Do zákulisí...

Příbram, schody před divadlem, Vávra.  Na fotografii zleva: Francek (Martin Weiss), Lízal (Radek Kotlaba)  a v neckách Vilém Mrštík (Tomáš Dlask). Vávra konečně na Pískfestu První zářijový víkend (4.–6. 9.) se v Příbrami konal už třetí ročník setkání divadelních souborů hrajících v ulicích pod názvem Pískfest.  A my jsme tentokrát konečně dorazili s naším   Vávrou . Po Vávrovi se organizátoři ptali už loni, jenže tehdy se nám sešla taková kombinace nemocí, dovolených a dalších nepřítomností, že by představení muselo být poskládané ze záskoků víc, než nám připadalo rozumné. A tak jsme nakonec přijeli s Radkem Kotlabou a inscenací   A tak tě prosím, kníže . Letos už Vávra vyšel. I když – úplně bez komplikací to samozřejmě nebylo. Část našeho souboru museli doplnit kamarádi z Bazilišku Benátky nad Jizerou. Což nám vůbec nevadilo, protože Miloše Kodejšku, Vojtu Hejného a Tomáše Dlaska máme moc rádi. Jsou to fajn kámoši a veselí druhové při hraní i po něm. Zajímavá s...

  Dědeček a Maryša (Václav Hájek a Tereza Juhaňáková) - hrálo se venku, už podruhé na hřišti v Obrubech. Letos hrozila bouřka,  ale díky Bohu jen hrozila.    Venkovní představení pro Dobrovolné hasiče v Obrubech. Po loňském uvedení inscenace Bylo nás pět jsme letos přivezli na venkovní scénu na hřišti Vávru. Úplně poprvé se v roli Lízala, Maryšina otce, představil Martin Herrmann. Představení proběhlo v pohodě, pokud si odmyslíme improvizované podmínky.  Přijemní diváci, rádi se bavili, bylo to fajn. A tady pár fotek  Přátelé, choďte do divadla, a i když se hraje venku, pamatujte - neprší z každého mráčku, který hrozí na obloze. -mat- 

  Na scéně tatínek Bajza (Martin Weiss), podkoní u Behjvalů Jakub (Klára Gergelitsová) a starý Zilvar (Jiří Filip). Foto: M. Trčálek.   V pátek 17. července jsme opět hráli ve Mšeně, v městských lázních. Tentokrát jsme přivezli naši „Bé pět“ neboli   Bylo nás pět . V předprodeji na smsticket bylo prodáno 23 vstupenek, takže jsme očekávali slušnou návštěvu. Nakonec dorazilo 66 platících diváků. Drobný zádrhel jsem zjistil asi čtrnáct dní před představením, a to, že představitel starého Zilvara, ředitele cirkusu Rudolfiho a cukráře Svobody, Roman Dušek, je někde mimo a zkrátka nebude. Hledal jsem záskok a nakonec jsem přemluvil Jirku Filipa, který ještě toho dne ráno na mě křičel přes plot (jsme sousedi), že je fajn, že bude pršet, takže nebudeme hrát, a tudíž to dobře dopadne. No, legrácky, pomyslel jsem si. Nakonec nepršelo a Jirka všechno celkem odvedl, jak měl. A co neodvedl, bylo zdrojem dalších vtípků na scéně. Například ve scéně, která následuje po návštěvě u Vařekov...

  Toni (Matěj Fouček), Petr (Martin Weiss) a Kornel (Jakub Votoupal), tři bratři otvírají inscenaci v hravém duchu. Matka je na světě Ve čtvrtek 18. června jsme uvedli už 34. premiéru Divadýlka na dlani. Tentokrát padla volba na Čapkovu Matku. Když jsme před asi tři čtvrtě rokem začínali zkoušet, věděli jsme, že nás čeká velký kus práce. Nejen kvůli tématu, ale i proto, že jsem se rozhodl text upravit. Především jsem ho zkrátil a na několika místech lehce přiblížil současnému divákovi. Nemyslím si ale, že by se Karel Čapek musel v hrobě obracet. Spíš doufám, že by měl radost, že jeho hra pořád dokáže oslovit lidi i po tolika letech. Ale to možná není ani důvod k radosti, spíš smutné konstatování, že podobná témata jsou stále živá. Premiérový den je vždycky zvláštní. Člověk se těší, ale zároveň si v hlavě přehrává všechny možné katastrofické scénáře. Když jsme viděli, jak se postupně plní hlediště, radost se mísila s trémou. Nakonec přišlo přes sto diváků, což je na červnový teplý v...

  Rosťa Váňa (JIří Filip) v rozhovoru s ředitelem Švestkou (Petr Havlík). Předposlední představení této sezony mělo pro sebe vyblokované dvě zkoušky. Dlouholetý představitel Rosti Váni, Lukáš Fila, se letos nemůže věnovat Divadýlku neb jedním zadkem se nedá sedět na dvou židlích, a tak na jeho místo nastoupil Jiří Filip. Pondělní zkouška byla celková, projížděli jsme celé představení, úterní byla věnována pouze novému představiteli role Váni. Nejde totiž jen o záskok, ale o alternaci, možná doknce o změnu obsazení v roli.  Aby to nebylo vůbec jednoduché, hrál jsem ještě v úterý s Pepou Dvořákem a dalšími kolegy v pražském Gongu a nemohl jsem se proto zkoušky zúčastnit. Děkuji tedy všem, kdo se tohoto úkolu zhostili, byli na místě a tvořili. Protože počasí přálo spíše venkovním aktivitám, měli jsme trochu obavy o návštěvnost. V předprodeji bylo prodáno asi jedenáct vstupenek. Nakonec se ale diváci sešli v počtu 32. Už jsme sice měli i větší návštěvy, ale na květen to bylo ...

