Do zákulisí...

Herci příští týden 4. dubna od 19.30 v Divadelním sále Domu kultury v Ml. Boleslavi Od roku 1961 se slaví 27. březen jako Mezinárodní den divadla. Protože nejsme scéna, která hraje denně, rádi bychom vás pozvali na nejbližší možný termín, kdy můžeme společně oslavit tento divadelní svátek. V podvečer 4. dubna  od 19:30 uvádíme představení Všichni jsme herci aneb Co by, kdyby. Lístky na představení si rezervujte zde . Těšíme se na vás. A pamatujte, chodit do divadla je normální.

Tady je důkaz, že nekecám. Otisk obrazovky našeho Messengeru Každého potěší, když po výkonu, který odevzdáváte s nejlepším svědomím a veškerou snahou, vám někdo poklepe na rameno a řekne: "Dobrý". A je vcelku jedno, jestli jde o dobře udělanou zeď, opravenou pračku, nakreslený obraz, skvěle kopnutou desítku (tedy trestný kop, ne nápoj do sebe) nebo odehrané představení. V našem případě, jak jste jistě uhodli, se většinou jedná o ten poslední případ. Když jsem psal o našem představení Vávry na Wintrově Rakovníku, nevím zda jsem se zmínil, že v hledišti seděli žáci místní Střední integrované školy. Nejen, že nám u kolegů z místního kulturního střediska nechali vzkaz, že se jim to moc líbilo, ale dokonce nám cca po týdnu neváhali napsat na souborového Messengera. Dámy a pánové, chlapci a děvčata děkujeme. Je vidět, že máte dobrý vkus. 😇 Těšíme se na další setkání. Třeba v lednu 2020, kdy přijedeme do Rakovníka odehrát Vávru v rámci předplatného.

Foto ze včerejší zkoušky. Bohužel Katku jsem nevyfotil. Tak se na ní přijďte podívat. Dětská zkouška - dneska jsem pracovně bohužel mimo. Zkoušku vede Simona, tak se je jí vyptám. Vyptal jsem se projížděli prvních dvacet stránek. Dokonce dvakrát. Tak super příště pokračujeme a  trochu ten divadelní vláček postrčíme... "Záskokovka" Vávra - Libuška dnes předává (na čas) roli Strouhalky. Do doby než se odtrhne od miminka (nebo odtrhne miminko od sebe) a vrátí se na scénu zahraje si tuhle strůjkyni pomluv a intrik Katka Luňáková. Ano, ano, můžete se těšit na rozhovor s Katkou a to v dohledné době. Jak probíhala zkouška. Uvolněně, v pohodě. Někdy až moc - hluk v zákulisí doléhal na scénu. Hlavně jsme se věnovali místům, kde je Stróhalka. Katku musím pochválit. Byla perfektně připravená. Něco jsme zpřesnili, někde přidali, jinde ubrali a hotovo. a To nejen u Katky. Dopilovali jsme scénu - ve mléně . v Boršově v konzumu. Projeli skoro celého Vávru. Tak a příště před div

Bylo nás pět, Kadaň, cca 19:30; maminka (Blanka Kučerová) a starý Zilvar (Roman Dušek), za ním ještě tatínek a Jakub (Martin Weiss a Klára Pabištová). Další zájezd. Tentokrát opět s Bé pětkou (Bylo nás pět) . Tento pátek 22. března 2019 jsme vyrazili do Kadaně, vzdálené dvě hodiny jízdy. Jeli jsme v několika vozech. Já jsem jel s Romanem Duškem. Počasí bylo nádherné, cesta ubíhala. I když byl pátek, tak kromě několika semaforů a pár klatých náklaďáků nás vcelku nic nezdržovalo. Takže jsme byli namístě něco málo po sedmnácté hodině. Hned se nás ujala kolegyně z místního divadelního souboru, ukázala nám divadlo a zvedla nás do šatny. Tam nás čekalo krásně upravené občerstvení sestávající se z několika druhů baget, ovocných pohárů, kávy čaje a vody. Moc, opravdu moc milé. Do půl hodiny pak dorazila většina kolegů a do půl sedmé jsme byli komplet.  Představení sice začalo s malým zpožděním, ale to nevadilo. Kolegové z Kadaně měli připravený nějaký veselý úvod. A my přišli na ř

