Do zákulisí...

  Nemaje společnou klubovnu chováme různé ceny a upomínky zatím na poličce u Matoušků. Ta poslední uprostřed... Na konci září jsme si vyrazili na sázavský festival Voskovcova Sázava. V historii Divadýlka už podruhé. Před pár lety (asi v roce 2019), zcela jistě ale před světovou pandemií, jsme se účastnili s "Mušketýry". Letos jsme se přihlásili s Těžkou Barborou a určitě jsme se mezi soubory, vystupujícími na sázavském jevišti, neztratili.  Přijeli jsme, odehráli, sbalili, odjeli a pustili celý zájezd z hlavy. Více o něm se dozvíte TADY. Jaké bylo mé překvapení, když mi přišla jednou večer na konci října (přesněji 25. 10. ve 22:29) SMS tohohle znění: "Petře, dostali jste cenu města Sázava a ocenění za forbíny. Vezmu ti to ve čtvrtek na Čochtana, ju? " A je to pravda. Opravdu jsem dostali tři čestná uznání - Honza Hejdrych za roli sýraře Krištofa, já s Radkem Kotlabou za autenticky ztvárněné forbíny V+W a Cenu města Sázava za dramaturgický výběr hry.  Tak se teda chl...

    Stejně jako Mikulášské putování, tak i Vánoce v Divadýlku se staly jistou tradicí našeho souboru. Nemají sice tolik repríz jako jejich starší „mikulášský“ kolega, ale i ony mají své diváky. A ti si Vánoce bez nás nedokážou představit. Celý večer probíhá už léta velmi podobně. Je dělen do dvou částí. Dlouho jsme v části do přestávky četli povídky, recitovali básně či zpívali písně. Pochopitelně vše laděné vánočně. Po přestávce jsme uváděli představení Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka s vynikajícím Martinem Weisssem v roli šestiletého kluka. Pak asi před sedmi, deseti lety, přišla změna. Ale co sejde na čase. Zkrátka - pak bylo zařazeno druhé představení Andělské apokryfy a Malá vánoční povídka se posunula na první místo. Hrajeme to už nějaký pátek, a tak jsem se trochu bál, kolik asi dojde lidí. Je pravda, že v posledních dvou letech se snažíme dělat opravdu masivní propagaci…  Abych to neprodlužoval. V předprodeji zakoupilo vstupenku 43 diváků. A to nebyl...

    Každý se musí učit, i Adolf. V pátek 22. listopadu jsme se vypravili do Bělé pod Bezdězem s naší poslední hrou Podnebí. Festival Tréglova Bělá slaví 20 let svého trvání a milým dárkem je velký zájem diváků o jednotlivá představení. To, co zde bylo spíše výjimkou - úplně vyprodaná představení - se v letošním roce stává pravidlem. I na Podnebí bylo neodvratně plno. Jediným limitem tak zůstalo malé jeviště, tolik typické pro zdejší „bytové” divadlo. Představení běželo tak, jak mělo. Oproti premiéře i první repríze se v aktérech „usadilo”, běželo svižně a uvolněně. Naši první reprízu viděla Katka Fixová a pár radami nás nasměrovala k několika změnám. K té nejzásadnější patří to, že naše „Svatá trojice” zůstává co nejvíce přítomna na scéně. A celek tak působí kompaktněji. Tolik diváci. Potlesk byl ze série dlouhohrajících. Přátelé, choďte do divadla, hra se může i posunout, vyvinout, pozměnit. A navíc divadlo je pokaždé jiné. Ale vždycky chutné, kalorické a lehce stravitelné. A...

