Příspěvky

2021_03_12_Už to bude rok... aneb O životě on-line a holích

Obrázek
  Ano, ano už to bude rok, kdy se zavřely nejdřív školy a pak všechno. Včetně divadel. Za ten rok se událo hodně. Měli jsme tři ministry zdravotnictví, lidi jsou naštvaní, bojují s Babišem tím, že nenosí roušky, a část našich spoluobčanů věří, že virus je výmysl a že očkováním nám implantují čip a země je placatá. Ach jo... Navíc máme v čele vlády klauna a na hradě žumpáka, který devótně podlézá Rusku a Číně. Ale o tomhle vlastně nechci psát, to je fakt na jiný blog. Chci psát o současném zákulisí našeho divadýlka. Protože kromě krátkého letního intermezza jsem se vlastně odmlčel taky skoro na rok.  Tak tedy - jak to u nás v zákulisí teď vypadá. Můžu tedy mluvit jen za to naše domácí zákulisí. Vlastně jsme se doteď neužili tolik jako vloni a letos. Snažíme se všechno dodržovat, nikam moc nechodit. Tedy v naší nejužší rodině. Simona a obě holky - Síma a Barča. Chybí nám kontakt s babičkou a dědečky. Ale i přes to se doma snášíme velmi dobře. A paradoxně si to užíváme. Tedy, to užíváme a

listopad_prosinec 2020

Obrázek
  Klárka Pabištova a děda Hájek Virus dál komplikuje v Čechách úplně všechno. I zákulisí Divadýlka osiřelo. Přípravy a zkoušky na novou hru "Prodavači snů" se zastavili. Navíc nás koncem října navštívil nezvaný host. Viru se zalíbilo i v naší rodině a tak nás trochu potrápil. Já jsem se z něho sbíral až koncem listopadu. Poprvé od roku 2000 jsme nehráli ani jedno Adventní putování za Mikulášem. Teprve konec listopadu nám dovolil abychom začali zkoušet. První dvě zkoušky byly v menším počtu, cca čtyř herců + režisér, prozatím poslední zkouška, která se uskutečnila v úterý osmého už byla skoro masová - bylo nás celkem devět. Pak přichází další zhoršení situace a všechno se vrací zpátky. Nezkoušíme, rušíme Vánoční besídku. Takový byl závěr roku (nejen) v Divadýlku.  -mat-

2020_09_29_Zkouška na představení Všichni jsme herci

Obrázek
  Ilustrační foto z představení   Včerejší zkouška na představení, které je plánované na 15. října - Všichni jsme herci - probíhala, jak je u nás zvykem ve velmi uvolněném duchu. Díky absenci kolegů Sajdla, Kvačka, Najbrta a kolegyň Herzinové, Květušky Sládkové - Syrové - Bobkové, Mráčkové, byla poněkud osekaná. Zkrátka blbě se mluví s někým kdo na jevišti není. Někdo byl nastydlý, někdo nemocný, někdo nemohl, někomu se nechtělo. Těžko rozkrývat, kdo na tom byl jak. I přes jistě objektivní překážky, mě to subjektivně mrzelo. Tolik k absencím. I přes jasnou snahu vnést do představení nové pohledy, zvláště u dvojice Váňa - Švestka bylo cítit, že to co chybí zcela zásadně, je text. A to nejen u zmíněné dvojice.  Doufám, že 15. října bude situace na jevišti jiná. Doufám, že i hlediště se zaplní, pokud nedojde k zásahu stran plukovníka Prymuly. Tak se těším že se v divadle uvidíme, protože všichni jsme herci, jak nás učí současnost. Škoda jen, že chybí dobří autoři a my v posledních letech

Začínáme zkoušet

Obrázek
  Na první čtené jsme se sešli skoro všichni až na Miloše Kubíka neb někde pracně něco montoval   V pondělí 21. září 2020 se uskutečnila první čtená zkouška na naší novu hru Prodavači snů o průkopnící kinematografie. Protože předpokládáme, že představení bude technicky i herecky náročné nechceme spěchat a naši diváci se mohou těšit na premiéru v druhé polovině sezony.  -mat-

2020_09_18_Bakov nad Jizerou, sál Radnice - Vávra_repr. No.35

Obrázek
V Bakově u náhonu (zády Petr Matoušek), Radek Kotlaba a Martin Weiss v rolích Vávry, Aloise Mrštíka a Francka