Včerejší čtená zkouška je historií... Na včerejší večer byla svolána první čtená zkouška na hru Václava Havla - Asanace. Režii i celý projekt připravil Arnošt Hašek, student olomoucké university a host v Divadýlku. Když jsem usedal na židli vedle něj, netušil jsem jak krátkou dobu pobude.  Čtení nám zabralo skoro dvě a půl hodiny (četli se všechny poznámky pod čarou). Už v průběhu čtení jsem zaznamenal (i na sobě), že text k nám moc "nemluví". Zhruba od poloviny jsme dělali šprťouchlata. Přišlo mi to, že se tím snažíme uvolnit vzrůstající nervozitu. Ne, že by jindy bylo u stolu hrobové ticho, ale včera to bylo..., no bylo to jiné.  Po dočtení textu nastala chvilka ticha. Nikomu se nějak nechtělo začít. Tak jsme začal já - všechny přítomné jsem poprosil, zda by se mohli vyjádřit, co si to textu myslí, zda se zúčastní jeho realizace. Termín jsem stanovil do konce týdne. Navíc už před zkouškou se pár kolegů omluvilo, že se nové hry nemohou nebo nechtějí účastnit. Prvn

Ve zpravodaji rakovnické přehlídky vychází pravidelně i takový krátký komiks. A v čísle 4, kde byl uveřejněný rozhovor se mnou a hodnocení Maryši, byl tenhle. Tam mám radost - mám vlastního karťáka.

Ostře sledované vlaky ze 14. řady Tylova divadla Mám ještě malý dloužek, podělit se s vámi o pocity z posledního včerejšího představení Wintrova Rakovníka. Ostře sledované vlaky - Ty-já-tr/Hrobeso Praha. Je něco po 18.00 hodině. Ve foyer Tylova divadla, se to hemží psy. Nejedná se o zájezd ze psího útulku. Na to jsou psíci v dobré formě. Dorazilo Hrobeso. Foyer se zahušťuje, dochází a dojíždějí i soubory, které tu hrály nebo jejich delegace. Přichází diváci z ulice. Otvírá se sál a my míříme do 14 řady. Vidíme pěkně. Začíná představení. Ostře sledované vlaky mě bavily. Krom našeho představení, které nemohu a nechci z jasných důvodů porovnávat, se mi líbily nejvíc. Měly vyrovnaný, soustředěný herecký ansámbl. Hlavní hrdina byl přesný, erotické scény jemné.  Teprve při rozboru se dozvídám, že původ dramatizace je v plzeňském divadle Alfa. Zajímalo by mě jak Luďek (Luďek Horký, režisér inscenace) s předlohou pracoval, kam jí posunul, co je původní. Je to zvídavost, přiznáv

Tomáš (Honza Jíše) a Haňule (Líba Mikulecká) Foto: Ivo Mičkal Recenzi na naše představení přebíráme ze zpravodaje přehlídky. Autorem je předseda lektorského sboru doc. Milan Schejbal Divadýlko na dlani Mladá Boleslav VÁVRA aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat Během pátečního dopoledne se nám na letošním ročníku Wintrova Rakovníka představilo Divadýlko na dlani Mladá Boleslav s autorskou inscenací inspirovanou dramatem bratří Mrštíků Maryša nazvanou VÁVRA aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat. Jde v zásadě o jistou parafrázi na slavné české drama konce 19. století a rozvedení a domyšlení některých okolností a motivů původní předlohy. Autor Petr Matoušek se v této souvislosti soustřeďuje především na postavu Vávry a zkoumá důvody jeho rozhodnutí oženit se s Maryšou, přičemž vychází z Vávrovy repliky, která zazní – a to velmi důrazně – z jeviště: "Já jsem byl oběť". V první části inscen

Foto: I. Mičkal Rozdíl mezi smíchem a posměchem je nepatrný, ale patrný Rozhovor s režisérem souboru Divadýlko na dlani Mladá Boleslav a představitelem role Vávry Petrem Matouškem   Z klasických kusů jsi měl vždy respekt. Co ho zlomilo, že ses odvážil na Maryšu? Nevím, co to zlomilo. Možná věk. S nápadem přišel Petr Havlík, představitel Lízala. Po představení Maryši ve Volyni říkal, pojď, uděláme Maryšu. Řekl jsem dobře, ale musí to být jinak než drama, nechci se dostat do situace, že budeme jedna z řady Maryš. Uděláme to jako jistou obhajobu Vávry, nebo spíš vyrovnání s jeho postavou. Při rozboru Maryši na Kurzu praktické režie jsem byl členem Vávra klubu a lákalo mě ho vyložit jinak. Když jsem viděl tradiční inscenace, říkal jsem si, to je hysterka, já bych ji nechtěl… Udělat Maryšu jako skutečný dramatický kus podle mě přináleží především profíkům. U amatérů se čas od času něco povede, ale ta řemeslná nevybavenost, ať už režiséra nebo souboru, je prostě limit. A