Do zákulisí...

Tak nám začala sezona paní Müllerová... Je to tak. A v pořadí už dvacátá pátá. Sezóna začala nejen v Divadýlku. Co nás tedy čeká a co nás nemine. Začali jsme zkoušet hru Čistírna duší (pracovní název). Hra vzniká na motivy textu Luďka Kašparovského Podnebí. Měla by to být komedie, či dokonce "taškařice". Tak uvidíme a hlavně uvidíte.  Na zámku Stránov odstartovala i nová sezóna Tajemných večerů , s novým kriminálním příběhem, který se jmenuje Dědictví. Představení s detektivní zápletkou doplňuje kvalitní kulinářský zážitek, který je dílem celého kolektivu zaměstnanců manželů Pavlíkových-Šimonkových v čele s kuchařem Luďkem Grumichem. Kdo nezažil, musí to někdy zkusit. Nejblíže 11. října.  Ovšem většinou bývá vyprodáno. Pracujeme pilně dál a už teď začínáme na přípravě 28. října v Bělé pod Bezdězem a hlavně se začnou obnovovat Vánoce. Ale to je, díky Bohu, ještě dost daleko abych vás s tím otravoval, a vy měli dojem, že jste v nějakém hypermarketu.  Choďte do Divadýlka (i do

  Fotka po skončení představení i s diváky. Je to prastaré pořekadlo které zní, že když my dole na zemi plánujeme, Bůh se směje. A opět se potvrdilo. Po vlně veder přišlo ochlazení. Bohužel zrovna na počátku posledního prázdninového týdne, kdy jsme měli naplánované závěrečné letní představení s Těžkou Barborou na Michalovické Putně. Nedalo se nic dělat, a společným úsilím jsme dokázali přesunout Barču do sucha i tepla v Domě kultury. Posuďte sami. Okluzní fronta... a taky pršelo, a předpověď mluvila o 14 stupních Celsia. To jsou situace.  Přes tuto překotnou změnu, lidí přišlo dost. Záznam v pokladní knize hovoří o 55 divácích. V tomhle posledním letním uvedení si poprvé zahrál Luboš Dvořák zámeckého pána. Kdo jste nestihli představení v létě na venkovní scéně nezoufejte, 19. října ho budeme opakovat doma a následně vyjedeme i do Bakova a Benátek.  A před námi je nová divadelní sezona 2023-24. Ať počítám jak počítám, je to naše čtvrtstoletí. Divadýlko na dlani řádí na divadelních prkne

Školní dítky a Siska (Alžběta Matoušková) Úterní představení Barbory, v pořadí čtvrté, se konalo v malebném prostředí kosmonoského zámku. A bylo jediné v letošním létě, které jsme nepořádali sami. Pozvání přišlo od místní Kulturní besedy.  Nakládalo se ve 14.30 u Domu kultury. A tak jsme dorazili k zámku zhruba okolo třetí hodiny po poledni. Ovšem zámek byl nedobytný. A tak jsem volal paní Remešové, zda bychom mohli dovnitř, že toho máme hodně na stavění. Paní jsem trochu zaskočil:"Ježíši, už..."   Ubezpečil jsem jí, že nejsem spasitel, načež se hovor dále vedl v civilnějším duchu. Nakonec asi po čtvrt hodině dorazila další paní, zámek otevřela a my mohli stavět. První  přišel na řadu zvuk, světla a pak scéna. A tady nastal malý  zádrhel. Ve hře máme tzv. revuálku. Malou oponku, před kterou během přestaveb vystupujeme při tzv. forbínách my dva s Radkem Kotlabou. No a tady jsme neměli jaksi revuálku na co pověsit. Nakonec pár chytrých hlav, a myslím že to není náhoda, že se na

  Pro někoho třetí repríza, pro někoho premiéra. Momentka ze zákulisí. (zleva stojící Miloš Kubík, Eva Burešová, Katka Luňáková, Kateřina Roscová, Tomáš Dlask, zleva dole Jarda Bílek a Simona Matoušková ml.) Úterý 8. srpna mělo být podle předpovědi slunečné, teplé. Opak byl pravdou. Slunce sice několikrát vykouklo, ale většinu dne se nebe halilo do mraků barvy rozlitého cínu. Kultura Doksy nám dle dohody připravila podium, sezení a pro diváky občerstvení. My (děda Vašek, Radek Kotlaba a já se Simčou a holkami)jsme s technikou dorazili asi na 14. hodinu. Stejně tak přijela i scéna. Tu dovezl Tomáš Bosambo (manžel Evy Burešové, a taky to pak odvezl zpátky do Bolky). O dvě hodiny později bylo postaveno a v 17.00 začala zvukovka. Mezitím párkrát mrholilo. Na 18. hodinu dorazil zbytek herců, připravili jsme si rekvizity, převlíkli jsme se do kostýmů a s napětím očekávali, zda a kolik lidí přijde. V předprodeji se prodalo asi 40 lístků, což byl fajn základ. Ovšem zima, která s přibývajícím č

Bára a Simča si to letos užily opravdu moc. A Simčina poznámka, když už jsme odjížděli z Hronova, mě skoro až dojala. "Za rok nechci k moři, chci sem do Hronova." A to je i dost velký poděkování všem, kdo Hronov letos připravili. (Foto: J. Švácha)  Sobotní ráno nás přivítalo deštěm, jakoby i samo nebe zaplakalo nad končící scénickou žatvou. Sbalit, pár posledních slov s kamarády, předváděčky seminářů, oběd v Gulášovně, další loučení a poslední představení (ta zbylá dvě jsme oželeli, ač neradi, viz. heslo únava). Poslední byl na pořadu blok ZUŠek. První jsme viděli HuSDrŠ, Nové Město na Moravě (doporučení z Dětské scény Svitavy, celostátní přehlídky dětského divadla a přehlídky dětských recitátorů). Poměrně šifrovaný název představení - Mý/ísTOPy/i(s) ovšem ukrýval poměrně srozumitelnou a jasnou zprávu o hledání vlastního místa (na světě) a byl v podstatě analogií Totování. Pro mě ovšem o hodně srozumitelnější, milejší, uvěřitelnější, snad právě proto, že to byl soubor mladých

  Saturnin, Klášterec nad Ohří - uvidíte v Bělé Poslední den, který jsme prožili celý na letošním 93. ročníku Hronova, až do hluboké noci. Co jsme viděli? SATURNINA od divadelního souboru Klas, Klášterec nad Ohří, SEX od souboru Žumpa Nučice a na závěr TOTOVÁNÍ od skupiny D.R.E.D./Náchodsko-Kladsko-Pražsko. Náhodou se moje vlastní pořadí včerejška kryje i s časovou posloupností, jak jsme představení viděli.  SATURNIN - velmi pěkná dramatizace Jirotkovy humoristické novely, skvělý Saturnin, velmi dobrá teta Kateřina, překrásná slečna Barbora :). Divadlo přece má být zážitek. Tempo hry není nijak závratné, ale plyne jako milé prvorepublikové vyprávění s jistou dávkou sentimentu a nostalgie. Vtipy jsou vypointované, vychází z předlohy, žádná aktualizace (díky Bohu). Zkrátka milé představení.  SEX - hra Pavla Kouhouta a la these, že se u nás víc kecá, než dělá. Skupina pěti intelektuálů, spisovatelů a disidentů, pan Václav, pan Ludvík, pan Ivan, pan Saša, pan Pavel a pan Karel se ukrývají