Do zákulisí...

  Antonín Puchmajer D.S., Praha - pro mě jedno z největších překvapení letošního Jiráskova Hronova.     První čtvrteční představení bylo inspirativní. Hradecké divadlo Drak přivezlo ANTIGONU. Myslím, že většina diváků byla přinejmenším lehce překvapena pojetím drakovského představení. Těžko něco vytýkat či soudit u profíků. Spousta věcí byla skvělá - od scénograficko-režijního řešení, živou hudbu a zpěvy, herecké výkony (Oidipus, Cháron - oba posunuti do humorné nadsázky) po přehršel efektů od živého ohně k proměnlivému horizontu (Horizin, průsvit, UV efekt lebky a tak dále). Ale nějak to divně drželo při sobě. Navíc v poslední třetině se "draci pokorně vrací" (a hele verš) k Sofoklovi a antickému dramatu. Nicméně díky za to, že jsem to viděl. Výše zmíněný Oidipus ve scéně opuletní zásvětní hostiny rekapituluje pro diváky svůj osud jako východisko pro děj Antigony. Za pomoci dvou kolegyň a vozíku zeleniny (kterou postupně devastuje) odehraje vše od vraždy Thébského krále až p

  Simona přímo u pramene minerální vody Regnerky, ale i u středečních divadelních představení. Středa 7. srpna byla pro mě hlavně o cestování. Protože se Čochtan Divadelní společnosti Josefa Dvořáka hraje i o prázdninách, nasedl jsem včera do auta a vyrazil směr Praha, Žižkovská věž. Návrat krátce po půlnoci. To píšu jen proto, že líčení shlédnutých divadelních počinů nebude viděno mýma očima, ale udělám rozhovor se Simčou, která to všechno viděla. Tak co bylo první? První bylo představení Divadla Vejminek z Brna. Hrálo se na zimním stadioně. Představení se jmenovalo ČARODKY. Napsal ho Jan Šotkovský, s dramaturgií pomáhala jeho manželka Jitka.  Jaké to bylo? Bylo to moje první představení v blackboxu. A já jsem tam měla problém se zvukem. Protože to byla klasická činohra a kvůli odchodům a příchodům na scénu byl blackbox otevřen do haly. Tudíž když herci mluvili, bylo to s ozvěnou. To mi dělalo zpočátku problém, až žaludeční. Časem jsem přivykla a při písničkách to byl, koneckonců, za

  Mafiano - viděli jsme poslední představení od 20:30. V úterý 6. srpna byly dva taneční bloky. Pro naši řadu od 14:00 a od 16:45. Ani na jednom jsem nebyl, páč mě to neba. Zato všechna má děvčata si prv í blok užila a druhý pro ně byl jistým zklamáním. Recenze prvního bloku tance od Johany Jurášové Recenze druhého bloku tance od Johany Jurášové Ještě že jsme se byli, mezi oběma bloky, podívat na Kočovnou divadelní společnost z Krnova. VZPOURA VAŘEČEK Petry Severínové s přispěním bří Mrštíků bylo dílko veselé, lehké a zábavné. Nám se Simčou to připomnělo mladá léta, kdy "hadrárna" bylo to pravé divadlo. Stačí šňůra na prádlo, pár závěsů a poskládané kostýmy a jede se. Tedy, jede se... Oni krnovští opravdu každé léto kočují. To jim trochu závidím. Mně se to nepodařilo. Ale ještě není všem dnům konec. Takže za Matouškovce jednoznačně palec nahoru. Mladý, milý soubor. A hezké holky mají. Recenze Radmily Hrdinové Recenze Kateřiny Prášilové Díky výše zmíněnému představení jsme tak

  Fotka z postupně se plnícího sálu divadla Aloise Jiráska, sice není z pondělí 5. srpna, ale jako ilustrace snad postačí. Já a Simona úplně v pravém kraji zhruba ve středu obrazu (foto Josef Jan Kopecký).   Včera, v pondělí 5. srpna jsme viděli jen jedno představení, zato naprosto skvělé, dokonalé. Inspirativní přestavení BALETKY. Režisérkou i autorkou konceptu je Miřenka Čechová , která tvoří s divadelním souborem Spitfire company . Inscenace mě zasáhla tak hluboce, že o ní nemůžu zatím moc mluvit. Představení po všech stránkách skvělé. Jen namátkou - projekce, taneční vystoupení, "zrcadlo" s kamerou zachycující a výtvarně stylizující to, co jsme my viděli na scéně, naprosto funční scénografie, od vany po schody. A Miřenka. Dokonalá, zraněná, pevná, svlečená i nahá (ne, není to vršení synonym), její zpěv i herecký projev, ve kterém se mísí radost, touha, smutek, bolest, zoufalství.  Naprosto mě to rozsekalo. A to je sousloví, které nepoužívám tak často. Moje Simona pak asi

