Do zákulisí...

Školní dítky a Siska (Alžběta Matoušková) Úterní představení Barbory, v pořadí čtvrté, se konalo v malebném prostředí kosmonoského zámku. A bylo jediné v letošním létě, které jsme nepořádali sami. Pozvání přišlo od místní Kulturní besedy.  Nakládalo se ve 14.30 u Domu kultury. A tak jsme dorazili k zámku zhruba okolo třetí hodiny po poledni. Ovšem zámek byl nedobytný. A tak jsem volal paní Remešové, zda bychom mohli dovnitř, že toho máme hodně na stavění. Paní jsem trochu zaskočil:"Ježíši, už..."   Ubezpečil jsem jí, že nejsem spasitel, načež se hovor dále vedl v civilnějším duchu. Nakonec asi po čtvrt hodině dorazila další paní, zámek otevřela a my mohli stavět. První  přišel na řadu zvuk, světla a pak scéna. A tady nastal malý  zádrhel. Ve hře máme tzv. revuálku. Malou oponku, před kterou během přestaveb vystupujeme při tzv. forbínách my dva s Radkem Kotlabou. No a tady jsme neměli jaksi revuálku na co pověsit. Nakonec pár chytrých hlav, a myslím že to není náhoda, že se na

  Pro někoho třetí repríza, pro někoho premiéra. Momentka ze zákulisí. (zleva stojící Miloš Kubík, Eva Burešová, Katka Luňáková, Kateřina Roscová, Tomáš Dlask, zleva dole Jarda Bílek a Simona Matoušková ml.) Úterý 8. srpna mělo být podle předpovědi slunečné, teplé. Opak byl pravdou. Slunce sice několikrát vykouklo, ale většinu dne se nebe halilo do mraků barvy rozlitého cínu. Kultura Doksy nám dle dohody připravila podium, sezení a pro diváky občerstvení. My (děda Vašek, Radek Kotlaba a já se Simčou a holkami)jsme s technikou dorazili asi na 14. hodinu. Stejně tak přijela i scéna. Tu dovezl Tomáš Bosambo (manžel Evy Burešové, a taky to pak odvezl zpátky do Bolky). O dvě hodiny později bylo postaveno a v 17.00 začala zvukovka. Mezitím párkrát mrholilo. Na 18. hodinu dorazil zbytek herců, připravili jsme si rekvizity, převlíkli jsme se do kostýmů a s napětím očekávali, zda a kolik lidí přijde. V předprodeji se prodalo asi 40 lístků, což byl fajn základ. Ovšem zima, která s přibývajícím č

Bára a Simča si to letos užily opravdu moc. A Simčina poznámka, když už jsme odjížděli z Hronova, mě skoro až dojala. "Za rok nechci k moři, chci sem do Hronova." A to je i dost velký poděkování všem, kdo Hronov letos připravili. (Foto: J. Švácha)  Sobotní ráno nás přivítalo deštěm, jakoby i samo nebe zaplakalo nad končící scénickou žatvou. Sbalit, pár posledních slov s kamarády, předváděčky seminářů, oběd v Gulášovně, další loučení a poslední představení (ta zbylá dvě jsme oželeli, ač neradi, viz. heslo únava). Poslední byl na pořadu blok ZUŠek. První jsme viděli HuSDrŠ, Nové Město na Moravě (doporučení z Dětské scény Svitavy, celostátní přehlídky dětského divadla a přehlídky dětských recitátorů). Poměrně šifrovaný název představení - Mý/ísTOPy/i(s) ovšem ukrýval poměrně srozumitelnou a jasnou zprávu o hledání vlastního místa (na světě) a byl v podstatě analogií Totování. Pro mě ovšem o hodně srozumitelnější, milejší, uvěřitelnější, snad právě proto, že to byl soubor mladých

  Saturnin, Klášterec nad Ohří - uvidíte v Bělé Poslední den, který jsme prožili celý na letošním 93. ročníku Hronova, až do hluboké noci. Co jsme viděli? SATURNINA od divadelního souboru Klas, Klášterec nad Ohří, SEX od souboru Žumpa Nučice a na závěr TOTOVÁNÍ od skupiny D.R.E.D./Náchodsko-Kladsko-Pražsko. Náhodou se moje vlastní pořadí včerejška kryje i s časovou posloupností, jak jsme představení viděli.  SATURNIN - velmi pěkná dramatizace Jirotkovy humoristické novely, skvělý Saturnin, velmi dobrá teta Kateřina, překrásná slečna Barbora :). Divadlo přece má být zážitek. Tempo hry není nijak závratné, ale plyne jako milé prvorepublikové vyprávění s jistou dávkou sentimentu a nostalgie. Vtipy jsou vypointované, vychází z předlohy, žádná aktualizace (díky Bohu). Zkrátka milé představení.  SEX - hra Pavla Kouhouta a la these, že se u nás víc kecá, než dělá. Skupina pěti intelektuálů, spisovatelů a disidentů, pan Václav, pan Ludvík, pan Ivan, pan Saša, pan Pavel a pan Karel se ukrývají

