Do zákulisí...

  Na scéně se už hraje a v zákulisí se Áda a Andrej připravují (zleva Roman Dušek a Jeník Hejdrych). Poslední čtvrtek v lednu jsme konečně odehráli hru Podnebí, původně plánovanou na 16. ledna. Bohužel nemoc nám i divákům udělala čáru přes rozpočet. Diváků bylo padesát dva, herci byli také všichni, kabina obsazena.  Představení běželo bez zásadních průšvihů, tedy dle mého subjektivního pohledu. Občas jsem měl pocit, jak to říct, snad lehké ztráty rytmu. Zkrátka asi na třech místech jsme lehce zvolnili, patrně z nejistoty v znalosti textu. Ale divák si snad ani nevšiml. A jednou "přejela" hudba, takže nám začal hrát do textu další track.  Jinak se nestalo ani nic tragického nebo veselého, zkrátka poměrně slušně odvedené představení. Tady je pát fotek. Přátelé, choďte do Divadýlka, třeba hned na příští představení 13. února, kdy jsou Prodavači snů.   Protože chodit do divadla, a zvlášť do Divadýlka, je normální. -mat-

  Letos ze začínalo na zámku v Bělé pod Bezdězem. Na obrázku zleva Lucie, Libor Ševců a půl hlavy Davida Šelenberka, který nám na putování hrává.   Stejně jako v předešlých třiadvaceti letech, tak i letos se první týden v Divadýlku a v prosinci změnil v mikulášskou smršť. Začínalo se v Bělé pod Bezdězem na zámku v pondělí 2. prosince [3x], v úterý 3. jsme pokračovali ve Škoda Auto Muzeu [3x]. Středa nás uvítala na Karmeli. A snad poprvé jsem ve středu vynechal všechna tři představení. Hrál jsem v Gongu Čochtana. Hrdinně za mě roli opovědníka, který má poměrně dost textu, zaskočil Martin Weiss. Byl to pro něj stres, což bylo vidět a Martin to i přiznal. Ale dal to a to je hlavní. Hrálo se také třikrát. A ve čtvrtek, poslední mikulášský den, jsme jeli hrát do rodného domu Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích nad Nisou. Hrálo se jen jednou, ale i tak jsme letos po deseti hraních překročili magickou hranici dvou set repríz. A ustálili jsme se tak na čísle 205. Uvidíme, kam doje...

  Nemaje společnou klubovnu chováme různé ceny a upomínky zatím na poličce u Matoušků. Ta poslední uprostřed... Na konci září jsme si vyrazili na sázavský festival Voskovcova Sázava. V historii Divadýlka už podruhé. Před pár lety (asi v roce 2019), zcela jistě ale před světovou pandemií, jsme se účastnili s "Mušketýry". Letos jsme se přihlásili s Těžkou Barborou a určitě jsme se mezi soubory, vystupujícími na sázavském jevišti, neztratili.  Přijeli jsme, odehráli, sbalili, odjeli a pustili celý zájezd z hlavy. Více o něm se dozvíte TADY. Jaké bylo mé překvapení, když mi přišla jednou večer na konci října (přesněji 25. 10. ve 22:29) SMS tohohle znění: "Petře, dostali jste cenu města Sázava a ocenění za forbíny. Vezmu ti to ve čtvrtek na Čochtana, ju? " A je to pravda. Opravdu jsem dostali tři čestná uznání - Honza Hejdrych za roli sýraře Krištofa, já s Radkem Kotlabou za autenticky ztvárněné forbíny V+W a Cenu města Sázava za dramaturgický výběr hry.  Tak se teda chl...

    Stejně jako Mikulášské putování, tak i Vánoce v Divadýlku se staly jistou tradicí našeho souboru. Nemají sice tolik repríz jako jejich starší „mikulášský“ kolega, ale i ony mají své diváky. A ti si Vánoce bez nás nedokážou představit. Celý večer probíhá už léta velmi podobně. Je dělen do dvou částí. Dlouho jsme v části do přestávky četli povídky, recitovali básně či zpívali písně. Pochopitelně vše laděné vánočně. Po přestávce jsme uváděli představení Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka s vynikajícím Martinem Weisssem v roli šestiletého kluka. Pak asi před sedmi, deseti lety, přišla změna. Ale co sejde na čase. Zkrátka - pak bylo zařazeno druhé představení Andělské apokryfy a Malá vánoční povídka se posunula na první místo. Hrajeme to už nějaký pátek, a tak jsem se trochu bál, kolik asi dojde lidí. Je pravda, že v posledních dvou letech se snažíme dělat opravdu masivní propagaci…  Abych to neprodlužoval. V předprodeji zakoupilo vstupenku 43 diváků. A to nebyl...

