Do zákulisí...

  Simonka, Barunka a vzadu vpravo - skromný strůjce toho všeho - moje žena Simona Obě naše děvčata se „probojovala“, či probásnila na krajskou přehlídku Dětská scéna do Kolína. Protože jsou od sebe dva a půl roku, jsou příslušné každá do jiné kategorie. A tudíž Barunka recitovala v úterý a Simonka ve středu. Obě měly připravené dvě básničky, dle propozic. Barunka „Bleší cirkus“ a „Kočičí dům“. Bohužel, letošní ročník nebyla porota Barunce příliš nakloněna. Před dvěma lety přivezla Čestné uznání. Ač podle mého úsudku, (vím, že je Barča moje dcera a nemám na celou věc ten správný objektivní pohled) recitovala s opravdovým zápalem. Nahlas (narozdíl od většiny jejích kolegů a kolegyň). A bylo jí rozumět každé slovo. Špatná výslovnost je obecně bohužel velikou bolestí, která provázela celou přehlídku. Nakonec se na Barunku nedostalo ani čestné uznání. Ale nesla to statečně. To všechna čest. Navíc jsme v Kolíně přespávali a tak po ubytování v Penzionu Falconi a po obědě děvčata vyrazila ...

  Celá naše sestava při závěrečné písničce... To, že chceme jako Divadýlko nějak přispět k celkové vlně solidarity a pomoci lidem vyhnaným ze svých domovů válkou, bylo jasné hned po započetí uprchlické vlny. Každý z nás se s touto situací vypořádal po svém - finanční příspěvky, pořádání akcí pro děti, dobrovolnické práce aj. Jako Divadýlko jsme se rozhodli zahrát několik představení. Benefiční Bé pětka vynesla s naším příspěvkem 10 000,- pro konto Ukrajina Člověka v tísni a pro děti uprchlíků jsme chtěli udělat pohádkové představení. Zájemců o vystoupení byla celá řada. Velmi záhy jsem zplodil text, včetně krátkých „ukrajinských vsuvek“ do tří českých pohádek. Rodilý mluvčí, kterého sehnal Miloš Kubík, nám „vsuvky“ korigoval - bylo to v začátku a překladače česko-ukrajinské nebyly tak kvalitní jako dnes, o dva měsíce později. Proto jsme byli rádi za každou pomoc. Tři české pohádky - O veliké řepě,  Čert a Káča a O Smolíčkovi byly připraveny.  Pohádku moje žena Simona dopl...

  Martin Weiss (Motl) a Katka Rosocová (Anna) při včerejší zkoušce.   Jo a kamera už má kliku! Mám ze včerejška velkou radost.  Projeli jsme několikrát tři scény, kterou mapují vztah mezi Motlem a Annou. A musím to opakovat znovu  - mám radost! Uvěřitelnost těch scén, i přes uměřenost výrazových prostředků obou herců na snímku, byla pro mě velkou vzpruhou. Udělali jsme pořádný kus práce. Teď ještě dotáhnout hromadné scény, kostýmy, dotočit záběry, dodělat celkově výpravu... sakra ještě toho je poměrně dost. Tak nic jdu něco dělat.  Choďte do divadla na zkoušky - občas vás něco určitě nakopne. Tady jsou fotky "Ostatně soudím, že Putin musí být zničen"*

  Pondělní zkoušku ovlivnily dvě zásadní věci. Tou první byla absence několika kolegů na zkoušce (Míša Charvátová hory, Miloš Kubík práce, Radek Kotlaba nachlazení, Petr Havlík ve stavu nemocných.) Tou druhou byla a bohužel stále je probíhající ruská agrese proti Ukrajině. Zasáhlo nás to všechny velmi, takže jsme se ani ke zkoušce nedohrabali. Rozebírali jsme to horem dolem, trochu z obav o další vývoj, dost z marnosti nad vlastní bezmocí. Zkrátka to potřebovalo ven. V úterý už musíme zkoušet naplno. Zítra jen v komorním posazu - Martin, Katka, děda a já. Choďte do divadla na zkoušky - občas se tam můžete vypovídat z toho co vás trápí. "Ostatně soudím, že Putin musí být zničen"* * Parafráze slavného výroku Catona staršího, který v originále zní:  Cēterum (autem) cēnseō Carthāginem esse dēlendam , „Ostatně (však) soudím, že Kartágo musí být zničeno“.  Nikoho nechci podezírat, že to nepochopil, ale pro jistotu... :)  