  Maryša (Tereza Juhaňáková) je trochu v šoku, možná i z toho jak maminka Lízalovic (Simona Matoušková) je pořád v pohybu Poslední listopadový čtvrtek (28. 11.) byl v Divadýlku opět věnován Vávrovi. A to, že se blížíme po necelých pěti letech k magické padesáté repríze, svědčí o jeho oblíbenosti jak u diváků, tak především u nás, herců. Naposledy jsme tohle představení ověnčené Hronovem hráli v divadle v Mnichově Hradišti 13. dubna. Na jednu zkoušku jsme představení oprášili a vrhli se na scénu. Diváků bylo kolem čtyřiceti a zpočátku bych řekl, že trochu tápali, zda půjde o drama nebo komedii. Naštěstí brzy rozpoznali klíč k představení a pak už nic nebránilo tomu, aby se chechtali. I přesto, že jsme se do stylizovaných krojů moravské vesnice druhé poloviny 19. století převlékli víc než po půl roce, příběh odsýpal. Jen občas vybočil z pravidelného řečiště. A to jsou jistě chvilky, které má divák i čtenář nejraději, c hvíle, kdy se něco nepovede, přidá se legrace, humor. No, na scén...

  Foto před představením, které by se dalo nazvat "Vypadají dobře a to je hlavní". Na fotce zleva Libor Ševců (Josef), Katka Luňáková (Ida) a kousek Jitky Urbanové (Cipa).     V sobotu jsme zase vyrazili na zájezd. Tentokrát vlastně jen za roh, do Lysé nad Labem do místního kina, kde se konal druhý ročník divadelního festivalu Coolysa. Název má, jak vidno, řadu možností jak jej číst či vyslovovat. Pozvání od místního souboru Náplavka a provozovatele místního kina pana Fuchse nás potěšilo. Jednak pro to, že jsme se ocitli ve vybrané společnosti ( Geisslers Hofkomedianten, Divadlo Šumperk s inscenací Tři testry, která byla nominována na letošní Thálii, divadlo Maso a divadlo Slaný). Sraz byl určen na 16:00 před Divadýlkem. Naložili jsme výpravu na Prodavače snů. Nic nezapoměli (hle!) a vyrazili směr Lysá. Za půl hodinky jsme byli na místě a už se stavělo. Musím se přiznat, že nás trochu zaskočil prostor. Jeviště sice nepatřilo k největším, ale my doma taky nemáme obrovské ...

  Je vidět, že si rádi prohlížíme fotografie. Tyhle jsou místního souboru z Rokytnice. Pro ty, kdo nás neznají z týla - zleva Jeník Hejdrych, Klára Gergelitsová, Martin Weiss (sedící), Radek Kotlaba, Petr Matoušek, Roman Dušek. To bylo před začátkem představení... Zájezd do Rokytnice nad Jizerou domluvil kolega Kubík. Ale nehrál. Patrně pracoval, neb směnuje. Nicméně nás v pátek 25. října přivítala podzimní Rokynice, chladná chodba kulturního domu a vytopené divadélko. Protože Bé pětka není náročná na výpravu, za chvíli bylo postaveno, nazvučeno, nasvíceno a my se vypravili na rychlé občerstvení - točené pivo, utopence, hermelín a preclíky do místní cukrárny. Tedy naše část, druhý "odřad" skončil v restaraci, kde vařili. Ale pochutnali si všichni.  Zhuba někdy v této chvíli se Filip Veselý dozvěděl šokující novinku. Krom Fajsta, doktora, cesťáka a vychovatelky hraje i maharadžu. Jak se to stalo? On sice Filip měl odkaz na video, aby věděl kde se která postava pohybuje, ale ho...

  Terapie v Podnebí probíhá... (zleva Jeník Hejdrych, Petr Matoušek, Simona Matoušková, Radek Kotlaba a Roman Dušek) První repríza, druhé uvedení naší nové hry Podnebí od Luďka Kašparovského proběhlo ve čtvrtek 3. října. Tedy týden po premiéře. V úterý jsme si udělali takovu malou zkoušku, jen Radek, Simča a já, abychom trochu zpřesnili pár míst. Navíc jsme si ve čtvrtek přivezli "čerstvé oko", naši kamarádku Katku Fixovou, herečku a dramaturgyni příbramského divadla Antonína Dvořáka. Chtěli jsme vědět co sedí, co ne, co je jasné, co ne a tak. Prostě zpětnou vazbu od zkušené divadelnice. Tu jsme taky dostali.  Ale nejprve k představení. Do Divadelního sálu Domu kultury přišlo na první reprízu Podnebí kolem čtyřiceti diváků. Po ćelou dobu se dobře bavili. Bylo jich sice o něco méně, než na premiéře, ale v podstatě to nebylo znát. Snad jen při pohledu do hlediště. Hlasově o sobě dávali znát stejně jako premiérové publikum. Po několika děkovačkách, jsme se převlékli, sbalili sc...