    Každý se musí učit, i Adolf. V pátek 22. listopadu jsme se vypravili do Bělé pod Bezdězem s naší poslední hrou Podnebí. Festival Tréglova Bělá slaví 20 let svého trvání a milým dárkem je velký zájem diváků o jednotlivá představení. To, co zde bylo spíše výjimkou - úplně vyprodaná představení - se v letošním roce stává pravidlem. I na Podnebí bylo neodvratně plno. Jediným limitem tak zůstalo malé jeviště, tolik typické pro zdejší „bytové” divadlo. Představení běželo tak, jak mělo. Oproti premiéře i první repríze se v aktérech „usadilo”, běželo svižně a uvolněně. Naši první reprízu viděla Katka Fixová a pár radami nás nasměrovala k několika změnám. K té nejzásadnější patří to, že naše „Svatá trojice” zůstává co nejvíce přítomna na scéně. A celek tak působí kompaktněji. Tolik diváci. Potlesk byl ze série dlouhohrajících. Přátelé, choďte do divadla, hra se může i posunout, vyvinout, pozměnit. A navíc divadlo je pokaždé jiné. Ale vždycky chutné, kalorické a lehce stravitelné. A...

  Maryša (Tereza Juhaňáková) je trochu v šoku, možná i z toho jak maminka Lízalovic (Simona Matoušková) je pořád v pohybu Poslední listopadový čtvrtek (28. 11.) byl v Divadýlku opět věnován Vávrovi. A to, že se blížíme po necelých pěti letech k magické padesáté repríze, svědčí o jeho oblíbenosti jak u diváků, tak především u nás, herců. Naposledy jsme tohle představení ověnčené Hronovem hráli v divadle v Mnichově Hradišti 13. dubna. Na jednu zkoušku jsme představení oprášili a vrhli se na scénu. Diváků bylo kolem čtyřiceti a zpočátku bych řekl, že trochu tápali, zda půjde o drama nebo komedii. Naštěstí brzy rozpoznali klíč k představení a pak už nic nebránilo tomu, aby se chechtali. I přesto, že jsme se do stylizovaných krojů moravské vesnice druhé poloviny 19. století převlékli víc než po půl roce, příběh odsýpal. Jen občas vybočil z pravidelného řečiště. A to jsou jistě chvilky, které má divák i čtenář nejraději, c hvíle, kdy se něco nepovede, přidá se legrace, humor. No, na scén...

  Foto před představením, které by se dalo nazvat "Vypadají dobře a to je hlavní". Na fotce zleva Libor Ševců (Josef), Katka Luňáková (Ida) a kousek Jitky Urbanové (Cipa).     V sobotu jsme zase vyrazili na zájezd. Tentokrát vlastně jen za roh, do Lysé nad Labem do místního kina, kde se konal druhý ročník divadelního festivalu Coolysa. Název má, jak vidno, řadu možností jak jej číst či vyslovovat. Pozvání od místního souboru Náplavka a provozovatele místního kina pana Fuchse nás potěšilo. Jednak pro to, že jsme se ocitli ve vybrané společnosti ( Geisslers Hofkomedianten, Divadlo Šumperk s inscenací Tři testry, která byla nominována na letošní Thálii, divadlo Maso a divadlo Slaný). Sraz byl určen na 16:00 před Divadýlkem. Naložili jsme výpravu na Prodavače snů. Nic nezapoměli (hle!) a vyrazili směr Lysá. Za půl hodinky jsme byli na místě a už se stavělo. Musím se přiznat, že nás trochu zaskočil prostor. Jeviště sice nepatřilo k největším, ale my doma taky nemáme obrovské ...