  Lakomec, Divadelní klub Jirásek Česká Lípa Čtvrtek 3. srpna byl po několika deštivých dnech opravdu pěkný.  A to nejen díky slunci a modré obloze, ale i díky kvalitním inscenacím. Tedy z valné většiny. Také se leccos odehrálo na letošním 93. ročníku poprvé.  Dneska se opět vrátím ke svému pořadí podle toho, jak se mi které představení poskládalo na pomyslném žebříčku od nejlepšího k těm méně zdařilým. Malý podotek - na performanci "Tento malý svět herce Owena Coereye" nebyly lístky, takže jsem ho nespatřil. Viděly ho opět Simonka s Bárou jako seminaristky, obě byly poměrně nadšené, ač rozuměly pramálo. Simonka dokonce prohlásila, že si konečně uvědomila, jak je na tom s angličtinou. Ale to jen na okraj. Naprostou peckou a radostí byla včerejší pohádka od souboru SUD ze Suchdolu nad Lužnicí "ZA PĚT MINUT DVANÁCT". Soubor s představením postoupil z loňské Rakovnické Popelky. Příběh o robotu Menoru3 (vnucuje se srovnání se slavným 3PO, neb je také zlatý, ale to vůbec

  Beseda loutek. Místo loutkového představení beseda o Hronovu za pěkných 240,-  :( Pěkně odpočatí jsme strávili dvě příjemné hodinky (cca od jedné do tří) na náměstí a pak hurá na představení Beseda loutek. Po předchozích "loutkárnách" jsme byli natěšení stejně jako řada dětí, seminaristů a místních. A přišly loutky na scénu. Nervózně poposedávaly, humor ještě před začátkem? Proč ne? Ale ouha. Přes poměrně efektní začátek, světla, dým a hudba, následovala beseda skrytých osobností z řad lektorů a představitelů města o Hronově jako festivalu, jeho zázemí, Hronovském Kultu osobnosti (to jako mysleli Jiráska?) Nepadlo jediné jméno. Proč?Probíralo se tisíckát probírané a povětšinou to bylo mlácení prázdné slámy. ("tohle je špatně, ale fakt nevím jak jinak...") Probíralo se nedostatečné zázemí, neteče teplá voda, jestli by neměl být seminář na přijímání kritiky (jako fakt takováhle blbost?) Pak Písíčko. Tedy problémový klub ("...asi tam mají nějaký problém".)

  Tanec, pohyb a zase tanec (3000 otáček) Úterý. Prší, vlhko, lezavo. Ale divadlo jede dál. Dnes především pohybové, taneční. Trochu se toho bojím, vůbec tomu nerozumím, přesto věren heslu "Přijmi všechno, otevři se novým zážitkům" vstupuji do sálu Josefa Čapka.  Ještě na začátek musím podotknout, že se mi nepodařilo vidět všechno, částečně protože nebyly lístky, částečně proto, že jsem něco už viděl a tak postřehy na některá představení vychází z hlášení mých děvčat. A tak se dneska nebude jednat o žádné pořadí, ale o chronologický výčet viděného. Ať tak či tak. Sál Josefa Čapka, BLOK PŘEDSTAVENÍ Matěj Výborný OKAMŽIKOKA (doporučení Mladá scéna Ústí nad Orlicí) mladý, vysoký a pohybově nadaný kluk. Do okamžiku než scénu zalije modré světlo se v tom orientuji. Pak už nevím vůbec nic. Petr Matoušek se ztratil, zatímco M atěj Výborný na scéně maká na 100 %. On za to nemůže, že nevím co se děje. A to se fakt snažím být  otevřený. 3000 otáček (nominace z Otevřeno Kolín) po celou

  Jakoby se nechumelilo, Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou Třetí den, lehká únava. Čtyři představení. Největší schýza dne - obsluha v baru Sálu Josefa Čapka. Slečna je mimo rytmus i realitu. Jejím mottem je: "Odradit co nejvíc zákazníků." U mě to tedy zafungovalo. Na mou otázku v půl druhé, jestli když si objednám jídlo dostanu ho tak, abych stihl představení ve 14.00 odpověděla věštecky:"Hmmm, ne!" Já na to, "Dobrá tak mi dejte tu vychvalovanou RULANDU ŠEDOU (ve Zpravodaji rubrika Win Vin), ale prosím z lahve, ne z boxu. A ona lakonicky: "No, tu nemáme." A já: "Tak to nechci nic." A odešel jsem na pivo a halušky.  Ale pojďme k divadlu. Moje pořadí úterních shlédnutých inscenací: Fredy , Divadlo Masopust Praha, Inspirativní - hodně stylizované, hodně drsné, těžké, smutné. Ale dostali mě. I všechny moje holky. Příběh Fredyho Hirsche, pedofilního židovského trenéra dětí v koncentráku. Takhle to zní jako něco na co bych podruhé nešel. A tak