Do zákulisí...

  Toni (Matěj Fouček), Petr (Martin Weiss) a Kornel (Jakub Votoupal), tři bratři otvírají inscenaci v hravém duchu. Matka je na světě Ve čtvrtek 18. června jsme uvedli už 34. premiéru Divadýlka na dlani. Tentokrát padla volba na Čapkovu Matku. Když jsme před asi tři čtvrtě rokem začínali zkoušet, věděli jsme, že nás čeká velký kus práce. Nejen kvůli tématu, ale i proto, že jsem se rozhodl text upravit. Především jsem ho zkrátil a na několika místech lehce přiblížil současnému divákovi. Nemyslím si ale, že by se Karel Čapek musel v hrobě obracet. Spíš doufám, že by měl radost, že jeho hra pořád dokáže oslovit lidi i po tolika letech. Ale to možná není ani důvod k radosti, spíš smutné konstatování, že podobná témata jsou stále živá. Premiérový den je vždycky zvláštní. Člověk se těší, ale zároveň si v hlavě přehrává všechny možné katastrofické scénáře. Když jsme viděli, jak se postupně plní hlediště, radost se mísila s trémou. Nakonec přišlo přes sto diváků, což je na červnový teplý v...

  Rosťa Váňa (JIří Filip) v rozhovoru s ředitelem Švestkou (Petr Havlík). Předposlední představení této sezony mělo pro sebe vyblokované dvě zkoušky. Dlouholetý představitel Rosti Váni, Lukáš Fila, se letos nemůže věnovat Divadýlku neb jedním zadkem se nedá sedět na dvou židlích, a tak na jeho místo nastoupil Jiří Filip. Pondělní zkouška byla celková, projížděli jsme celé představení, úterní byla věnována pouze novému představiteli role Váni. Nejde totiž jen o záskok, ale o alternaci, možná doknce o změnu obsazení v roli.  Aby to nebylo vůbec jednoduché, hrál jsem ještě v úterý s Pepou Dvořákem a dalšími kolegy v pražském Gongu a nemohl jsem se proto zkoušky zúčastnit. Děkuji tedy všem, kdo se tohoto úkolu zhostili, byli na místě a tvořili. Protože počasí přálo spíše venkovním aktivitám, měli jsme trochu obavy o návštěvnost. V předprodeji bylo prodáno asi jedenáct vstupenek. Nakonec se ale diváci sešli v počtu 32. Už jsme sice měli i větší návštěvy, ale na květen to bylo ...

Ve tváři děs, hluboký v srdci smích... Simona Matoušková ml.  jako Rivka před nástupem na scénu Naši oblíbenou „židovinku“ jsme hráli naposledy asi před půl rokem. Zkouška byla jako vždycky poněkud rozverná. Zkrátka jsme to celé jen překodrcali a o soustředění nemohlo být ani řeči. Je to nějaký duch, který posedne celé osazenstvo – a i když se člověk zpočátku téhle smršti snaží bránit a neúčastnit se jí, stejně nakonec podlehne. Zkouška proběhla a všichni při odchodu sebekriticky mumlali: „Já se na to ještě mrknu.“ Představení proběhlo v obvyklém obsazení. Kačka Rosocová si střihla svou roli na nějakou dobu naposledy, protože čeká další miminko. Jinak bylo obsazení standardní. Ani výkony nebyly špatné, nedošlo k žádnému záseku, všechno běželo, jak mělo. Vlastně se z tohoto zápisu do blogu stává jen kronikářský záznam. Bylo, událo se – bez zvláštních a mimořádných událostí. Diváků bylo čtyři. A tady pár fotek z představení. Vzadu jsme fotil já, zepředu Láďa Niklíček. Nezapomeňte, p...

Před představením. Pohled do hlediště. Zleva děda Vašek, Libor Ševců, Bára Matoušková, Simonka Matoušková a Miloš Kodejška. Nedělní ráno 22. března zastihlo naše Divadýlko v Rakovníku. Na programu 48. ročníku Wintrova Rakovníka (krajské postupové přehlídky činoherního divadla pro Středočeský kraj) byla naše inscenace   Třináct vůní  zařazena na závěr přehlídky. Představení začalo v deset hodin a proběhlo svižně, bez větších lapsů, až ke zdárnému konci. Obsazení bylo tradiční, sice v alternacích, ale bez záskoků: Maruška – Simona Matoušková maminka – Katka Luňáková tatínek – Radek Kotlaba dědeček – Vašek Hájek Sláveček – Libor Ševců Bébinka – Magda Kropáčková Jůlinka – Alžběta Matoušková domovnice – Barbora Matoušková pošťák – Martin Weiss strýček – Petr Matoušek Hodnocení bylo vcelku pozitivní. Přesto nás lektorský sbor přes příznivé ohlasy neposunul do dalšího kola. Ve výsledkové listině jsme získali kolektivní čestné uznání za inscenaci a Simona Matoušková obdržela cenu za r...

  Netradiční nástupy, klubové prostředí - divadlo Nymburk. Na fotografii zleva: Láďa Niklíček (Tonda Bejval), Blanka Kučerová (maminka), půl zad Jitky Urbanové (Evička Svobodová), Jeník Hejdrych (Péťa Bajza) a za sloupem Roman Dušek (cukrář Svoboda). Poslední březnové úterý jsme vyrazili do Nymburka, do Hálkova divadla. s   B5 , neboli   Bylo nás pět   – my to tak zkracujeme. Nakládalo se v půl čtvrté a do hodiny jsme byli na místě. Nehrálo se na velké scéně, ale v klubovém prostoru divadelního baru. Nástupy byly netradičně z pravé strany (z pohledu diváků). Obsazení bylo tradiční, doplněné o dva záskoky: Petr Bajza – Jeník Hejdrych Eda Kemlink – Radek Kotlaba Zilvar z Chudobince – já (Petr Matoušek) tatínek – Martin Weiss maminka – Blanka Kučerová Rampepurda – Týna Licinbergová Evička – Jitka Urbanová Vařeková, Kozí Kuncka, Jakub a princezna – Klárka Gergelitsová pan Fajst, Vařeka, doktor, maharádža a cesťák – Filip Veselý cirkusák Rudolfi, starý Zilvar a cukrář ...