  Je vidět, že si rádi prohlížíme fotografie. Tyhle jsou místního souboru z Rokytnice. Pro ty, kdo nás neznají z týla - zleva Jeník Hejdrych, Klára Gergelitsová, Martin Weiss (sedící), Radek Kotlaba, Petr Matoušek, Roman Dušek. To bylo před začátkem představení... Zájezd do Rokytnice nad Jizerou domluvil kolega Kubík. Ale nehrál. Patrně pracoval, neb směnuje. Nicméně nás v pátek 25. října přivítala podzimní Rokynice, chladná chodba kulturního domu a vytopené divadélko. Protože Bé pětka není náročná na výpravu, za chvíli bylo postaveno, nazvučeno, nasvíceno a my se vypravili na rychlé občerstvení - točené pivo, utopence, hermelín a preclíky do místní cukrárny. Tedy naše část, druhý "odřad" skončil v restaraci, kde vařili. Ale pochutnali si všichni.  Zhuba někdy v této chvíli se Filip Veselý dozvěděl šokující novinku. Krom Fajsta, doktora, cesťáka a vychovatelky hraje i maharadžu. Jak se to stalo? On sice Filip měl odkaz na video, aby věděl kde se která postava pohybuje, ale ho...

  Terapie v Podnebí probíhá... (zleva Jeník Hejdrych, Petr Matoušek, Simona Matoušková, Radek Kotlaba a Roman Dušek) První repríza, druhé uvedení naší nové hry Podnebí od Luďka Kašparovského proběhlo ve čtvrtek 3. října. Tedy týden po premiéře. V úterý jsme si udělali takovu malou zkoušku, jen Radek, Simča a já, abychom trochu zpřesnili pár míst. Navíc jsme si ve čtvrtek přivezli "čerstvé oko", naši kamarádku Katku Fixovou, herečku a dramaturgyni příbramského divadla Antonína Dvořáka. Chtěli jsme vědět co sedí, co ne, co je jasné, co ne a tak. Prostě zpětnou vazbu od zkušené divadelnice. Tu jsme taky dostali.  Ale nejprve k představení. Do Divadelního sálu Domu kultury přišlo na první reprízu Podnebí kolem čtyřiceti diváků. Po ćelou dobu se dobře bavili. Bylo jich sice o něco méně, než na premiéře, ale v podstatě to nebylo znát. Snad jen při pohledu do hlediště. Hlasově o sobě dávali znát stejně jako premiérové publikum. Po několika děkovačkách, jsme se převlékli, sbalili sc...

Simona Matoušková, Radek Kotlaba a spousta nafukovacích předmětů... Všechno zlé je k něčemu dobré. To je konstatování, které k naší 32. premiéře opravdu patří. Ti, kdo sledují dění v našem Divadýlku bedlivě vědí, že původně byla "premča" plánována už na 12. září. Ovšem když my smrtelníci plánujeme, Bůh se většinou směje (něco o tom vím ;)). Přišla nákaza a bylo po premiéře. Ale! Ono nám to nakonec asi trochu prospělo. Ten čas, co jsme dostali navíc jsme zužitkovali. Když to po skončení představení Simona řekla, Jeník Hejdrych reagoval typicky: "Tak já se příště zase hodím marod". No znáte ho. Včera okolo 18. hodiny se hracím "tým" sešel v Divadýlku. A já si uvědomil, že nemám vytištěné lístky. A kytku pro Simonu. Teda - kytku jsem měl. Ale doma. Ach jo. Chtěl jsem pro ni zajet ,  ale nakonec mi to Simča rozmluvila. A lístky nakonec zajistili Jeník s Mírou. Takže uff, první zádrhel šťastně zažehnán. Kytku jsem předal večer v kuchyni, no. Lidé začali chodit ...

  Šatna malá, lidí mnoho, někteří i na chodbě... (zleva: něčí ruka, Filip Veselý, Roman Dušek zády, Alžběta Matoušková, Jitka Urbanová, Simona Matoušková, Viktorie Bahníková sedící a něčí ruka) Podruhé v historii Divadýlka na Voskovcově Sázavě. Po dlouhé době jsme vyrazili skoro jednotně autobusíkem od Hanse Landy alias Pavla Wiesera. Sraz byl v 15:30 u Divadýlka. Naložilo se rychle. A pak se dlouho čekalo. Viki Bahníková jela z Prahy a autobus se dostal do zácpy. Za to fakt nemohla. A Roman Dušek vyrazil jen s půlkou kostýmu. To si uvědomil cestou a tak se vracel. Takže jsme díky zácpám a skleróze nasbírali asi 40 minut zpodění. Varoval jsem sázavský soubor telefonem, že budeme mít skluz. Nakonec jsme dorazili na místo namísto v 17:30 asi v 18:15. Naštěstí nás bylo hodně a tak jsme měli postaveno docela rychle. V 19:00 bylo uvítání souboru na podiu. Dostali jsme placku a tašku. To kvitovaly hlavně holky. Ještě jednou děkujeme.  Hráli jsme od půl osmé. Publikum čítalo asi tř...