  V neděli odpadla hned dvě představení. Geissleři zrušili SIMPLY SIMPLICIUS ANEB SVATÁ PROSTOTO kvůli onemocnění v souboru a BALADA PRO BANDITU od DS TeaTrum z Velkých Opatovic nedorazila kvůli úrazu jednoho z představitelů. Měli jsme dost volna a tak jsme si po snídani ještě malinko dadynkli. Pak oběd, který připravila v chatičce Simča - salát s kuřecím masem - a šup do Hronova. Takže nám zůstalo jediné představení, PERFEKTNÍ DEN. Představení souboru Láhor/Soundsystém se hrálo v aréně v sále Josefa Čapka  od 14:00, 16:15 a 19:30. My, nemohu říci jinak než bohužel, viděli hned to první. Podle toho, co jsem slyšel, se představení postupně zlepšovalo. Nicméně prý stále trpělo jedním velkým nedostatkem a to slyšitelností či srozumitelností. Ve všech třech inscenacích, což tedy, musím říci, je u divadla, postaveného především na slově trochu problém. Nástupy hudebních a zvukových "předělů" byly trochu mimo rytmus. Stejně jako návaznost některých dialogů. To se snad postupem čas

  Sobotní ráno bylo už daleko přívětivější než páteční podvečer. Slunce svítilo a my balili na poříčském internátu zavazadla. Odvezl jsem krátce po osmé Barborku a Simonku na jejich semináře a vrátil se s kávou a čajem s sebou, nasnídali jsme se se Simčou (jablečný hřeben a croissant) a ještě na hodinku šup do vyhřátého pelíšku internátní postele. Před desátou jsme vypadli a zaparkovali pod Sokolovnou, kde nás čekalo první představení a vydali se na procházku městem. Prošli jsme až ke kostelu a tam navštívili jeho novou meditační zahradou. Odtud je několik fotek, např. strom Katalpa trubačovitá. Kousek pod kostelem nás zaujal Čapkův mlýn s papírnou. Rozhodli jsme se, že muzejní expozici uvnitř navštívíme. Hned u vstupu za pultem byla veliká fotografie lidí někdy z poloviny devatenáctého století. Já se hned u paní průvodkyně zajímal, jako správný zvídavý stařík, jestli to je shoda jmen nebo má jméno mlýna něco společného s bratry Čapkovými. Paní jen mlčky ukázala za sebe na zeď na tu fo

   Podmračený promáčený Hronov První  den (vlastně spíš nultý, protože neběžel naplno ani bar v Čapkárně) na Jiráskově Hronově se pro nás nesl ve znamení cestování, žaludků jako na vodě, deště, několikanásobného setkávání a prvního divadelního zážitku. Tak to vezmeme postupně. Vyrazili jsme z domova ve 13 hodin. Nikam jsme extra nespěchali, cesta měla trvat něco málo přes dvě hodiny a tak jsme vyrazili přes Jičín a okreskami. Myslel jsem si, že je všechno v klidu a cesta ubíhá v pohodě. Chyba lávky. Všem mým (třem) spolucestovatelkám bylo ze zákrutů a zatáček blivno. I stavěli jsme jednou. I stavěli jsme podruhé. To už plánovaně v chatách u Červeného Kostelce. Od soboty tu budeme týden bydlet. A tak jsme byli zvědaví, jak to vypadá v okolí a tak. Je to pěkné :), malebné. Ovšem má to trochu chybičku - 10 kilometrů od Hronova. No, nedá se nic dělat. Dlouhodobý cíl sehnat ubytování ve městě v dochozí vzdálenosti stále trvá a já se ho jen tak nevzdávám.  Do Hronova jsme dorazili asi kolem

    Zhluboka dýchat aneb Sám s děvčaty v dešti, zleva Vojta Hajný, Viki Bahníková, Anička Chocholoušová, Kačenka Luňáková a Bára Matoušková. V Bělé jsme sice hráli Těžkou Barboru podruhé, ale přesto se našlo cca třicet diváků, kteří loňské hraní nestihli nebo se jim tolik líbilo, že přišli znovu. O dvou vím určitě 😉. Soubor se sešel cca na 17. hodinu a už velmi zkušeně jsme postavili konstrukci. A vůbec, kolem půl sedmé bylo naprosto hotovo. Kdo hrál? Dalo by se říct, že jsme obsazením kopírovali první představení ve Mšeně. Jedinou výjimkou byl hejtman, toho místo Miloše Kodejšky hrál Lukáš Fila. Drobné změny byly ve sboru "školních dítek", kde ubyla Bětka Niklíčková a naopak přibyly Viki Bahníková a Anička Chocholoušová. A ještě jedna změna - místo Davida Durdise, který se pohyboval někde v Jižních Čechách, nastoupil v Bělé Roman Dušek. Grétu si opět dala Jana Vernerová, včetně dalšího skvělého koláče :) Přiblížila se půl devátá večer a my začali. Představení se pěkně rozbě