Do zákulisí...

  Před představením. Zleva Radek Kotlaba (Lízal), Martin Weiss (Francek), Miloš Kodejška (Alois Mrštík) a Láďa Niklíček (Vilém Mrštík). Vávra po čtyřiapadesáté. A přece tak trochu poprvé! Ve čtvrtek 5. listopadu jsme o půl osmé večer spustili už   54. reprízu naší inscenace Vávra . A že to bude představení, na které jen tak nezapomeneme, jsme v tu chvíli ještě netušili. Diváků tentokrát dorazilo poněkud poskrovnu. Odhadem necelých dvacet. Možná už jsme Vávru v Mladé Boleslavi hráli tolikrát, že kdo chtěl, ten ho viděl. Anebo se to prostě jen nějak nesešlo. Každopádně ti, kteří přišli, byli pozorní, vnímaví, dokázali se nahlas zasmát a na konci nás odměnili dlouhým potleskem. Takže po této stránce vlastně moc příjemný večer. Jenže na jevišti se odehrávalo ještě jedno, poněkud jiné drama. Dvě alternace a žádná zkouška V základních rolích jsme nastoupili v naší tradiční sestavě. Já jako Vávra, Blanka Kučerová jako Eva Bučková, Tereza Juhaňáková coby Maryša, Simona Matoušková jako...

  Modroočko má za sebou premiéru.  A divadlo bylo plné až po střechu! V neděli 1. listopadu jsme zažili jednu takovou malou divadelní premiéru v premiéře. Poprvé jsme totiž uvedli úplně klasické představení určené těm nejmenším divákům a rodinám s dětmi. Na programu byl   Modroočko   – a podle návštěvnosti se zdá, že jsme se trefili do černého! Do divadla dorazilo více než osmdesát diváků, takže bylo, jak se říká, plno až po střechu. A před takovým publikem se hraje jedna radost. Premiéra je ovšem pro každé divadlo také příležitostí zjistit, co funguje, co diváky rozesměje a kde by se ještě dalo něco trochu vylepšit. Ověřili jsme si několik drobných vtipů a situací, ale také jsme zjistili, že začátek představení by možná potřeboval trochu svižnější tempo. Anebo jednu písničku navíc. Uvidíme. Divadlo je zkrátka živý organismus a každé představení se s dalšími reprízami trochu vyvíjí. Na jevišti se navíc sešlo opravdu bohaté obsazení, takže si na své přišli nejen divác...

  Já (Bůh) a Ježíš (Radek Kotlaba) před začátkem  představení probíráme patrně světový řád... Podnebí se vrací na scénu Ve čtvrtek 15. října 2026 se na scénu Divadýlka na dlani takřka po roční přestávce vrátilo představení   Podnebí . Naposledy jsme ho uvedli také doma, vloni 20. listopadu. Do hlediště tentokrát usedlo 37 diváků, kteří tak měli příležitost znovu se setkat s inscenací, jež rozhodně nepatří k těm, které by se snažily zavděčit úplně každému. Pauza v uvedení Podnebí nebyla nijak plánovaná. Prostě to tak vyšlo. Představení, které jsme odehráli v Mostě, odkud jsme si odvezli poněkud hořkou zkušenost, možná podvědomě brzdilo náš návrat na jeviště s touto hrou. Především text se tam dočkal od některých profesionálních hodnotitelů hodně tvrdé kritiky. Osobně si nemyslím, že by byl tak příšerný, jak z některých hodnocení vyplývalo, ale budiž. Každý má právo na svůj názor. Je pravda, že   Podnebí   není právě korektní představení. A vlastně se o to ani nes...

  První zkouška byla věnována především Seznamovacím hrám. Dětské divadelní studio opět zahájilo! Po tříleté odmlce se v pondělí od 16 hodin opět rozezněl sál Divadelního domu v Mladé Boleslavi dětským štěbetáním a smíchem.   Dětské divadelní studio Divadýlka na dlani je zpátky!   Navazujeme tak na tradici výchovy mladých divadelních talentů, kterou jsme před třemi lety na čas přerušili. Tentokrát jsem ale nic neponechal náhodě. Do vedení studia se se mnou pustily obě moje dcery – Simona a Barbora Matouškovy. Simona studuje Střední pedagogickou školu v Čáslavi se zaměřením na dramatickou výchovu a letos ji čeká maturita. Má tak skvělou příležitost vyzkoušet si v praxi všechno, co se ve škole naučila. A Barborka? Ta má talentu na rozdávání, nápadů plnou hlavu a do práce se zapojuje s nadšením. Společně se sestrou připravují program a vedou naše mladé adepty prvními divadelními krůčky. A já? Já jsem tam spíš jako takový starší pomocník, občasný arbitr a člověk, který má doh...