  Upoutávka z Facebooku Včera, po půl roce, s jedním záskokem (Láďa Niklíček za Romana Duška) jsme uspořádali představení Bylo nás pět na podporu Ukrajiny. Diváci na dobrovolném vstupném přispěli částkou 5 050 Kč. Tuhle částku "přineslo" 27 diváků.  Divadýlko přisypalo zbytek do deseti tisíc .  Dnes tento finanční obnos odchází na sbírkový účet Člověka v tísni - SOS Ukrajina. Foto z představení ZDE Choďte do Divadla - občas se tam vybírá na dobrou věc. Ostatně soudím, Putin musí být zničen. -mat-

Dnešní zkouška nás dostala zase o kousek blíž k premiéře. (Kterou musíme posunout zatím někam na dubnový termín). To není zase nic tak převratného, takový pokrok děláme vlastně díky každému zkoušení. Ale. Dneska, věřte nevěřte jsme se sešli všichni na scéně. Celé obsazení a to je u nás opravdu úspěch. Najednou jsme zjistili, že je tu docela těsno. No, v každém případě máme alespoň pěknou vzpomínku, protože se to zase dlouho nemusí podařit.  Do divadla choďte i na zkoušky, ono se to vyplatí. Uvodíte třeba kolegy, které jste neviděli celá léta. -mat-

  Zámek Stránov v noci, kresba (zdroj: webové stránky zámku Stránov) Další den v akci. Opět na Stránově, opět krimi večeře. Dnes se diváci bavili od počátku, málo platné když je ten kolektiv koedukovaný... Dnes hráli: Míša Charvátová, Kateřina Luňáková, Martin Weiss, Radek Kotlaba a já Večeře od pana šéfkuchaře Luďka Grumicha byla opět vynikající.  Choďte na divadlo, i když se blíží Vánoce. Krimidinner pohladí nejen vaše chuťové buňky ale i vaši bránici. -mat-

  Příprava na krimidinner - opakujeme text Na druhý den po Benátkách nás čekala výsostně pánská společnost na zámku Stránov. Předvánoční večírek jedné firmy. Hrála se záhada modrého pokoje v sestavě: Blanka Kučerová, Kristýna Licinbergová, Martin Herrman, Radek Kotlaba, Martin Weiss a já (Petr Matoušek).  Pánové zpočátku vypadali, že se moc nebaví. Ale nakonec se ukázalo, že se jim představení moc líbilo, jen byli zpočátku zaskočeni.  A zítra nanovo, ale už s démonem. A pamatujte choďte do divadla a radujte se z něj, i kdybyste původně přišli jen na mejdan. -mat-

  aneb Trochu jsem si zalajdačil Je to u mě trochu cyklické, ale naprosto jisté. Jak vypadnu z pravidelného pracovního rytmu, zaběhaných rutinních pravidel, jsem tak trochu dost, lajdák. Ale nakonec se vzpružím, a opět rozjedu ten parní stroj, bez jehož sykotu a hukotu bych to nebyl já. A tak pokračuji tam, kde jsem přestal.  "Je listopad a krajem z ní jen hlasy ptáků... " Ne teď vážně. Tohle je replika z jedné dětské hry. Vánoční zastavení. To přijde na řadu později. Teď mne listopad. V pondělí osmého jsme hráli Šílenku v Benátkách nad Jizerou, chybělo dost Rychlých šípů, ale nakonec, dík všeobecné obětavosti jsme to dali... Pokračování příště -mat- 

