Do zákulisí...

Dnešní představení Vávry neslo pořadové číslo 27. A tím se  mlynář Vávra dostal na 6 příčku v počtu repríz našeho Divadýlka. Na tomhle šestém schodě se tísní spolu se inscenací Snídaně, Žižkův meč a Pít či nepít. Zatímco tato představení potřebovala k dosažení dvaceti sedmi představení devět až sedm sezón Vávra to zmákl ani ne za rok. Premiéru měl 28. února 2019.
To jen tak pro zajímavost.
Co se týče průběhu představení byl standardní. Diváci v počtu 47 platících byli sice trochu tišší než jsme zvyklí, ale dle zřetelných reakcí se bavili. O čemž svědčil i závěrečný potlesk. Vraceli jsme se klanět čtyřikrát.
V šatně nás přišel navštívit malý Weiss Eduard v doprovodu rodičů Libušky a Martina alias Francka. Na všechny se smál, dokonce i chvíli na mě, než zjistil, že to jsem já a pak mu hned bylo do bréče.
Jo Herodes můj vzor...
A v sobotu nás s Vávrou čekající Strenice, a pak budeme mít chvíli od "tého špílu" volno až do
16. února, kdy hrajeme v Praze v legendárním Činoherním k…

S velkými produkcemi je to vždycky stejné, všechno se vždycky zadrhne na lidech. Však by "stouni i flojdi" mohli vyprávět. Inscenace Divadýlka na dlani VŠICHNI JSME HERCI, se řadí k podobně obrovským projektům. Ovšem i když bylo vše naplánováno, nezadržitelnost vesmírné mechaniky vedla k tomu, že pondělní zkouška byla navštívená asi jako "buzerák" 7. kavalérie po bitvě i Little Big Horn, kde většinu jednotky pobyli Siuxové. Pro ty kdo neví o čem píšu, tedy jednoduše - bylo nás málo.
Ale ti kdo na zkoušce byli, si alespoň pěkně osvěžili svou paměť. Nakonec se ukázalo, že to není tak strašné. Obě první povídky se projely jak v pondělí, tak i v úterý (to už za daleko mohutnější účasti  kdy naopak chyběli někteří z těch, kdo byli v pondělí) a ukázalo se, že ještě ledacos udržíme. Text tedy určitě. Ale obě zkoušky byly potřebné.
Příští týden, pondělí úterý pokračujeme a ve čtvrtek na ostro, tak zvěte kamarády a známé. Herci doma víc jak po roce

-mat-

Na tohle představení jsme se těšili už do března loňského roku. Tehdy, po našem vystoupení na Wintrově Rakovníku s inscenací Vávra, nás Alenka Mutínská (dramaturgyně Kulturního centra a divadelnice tělem i duší a naše kamarádka), hned tzv. "koupila", tedy domluvili jsme termín našeho Vávry do předplatného. Měli jsme velkou radost, že si v Rakovníku zahrajeme v běžném provozu a staneme se součástí kulturní nabídky ve městě mýdel a pracích prášků. 
Vyrazili jsme od Divadýlka něco po půl čtvrté krásným stříbrným Mercedesem fy Hans Landa Tour (ve skutečnosti nás vezl náš kolega a kamarád Pavel Wieser, ale když oni si jsou s představitelem Hanse Landy, rakouským hercem Christopherem Waltzem tak podobní, že mu prostě tak říkáme - konec konců posuďte sami... Jen pro pořádek - Pavel je ten vlevo).


Po příjezdu jsme postavili, Libor nasvítil, já si stihl udělat dva rozhovory do Divadelního Kurýru (s Alenou Mutínskou a Klárkou Pabištovou) a pak si všichni užívali pohostinnosti divade…

