Do zákulisí...

Ondráčkovy Girls a vzdau za piánem zasněný Weiss- Foto: Zdeněk Chytka (on je tam i Herrmann a já, ale my jsme zkušení a víme jak se vyhnou fotoaparátu) Chystali jsme se na to už dlouho. Čas od času někdo pronesl - nezkusíme kabaret? Ale pořád jsem hledal téma. Chtěl jsem se vyhnout politice. Už vím, že to nejde. Zkrátka jak pan kolega Kotlaba řekl: "Vše co uděláš ve veřejném prostoru je politkum." A protože mě, a veskrze všechny kdo se podíleli na prvním kabaretu štve současná situace, otevřeli jsme do té doby zapovězená vrátka. Prvními na paškále byli komunisti. A nejen oni, do programu nám neustále vstupoval Andrej Babiš (Roman Dušek), občas se objevil i Miloš Zeman. Ale ten zatím jen poskrovnu. Toho si šetříme na příště. I Andreje. Jaký by to byl kabaret, kdyby chyběli "hopsandy". Ondráčkovi girls předvedly Obuškový tanec a sklidily zasloužený úspěch. Tančily dívky ze skupiny Let´s Burlesk. A jak tiše za pianem sykl Martin Weiss - "Právě vznikla tan...

Je to trochu zhůvěřilost zkoušet dva měsíce po premiéře, ale my si prostě nemůžeme pomoct. V představení došlo k celé řadě zásadních škrtů, celá inscenace by se měla zrychlit a odlehčit. A sáhli jsme i do několika postav a jejich vyznění, tak uvidíme. Nezapomeňte ve čtvtek od 19.30 hrajeme našeho (f)RACKA doma v Divadelním sále domu kultury. choďte do divadla i když nehrajeme Vávru -mat-

Petr Havlík by vám chtěl něco říct... Po včerejším vystoupení v Činoherním klubu a po mém článku o představení Vávry tamtéž, chtěl kolega Petr Havlík (Lízal) do reakce pod článek připojit své postřehy, ale ouha - reakce na články blogu má omezený počet písmen a Petr se trochu rozepsal. Rád jsem mu nabídl prostor pro jeh vyjádření. A tady je: Mým divadelním kolegům "Už dávno je tomu co jsem v Činoherním klubu sedával v hledišti, upřeně zíral na jeviště a hltal každé slovo takových divadelních ikon jako byl pan Čepek, Kodet, Abrhám, paní Divíšková aj aj. Vždycky jsem Činoherní klub miloval, byla to moje neoblíbenější divadelní scéna a stále je. Viděl jsem tam za ta dlouhá léta opravdu spoustu krásných her a pokaždé jsem si na tom magickém místě malinko smutně povzdechl. " Tady si tak jednou zahrát ". A asi mě tam nahoře někdo fakt vyslyšel a já si na prkna Činoheráku 16. února 2020 opravdu stoupnul, ba co zahrál si před plným sálem. Jsem upřím...

Činoherní klub po třetí, tentokrát s Vávrou Všechno pěkné rychle utíká. Stejně tak uteklo nedělní hraní v legendárním Činoherním klubu v Praze. Cesta tam probíhala bez problémů a to jak jsme se těšili bylo vidět i na tom, že na místě jsme byli skoro o hodinu dřív. I přes poměrně složitou situaci přímo v ulici Ve Smečkách, kde se musí rychle vyložit a přeparkovat šlo všechno jako po drátkách. Mimochodem ulice Ve Smečkách, místo kde se setkávali v historii čeští literáti se stalo místem kde Noční klub sousedí s nevěstincem a ten s boredelem. Nejsem vůbec prudérista, ale tehle typ "podnikatelské aktivity" snad patří na periferii, ne do centra hlavního města. I když... První zmínka o ulici Ve Smečkách se datuje rokem 1399 s názvem Smekhacz (od smek hacě ve významu smekl kalhoty . Takže vlastně kdo ví? Za to uvnitř činoherního klubu na nás opět dýchl Genius loci legendární pražské scény, která i v době vlády bolševika byla místem, kde se dalo svobodně dýchat. Scéna byla...

