Do zákulisí...

Pokud je nějaká "scéna", která je pro Adventní putování domácí, pak je to Škoda Auto Muzeum. Tady jsem poprvé v roce 2000 s putováním začínali, sem se rádi vracíme. Za těch takřka dvacet let můžeme pozorovat proměny muzea, zdokonalování technického vybavení, i postupné dorůstání dětí, které už dnes chodí se svými potomky.
O to víc do očí udeří každá anomálie. Tou letošní byla jedna babička (lehce před pětapadesát), která se účastnila putování od 18.00 hodin. Tato pramáti rodu nevěřila ani adventním postavám, ani Mikulášovi, takže se vehementně vrhla do koše s dárky, prohrabala je podávala Mikulášovi se slovy: "Mikuláši eště tohle", a nedbala ani rozruchu mezi rodiči, ani vzrušení adventních postav, ani Mikulášovo tiché proč, ani opovědníkovo (tedy moje) hlasité: "Paní prosím, nechte to na na nás, všichni dostanou od Mikuláše svoje dárečky...". Byla ke všemu hluchá, a její umanutá shánčlivá dušička se klepala, jen aby dárky došly jejím dětem dřív. Moc jse…

Mezi pravidelné Mikulášské štace patří vzdělávací centrum na Karmeli. I letos jsme zde odehráli čtyři představení. Lidé a děti bylo jako obvykle dost a všichni herci vytvořili tu pravou adventní náladu plnou svíček, napětí a tajemna. Děkujeme pořadatelům za pozvání a těšíme se za rok nashledanou.
A tady jdou fotky.

Choďte do divadla i když se tam možná budete bát...

-mat-

Záměr připravit tohle speciální vystoupení se urodil v hlavě Gabriely Solničkové, ředitelky Základní školy speciální. A poprosila Simonu zda by to celé dala dohromady. A Simona to dohromady dala. Já osobně se přiznám, že jsem k tomu přistupoval trochu skepticky, znám totiž z mnoha pobytů spontánnost dětí ze školy a klientů z centra. O to víc jsem byl překvapen, jak všechno drželo pohromadě a hladce šlapalo. Dík patří všem kdo se tohohle vpravdě unikátního odpoledne účastnili a to jak na jevišti, tak i v hledišti. A zvlášť chci poděkovat Simoně, mojí ženě, za to jak to všechno pěkně připravila a ukočírovala.
Další kolegové z centra a školy, kteří nevystupovali doplňovali program prodejem svařeného vína, polévky andělské i ďábelské a spoustou dalších řemeslných výrobků.
A ještě jedna osobní poznámka - poprvé jsme si zahrál na jevišti s kamarádem, který je klientem centra. A myslím, že pro nás oba to bylo moc příjemný zážitek, zvlášť proto, že my jsme šli rovnou z jeviště na pivo. A co,…

V letošním roce jsme úplně poprvé navštívili s Mikulášem rodný dům Ferdinanda Porscheho, kde jsme odstartovali tradiční Mikulášský týden, kdy už na konci nemůžeme vidět křídla, rohy ani ocas. V letošním roce sehrajeme Adventní putování za Mikulášem celkem 13x. Takže se nám čertovské blebleble opět zařízne o něco víc pod kůži. Představení hrajeme do roku 2000 a je to bezkonkurenčně nejhranější inscenace, byť přijde na řadu jen jednou v roce. Počet odehraných představení k letošnímu roku (včetně těch letošních) je 152. Za pár let nás čeká dvoustovka. Tak s chutí do toho, půl je hotovo. A ještě pár fotek...
A choďte do divadla, i když možná přijde Mikuláš.

-mat-

V pořadí už 25. repríza našeho Vávry se odehrála v Komorním sále Městských kulturních zařízení v Bělé pod Bezdězem v sobotu 30. listopadu. Před takřka vyprodaným sálem jsme opět rozehráli apokryfní příběh na Maryšu. Diváci se smáli, bavili. Všechno krásně běželo a krom vrzající podlahy v herecké šatně jsme mysleli, že nic se nemůže stát. Opak byl pravdou. Uleháme s Evkou (Bája Kučerová) do postele a najednou rána jako z děla. Na hlavu nám takřka spadl prospekt s velikou fotkou vsi a mým a Lízalovic portrétem. Nebyly bychom to mi, abychom se zápor nesnažili proměnit v klad. Párkrát se ta chyba stala předmětem improvizace, kdy jsmem si postěžoval, že mi trochu padá "mlén", nebo když mi Lízal vyčetl, že už mi padá střecha. Díky Bohu, dál jsme to moc nerozvíjeli. Se sametovým pozadím na půl žerdi a prospektem nakřivo jsme představení dohráli. Snad i to ocenili diváci svým potleskem na konci.
Nejlepší hlášku toho večera, pronesla po konci představení v šatně Katka Luňáková. S le…

Páteční večer máchl (f)RACEK křídly v Komorním sále Městských kulturních zařízení v Bělé pod Bezdězem. Naše druhé představení tohoto titulu, bylo zároveň předposlední inscenací Tréglovy Bělé v letošním roce. V sále usedlo asi čtyřicet diváků, což v našem komorním prostoru bytového divadla znamená skoro plno. Přestože se nejedná o třeskutou komedii, diváci byli vnímaví a potlesk na konci představení byl dostatečným důkazem, že se obecenstvo bavilo.

