Do zákulisí...

V nedělní ráno, bez ohledu na stav našich šťáv jsme se vydali k nedalekému místu konání předobrazu našeho Vávry. A to do Těšan. Do místa kde se odehrává tragédie bratří Mrštíků Maryša. Zastavili jsme u rodného domku Maryši Horákové, naproti kostelu sv. Barnabáše. Pak jsme příjemnou procházkou došli ke starému hřbitovu. Tam děvčata položila růži na Maryšin hrob. Na hřbitově jsme našli i Horákovi. Tedy jejich hroby. I Bučkovi tu leží. Jen Strouhalovi jsme nenašli. Ale třeba jsme špatně hledali.
Při odjezdu, si Radek Kotlaba ještě všiml že v čekárně je vylepený plakát na Hody v Borkovanech. Tam jak je konzum přece. 😂 Samá známá jména...

Tak to jsem ještě chtěl.
Choďte do divadla a někdy i na hřbitov. Zvlášť, když tam leží divadelní postava...
-mat-

Na představení do České Lípy jsem se těšil. Jednak jsme tu nikdy nehráli, štace je to takříkajíc za rohem a místní soubor patří mezi aktivní soubory s širokým záběrem a zajímavými inscenacemi. Tak se konečně potkáme. Cesta proběhla v poklidu. Počasí bylo slunné a mnohé stromy podél cest už začaly navlékat pestrobarevný podzimní šat.
V divadle nás čekali a tak šlo všechno jako na drátkách. Za chvíli bylo postaveno, a zbyl čas na poklidné klábosení u piva nebo kávy. Postaráno o nás bylo od začátku. Káva a čaj byly v šatně, pivko či vodu, chlebíček nebo preclíky si mohl každý koupit sám. Informace, že na nás je prodáno v předprodeji 180 lístků nás potěšila. Skoro až překvapila. A stejně nás po 19.00, kdy představení začalo, těšila i překvapovala pozornost diváků. Jejich smích, který provázel představení vyústil v upřímný dlouhotrvající potlesk. Děkovali jsme se snad pět nebo šestkrát. Já to vždycky zapomenu počítat, ale to je jedno. O počtu děkovaček to není. Jde o ten pocit, o tleskání…

Říká se konec dobrý, všechno dobré.  I když nebylo některým po ránu nějak zvlášť volno, dokonce jedné duši bylo spíš nevolno, v celku to všechno dopadlo dobře. Dokonce výborně. Všichni jsme v pořádku dojeli domů, sice pravda unavení. Ona ta prohlídka sklípků je vysilující, člověk je pořád ve střehu. Aby neuklouzl, aby něco neshodil, aby něco neshodil někdo jiný, abych byl zapojený(ná) ve všech debatách, které právě probíhají a přitom ještě vydal oficiální komuniké k turecké agresi, výnosu hlav starosty (o bylo práce než jsem pochopil, že je to funkce a ne zvláštní označení odrůdy), tu k plicní embolii nebo mozkové mrtvici. No je toho spousta. Není divu, že se únava dostaví.
Cestou jsme stavěli ve Svitavách na dobrý oběd a domů jsme se dostali po přeložení Vávry, tak kolem 17. hodiny. Ještě jsem u Hořic kupovali trubičky.
Děkuji osobně všem kdo se podíleli na přípravě a realizaci celého naše miniturné (tedy sobě a Báje), všem vlídným a pohostinným pořadatelům, milým a vstřícným diváků…

Ráno ve Velkých Opatovicích bylo pro mnohé kalné. Zvlášť pro našeho dědu Vaška Hájka, který se probudil s tak hlubokým hlasem , že by se za něj nemusel stydět ani Miroslav Moravec nebo slavný zpěvák Silva, co v |Moskvě zpíval dolní C. Trochu nás to vylekalo, ale děda se držel statečně a kloktal slivovici. Celý den. V průběhu dne mluvil chvíli jako černoch, pak zase jeho hlas připomínal rockového zpěváka po šesti turné a třech tripech. A když už jsem u dědy - všechna tři představení mu velmi sedla. Hrál naprosto úžasně. Takže dědo palec nahoru.
Ale pojďme dál. Vyrazili jsme do Židlochovic, kde jsme měli hrát od 16 hodin.
Ještě před Černou horou jsme zastavili u čerpací stanice Eurobit a skočili si na snídani do EB Dinners. Rázem jsme se ocitli v šedesátých letech v Americe, v Bílém domě byl J. F. K. a svět byl v pořádku. To všechno podpořeno ještě hudebními fláky z těch let. A hlavně - snídaně naprosto - wow - míchaná vajíčka, slanina, párečky, fazole (vynikající), opečené tousty poli…

V pátek 11. října po 15.00 vyrazilo Divadýlko na své, historicky první, Moravské turné. A jedeme s Vávrou. Skoro se mi chce říct, do jámy lvové. Hlavně kvůli nářečí. Tak uvidíme.
Cesta vedla nejprve do Bělé u Jevíčka. S Petrem Nárožným, tamním starostou se známe už dlouhá léta z akce Není Bělá jako Bělá, kterou připravujeme už víc jak osm let u mě v práci - v Městských kulturních zařízeních v Bělé pod Bezdězem.
Cesta byla pohodová, pan řidič Kašpárek  jel moc pěkně a až zanedbatelné zakufrování přes Jevíčko naprosto bez chyby. Uvítání bylo vřelé jako vždycky, podpořené stopičkou místní slivovičky - zvané Bělouš. (V rámci není Bělá jako Bělá vznikl stát složený z jednotlivých Bělých utopených v moři Čech a Moravy - a jsou ustavena i různá ministerstva. A Bělá u Jevíčka má na starosti ministerstvo financí - a naše měna je Bělouš. Oni vyrábí ve svých pálenicích toto tekuté zlato.) Místní byli milí nejen jako pořadatelé, ale také jako diváci. "Brali" (jak říkáme my) skoro od pr…