aneb Trochu jsme to zanedbal, tak to honem doženu Poslední záznam na mém blogu nese datum 6. února a mluví se v něm o zkouškách na (f)RACKA.  Ovšem mezitím uběhlo víc jak sedm dní a tak pociťuji potřebu informovat. Pondělí 10. února jsme věnovali opět (f)RACKOVI. Zkouška měla sice takřka stoprocetní účast, ale pouze jen takřka. Chyběl Libor Ševců a to je poměrně škoda. V kompletní sestavě se uvidíme příští pondělí, ale ubere nám to zk na Kabaret. K průběhu zkoušky musím říct, že zhruba po čtvrthodině, jsme se malinko zasekli neboť nám Míša Charvátová vyprávěla nepublikovatelné zážitky z erotického plesu, kterých byla svědkem. Malinko to celou zkoušku hodilo na jinou kolej, takže sjme se všichni chechtali ještě na odchodu. V úterý jsme zkoušeli Kurevsky nekorektní kabaret na jevišti. Celkově jsme si ujasnili situace, fory a posloupnost a stačís se naučit texty písničky a můžeme na jeviště. Je pátek a mi se chystáme na nedělní představení Vávry v Činoherním klubu. Už se moc ...

  Pondělní zkouška na (f)RACKA byla díky probíhajícím jarním prázdninám trochu personálně podvyživená. Chyběla Zarečná, Trigorin, Arkadinová, Medvěděnko. Zato jsme měli dvě Máši. Z anglického "zákanálí" se do prací zařadila Klárka Pabištová a účastnila se tak své první záskokové zkoušky - tzv. "na kukačku". Projeli jsme jen místa, kde hraje Máša. úterní zkouška byla zrušena. Příští pondělí se snad sejdeme všichni. Tedy až na Trigorina, který pracuje. Ach jo.  -mat-

Díl první komunistický - petice odsuzující emigraci jednoho z kolegů Poslední představení Herců odehrané ve čtvrtek 23. ledna mělo poměrně komplikované pozadí přípravy - pohmožděné vazy v koleně Lukáše Fily, natržené oční víčko Láďy Niklíčka a nakonec, co čert nechtěl já s horečkou. Ještě teď pilně zobu antipyretika a snažím se vyhrabat z choroby, která na mě skočila při péči o dítě :) o naši Babrorku. Ale, všechno má svá pro a proti. I když se na první pohled mohlo zdát, že ta výše zmíněná "proti" byla v převaze - není tomu tak. Třicet diváků, kteří velmi pěkně a živě reagovali bylo první "pro" , pak všeobecná pohoda, opět jsme vpluli do starých známých vod tří posunů v čase a hromady lidí za scénou. A taky byla legrace - a to přímo na scéně. A bylo toho víc. Libor Ševců hraje homosexuálního herce vysokých kvalit, mistra Karla Brázdu. A v jedné vypjaté chvílí říká: "Já jsem sice buzna, ale ne kurva jako ty. No a ve čtvrtek to prohodil. Sice se včas zara...

Pan Kvaček - Láďa Niklíček - ještě nepoškozený... (ilustrační foto F. Stýblo) To, že jsou Herci velká produkce, to je jasné. A tudíž, že se musí zkoušet a zkoušet a zkoušet taky není nutné nijak zdůrazňovat. A proto se v pondělí i uterý zkoušelo a zkoušelo. Zkoušel i Rosťa Váňa (Lukáš Fila) s nataženými vazy v koleně, zkoušeli i ostatní až... Až se vrátil Láďa Niklíček ze záchoda s natrženým očním víčkem. Vycházel z pánského WC a zachytil se o háček věšáku, tak nešťastně, že konenčná bilance činí 5 stehů na vnitřním víčku a dva na vnějším. Díky Bohu, bulva neutrpěla. Jak je vidět, pro herce je bezpečno snad jen na jevišti. Když oni pořád courají. A tak se přiďte podívat, jak pro vás hrajeme doslova do roztrhání těla... Choďte do divadla, ale na háčky si věšte jen svrchníky. -mat-