2020_08_14_Malá Skála, hrad Vranov_Šílená lokomotiva, No. 45

Obrázek
  Páteční podvečer nás opět po roce uvítal na zřícenině Skalního hradu Vranov. Trochu strašil déšť, ale s úderem půl osmé večerní, kapky ustaly zlobit nad Vranovem se rozhostil vlahý podvečer.  Tentokrát jsme přivezli Šílenou lokomotivu. V letošním roce je léto nějaké zakleté a tak i "Šílenka" byla poznamenána záskoky. Za Luboše si s chutí Dráculu zahrál David Durdis a musím říct, že bezchybně. I když tým Rychlých šípů byl oslaben o Červenáčka zvládli to "mladí" (oba již překročili třicítku), ekologičtí teroristé s přehledem. Za pultem zaskočil děda Vašek a tomu nebylo opravdu co závidět, protože text, který běžel na jevišti nebyl úplně totožný s tím na scéně. A to nejen v komplexnosti (něco se občas vynechalo a doplnilo novým textíkem, vtípkem) ale ani v pořadí. Takže občas zazněly tóny, které měly přijít o něco později, ale nastalé atmosféře hry, která byla velmi free, to vlastně nevadilo a naše komunikace z jeviště ke zvuku se pohybovala v intecích hry. Diváci by

2020_08_09_Louňovice_Mušketýři_repriza No. 13

Obrázek
    Poslední představení bylo také zajímavé protože bylo v jiném složení než předchozí dvě. Tak třeba Katka Roscová si střihla Roxanu. Vzadu vlevo vidíte kousek krále Ludvíka XIII (Miloš Kodejška) a vpravo mírně mázlého (rozostřeného) malého Štefana Greguše coby Pumlíče     Závěrečná štace naší malé divadelní šňůrky proběhla v neděli 9. srpna a to bez jediného uzlíku či dalšího zádrhele. Na letní scéně ve dvoře restaurace u Henců v Louňovicích se hrálo dobře. První byli na place děda Vašek a pan zvukař Zajíček a nám nezbylo než jít na pivo, neboť auto se scénou ještě nedorazilo. Ještě než stačila opadnout pěna, Enterprise III (tak Honza Jíše pojmenovává svoje vozidla) hladce doklouzala do Louňovic. A stavělo se. A pak se zpívalo. V 18.15 večeře - brambory se sekačkou a zelím. Dobrota.  Jediné úskalí v Louňovicích je zázemí. Normálně bych to ani neřešil, ale celkem drahé kostýmy docela trpí. Tak snad se s tím do budoucna něco udělají. Nedělní představení bylo výrazně jinak obsazené než

2020_08_08_hrad Houska_Mušketýři_repriza No. 12

Obrázek
  Těsně před zkouškou na píseň KULIČKY (zleva) Vojta Hajný (D´Artagnan), Martin Weiss (Aramis), Lukáš Fila (Athos), sedící David Durdis (Planchett), Petr Matoušek (Cyrano) a Štefan Greguš (Porthos).   Sobotní podvečer na hradě Houska. Po 18. hodině jsme se sjeli, postavili, nazvučili, oblékli, odehráli, líbili se sbalili a odjeli.  Ne, já vím to nestačí. A navíc si zrovna včerejšek zaslouží trochu se rozepsat. Oproti Neratovicím bylo na Housce o poznání chladněji. Ač jsme stavěli bez dozoru (Honza Jíše nehrál), společnými silami se scénu podařilo zrealizovat v rekordně krátkém čase - cca za hodinku. Stejně tak trvala stavba světel a ozvučení a mohli jsme zpívat. Oba majitelé manželé Pavlíkovi se o nás postarali jako vždy velmi pěkně a atmosféra slibovala příjemné překvapení. Také návštěvnost byla takřka pětinásobná oproti pátku v Neratovicích a víc jak 150 diváků sledovalo a dle reakcí se i dobře bavilo po celý čas naší inscenace. Nezbývá než se těšit na další hraní ať již na Housce či

2020_08_07_Neratovice, letní kino_Mušketýři_repríza No. 11

Obrázek
Mušketýři, obsazení z roku 2018. Ilustrační foto: F. Stýblo   Je tu léto a s ním opět naše romantická komedie MUŠKETÝŘI aneb Co už Dumas nenapsal. Počasí nám letos přeje až přes míru a naše první štace nás zavedla do města na řece Labi, známého asi hlavně díky chemickému gigantu Spolana.  My měli namířeno ovšem do jiných končin. Do Letního kina, kde jsme měli letos odehrát první mušketýrské představení. Jak už jsem poznamenal v úvodu, počasí nám přálo až moc. Na rozpáleném jevišti s obroskou plochou zakřivené promítací zdi, jsme všichni při stavbě mhouřili oči a prolévali potoky potu.  Navíc jsme se potýkali i s novým mistrem zvuku (a on s námi) a zpřesňovali si navzájem co všechno znamená ozvučení našeho představení. Moje Simča si to vzala na starosti a tak i přes moje hulákání, že: "Dopr...le si děláte srandu, já fakt ten text potřebuju", nakonec  vše dopadlo dobře i proto, že naše starší dcera Simonka mladší, chodila ze svých výstupů rovnou ke zvukaři a pouštěla zvuk a i j