Ve tváři děs, hluboký v srdci smích... Simona Matoušková ml.  jako Rivka před nástupem na scénu Naši oblíbenou „židovinku“ jsme hráli naposledy asi před půl rokem. Zkouška byla jako vždycky poněkud rozverná. Zkrátka jsme to celé jen překodrcali a o soustředění nemohlo být ani řeči. Je to nějaký duch, který posedne celé osazenstvo – a i když se člověk zpočátku téhle smršti snaží bránit a neúčastnit se jí, stejně nakonec podlehne. Zkouška proběhla a všichni při odchodu sebekriticky mumlali: „Já se na to ještě mrknu.“ Představení proběhlo v obvyklém obsazení. Kačka Rosocová si střihla svou roli na nějakou dobu naposledy, protože čeká další miminko. Jinak bylo obsazení standardní. Ani výkony nebyly špatné, nedošlo k žádnému záseku, všechno běželo, jak mělo. Vlastně se z tohoto zápisu do blogu stává jen kronikářský záznam. Bylo, událo se – bez zvláštních a mimořádných událostí. Diváků bylo čtyři. A tady pár fotek z představení. Vzadu jsme fotil já, zepředu Láďa Niklíček. Nezapomeňte, p...

Před představením. Pohled do hlediště. Zleva děda Vašek, Libor Ševců, Bára Matoušková, Simonka Matoušková a Miloš Kodejška. Nedělní ráno 22. března zastihlo naše Divadýlko v Rakovníku. Na programu 48. ročníku Wintrova Rakovníka (krajské postupové přehlídky činoherního divadla pro Středočeský kraj) byla naše inscenace   Třináct vůní  zařazena na závěr přehlídky. Představení začalo v deset hodin a proběhlo svižně, bez větších lapsů, až ke zdárnému konci. Obsazení bylo tradiční, sice v alternacích, ale bez záskoků: Maruška – Simona Matoušková maminka – Katka Luňáková tatínek – Radek Kotlaba dědeček – Vašek Hájek Sláveček – Libor Ševců Bébinka – Magda Kropáčková Jůlinka – Alžběta Matoušková domovnice – Barbora Matoušková pošťák – Martin Weiss strýček – Petr Matoušek Hodnocení bylo vcelku pozitivní. Přesto nás lektorský sbor přes příznivé ohlasy neposunul do dalšího kola. Ve výsledkové listině jsme získali kolektivní čestné uznání za inscenaci a Simona Matoušková obdržela cenu za r...

  Netradiční nástupy, klubové prostředí - divadlo Nymburk. Na fotografii zleva: Láďa Niklíček (Tonda Bejval), Blanka Kučerová (maminka), půl zad Jitky Urbanové (Evička Svobodová), Jeník Hejdrych (Péťa Bajza) a za sloupem Roman Dušek (cukrář Svoboda). Poslední březnové úterý jsme vyrazili do Nymburka, do Hálkova divadla. s   B5 , neboli   Bylo nás pět   – my to tak zkracujeme. Nakládalo se v půl čtvrté a do hodiny jsme byli na místě. Nehrálo se na velké scéně, ale v klubovém prostoru divadelního baru. Nástupy byly netradičně z pravé strany (z pohledu diváků). Obsazení bylo tradiční, doplněné o dva záskoky: Petr Bajza – Jeník Hejdrych Eda Kemlink – Radek Kotlaba Zilvar z Chudobince – já (Petr Matoušek) tatínek – Martin Weiss maminka – Blanka Kučerová Rampepurda – Týna Licinbergová Evička – Jitka Urbanová Vařeková, Kozí Kuncka, Jakub a princezna – Klárka Gergelitsová pan Fajst, Vařeka, doktor, maharádža a cesťák – Filip Veselý cirkusák Rudolfi, starý Zilvar a cukrář ...

  Pohled ze zákulisí a ještě trochu z podhledu. Na scéně Jakub (Klára Gergelitsová), maminka (Blanka Kučerová) a cesťák (Filip Veselý)  V úterý 17. března jsme vyrazili do Dlouhé Lhoty zahrát jednu z našich nejhranějších her   Bylo nás pět . Scénu vezl Honza Jíše, nakládalo se už v pondělí. Techniku (světla a zvuk) jsme naložili u dědy Vaška v úterý o půl páté. Po šesté jsme měli hotovo – scéna i technika byly připravené. Obsazení bylo v podstatě standardní - Péťu Bajzu odehrál Jeník Hejdrych, jeho kamaráda z nejmilejších, Bejvala Antonína, Honza Jíše, Edu Kemlinka tradičně Radek Kotlaba. Plus tři záskoky. Prvním z nich byl Miloš Kubík v roli Čeňka Jirsáka, druhou Katka Roscová jako Rampepurda a třetí změnou byl Filip Veselý, který ztvárnil hned několik rolí – Fajsta, Vařeku, maharádžu, cesťáka i doktora. Dál už bylo obsazení tradiční. Zilvara jsem odehrál já, mého tátu, starého Zilvara, cirkusáka Rudolfiho a cukráře Svobodu Roman Dušek. Evičku Svobodovou hrála Jitka Urba...