Simona Matoušková, Radek Kotlaba a spousta nafukovacích předmětů... Všechno zlé je k něčemu dobré. To je konstatování, které k naší 32. premiéře opravdu patří. Ti, kdo sledují dění v našem Divadýlku bedlivě vědí, že původně byla "premča" plánována už na 12. září. Ovšem když my smrtelníci plánujeme, Bůh se většinou směje (něco o tom vím ;)). Přišla nákaza a bylo po premiéře. Ale! Ono nám to nakonec asi trochu prospělo. Ten čas, co jsme dostali navíc jsme zužitkovali. Když to po skončení představení Simona řekla, Jeník Hejdrych reagoval typicky: "Tak já se příště zase hodím marod". No znáte ho. Včera okolo 18. hodiny se hracím "tým" sešel v Divadýlku. A já si uvědomil, že nemám vytištěné lístky. A kytku pro Simonu. Teda - kytku jsem měl. Ale doma. Ach jo. Chtěl jsem pro ni zajet ,  ale nakonec mi to Simča rozmluvila. A lístky nakonec zajistili Jeník s Mírou. Takže uff, první zádrhel šťastně zažehnán. Kytku jsem předal večer v kuchyni, no. Lidé začali chodit ...

  Šatna malá, lidí mnoho, někteří i na chodbě... (zleva: něčí ruka, Filip Veselý, Roman Dušek zády, Alžběta Matoušková, Jitka Urbanová, Simona Matoušková, Viktorie Bahníková sedící a něčí ruka) Podruhé v historii Divadýlka na Voskovcově Sázavě. Po dlouhé době jsme vyrazili skoro jednotně autobusíkem od Hanse Landy alias Pavla Wiesera. Sraz byl v 15:30 u Divadýlka. Naložilo se rychle. A pak se dlouho čekalo. Viki Bahníková jela z Prahy a autobus se dostal do zácpy. Za to fakt nemohla. A Roman Dušek vyrazil jen s půlkou kostýmu. To si uvědomil cestou a tak se vracel. Takže jsme díky zácpám a skleróze nasbírali asi 40 minut zpodění. Varoval jsem sázavský soubor telefonem, že budeme mít skluz. Nakonec jsme dorazili na místo namísto v 17:30 asi v 18:15. Naštěstí nás bylo hodně a tak jsme měli postaveno docela rychle. V 19:00 bylo uvítání souboru na podiu. Dostali jsme placku a tašku. To kvitovaly hlavně holky. Ještě jednou děkujeme.  Hráli jsme od půl osmé. Publikum čítalo asi tř...

  "Eidam, Eidam, Eidam, ještě jednou Eidam" zaznělo včera večer sálem benátecké Záložny. Zpívali zleva: Honza Jíše (kousek hlavy), Jeník Hejdrych (na fotografii zády), Miloš Kodejška, Filip Veselý, děda Hájek a Vojta Hajný.     Do Benátek jezdíme rádi. Snad i proto, že několik místních kolegů s námi hraje a jsou fajn. Včera si zahráli v Barboře hned dva mistní borci - Miloš Kodejška a Vojta Hajný. Nejprve několik základních dat - osmnáctá repríza přilákala 24 diváků, hrálo se od půl osmé.  Obsazení bylo takřka "typické": Elisabeth - Katka Luňáková, hejtman Hans Bols - Miloš Kodejška j.h., sýrař Krištof - Jeník Hejdrych, starosta van Bergen - Honza Jíše, jeho žena Greta - Jana Vernerová, zámecký pán Vandergrund - Václav Hájek, Siska - Bětka Matoušková, Peter - David Durdis, učitel Gustav - Vojta Hajný, prodavačka ryb - Anička Kolínová, 1. občan - Filip Veselý, školní dítky - Anička Chocholoušová, Barbora Matoušková a Viki Bahníková. Když jste na jevišti, je ošidné po...