Do zákulisí...

Na jevišti v Bakově. Zleva Bůh (Petr Matoušek), Andrej Čikatilo (Jeník Hejdrych), Adolf Hitler (Roman Dušek), Eva (Simona Matoušková) a Ježíš (Radek Kotlaba).     Páteční odpoledne 11. dubna nás zastihlo v Bakově nad Jizerou. Po Benátkách v jednom týdnu už druhé   Podnebí . Trochu jsme museli vymýšlet, jak upevnit náš skoro nebeský horizont. Nakonec se to podařilo, ale je škoda, že tak krásné divadlo, jako je to bakovské, nemá tahy. Ale dali jsme to – s přispěním domácích kolegů. Představení začalo v půl osmé a zpočátku jsem si říkal, že půlka sálu odejde, protože některé „fórky na hraně“ nebudou dávat. Vyšší věkový průměr tomu napovídal. Ovšem opak byl pravdou. Opět se diváci bavili. My sice měli trochu pocit, že hrajeme „pod dekou“ nebo lehce z tempa, ale reakce diváků hovořily jasně –   Podnebí   se líbilo. Přátelé, choďte do divadla. Odejít můžete vždycky – ale radši až na konci. Hned tento čtvrtek 24. dubna můžete vidět   Těžkou Barboru   v Diva...

  Na benáteckém jevišti zleva: Ježíš (Radek Kotlaba), Jan Mladý (Simona Matoušková), asistentka (Blanka Kučerová). Foceno ze zákulisí.   V Benátkách se vždycky hraje v pondělí. Je to zvláštní, ale jim to funguje. Nevím jak je to možné, ale je to tak. Lidi skutečně přišli, nebylo sice úplně plno, ale kolem čtyřiceti diváků se jistě sešlo.  Nakládali jsme v 17.00 hodin. No, nakládali. Děda už měl naloženo, on to má tak rád, že si to vždycky zabírá. Díky Bohu není scéna   moc těžká a rozměrná. Lehce po půl šesté jsme byli na místě, postaveno bylo docela rychle, techniku jsme taky zvládli, i když jako vždycky malinko vzdorovala. Ale všechno dopadlo dobře.  Diváci se bavili, smáli se i na místech, kde bych to nečekal a sem tam naopak některá osvědčená místa opomenuli. Potlesk na otevřené scéně měl náš tanec s Radkem a Romanův plamenný projev. Až mě to zarazilo, že zrovna tahle část je tak rozburácela. Oni pak říkali, že je to kvůli perfektnímu hereckému projevu. N, ...

  Kupec (Radek Kotlaba) a Notábl (Petr Matoušek) a níže zmiňovaná Vajuša Takřka po roce se na prkna Divadýlka na dlani vrátily postavy Kupce a Notábla z inscenace A TAK TĚ PROSÍM, KNÍŽE. Souhrou náhod a nakupením akcí jsme si udělali jen takovou textovou oprašovačku v úterý před zkouškou. No a pokud mohu říct za sebe, pro větší pohodu, příště bude lepší si to projet tak nějak celé a na scéně. Ale zase to byl adrenalin.  Diváků bylo 28 (sedí se na jevišti) a to při 67. repríze není tak úplně špatné, ne? Navíc se na nás přišli podívat Líba s Martinem a malým Edou. Na konci jsme dostali salám. Lepší než růže! Stále víc se při každém dalším hraní stává, že text nám zůstává jako základní rámec a my se nad ním tak pohupujeme, za použití frků, fórků a zcizováků (vystoupení z role nebo její komentář), což se mi fakt líbí. Jen při té naší Vajuše (pro vás, kdo představení neznáte, jde o písničku zpívanou na melodii Kaťuši), tedy při té Vajuše, kdy končíme takovým fixovaným kozáčkem, pr...