První představení v roce 2020 nás zavedlo do Benátek nad Jizerou. V Malém sále "Záložny" jsme odehráli 6. ledna třetí reprízu (f)RACKA.
Nebyli bychom to my, aby všechno šlo hladce. Sice jsme si radši přivezli komplet světla a zvuk, ale pro kabel na 380V jsem se musel otočit. Ještě že to nebylo tak daleko.
Z představení, jsem já osobně neměl úplně špatný pocit, ale bylo patrné z reakcí publika že bylo přijato některými diváky, s jistými rozpaky. Zvláště těmi, kteří od nás viděli třeba Vávru a čekali tak velkou "řachandu".
Po představení jsem se ptal několika kolegů, jak se jim Racek líbil a diskutující se rozdělili zhruba na dva tábory - tak říkajíc 50 na 50. Někomu se inscenace líbila, někomu ne. Nad vším se zamyslím, zvláště když tu jsou místa, která ani mě příliš neladí. A proto budeme stále dál zkoušet. Příprava úprav ještě zabere nějaký čas a tak začneme zkoušet v únoru. Přesto si myslím, že ve (f)RACKOVI je velký potenciál, který ještě před uvedením v Rakov…

Ráno po snídani jsme vyrazili na prohlídku obce Podhájská. Navštívili jsme neuvěřitelně retro prodejnu z let vrcholného socíka, kde jsme koupili pár drobností a doplnili stav preventivních léčiv (Slivovice atd). Byla tam fronta, stará kasa za ní paní v silonové zástěře, no super. :) Hledali jsme ještě obchod ze současnosti a holky netrpělivé, protože tobogany už spustily "premávku" to nechaly na nás. A my jsme pátrali až jsme narazili na Coop. Narazili, nakoupili piva domů i na cestu a cestou si dali jedno od čepu. Takže jsme nestihli oběd, trochu se mamička, žen moje mračila, ale nebylo to zásadní a mraky byly rychle zažehnány. My se s dědou najedli, noky s nivou a vyrazili za holkama. Ty řádily na tobogánech a vlastně nás ani nepotřebovaly a my se chodili chladit do bazénů nebo do místní hospody na koupališti. Všichni si užili do syta, došlo i na šopování - a večer nás čekala poslední večeře páně na dovolené. Všechno proběhlo krásně, v pohodě nikdo nevstoupil do getsemans…

Je to stejné každý rok. Nakonec se na besídce sejdeme. Skoro všichni. A vždycky někdo chybí. Ale to nevadí, ti kdo chybí teď, budou za rok a někdo z téhle fotky zase nebude moct přijít.
Hlavně, že se potkáváme rádi celý rok, takže i na ty co nemohli rádi vzpomínáme. A taky máme hodně potěru - vidíte? Takže Divadýlko má budoucnost zajištěnou. A co vy?
Jak to říkám na konci Adventního putování - "Mějte se tam u vás doma všichni moc a moc rádi"
Krásné Vánoce.

Na Štědrý den do divadla NECHOĎTE.*
NIKDO TAM NENÍ - VŠICHNI JSOU U STROMEČKU.

*Toto je jediná výjimka.

-mat-

"Petře, letos nebude povídka?", slýchávám už asi od půlky listopadu od kolegů a kolegyň. No abych řekl pravdu, letos jsem chtěl vynechat tuhle tradici a na příští rok se připravit a udělat to ještě větší...Ale nakonec jsme podlehl, a naplánoval Malou Vánoční povídku, bez které si prostě nikdo v Divadýlku neumí představit Vánoce. Naplánoval jsem jí na pondělí 16. 12. a dlužno říct, že příště už se přemluvit nenechám, pokud bychom jí tedy neměli naplánovanou už od září, poněvadž návštěvnost byla velmi malá. Nicméně jsme pro všechny diváky hráli rádi, nálada se dostavila. Ovšem škoda, že jen pro deset lidí.
Nebojte, příště to naplánujeme pořádně abychom si všichni ten advent pořádně užili i v Divadýlku.

Choďte do divadla i když nemáte dárky, my pro vás vždycky něco najdeme.

-mat-

Jako každý rok, tak i letos jsme se sešli na Valné hromadě, tak abychom učinili zákonu zadost. Bylo to jen tak, tak a mohli jsme jít domů s nepořízenou. Usnášení schopní jsme byli skutečně jen o pomyslný vous. Ještě daleko  horší to bylo s úklidem. To nás zbylo pět. Takže moji milí divadelníci - příště prosím v hojném počtu na obé - a nebojte se příležitost bude...

Choďte do divadla i když nehrajete, třeba vás tam potřebují

-mat-