Do zákulisí...

  Netradiční nástupy, klubové prostředí - divadlo Nymburk. Na fotografii zleva: Láďa Niklíček (Tonda Bejval), Blanka Kučerová (maminka), půl zad Jitky Urbanové (Evička Svobodová), Jeník Hejdrych (Péťa Bajza) a za sloupem Roman Dušek (cukrář Svoboda). Poslední březnové úterý jsme vyrazili do Nymburka, do Hálkova divadla. s   B5 , neboli   Bylo nás pět   – my to tak zkracujeme. Nakládalo se v půl čtvrté a do hodiny jsme byli na místě. Nehrálo se na velké scéně, ale v klubovém prostoru divadelního baru. Nástupy byly netradičně z pravé strany (z pohledu diváků). Obsazení bylo tradiční, doplněné o dva záskoky: Petr Bajza – Jeník Hejdrych Eda Kemlink – Radek Kotlaba Zilvar z Chudobince – já (Petr Matoušek) tatínek – Martin Weiss maminka – Blanka Kučerová Rampepurda – Týna Licinbergová Evička – Jitka Urbanová Vařeková, Kozí Kuncka, Jakub a princezna – Klárka Gergelitsová pan Fajst, Vařeka, doktor, maharádža a cesťák – Filip Veselý cirkusák Rudolfi, starý Zilvar a cukrář ...

  Pohled ze zákulisí a ještě trochu z podhledu. Na scéně Jakub (Klára Gergelitsová), maminka (Blanka Kučerová) a cesťák (Filip Veselý)  V úterý 17. března jsme vyrazili do Dlouhé Lhoty zahrát jednu z našich nejhranějších her   Bylo nás pět . Scénu vezl Honza Jíše, nakládalo se už v pondělí. Techniku (světla a zvuk) jsme naložili u dědy Vaška v úterý o půl páté. Po šesté jsme měli hotovo – scéna i technika byly připravené. Obsazení bylo v podstatě standardní - Péťu Bajzu odehrál Jeník Hejdrych, jeho kamaráda z nejmilejších, Bejvala Antonína, Honza Jíše, Edu Kemlinka tradičně Radek Kotlaba. Plus tři záskoky. Prvním z nich byl Miloš Kubík v roli Čeňka Jirsáka, druhou Katka Roscová jako Rampepurda a třetí změnou byl Filip Veselý, který ztvárnil hned několik rolí – Fajsta, Vařeku, maharádžu, cesťáka i doktora. Dál už bylo obsazení tradiční. Zilvara jsem odehrál já, mého tátu, starého Zilvara, cirkusáka Rudolfiho a cukráře Svobodu Roman Dušek. Evičku Svobodovou hrála Jitka Urba...

  Čekání na výstup - zleva Bára Matoušková (Domovnice) a Martin Weiss (Pošťák) Desáté uvedení   Třinácti vůní   přilákalo na domácí scénu téměř padesát diváků. Představení se od premiéry postupně usazuje a hledá svůj rytmus, ale emoce zůstávají stejně silné. Teď už ladíme formu před krajskou přehlídkou v Rakovníku. Desáté uvedení hry   Třináct vůní   se konalo první březnový čtvrtek, tedy 5. 3., od 19:30 na domácí scéně. Stavba scény začala úderem 18. hodiny. Děda Vašek s „malým“ Vašíkem a Adamem Folprechtem už stavěli, nosili a budovali. Brzy bylo hotovo a my se mohli těšit na další uvedení naší nové hry. V předprodeji bylo prodáno „jen“ 14 lístků, ale nakonec se v sále sešlo takřka padesát diváků. K představení. Obsazení se změnilo jen v roli Kluka pitomého, kterou si tentokrát střihl Adam Folprecht, jinak bylo vše stejné jako v Benátkách v pondělí 2. března. Provedení bylo oproti Benátkám možná o něco nervóznější, možná i trochu unavené – alespoň tak jsme to ...

  Pošťák pan Brouček (Martin Weiss) čeká na výstup.  V pondělí se na amatérských scénách divadlo moc často nehraje. Důvodů je spousta. Je po víkendu, všichni začínají nový týden a ještě si po troškách užívají poslední zbytky volna. A to platí pro herce i diváky. Překvapivě to ale neplatí v Benátkách nad Jizerou. Tady místní divadelníci zavedli tradici Divadelních pondělků a pořádají – zhruba jednou za měsíc – představení. Divadýlko se alespoň jednou za rok této milé tradice účastní. A hle – byl z toho moc hezký pondělní večer. Ještě deset minut před půl osmou bylo na baru šest diváků. To už bylo podezřelé i členům Baziliška benátského (pořádající divadelní soubor). Jen si mezi sebou krčili rameny a dumali, co se asi děje, že přišlo tak málo lidí. Jenže ono přišlo celkem hodně lidí – asi kolem sedmdesátky – jen bylo zamčeno. Je totiž potřeba vědět, že kulturní sál a přilehlé prostory obývají nejen divadelníci, ale také žáci a kantoři místní ZUŠ. A ti, patrně učitelé, když odchá...