  "Eidam, Eidam, Eidam, ještě jednou Eidam" zaznělo včera večer sálem benátecké Záložny. Zpívali zleva: Honza Jíše (kousek hlavy), Jeník Hejdrych (na fotografii zády), Miloš Kodejška, Filip Veselý, děda Hájek a Vojta Hajný.     Do Benátek jezdíme rádi. Snad i proto, že několik místních kolegů s námi hraje a jsou fajn. Včera si zahráli v Barboře hned dva mistní borci - Miloš Kodejška a Vojta Hajný. Nejprve několik základních dat - osmnáctá repríza přilákala 24 diváků, hrálo se od půl osmé.  Obsazení bylo takřka "typické": Elisabeth - Katka Luňáková, hejtman Hans Bols - Miloš Kodejška j.h., sýrař Krištof - Jeník Hejdrych, starosta van Bergen - Honza Jíše, jeho žena Greta - Jana Vernerová, zámecký pán Vandergrund - Václav Hájek, Siska - Bětka Matoušková, Peter - David Durdis, učitel Gustav - Vojta Hajný, prodavačka ryb - Anička Kolínová, 1. občan - Filip Veselý, školní dítky - Anička Chocholoušová, Barbora Matoušková a Viki Bahníková. Když jste na jevišti, je ošidné po...

  Novomanželé vycházejí z kostela Sv. Bonaventury. Svatba Gergelitsů. Název jako vystřižený z repertoáru Divadýlka na dlani. Ale tuhle sobotu 7. září byla inscenována zcela reálná, skutečná premiéra svatby Klárky Pabištové a Štěpána Gergelitse. Divadýlko u toho zamozřejmě nemohlo chybět.  Přejeme novomanželům i jejich půvabné malé Stelle, aby všichni tři byli v hlavních rolích poutavé, někdy dojemné, ale předevím komediálně laděné nekonečné ságy rodu Gergelitsů (a taky Pabištovců).  A vy ostatní - nechoďte jen na svatby, ale taky do divadla. Třeba hned ve čtvrtek. Tady najdete lístky. -mat-

  Nedělní děkovačka Byli jsme u toho. Historicky první ročník festivalu amatérského divadla v ulicích města Příbrami. Trochu mě zamrzelo, že ačkoli byla oslovena i divadla v Kladně a Mladé Boleslavi, ani jedno neprojevilo zájem něco podobného pořádat. Copak Kladno, ale ta Boleslav... No, co už.  První část našeho divadelního odřadu dorazila do Příbrami v pátek. Viděli jsme skvělé představení místních profíků Mrzák Inishmaanský. Pro mne za dva roky už třetí uvedení a řekl bych, že nejlepší. Aby taky ne - režie Milan Schejbal, na scéně Katka Fixová a další skvělí příbramští herci. Ubytováni jsme byli v hotelu Belveder (skoro všichni až na dva individualisty, viď, Jeníku). Hotel byl od divadla kousek. Vlastně to byl s divadlem a hospodou jeden komplex. Ubytování bylo výtečné (až na praskající péra v naší posteli), čisto, klid. Hospoda dole měla otevřeno do půlnoci - co si přát v pátek víc.  V sobotu nás, po dobré snídani, čekal průvod městem, který nás sice všechny bavil, al...