  Pohled ze zákulisí a ještě trochu z podhledu. Na scéně Jakub (Klára Gergelitsová), maminka (Blanka Kučerová) a cesťák (Filip Veselý)  V úterý 17. března jsme vyrazili do Dlouhé Lhoty zahrát jednu z našich nejhranějších her   Bylo nás pět . Scénu vezl Honza Jíše, nakládalo se už v pondělí. Techniku (světla a zvuk) jsme naložili u dědy Vaška v úterý o půl páté. Po šesté jsme měli hotovo – scéna i technika byly připravené. Obsazení bylo v podstatě standardní - Péťu Bajzu odehrál Jeník Hejdrych, jeho kamaráda z nejmilejších, Bejvala Antonína, Honza Jíše, Edu Kemlinka tradičně Radek Kotlaba. Plus tři záskoky. Prvním z nich byl Miloš Kubík v roli Čeňka Jirsáka, druhou Katka Roscová jako Rampepurda a třetí změnou byl Filip Veselý, který ztvárnil hned několik rolí – Fajsta, Vařeku, maharádžu, cesťáka i doktora. Dál už bylo obsazení tradiční. Zilvara jsem odehrál já, mého tátu, starého Zilvara, cirkusáka Rudolfiho a cukráře Svobodu Roman Dušek. Evičku Svobodovou hrála Jitka Urba...

  Čekání na výstup - zleva Bára Matoušková (Domovnice) a Martin Weiss (Pošťák) Desáté uvedení   Třinácti vůní   přilákalo na domácí scénu téměř padesát diváků. Představení se od premiéry postupně usazuje a hledá svůj rytmus, ale emoce zůstávají stejně silné. Teď už ladíme formu před krajskou přehlídkou v Rakovníku. Desáté uvedení hry   Třináct vůní   se konalo první březnový čtvrtek, tedy 5. 3., od 19:30 na domácí scéně. Stavba scény začala úderem 18. hodiny. Děda Vašek s „malým“ Vašíkem a Adamem Folprechtem už stavěli, nosili a budovali. Brzy bylo hotovo a my se mohli těšit na další uvedení naší nové hry. V předprodeji bylo prodáno „jen“ 14 lístků, ale nakonec se v sále sešlo takřka padesát diváků. K představení. Obsazení se změnilo jen v roli Kluka pitomého, kterou si tentokrát střihl Adam Folprecht, jinak bylo vše stejné jako v Benátkách v pondělí 2. března. Provedení bylo oproti Benátkám možná o něco nervóznější, možná i trochu unavené – alespoň tak jsme to ...

  Pošťák pan Brouček (Martin Weiss) čeká na výstup.  V pondělí se na amatérských scénách divadlo moc často nehraje. Důvodů je spousta. Je po víkendu, všichni začínají nový týden a ještě si po troškách užívají poslední zbytky volna. A to platí pro herce i diváky. Překvapivě to ale neplatí v Benátkách nad Jizerou. Tady místní divadelníci zavedli tradici Divadelních pondělků a pořádají – zhruba jednou za měsíc – představení. Divadýlko se alespoň jednou za rok této milé tradice účastní. A hle – byl z toho moc hezký pondělní večer. Ještě deset minut před půl osmou bylo na baru šest diváků. To už bylo podezřelé i členům Baziliška benátského (pořádající divadelní soubor). Jen si mezi sebou krčili rameny a dumali, co se asi děje, že přišlo tak málo lidí. Jenže ono přišlo celkem hodně lidí – asi kolem sedmdesátky – jen bylo zamčeno. Je totiž potřeba vědět, že kulturní sál a přilehlé prostory obývají nejen divadelníci, ale také žáci a kantoři místní ZUŠ. A ti, patrně učitelé, když odchá...

  "Něco vám tam plave, madame..." - pošťák Honza Jíše a maminka (Katka Luňáková). Úplně vlevo Radek Kotlaba jako Tatínek. Blíží se nám krajská postupová přehlídka činoherního a hudebního divadla Wintrův Rakovník 2026. A Divadýlko ladí formu. Máme teď naplánovaná tři představení v rychlém sledu: 26. února v Dobrovici,  v pondělí 2. března v Benátkách nad Jizerou a 5. března doma v Divadelním sále Domu kultury v Mladé Boleslavi. A pak hurá na Wintrovky, kde hrajeme v neděli 22. března. Ale vraťme se na úplný začátek – do čtvrtka 26. února, do Dobrovice.  V místním divadle jsme vystoupili v rámci 77. ročníku Pojizerských her. Ty navštěvujeme pravidelně už asi dvacet let. Místní diváci tak viděli takřka všechno, co jsme vyprodukovali. Zažili jsme tu propady (Goldoniáda) i dobrá představení ( Bylo nás pět   a další). A jezdíme sem rádi, protože místní divadelníci, kteří Pojizerky pořádají, jsou vždy milí a vstřícní. A po představení je večeře. A tu herci nikdy neodmítnou....