Není to ještě ani rok, kdy jsem se se rozhodl, že budu pravidelně * psát blog věnovaný dění okolo Divadýlka na dlani, událostem které se dějí mimo scénu, místům která navštívme a  představením která uvidíme. Malé výročí, které bude mít blog Do zákulisí... 22. ledna 2020 můžete oslavit se mnou. Třeba tím, že se stanete pravidelnými odběrateli, co? 😉 První dárek už jste mi dali vy všichni kdo si alespoň jednou otevřeli některý z příspěvků. V 19. neděli ledna překročila návštěvnost blogu 10 000 čtenářů. Díky a zachovejte nám přízeň. Choďte do divadla, čtěte blog a poslouchejte Divadelního kurýra protože to je normální. -mat- *Pravidelně proto, že asi tři příspěvky pochází ještě z roku 2018. Ale od ledna 2019 tuto činnost provádím pravidelně. 

Vilém Mrštík (Láďa Niklíček), Lízalka (Simona Matoušková) a Strouhalka (Katka Luňáková) Foto: Tereza Juhaňáková Dnešní představení Vávry bylo dalším pokračováním našich zájezdů s touhle inscenací. Do Strenického kulturního domu jsme se sjížděli zhruba na pátou hodinu. Honza Jíše, který ve Strenicích bydlí, měl připravené a postavené pozadí, takže jsem vynosili techniku a židle, stoly, postel a za chvíly bylo hotov amy se mohli vesele občerstvovat. Diváci se začali scházet něco po šesté hodině, i když první dvojice už přišla v půl šesté. Celkem se sešlo víc jak padesát diváků. Všechno probíhalo tak jako vždycky - tedy dobře. Hra běžela, diváci se bavili a ani na scéně se nestalo nic mimořádného - prostě další pohodový Vávra. Strenice jsou prostě fajn - už se těšíme na příště. A tady jsou fotky - něco jsme fotil já a něco Terka Juhaňáková -mat-

Dnes na představení přibyl i nejmladší člen Eda Weiss s rodiči. Tatínek hrál, maminka kojila.   Dnešní představení Vávry neslo pořadové číslo 27. A tím se  mlynář Vávra dostal na 6 příčku v počtu repríz našeho Divadýlka. Na tomhle šestém schodě se tísní spolu se inscenací Snídaně, Žižkův meč a Pít či nepít. Zatímco tato představení potřebovala k dosažení dvaceti sedmi představení devět až sedm sezón Vávra to zmákl ani ne za rok. Premiéru měl 28. února 2019. To jen tak pro zajímavost. Co se týče průběhu představení byl standardní. Diváci v počtu 47 platících byli sice trochu tišší než jsme zvyklí, ale dle zřetelných reakcí se bavili. O čemž svědčil i závěrečný potlesk. Vraceli jsme se klanět čtyřikrát. V šatně nás přišel navštívit malý Weiss Eduard v doprovodu rodičů Libušky a Martina alias Francka. Na všechny se smál, dokonce i chvíli na mě, než zjistil, že to jsem já a pak mu hned bylo do bréče. Jo Herodes můj vzor... A v sobotu nás s Vávrou čekající Strenice, a pak bud...

Foto je pouze ilustrační - rok 2019 někdy v únoru pro Modrého kocoura S velkými produkcemi je to vždycky stejné, všechno se vždycky zadrhne na lidech. Však by "stouni i flojdi" mohli vyprávět. Inscenace Divadýlka na dlani VŠICHNI JSME HERCI, se řadí k podobně obrovským projektům. Ovšem i když bylo vše naplánováno, nezadržitelnost vesmírné mechaniky vedla k tomu, že pondělní zkouška byla navštívená asi jako "buzerák" 7. kavalérie po bitvě i Little Big Horn, kde většinu jednotky pobyli Siuxové. Pro ty kdo neví o čem píšu, tedy jednoduše - bylo nás málo. Ale ti kdo na zkoušce byli, si alespoň pěkně osvěžili svou paměť. Nakonec se ukázalo, že to není tak strašné. Obě první povídky se projely jak v pondělí, tak i v úterý (to už za daleko mohutnější účasti  kdy naopak chyběli někteří z těch, kdo byli v pondělí) a ukázalo se, že ještě ledacos udržíme. Text tedy určitě. Ale obě zkoušky byly potřebné. Příští týden, pondělí úterý pokračujeme a ve čtvrtek na ostro, tak...

