stála raz dva. Jen zvuk zlobil. Lezl do něj podivný brum, který odmítal ustoupit. Nakonec jsme to rozlouskli metodou pokus–omyl. Teda – přišel jsem na to já :) Holt v nejtěžších chvílích jen panovník sobě rady ví sám. Ukázalo se, že světelný pult nesmí být ve stejné zásuvce jako zvukový. Jakmile jsme je rozdělili, brum ustal. Pro odborníka jasná věc, pro nás zázrak jevištní techniky. Obsazení tentokrát bylo tak trochu punk. Simča Matoušková onemocněla, takže za ni v roli maminky zaskočila Bětka Matoušková. Tatínka hrál Jarda Bílek – věkově hodně rozkročená dvojice, což dalo vzniknout hláškám typu ...

  aneb čtyři dny mezi peklem, Barborkami a jednou netradiční Perchtou Úterý: Start v Bělé pod Bezdězem Tak je tu zase mikulášská smršť. Od úterý 2. do pátku 5. prosince jsme děti vodili adventem, potkávali Barborky, Lucky, Ambrože i Krvavou Perchtu – a na konci čekal Mikuláš s dárečky. Tenhle adventní koncept tu funguje už 25 let. Na jeho počátku stáli Radek Kotlaba a Zdeněk Okleštěk, autoři scénáře. Letos jsme začínali v Bělé pod Bezdězem, na zámku, kde je bezesporu nejkrásnější peklo, které znám. Čerti vylézají po schodech ze staré „lednice“ pod úrovní sklepa. Dýmem zahalené, rudě osvětlené schodiště a v něm kolébající se čertovské postavy… Být dítě, tak se fakt polepším. Představení proběhlo svižně a oběma skupinám se líbilo. Středa: Komorní Vratislavice a netradiční Perchta Druhý den nás čekalo vystoupení v rodném domě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích. Komorní prostředí, vše na jednom místě: postavy přicházejí, odcházejí, děti se těší i bojí zároveň. Letos nás ale bylo o ...

Simona Matoušková alias Jan Mladý mává ještě než vyjde na scénu... Čtvrtek 20. listopadu, půl osmé večer, Divadelní sál Domu kultury Mladá Boleslav, Podnebí. Od červnového vystoupení v Mostě, kde jsme se tak trochu stali vyvrheli, poprvé na domácí scéně. Ne, že bychom to neradi hráli či šli nějak do sebe, ale nová premiéra   Třinácti vůní   s tím zamíchala, takže na   Podnebí   došlo až teď – čili hrajeme dál. V listopadový čtvrtek dorazilo do Divadýlka víc než dvacet pět diváků, což není mnoho, pravda. Ale vzhledem k veliké návštěvě na padesáté repríze   Vávry   jsme se tak trochu namlsali. Představení běželo vcelku bez vážnějších zádrhelů. Jeden přece – musím se přiznat ke svému výpadku, jak my říkáme, okénku. V okamžiku, kdy se začne Jan Mladý (Simona Matoušková) a Ježíš (Radek Kotlaba) bavit o tom, proč v převlékárně visí obraz Alberta Einsteina, mám jako Bůh přistoupit k Simoně a říct: „Víš, co ti řeknu? To je všechno relativní.” Takhle to je správně. ...