  "Něco vám tam plave, madame..." - pošťák Honza Jíše a maminka (Katka Luňáková). Úplně vlevo Radek Kotlaba jako Tatínek. Blíží se nám krajská postupová přehlídka činoherního a hudebního divadla Wintrův Rakovník 2026. A Divadýlko ladí formu. Máme teď naplánovaná tři představení v rychlém sledu: 26. února v Dobrovici,  v pondělí 2. března v Benátkách nad Jizerou a 5. března doma v Divadelním sále Domu kultury v Mladé Boleslavi. A pak hurá na Wintrovky, kde hrajeme v neděli 22. března. Ale vraťme se na úplný začátek – do čtvrtka 26. února, do Dobrovice.  V místním divadle jsme vystoupili v rámci 77. ročníku Pojizerských her. Ty navštěvujeme pravidelně už asi dvacet let. Místní diváci tak viděli takřka všechno, co jsme vyprodukovali. Zažili jsme tu propady (Goldoniáda) i dobrá představení ( Bylo nás pět   a další). A jezdíme sem rádi, protože místní divadelníci, kteří Pojizerky pořádají, jsou vždy milí a vstřícní. A po představení je večeře. A tu herci nikdy neodmítnou....

  Dobrá příprava - základ úspěchu.  Zde vidíte přípravu Filipa Veselého na řadu rolí - Fajst, Vařeka, doktor, vychovatelka, maharádža. V pořadí dvaašedesátou reprízu představení   Bylo nás pět   jsem osobně očekával s lehkým rozechvěním. Důvodem byl nebývale vysoký počet vstupenek prodaných v předprodeji. V den konání jich bylo prodáno na šedesát (SMSTicket 43, Infocentrum 17), což je u takhle obehraného představení opravdu milé a překvapující. Na místě se dostavilo ještě dalších 14 zájemců o kulturní povznesení a tak v hledišti zasedlo 74 diváků, kteří bedlivě sledovali pětici kluků a jejich dobrodružství. K samotnému představení - bylo evidentně o něco delší než obvykle. Z jeviště viděno nám sem tam trochu padal řemen. Zejména textová stránka byla znatelně poznamenaná nekvalitním samostudiem. Nikoho nebudu jmenovat, všichni dobře vědí, kde je tlačí bota. Na druhou stranu je nutné říct, že diváci se bavili a jejich reakce – jak během představení, tak při odchod...

  Foto z představení Ve čtvrtek 5. února se po delší době na jevišti Divadýlka na dlani představil jiný soubor. Na úvod jsme pozvali divadelní soubor BEZ WOCÁSKU s představením HADRY od autora vystupujícího pod pseudonymem Pixy, případně Petr S. Pixy (občanským jménem Petr Staníček). Mladý a sympatický soubor dorazil okolo půl šesté a byl poměrně rychle připraven. I přesto, že šlo o první hostování tohoto souboru u nás, dorazili diváci v celkem pěkném počtu, přesahujícím dvacítku. V letošním roce chceme i nadále pokračovat v cyklu „…zveme vás na kolegy“ a zvát další zajímavé soubory z okolí Mladé Boleslavi. Už teď se můžeme těšit na představení Lucerna aneb šlofíček pana Aloise, které by se mělo uskutečnit někdy v květnu nebo na počátku června. Termín se zatím ladí. K samotnému představení. Abych byl upřímný, myslím, že zásadním problémem byl samotný výběr textu inscenace a jeho poměrně velká „upovídanost“. Text by si jistě zasloužil tužku a trochu dramaturgického škrtání. V podst...

  První lednové představení na domácím jevišti se konalo ve čtvrtek 22. ledna. Sedmdesáté první uvedení hry  A tak tě prosím, kníže  přilákalo na jeviště (protože diváci sedí opravdu nablízko) zhruba šestnáct diváků. Nebylo vyloženě narváno, ale ti, kteří přišli, si to snad užili. Tohle představení je totiž pokaždé trochu jiné. Vždy přicházejí nové vtípky, zvlášť v místech, kde si můžeme „hrát“. Co se tentokrát opravdu povedlo, byla vajíčka. 😊 Moje Simona, která prodávala v baru a byla se také podívat, sice říkala, že v druhé půlce se malinko ztrácela energie, ale diváci to snad tolik nepocítili. Musíme s tím prostě vyjet, d oma nám slábne počet diváků. To už to viděla celá Boleslav? Tomu nevěřím. Tak snad příště – někde na cestách nebo doma. Ale hlavně: choďte do divadla. Když se povedou vajíčka, dá se leccos přežít. 🙂 A tady pár fotek - fotila moje Simona. Už 5. února  vás zveme na představení nymburského divadelního souboru  Bez Wocásku . Uvedou hru  ...