Je to pravda! Týden po první vydání je tu další díl Divadelního kurýru, divadelního občasníku informujícího posluchače o dění na amatérské scéně. Především zde naleznete podrobnější seznámení s Divadýlkem na dlani, dál rozhovory s herečkami připravované inscenace (f)RACEK, v sekci pozvánek na představení i první vlaštovku na okolní divadelní soubory a mnoho dalších zajímavých zpráv. Novinky budou jistě přibývat a tak se můžete přihlásit k pravidelnému odběru našeho nepravidelného občasníku, který bude vycházet jak dovolí život.
Najít ho můžete hned v několika službách poskytujících prostor pro podcast. SpotifyAudiolibrix Google podcast - Googlu trvá trochu déle - zatím tu je jen první dílBreakerRadioPublic - tady zatím také jen první epizodaKdyž už nemůžete být právě teď v divadle, alespoň o něm poslouchejte.
Přeji vám příjemný poslech.
-mat- 

Úterní zkouška završila hrubé práce na (f)FRACKOVI. Všechno je postavené a nahrubo otesané a tak zbývá jen projíždět, projíždět a projíždět. A učit se text. A zpřesňovat. A být co nejvíc uvěřitelní. Prostě takové drobnosti .😊
Už teď si můžete na našich stránkách rezervovat lístky na 21. listopadu. Premiéra se blíží.
Pokud se chcete dozvědět víc, můžete si najít další číslo Divadelního kurýru a poslechnout si rozhovor s ženskými postavami z připravované inscenace například na Spotify.

 Žijte divadlem, protože to je normální.
-mat-

Dětská zkouška, opravdová první po prázdninách, odhalila velké mezery v textech snad všech zúčastněných mladých adeptů. Čeká nás perná práce, a asi nás bude čekat i nějaké to sobotní soustředění navíc. Ovšem jedno pozitivum zkouška měla - nikdo nechyběl.
-mat-

Pondělní zkouška byla opět v drobném personálním oslabení. Konstantin Treplev (Vojta Hajný j.h.) byl nastydlý, léčil se a tak jsme začátek zkoušky věnovali kostýmům. Máme víceméně jasno, teď nás čeká realizace a úpravy, tak aby dostaly všechny postavy patřičný šmrnc.
Asi v sedm jsme začali zkoušet. Projeli jsme první dva obrazy. Všem chyběly kusy textu, musíme se učit milánkové. Premiéra se blíží a odsouvat jí nebudeme. Nicméně, zkouška nebyla úplně marná. Alespoň si každý sám mohl odzkoušet, co mu v textu "hapruje" V úterý 8. 10. doplníme poslední části 4. dějství a pak se bude jen opakovat, opakovat a opakovat až do úplného zblbnutí. Pardon - zvládnutí.
-mat-

Dneska (sobota 5. října) je venku opravdu šeredně - prší, teplota klesala na pouhých devět stupňů. Nejvyšší chvíle ohřát se při vzpomínkách na léto. Navíc musím dotáhnout reportáže z našich báječných prázdnin. Začínám listovat a pomalu se vracím do neděle 28. července...

Přes Budapešť do Podhájské
Nedělní ráno po bouřce bylo o poznání chladnější než sobota. Ale to bylo celkem osvěžující. Po snídani jsme vyrazili po maďarské dálnici na kratičkou cestu do metropole. Asi padesát kilometrů nás dělilo od Tropicaria v Budapešti. Cesta uběhla bez zajímavých příhod a my zhruba do hodinky parkovali na velikém parkovišti před obchodním centrem, kde je tohle největší mořské akvarium umístěné. Koupili jsme si lístky a "vpluli" dovnitř. Zrovna když jsem vešli mezi ryby, vzpomněl jsem si, že jsem v autě nechal batoh s noťasem a tabletem a už jsem viděl jak mi to nějaký Maďar bere. Nedalo se nic dělat musel jsem si pro něj. K autu jsem skoro běžel. Ale ukázalo se, jako obvykle, že se nic n…

Divadýlko na dlani podalo v září žádost o grantovou podporu u NADACE ROZVOJE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI a dostalo na částku 309 tisíc na sadu deseti pěveckých mikroportů. Vše bude zabaleno do odpruženého racku, takže se nám s nimi bude velmi dobře cestovat. Technika bude využita jak pro naše letní plenérové hraní,v dalších představeních, tak i pro dětské divadelní studio při znovu uvedení představení Dobrodružtví kocoura Modroočka. Máme velikou radost. A děkujeme.

Choďte do divadla - teď už budeme i venku zcela ozvučení.
-mat-

Divadelní kurýr vycválal na pole audio a podcastu. Ano je to tak a stalo se tak oficiálně včera 3. 10. 2019. Pilotní díl si můžete pustit přímo na SPOTIFY (zároveň se můžete přihlásit k odběru dalších dílů). Samozřejmě můžete reagovat, posílat náměty a tak podobně. První díl je krátký něco málo přes sedm minut, další díly by měli mít stopáž o trochu delší, ale nepřesahující čtvrt hodinku. Tiše - slyšíte už cválá...

Poslouchejte o divadle - protože to je normální.
-mat-