Skoro po roce opět v Rakovníku, tentokrát ne na přehlídce, ale jako součást předplatného. Martin Weiss a Radek Kotlaba v šatně Tylova Divadla v Rakovníku Na tohle představení jsme se těšili už do března loňského roku. Tehdy, po našem vystoupení na Wintrově Rakovníku s inscenací Vávra, nás Alenka Mutínská (dramaturgyně Kulturního centra a divadelnice tělem i duší a naše kamarádka), hned tzv. "koupila", tedy domluvili jsme termín našeho Vávry do předplatného. Měli jsme velkou radost, že si v Rakovníku zahrajeme v běžném provozu a staneme se součástí kulturní nabídky ve městě mýdel a pracích prášků.  Vyrazili jsme od Divadýlka něco po půl čtvrté krásným stříbrným Mercedesem fy Hans Landa Tour (ve skutečnosti nás vezl náš kolega a kamarád Pavel Wieser, ale když oni si jsou s představitelem Hanse Landy, rakouským hercem Christopherem Waltzem tak podobní, že mu prostě tak říkáme - konec konců posuďte sami... Jen pro pořádek - Pavel je ten vlevo). Po příjezdu jsme post...

Doktor Dorn v šatně se svými genetickými piháči... (foto. T. Juhaňáková) První představení v roce 2020 nás zavedlo do Benátek nad Jizerou. V Malém sále "Záložny" jsme odehráli 6. ledna třetí reprízu (f)RACKA. Nebyli bychom to my, aby všechno šlo hladce. Sice jsme si radši přivezli komplet světla a zvuk, ale pro kabel na 380V jsem se musel otočit. Ještě že to nebylo tak daleko. Z představení, jsem já osobně neměl úplně špatný pocit, ale bylo patrné z reakcí publika že bylo přijato některými diváky, s jistými rozpaky. Zvláště těmi, kteří od nás viděli třeba Vávru a čekali tak velkou "řachandu". Po představení jsem se ptal několika kolegů, jak se jim Racek líbil a diskutující se rozdělili zhruba na dva tábory - tak říkajíc 50 na 50. Někomu se inscenace líbila, někomu ne. Nad vším se zamyslím, zvláště když tu jsou místa, která ani mě příliš neladí. A proto budeme stále dál zkoušet. Příprava úprav ještě zabere nějaký čas a tak začneme zkoušet v únoru. Přesto si ...

Parkování bylo luxusní Ráno po snídani jsme vyrazili na prohlídku obce Podhájská. Navštívili jsme neuvěřitelně retro prodejnu z let vrcholného socíka, kde jsme koupili pár drobností a doplnili stav preventivních léčiv (Slivovice atd). Byla tam fronta, stará kasa za ní paní v silonové zástěře, no super. :) Hledali jsme ještě obchod ze současnosti a holky netrpělivé, protože tobogany už spustily "premávku" to nechaly na nás. A my jsme pátrali až jsme narazili na Coop. Narazili, nakoupili piva domů i na cestu a cestou si dali jedno od čepu. Takže jsme nestihli oběd, trochu se mamička, žen moje mračila, ale nebylo to zásadní a mraky byly rychle zažehnány. My se s dědou najedli, noky s nivou a vyrazili za holkama. Ty řádily na tobogánech a vlastně nás ani nepotřebovaly a my se chodili chladit do bazénů nebo do místní hospody na koupališti. Všichni si užili do syta, došlo i na šopování - a večer nás čekala poslední večeře páně na dovolené. Všechno proběhlo krásně, v pohodě nik...