-mat-

V pondělí po premiéře, ještě za "živa", jsme se vrhli na zpřesnění předělů, které sice jako nápad vyznívají organicky a podle ohlasů velmi pěkně, ale pokud nejsou přesné, tak je to na nic. 
A tak se stavělo, bouralo, chodilo a běhalo a do toho hrála hudba a bleskaly "flashe" [čti fleše].
A máme to. Příště se vrhneme na některé herecké drobnosti.

-mat-

A máme po premiéře. A já, konečně nabravší nové síly a vstřebavší zážitky mohu konečně napsat jak to ve čtvrtek všechno bylo.
Na místě jsem se ocitli všichni kolem osmnácté hodiny. Napětí okolo žaludků neklamně hlásilo příchod trémy. U každého byla jinak intenzivní a měla jiný časový průběh - díky tomu nedošlo k  vyřazení hereckého WC z provozu. Díky Bohu. Scéna byla postavena raz dva, Libor s Davidem Braným (nový kolega jež usedl za páky osvětlovací a zvukové) nasvítili a my se pomalu převlékali do kostýmů. Trochu nás rozladila uzavřená společnost v horním restauračním zařízení, protože jsme tušili, že bude hluk a byl. Takže se v průběhu hry do (f)RACKA mísili podivně modulované hity rockové a popové scény a vytvářeli poněkud bizarní kulisu našeho snažení. Nic méně, v sále se usadila asi osmdesátka diváků a představení mohlo začít.  Představení se odvíjelo trochu jinak než jsem čekal. Na mnoha místech, kde jsem předpokládal smích skutečně smích nastal, ale na místech kde jsme si byl…

Ten plán udělat Čechova ve mě klíčil už dlouho. Jeho texty mi přijdou velmi vtipné. Kruté, ale vtipné. A vždycky jsem si říkal, že až mi bude padesát, a budu si trochu věřit, že ho dám - zkusím zrežírovat Čechova. Tak padesát už mi bylo, věřím si s rezervou, ale zkusím to. On Anton Pavlovič (my si tak říkáme) nemá ve svých hrách vlastně žádný pořádný děj, tak si tam musíte vymýšlet ještě jeden, dva plány. Tentokrát jsem to chtěl bez zásadních změn v textu - jako to bylo například u Vávry. Tedy pravda je, že u Racka jsem si taky trochu pomáhal - tu jsem něco škrtnul, tu jsem maličko dopsal, ale vždycky jsem se snažil dělat to v intencích postav a původní předlohy.
Zkoušky jsem od počátku vnímal jako hru s herci a textem. Měl jsem představu jak by měl výsledek vypadat, a hledal jsem jinou situaci než na první dobrou nabízí hra. Vymyslel jsem základní příběhy pro postavy, které se odehrávají na pozadí toho čechovovského "příběhu". A pak jsme na zkouškách vymýšleli různé situac…

OTÁZKY PRO LÁĎU NIKLÍČKA
Láďo, jaká byla tvoje první reakce, když sis přečetl obsazení (f)RACKA?
Nalistoval jsem si text a trochu mě znejistil jeho rozsah, měl jsem pocit, že v originále toho Medvěděnko říká mnohem méně. Ale pak mně uklidnilo, že ne o tolik. 😃
Jaký je Semjon Medvěděnko?
Nešťastný dobrák, který už sklouzl jen k sebelítosti z toho, že není dobře placen, takže vše hodnotí pouze z pohledu své ne zrovna útěšné finanční situace. Inu učitel.
Máš nějakého oblíbeného Čechova? Nebo je vůbec u tebe Čechov oblíbený?
Antona Pavloviče, jiného, přiznám se, neznám. Ale viděl (nebo četl) jsem jeho hry tak dávno, že mi z nich už zbyl jen mlhavý pocit toho, že se mi to líbilo. (Ale podobně jsme na tom třeba s G. B. Shawem, s výjimkou Pygmalionu už také netuším, o čem jeho hry jsou a jaké jsou v nich postavy, jen to, že byly skvělé.)
Našel bys u Medvěděnka větu, která by ho vystihla?
A kolik bere takový… (dosaďte dle libosti) 
Můžeš se s ním v něčem ztotožnit? Souhlasit s ním v něčem?
Správce by…