2023_07_29_Den první

Dnes to vypuklo. Tedy ono to opravdu trochu vypuklo už včera večer. Od půl deváté (20:30) bylo setkání seminaristů, kde se naše holky poprvé setkaly se svými lektory (Simonka - Jé, je, jé komediééé, lektor Petr Michálek a Barunka Seminář pro náctileté Cesta hrdiny, lektorka Oxana Kaplanová). Pak jsme čekali na vztyčování vlajky přehlídky, kterou nesly postavy (a taky herci) z prvního letošního představení. Lucerna v podání místního souboru nám bohužel utekla i kvůli výše zmíněnému setkání s lektory. Vlajka byla vztyčena, lehce zavlála a začalo krápat. A tak se šlo na punkový koncert skupiny Bez šance. A byl to opravdu nářez. Čtyři kluci sice vypadali jako když si odskočili ze základky, ale řezali do toho jako zjednaní.

Ráno přišlo trochu brzy. A musím poděkovat holkám, že mě nechali spát a Simča je odvezla na semináře. A zase zádrhel. Z našeho Motobydla nešlo vyjet, což jsem netušil a užíval si pohodlí ranního poválení, zatímco všechny moje holky spěchaly pešky do Hronova. To jsem se dozvěděl díky telefonátu lektorky Oxany, protože Baruška nestihla sraz semináře. Ona prožívala svou cestu hrdiny. Následně jsem holky sháněl a sehnal jen Simonku, která mi osvětlila, že nešlo vyjet, neb nějaký neumětel zaparkoval tak, že kompletně zablokoval výjezd. Barunka byla nervózní, Simonka naštvaná a Simča uhnaná. Když jsem obratem volal paní lektorce, už byly dívky na místě a teď už mají obě po seminářích i obědech a koukají na slavnostní zahájení, tak jdu taky, abych udělal nějakou fotku.  

Bigband byl z Letohradu a byl dost fajn, swing, jazz, semaforské písničky. Bohužel je střídal (a teď fakt moc nevím jak se jmenovali, tak jen tak nadhazuju, ale ono to je možná lepší) Spolek panstva na tvrzi Žíželeves. No to bylo něco tak obskurního, že jsem nic takového dlouho neviděl. Bylo jich asi osm nebo deset, vyšší střední věk, měli jakž takž kostýmy první republiky a neuvěřitelnou paní Hrdličkovou, která to celé uváděla. Mluvila o první republice takové nesmysly, že jsem jí s napětím poslouchal a nestačil žasnout. Po swingové kapele mělo přijít slavnostní zahájení. Místo toho přišel slejvák jako prase. A vehnal všechny pod střechu. My zakotvili v "Čapkárně", kde nás posléze čekalo první představení Mrzák Inishmaanský. Po představení šly holky na večeři a my se Simčou do parku kde byla Novoměstská filharmonie s koncertem Vzhůru ke hvězdám. A hráli Star Wars, byli báječní  a já si zase zabroukal Imperial March (Tátáta tata tá, jsem tvůj otec pšššt, pššššt).

A pojďme k tomu, co jsme viděli. Představení budu uvádět ne tak, jak šla za sebou, ale podle toho jak na nás (na mě) zapůsobila. Vytvořím tím takové "jakoby" pořadí. Tak tedy v sobotu 29. srpna je pomyslné, mé osobní pořadí, následující:

Nikoločava - naprosto suverénní vítěz dnešního dne. "Vaďácká" verze příběhu podkarpatského zbojníka, či spíše krajiny, kde se příběh odehrává, byla opět skvělá a potvrdila, že tady na scénické žatvě je naprosto právem. Kdo inscenaci viděl v Rakovníku ví o čem mluvím. A dokonce v drobnostech byla ještě dotaženější. A kdo neviděl, vidět by měl. Skvělé, skvělé!!! V několika drobných rolích se objevil i náš bývalý člen David Bohata.

Mařka divadla Máj Praha pod režijní taktovkou Jaroslava Kodeše v dramaturgii Petry Richter-Kohutové zavede diváka do období protektorátu v roce 1939, kdy služce Mařce padne do klína byt a majetek jejích dosavadních pánů. On Němec a spisovatel, ona židovka. Mařka okouzlena lehce nabytým jměním začne žít životem pražské smetánky a ve své naivitě pozve sestru Jožku, aby s ní užívala život v Praze. Následné zápletky s německým šikovatelem a esesmanem, výměna rolí obou sester - služka - madam jsou jen dalším předvídatelným vyústěním činů obou mladých dívek. Tolik ke stručnému obsahu. Co se týče dnes v noci viděného představení musím na začátek, před závorku vytknout, hereckou bravuru takřka všech představitelů. Máj ostatně patří mezi stálice na amatérském divadelním nebi. Obě představitelky ústředních postav Mařky a Jožky (Anna Kocábková a Dorota Vopařilová, obě hostující) byly velmi uvěřitelné, čitelné. Drobný problém jsem měl s esesmanem (Jiří Jahoda), jehož drsný a vulgární nácek zůstal jen tak na povrchu. Působilo to někdy komicky. Naopak druhý představitel šikovatele Petra (Roman Solčány) byl mnohem přesnější, herecky propracovanější. Trochu dost mě zlobila jakoby lámaná čeština u obou, která podle mého soudu nebyla nutná. Celkově mi přišla režijní koncepce nejednotná, někde hluboká moralita, až filosofické rozjímání Mařky, jinde groteska ve slow-motion, násilnické osahávání nebo trošku "mrckování" Mařky v první třetině příběhu. Jakoby se Jaroslav nechtěl zbavit komedie, legrace (což naprosto chápu jak lidsky, tak divadelně), ale přitom nám chtěl ukázat..., co vlastně? Mně z toho vyšla banální moralita. To je dost škoda.

Mrzák Inismaanský od divadla Sputnik z Havířova by možná přeskočil Mařku, ovšem kdybych byl schopen slyšet to, co herci povídají. Bohužel je patrně zradil prostor Čapkova sálu. Takže můžu vyzdvihnout jen představitele titulní role mrzáka Billiho, Dominika Rozbroje, který byl ve svém projevu civilní, minimalistický. Moc se mi jeho pojetí líbilo. Pochválil bych i Martina Mifka v roli Bartlyho, ale musel bych víc rozumět. Otec (Jan Hlaváč), černovlasá teta i pan doktor (Jakub Moldrzyk) byli slyšet a jejich projev byl fajn. Zato Andree Kovářové v roli Heleny jsem nerozuměl skoro nic. Nutno dodat, že nejen já ani lidé v okolí. A pak už to bylo se srozumitelností jen horší. Blond teta, i mužská drbna Johny Pateena Mika v podání Radima Heczka splynuli do jednolitého šumu s občasným zjevením srozumitelných slov. Veliká škoda. Chci věřit že to bylo hlavně prostorem. Ve Volyni prý byli skvělí. Moje chyba měl jsem je vidět ve Volyni. 

A tím končí záznam toho, co jsme viděli, co jsme prožili první den na Hronově. Dnes je neděle a začíná se psát druhý den scénické žatvy. 

A tady je pár fotek. A tady Zpravodaj

P.S. Motorkáři dnes odjíždí. Nakonec to byli hodní dědové... jo a choďte do divadla. Když jste se nedostali na Hronov, zkuste 8. srpna Doksy a naši Těžkou Barboru. 

-mat-