Je to stejné každý rok. Nakonec se na besídce sejdeme. Skoro všichni. A vždycky někdo chybí. Ale to nevadí, ti kdo chybí teď, budou za rok a někdo z téhle fotky zase nebude moct přijít. Hlavně, že se potkáváme rádi celý rok, takže i na ty co nemohli rádi vzpomínáme. A taky máme hodně potěru - vidíte? Takže Divadýlko má budoucnost zajištěnou. A co vy? Jak to říkám na konci Adventního putování - "Mějte se tam u vás doma všichni moc a moc rádi" Krásné Vánoce. Na Štědrý den do divadla NECHOĎTE.* NIKDO TAM NENÍ - VŠICHNI JSOU U STROMEČKU. *Toto je jediná výjimka. -mat-

Jednou za rok přichází do Divadýlka nejen Vánoce, ale i Jirka Filip. "Petře, letos nebude povídka?", slýchávám už asi od půlky listopadu od kolegů a kolegyň. No abych řekl pravdu, letos jsem chtěl vynechat tuhle tradici a na příští rok se připravit a udělat to ještě větší...Ale nakonec jsme podlehl, a naplánoval Malou Vánoční povídku, bez které si prostě nikdo v Divadýlku neumí představit Vánoce. Naplánoval jsem jí na pondělí 16. 12. a dlužno říct, že příště už se přemluvit nenechám, pokud bychom jí tedy neměli naplánovanou už od září, poněvadž návštěvnost byla velmi malá. Nicméně jsme pro všechny diváky hráli rádi, nálada se dostavila. Ovšem škoda, že jen pro deset lidí. Nebojte, příště to naplánujeme pořádně abychom si všichni ten advent pořádně užili i v Divadýlku. Choďte do divadla i když nemáte dárky, my pro vás vždycky něco najdeme. -mat-

Jako každý rok, tak i letos jsme se sešli na Valné hromadě, tak abychom učinili zákonu zadost. Bylo to jen tak, tak a mohli jsme jít domů s nepořízenou. Usnášení schopní jsme byli skutečně jen o pomyslný vous. Ještě daleko  horší to bylo s úklidem. To nás zbylo pět. Takže moji milí divadelníci - příště prosím v hojném počtu na obé - a nebojte se příležitost bude... Choďte do divadla i když nehrajete, třeba vás tam potřebují -mat-

Už nějakou dobu jsem na blogu "Do zákulisí..." nepublikoval ani řádek. To proto, že doba předvánoční je doba hektická. Ne, nestěžuji si, jen konstatuji. Je potřeba, tedy myslíme si že je potřeba, dodělat spoustu věcí, mít čistý stůl. I když jak jsem naznačil v předchozí větě, je to často naše zdání a měli bychom se raději oddat tichému rozjímání a trpělivému dušezpytu. Přesto bych chtěl, ještě než se přehoupneme do roku 2020, zlikvidovat pár mých restů i na blogu. Vrátíme se spolu na počátek prosince. Je neděle 8. 12., podvečer okolo 18.00 hodiny a v Divadelním sále DK (zkrátka v Divadýlku, tedy na domácí scéně) se schází protagonisté představení Inventura, které máme zítra (9. 12.) sehrát pro Centrum 83 na jejich Vánočním večírku, který pořádají u nás v divadle. Původně si u nás objednali představení Bylo nás pět, ale nemoci a absence tří herců jim i nám udělala čáru přes rozpočet. A tak padl los na Inventuru. Zpět na zkoušku. I tady máme záskok, za Klárku Pabištovou do...

Jo - dneska naposled V letošním roce se v Bělé pod Bezdězem konaly tři putování a byly vyprodány už měsíc dopředu. Příjemné, malebné prostředí zámku přivítalo celkem víc jak 150 diváků všech věkových skupin. Zvlášť tady v Bělé po nadílení dárků, přichází čertovská junta a prostředím infocentra se nese jejich hlas:,"A teď přichází čas pro zlobivý děti!!!". Nikdo letos neomdlel, a to je potřeba vnímat kladně. Letošní putování za Mikulášem končí a my, až si pěkně odpočineme, opět se začneme zase těšit. Končíme s číslem počtu repríz 152. Choďte do divadla i když se netěšíte..., nakonec to bude stát za to. -mat-