  Foto ilustrační je cca osm, deset let staré Tak jsme se vydali do Benátek zahrát Šílenku, nebolí Šílenou lokomotivu. Bože! Kdybych věděl co nás všechno čeká... Ale popořádku. Tenhle týden byl opravdu našlapaný - v pondělí Benátky, úterý a středa Stránov a Krimi večeře. A v sobotu ještě Vávra v Bělé pod Bezdězem. A protože toho byla opravdu pořádná porce tak už o týden dřív Martin Weiss nabídl: "Hele já asi vezmu Lokošku, abyste se tady v pondělí nemuseli stavovat." Tak jo výborně, Šílená lokomotiva byla naložená a já to můžu pustit z hlavy. Jak jsem se mýlil. Většinu na lokomotivu máme sbalenou v jedné objemné tašce a to opravdu Martin naložil. Děda Vašek, který měl na starosti světlo a zvuk ještě připomněl vývojník dýmu zvaný dýmač a Radek Kotlaba prosil o kostým. V pondělí byly chybějící kousky doloženy a jelo se směr Benátky. Všechno je zařízeno, doktora hraje za Jirku Šubra Jirka Filip..., no tak to je snad všechno. Jedem. Simona měla v dětském divadelním studiu pokračo...

  David Durdis a děda, Václav Hájek při natáčení V sobotu jsme se sešli s dědou i Davidem Durdisem před MKZ skoro na minutu v 15.00. Tedy my bychom tam byli s dědou dřív kdybych nezapomněl klíče od budovy. No, ale všechno dopadlo dobře. Natáčení netrvalo ani hodinu a to is přípravou a úklidem. Teď čeká ještě klíčová, a zastavení aby to vypadlo jako televizní přenos z poloviny šedesátých let dvacátého století. 

    Listopad je tady a my se konečně pořádně rozjíždíme se zkoušení naší "židovinky". Pondělí byla zkouška skoro kompletní (až na Katku Luňákovou a Miloše Kubíka) jeli jsme od začátku a celkem to všechno do sebe zapadlo. Tříbí se mimo pohled na scénu a jak to tak u mě většinou je, původně rozmáchlý koncept se mi pod rukama scvrkává na to nejpodstatnější. Nechám tomu ještě chvíli a budou tam jen židle 😂 . V úterý jsme se věnovali jen scéně před a po sexu. Oba protagonisté (Martin Weiss a Klárka Pabištová) slíbili že si všechno zbylé projedou doma s partnery.  Děda si vybral kostým na úvodní scénu a na sobotu 6. listopadu je domluvené natáčení před zeleným plátnem. Později jsem se dozvěděl, že i s Jitkou Urbanovou, která si také vybírala se tak pěkně nedohodli, že fundus byl sice zavřený, ale ne zamčený a tak zůstal celý týden. Ach jo. Ještě, že se nic neztratilo.  Tak v sobotu natáčíme před zeleným plátnem. Do divadla se vyplatí chodit, ale když odcházíte zkusíme, je...

  Sedlák Lízal (Petr Havlík) na scéně v Krupce Ve čtvrtek 21. října jsme vyrazili po dlouhé době na zájezd s naším Vávru a to do Krupky. Ač nás čekaly skoro dvě hodiny v autě, přesto jsem se na tuhle cestu těšil. Jednak jsme v Krupce hráli jen jednou a to před drahnou dobou, ještě s detektivkou Osm žen. A druhak jsem na tohle hraní měl po úterním představení docela chuť. Na místo jsme dorazili kousek před pátou odpolední, postavili a zatímco trojice odvážných Libor, děda Vašek a Honza Jíše nasvětlovali, zbytek se vydal do restaurace Pod kaštany. Příjemné prostředí, smažené bramborové lupínky s česnekovým dipem a dvě Plzně jen potvrdili radostná očekávání, která jsem cítil ve vzduchu. Ani samotné představení nebylo špatné. I když musím říct, že obecenstvo se nesmálo na místech kde jsme byli zvyklí. Ne že by se nesmáli vůbec, to ne. Ale zdálo se mi, že je to o poznání méně než například v úterý. Dost dlouho jsme o tom mudrovali, asi každý trochu pro sebe, říkali jsme si asi hrajeme b...

