Do zákulisí...

Na včerejší večer byla svolána první čtená zkouška na hru Václava Havla - Asanace. Režii i celý projekt připravil Arnošt Hašek, student olomoucké university a host v Divadýlku. Když jsem usedal na židli vedle něj, netušil jsem jak krátkou dobu pobude.  Čtení nám zabralo skoro dvě a půl hodiny (četli se všechny poznámky pod čarou). Už v průběhu čtení jsem zaznamenal (i na sobě), že text k nám moc "nemluví". Zhruba od poloviny jsme dělali šprťouchlata. Přišlo mi to, že se tím snažíme uvolnit vzrůstající nervozitu. Ne, že by jindy bylo u stolu hrobové ticho, ale včera to bylo..., no bylo to jiné.  Po dočtení textu nastala chvilka ticha. Nikomu se nějak nechtělo začít. Tak jsme začal já - všechny přítomné jsem poprosil, zda by se mohli vyjádřit, co si to textu myslí, zda se zúčastní jeho realizace. Termín jsem stanovil do konce týdne. Navíc už před zkouškou se pár kolegů omluvilo, že se nové hry nemohou nebo nechtějí účastnit. První se ozval Petr Havlík, který se také z Asanace…

Ve zpravodaji rakovnické přehlídky vychází pravidelně i takový krátký komiks. A v čísle 4, kde byl uveřejněný rozhovor se mnou a hodnocení Maryši, byl tenhle. Tam mám radost - mám vlastního karťáka.

Mám ještě malý dloužek, podělit se s vámi o pocity z posledního včerejšího představení Wintrova Rakovníka. Ostře sledované vlaky - Ty-já-tr/Hrobeso Praha. Je něco po 18.00 hodině. Ve foyer Tylova divadla, se to hemží psy. Nejedná se o zájezd ze psího útulku. Na to jsou psíci v dobré formě. Dorazilo Hrobeso. Foyer se zahušťuje, dochází a dojíždějí i soubory, které tu hrály nebo jejich delegace. Přichází diváci z ulice. Otvírá se sál a my míříme do 14 řady. Vidíme pěkně. Začíná představení.
Ostře sledované vlaky mě bavily. Krom našeho představení, které nemohu a nechci z jasných důvodů porovnávat, se mi líbily nejvíc. Měly vyrovnaný, soustředěný herecký ansámbl. Hlavní hrdina byl přesný, erotické scény jemné.  Teprve při rozboru se dozvídám, že původ dramatizace je v plzeňském divadle Alfa. Zajímalo by mě jak Luďek (Luďek Horký, režisér inscenace) s předlohou pracoval, kam jí posunul, co je původní. Je to zvídavost, přiznávám. Ne každého diváka to zajímá. Mě jo. Budu se muset zeptat. J…

Recenzi na naše představení přebíráme ze zpravodaje přehlídky. Autorem je předseda lektorského sboru doc. Milan Schejbal

Nám se to snad nepovede. Postoupit přímo. Být nominovaní. Jsme zase (jen) doporučení. Ne že bych z toho neměl radost. Nebo to nepřál kolegům z Ty-já-tru, kteří byli tentokrát šťastnější. To ne. Jen jsem si to moc přál. Jednou postoupit přímo. Ale tyhle pocity do rána to přejdou. A zbyde jen radost a těšení se na další štace.
Tak uvedu jen fakta - jsme spolu s představením Válka ve třetím poschodí doporučení na celostátní přehlídku Divadelní piknik Volyně 2019.
Z ocenění jsme přivezli Čestné uznání za inscenaci pro Divadýlko.
Ceny - celému kolektivu Divadýlka za herectví a mě (Petru Matouškovi) za scénář a režii.
Pevně doufám, že se do Volyně podíváme a Vávra tam nezapadne.
Teď jdu spát. Zítra se těšte na rozhovor a recenzi poroty.

Bazilišek Benátský dorazil na Wintrův Rakovník s představením J. M. Evanse Pět dcer. Protože jsem po inscenací podepsán jako režisér, budu trochu v zákulisí a víc v sále. A proto budou moje postřehy opět dost zainteresované tudíž ne příliš hodnotící. Spíš se budu snažit zachytit atmosféru. A jdu na to. Nejdřív do zákulisí - půl hodiny před začátkem představení.
Vzadu jsou všechny v plné práci. Dělají si hlavy. Lakují, je tu spousta různých vůní...dlouho to nevydržím. Proto děláme "kroužek" asi deset minut před představením. Pak zákulisí opouštím a jdu dělat diváka.
Začíná Pět dcer. A drhne to. Skoro od začátku. Velká textová nejistota. Tam kde jsou si jistí, všechno běží jako na drátkách. Ale těch míst není tolik, kolik by jich být mělo. I délka představení se malinko natáhla. Asi o deset minut. Tak jsme zvědavý na rozbor.

Naposledy jsem Jiřího Cinkejse viděl před lety jako člena klaunského dada dua Ďulík a Kokoláč. Dnes se představil jako autor one man text appealové show Pár blbostí do života. A byl stejný jako před lety. Uvolněný až hanba 😂, nevyzpytatelný, sebe i okolí ironizující. Občas se ztrácel ve vlastním textu, ale všechno bylo v řádu tohoto neobvyklého dvacetiminutového představení a Jiřího vidění světa.  Tady je část festivalové brožury.