  1956 zleva hlava Václava Sládka, režisér (Radek Kotlaba), soudruh Rosťa Váňa, umělecký šéf (Lukáš Fila), soudruh Kvaček z ÚV (Vojta Hajný) a ředitel divadla Jaromír Švestka (Petr Havlík) Ve čtvrtek 27. března jsme po více než roce (přesně po 393 dnech) odehráli 22. reprízu představení Všichni jsme herci. Kromě dlouhé prodlevy nás čekala řada dalších překážek na cestě, na jejímž konci se zvedla pomyslná opona a představení začalo. První problém byla právě ona prodleva. Navíc se na jevišti objevilo více než dvanáct postav. A bohužel, většina z nás drží v hlavě pět a více představení. A hlava, to je prevít. Samozřejmě, že si to každý doma přečetl. Ale právě že ne každý. A také je důležitá souhra. Proto jsme si v úterý udělali "oprašovací" zkoušku. To byl mazec. Nejen že jsme zjišťovali pořádné mezery v textu a aranžmá, kdy hraje který předěl, ale jak nás bylo hodně, tak to byl neskonalý hluk. Tedy ze zákulisí. Nejméně třikrát jsme museli z jeviště volat na kolegy "dozadu...

  Po obědě a před dílničkami (zleva Simča a Bára Matouškovy). Barunka, ač po úrazu kolene nás v tom nemohla nechat samotné. Vloni jsme Wintrovky vynechali, neb jsme neměli hotové představení. Premiéra Podnebí se uskutečnila až 26. září. Původně byla plánovaná i plakátovaná na 12. 9., ale kvůli nemoci v souboru jsme museli posouvat o čtrnáct dní. A tak jsme se letos přihlásili a vstoupili tak opět do proudu postupových přehlídek. Přijeli jsme už ve čtvrtek dopoledne. Ubytovali jsme se ponovu ve velmi přívětivém penzionku Pralinka. Obrovskou devizou je místo, kde Pralinka leží. Pouhých 400 metrů od divadla J. K. Tyla, kde se Wintrovky konají. První představení, které jsme viděli, bylo představení TAKOVÁ DIVNÁ DOBA od Divadelního spolku Tyl Čistá. Představení o zámožné židovské rodině žijící v Praze. Všechny zákazy a perzekuce Židů v protektorátu od roku 39 cca do roku 42 jsou v představení znázorněny a prezentovány ve dvou časových rovinách. Jako vzpomínky starého pána, který sedí vl...

Na obrázku zleva Andrej Čikatilo (Jeník Hejdrych) a Adolf Hitler (Roman Dušek) Je to vždycky dost nervózní. Hraní divadla na přehlídce, notabene soutěžní, není běžné hraní. Protože tam dole nejsou běžní diváci. Většinou jsou to kolegové, více či méně vašemu divadlu či vám osobně, naklonění. Nebo taky ne. Ti dovedou být i přísní. A navíc je tam porota. Jasně, jedete tam kvůli tomu, abyste se předvedli a poslechli si, co vám profíci, kteří povětšinou vidí vaše představení poprvé, na to řeknou.  Nervozita mě letos zachvátila poprvé, když jsem si prohlédl plakát na krajskou přehlídku Wintrův Rakovník 2025. No ty vole, co to je? Chyba v tisku? Dvakrát Podnebí? Fakt, že jo. Říčany. Je tohle vůbec možné, že se trefí dva soubory do takhle málo frekventovaného textu v jednom roce? Ač se to zdá statisticky nemožné, opak je pravdou.  Druhý stupeň nervozity se přidal při a po hodnocení říčanských. Hodnocení poroty nebylo příliš vlídné. Spíš naopak. Trochu mi jich bylo líto. A navíc - pořá...

  Správný nástup na scénu musí být razantní. (Zleva lehce rozmazaná Simona Matoušková a ostrá Simona Matoušková ml.) Na čtvrtek 6. března byla naplánována další repríza PODNEBÍ, v pořadí již šestá. Trochu jsme byli zvědaví, kolik přijde diváků. Přece jen už to bude doma čtvrté představení. A opět jsme byli příjemně potěšeni. Propagace opravdu funguje. Více než padesátka diváků zaplnila před půl osmou Divadelní sál v Domě kultury. Někteří přišli dokonce už potřetí. Představení proběhlo bez zásadních rušivých momentů se Simonkou coby alternací v roli asistentky, všechno klapalo, jak mělo. Kdybych měl být hnidopich, tak možná na konci, na úplném konci před odchodem postavy, kterou hraje Roman Dušek, nám šel text trochu přes sebe, ale to byl opravdu konec. A možná ještě dva drobné záseky, kdy najednou z jeviště hřmělo mlčení. Ale to už bych byl opravdu velmi přísný, šlo fakt o milisekundy.  Přátelé, choďte do divadla, je to totiž normální.  A další představení vás zavede do a...