Klárka Pabištová, Martin Weiss, děda Vašek Hájek a stativ Nevím zda nešťastná konjunkce Marsu s Jupiterem, či běsové zodiakální, nebo porušené fluidum měsíčního paprsku, leč naší nové hře Pordavači snů se pořád nedaří rozběhnout. Nevím co v tom vězí, ale neustále je smýkáno naší snahou posunout se ve zkoušení dál. Tu nám do něj vpadne Covid, tu rozličná školení, jindy nemoci či další nemohoucnosti, Státní svátky a prodloužené víkendy nevyjímaje. Nicméně další hra bude opravdu v komorním obsazení, tedy pokud se chopím režie, protože tohohle vztekání na všemožné příčiny a důvody nemám zapotřebí.  Chodit do divadla je normální a chodit na zkoušky je morální. -mat- 

  Strouhalka a Lízalka (Katka Luňáková a Simona Matoušková) v akci zachycené ze zákulisí Netradičně v úterý, v den kdy obvykle zkouší,  jsme odehráli další představení Vávry. Konalo se pro kolegy našeho kamaráda a bývalého člena Divadýlka na dlani, Radka Novotného. Hráli jsme bez zkoušky, skoro po půl roce a přesto mi to nepřišlo nijak "rozložené". Našla by se sice místa, kde by bylo dobré ještě zpřesnit text, ale znovu opakuji - bylo to dobré. Trochu nás zlobila z restaurace pronikající hlasitá hudba. Dokonce jednou i rozverná, takřka rozeřvaná Kaťuša. Asi tryzna za prohrané volby místní odbočky KSČM.  To jsme nakonec vytěsnili, do budoucna to budeme muset řešit. Není to poprvé a jistě ani naposled kdy nám vpadne do představení jiná hudba než tam patří.  Na závěr musím říct, že jsme si představení užili, ač někteří (Katka Luňáková, Petr Havlík) jej odehráli s drobnou čin větší zdravotní komplikací. A myslím, že to nikdo nepoznal, hráli jako zdraví 😎 . Pamatujte, ch...

Je 9:05 a já sedím v autobuse směr Mladá Boleslav. Pak přestup směr Praha a z Čerňáku metrem na Karlovo náměstí, pak buď pěšky nebo busem na benzínku, kde je ve 12 odjezd směr Olomouc. Tak uvidíme jak to bude pokračovat, zatím jsme ještě neopustili Bělou. Cestou do Prahy mně volá škola, že si máme vyzvednout Barborku, že u nich je ve třídě Covid. Volám Simoně, aby ji vyzvedla.  Než v Praze na Náměstí Republiky zastavím nastoupit do tramvaje číslo 6, už mi holky volají, ze jsou doma. Jsem na místě srazu prga a krátce poté se sjíždí i všichni ostatní a krátce po dvanácté vyrážíme směr Olomouc.

  Zkoušky bývají někdy takové uvolněné... Ano, ano je to tak. Začínáme zkoušet opravdu na ostro. Tedy v pondělí to tak ještě úplně nevypadalo, měli jsme čtenou na Prodavače snů sotva s polovinou osazenstva. Navíc jsme si jí udělali v hospodě, takže to taky tak dopadlo. Přečetli jsme to skoro (!) celé, ale příštěse jde na jeviště a basta. V úterý jsme již na jevišti byli, ale kvůli čtvrtečnímu hraní. Klárka Pabištová je do pátku nemocná (držíme palce ať je všechno brzy zase ok), a tak se uvolila Katka Roscová, že zaskočí. Ale oba jsme cítili, že zkouška bude potřeba. Navíc Týna Licinbergová se vrací na jeviště po "mateřské" a i my ostatní jsme Bylo nás pět hráli naposled vloni, takže zkoušíme. Účast katastrofa, zase chybí tři lidi, ale co už.  Ještě jedna taková perlička. Co se stalo. Na konci zkoušky jsem si všechny seřadil u jeviště a poprosil jsem je, aby každý řekl jeden důvod proč by lidi měli přijít ve čtvrtek na představení.  A já si je natočím, sestřihnu a zítra t...