  Antonín Puchmajer D.S., Praha - pro mě jedno z největších překvapení letošního Jiráskova Hronova.     První čtvrteční představení bylo inspirativní. Hradecké divadlo Drak přivezlo ANTIGONU. Myslím, že většina diváků byla přinejmenším lehce překvapena pojetím drakovského představení. Těžko něco vytýkat či soudit u profíků. Spousta věcí byla skvělá - od scénograficko-režijního řešení, živou hudbu a zpěvy, herecké výkony (Oidipus, Cháron - oba posunuti do humorné nadsázky) po přehršel efektů od živého ohně k proměnlivému horizontu (Horizin, průsvit, UV efekt lebky a tak dále). Ale nějak to divně drželo při sobě. Navíc v poslední třetině se "draci pokorně vrací" (a hele verš) k Sofoklovi a antickému dramatu. Nicméně díky za to, že jsem to viděl. Výše zmíněný Oidipus ve scéně opuletní zásvětní hostiny rekapituluje pro diváky svůj osud jako východisko pro děj Antigony. Za pomoci dvou kolegyň a vozíku zeleniny (kterou postupně devastuje) odehraje vše od vraždy Thébského krále ...

  Simona přímo u pramene minerální vody Regnerky, ale i u středečních divadelních představení. Středa 7. srpna byla pro mě hlavně o cestování. Protože se Čochtan Divadelní společnosti Josefa Dvořáka hraje i o prázdninách, nasedl jsem včera do auta a vyrazil směr Praha, Žižkovská věž. Návrat krátce po půlnoci. To píšu jen proto, že líčení shlédnutých divadelních počinů nebude viděno mýma očima, ale udělám rozhovor se Simčou, která to všechno viděla. Tak co bylo první? První bylo představení Divadla Vejminek z Brna. Hrálo se na zimním stadioně. Představení se jmenovalo ČARODKY. Napsal ho Jan Šotkovský, s dramaturgií pomáhala jeho manželka Jitka.  Jaké to bylo? Bylo to moje první představení v blackboxu. A já jsem tam měla problém se zvukem. Protože to byla klasická činohra a kvůli odchodům a příchodům na scénu byl blackbox otevřen do haly. Tudíž když herci mluvili, bylo to s ozvěnou. To mi dělalo zpočátku problém, až žaludeční. Časem jsem přivykla a při písničkách to byl, konec...

  Mafiano - viděli jsme poslední představení od 20:30. V úterý 6. srpna byly dva taneční bloky. Pro naši řadu od 14:00 a od 16:45. Ani na jednom jsem nebyl, páč mě to neba. Zato všechna má děvčata si prv í blok užila a druhý pro ně byl jistým zklamáním. Recenze prvního bloku tance od Johany Jurášové Recenze druhého bloku tance od Johany Jurášové Ještě že jsme se byli, mezi oběma bloky, podívat na Kočovnou divadelní společnost z Krnova. VZPOURA VAŘEČEK Petry Severínové s přispěním bří Mrštíků bylo dílko veselé, lehké a zábavné. Nám se Simčou to připomnělo mladá léta, kdy "hadrárna" bylo to pravé divadlo. Stačí šňůra na prádlo, pár závěsů a poskládané kostýmy a jede se. Tedy, jede se... Oni krnovští opravdu každé léto kočují. To jim trochu závidím. Mně se to nepodařilo. Ale ještě není všem dnům konec. Takže za Matouškovce jednoznačně palec nahoru. Mladý, milý soubor. A hezké holky mají. Recenze Radmily Hrdinové Recenze Kateřiny Prášilové Díky výše zmíněnému představení jsme tak...

  Fotka z postupně se plnícího sálu divadla Aloise Jiráska, sice není z pondělí 5. srpna, ale jako ilustrace snad postačí. Já a Simona úplně v pravém kraji zhruba ve středu obrazu (foto Josef Jan Kopecký).   Včera, v pondělí 5. srpna jsme viděli jen jedno představení, zato naprosto skvělé, dokonalé. Inspirativní přestavení BALETKY. Režisérkou i autorkou konceptu je Miřenka Čechová , která tvoří s divadelním souborem Spitfire company . Inscenace mě zasáhla tak hluboce, že o ní nemůžu zatím moc mluvit. Představení po všech stránkách skvělé. Jen namátkou - projekce, taneční vystoupení, "zrcadlo" s kamerou zachycující a výtvarně stylizující to, co jsme my viděli na scéně, naprosto funční scénografie, od vany po schody. A Miřenka. Dokonalá, zraněná, pevná, svlečená i nahá (ne, není to vršení synonym), její zpěv i herecký projev, ve kterém se mísí radost, touha, smutek, bolest, zoufalství.  Naprosto mě to rozsekalo. A to je sousloví, které nepoužívám tak často. Moje Simona pak ...