Na scéně Péťa Bajza (Honza Hejdrych), Jakub (Katka Rosocová) a mimo záběr Maminka (Blanka Kučerová). Ten kdo se chystá v vrtnout na scénu - Cesťák (Jirka Filip)   Když člověk plánuje, nejvyšší entity se prý velmi baví. Nevím jak kdy, ale při plánování posledního představení Bylo nás pět, se museli válet v křečích smíchu po podlaze. Když jsme totiž na úterý museli zařadit do programu zkoušek rychlou "záskokovku" za nemocnou Klárku Pabištovou, netušili jsme, že z těch záskoků bude nakonec čistý "hattricks". Tedy česky - trojička. Místo Marcely Paterové skočila Simča a den před hraním mi k dovršení všeho, volal David Durdis, který hraje v Bé5 (my to tak zkracujeme) asi pět rolí, že je také sražen chorobou na kolena - a tedy silně indisponován a nenastoupí. Díky Bohu, Jirka Filip zaskočil takřka z voleje, a tak se mohlo představení cca před dvaceti diváky odehrát. Takřka znamená, že si to přečetl dvacet minut před odjezdem do Divadýlka. Přesilovka to nebyla lidé se bavi...

  Ani děti šlechticů se nevyhnuly výuce. Tady tři komtesy z Valdštejna a francouzská guvernantka: zleva - Gabriela Ida ( Simona Matoušková ml. ), Christiana Alžběta ( Barbora Matoušková ), Marie Karolína ( Anna Kolínová ) a stojící vychovatelka madam Celeste ( Kateřina Roscová ). aneb Jak se žilo šlechtickým dětem O tom, že to nebyl žádný med se mohli přesvědčit návštěvníci, kteří do zámku v Doksech zavítali v sobotu 14. srpna na den věnov aný pr ávě dětem všech velikostí, barev i sociálních skupin. Na nás tedy zbyla šlechta. Krom děvčat na fotografii jsme hráli ještě my dva se Simčou a našeho nejstaršího syna Karla Arnošta Filip Veselý.  Všichni máme zažitou představu zahálčivého života a zámku. Patrně vinou šestákových románů nebo socialistické literatury. Nicméně o lenošivém dětství si mohly děti šlechticů většinou nechat jen zdát. Nejen, že jejich život v útlém věky byl osamělý. Hrát si s neurozenými vrstevníky nepřicházelo do úvahy. O to víc je tahle možnost jistě lákala....

  Arnošt Antonín de Pauli, hrabě Valdštejn  v družném hovoru se svým synem Adolfem Arnoštem      Další srpnový podvečer na zámku v Doksech zavedl nás i návštěvníky do roku 1913, kdy celé panství přebírá Adolf Arnošt, hrabě Valdštejn po svém zesnulém bratrovi Karlovi. Jako vždy je hraní na zámku příjemné, návštěvníci vnímaví a pozorní, rádi se zasmějí. Dokonce se podařilo i zajistit si večeři v místní vietnamské restauraci. Pan majitel obdivoval naše kostýmy a ptal se zda jdeme "tansóvat?". Na to jsme mu odpověděli, že ne. My že hrajeme místní šlechtu Valdštejny. Na to se nám vietnamský podnikatel uklonil a děkoval za návštěvu jeho restaurace. Tak nevím, asi se něco ztratilo v překladu.  Dnešní obsazení: Adolf Arnošt, hrabě Waldstein-Wartenberg  - Martin Weiss Sophie  Hoyosh,  hraběnka Waldstein-Wartenberg, jeho choť  -  Tereza Juhaňáková Christiana Alžběta, komtesa Waldstein-Wartenberg  -  Simona Matoušková ml. A...