2020_01_12_Rakovník, Vávra

Skoro po roce opět v Rakovníku, tentokrát ne na přehlídce,
ale jako součást předplatného.
Martin Weiss a Radek Kotlaba v šatně Tylova Divadla v Rakovníku


Na tohle představení jsme se těšili už do března loňského roku. Tehdy, po našem vystoupení na Wintrově Rakovníku s inscenací Vávra, nás Alenka Mutínská (dramaturgyně Kulturního centra a divadelnice tělem i duší a naše kamarádka), hned tzv. "koupila", tedy domluvili jsme termín našeho Vávry do předplatného. Měli jsme velkou radost, že si v Rakovníku zahrajeme v běžném provozu a staneme se součástí kulturní nabídky ve městě mýdel a pracích prášků. 
Vyrazili jsme od Divadýlka něco po půl čtvrté krásným stříbrným Mercedesem fy Hans Landa Tour (ve skutečnosti nás vezl náš kolega a kamarád Pavel Wieser, ale když oni si jsou s představitelem Hanse Landy, rakouským hercem Christopherem Waltzem tak podobní, že mu prostě tak říkáme - konec konců posuďte sami... Jen pro pořádek - Pavel je ten vlevo).


Po příjezdu jsme postavili, Libor nasvítil, já si stihl udělat dva rozhovory do Divadelního Kurýru (s Alenou Mutínskou a Klárkou Pabištovou) a pak si všichni užívali pohostinnosti divadelního baru. Pivo, párky a pohoda.
Začátek představení byl stanoven na 19.00 hodin. Hodiny neúprosně spěchaly vpřed a do divadla se začali trousit diváci. A my se stáhli do šaten. Proběhla tři zazvonění a šlo se na to. Vyprodaný sál se ponořil do tmy, ozvaly se první tóny muziky a my začali. Hrálo se moc pěkně, diváci sledovali, bavili se, smáli se. V tak pěkné, uvolněné atmosféře jsme neodolal. Stojím u necek a předstírám, že je to náhon. Necky tekly, to nešlo přehlédnout. Byly trochu víc vyschlé než bylo zdrávo a tak voda utíkala kudy mohla. A to je Martin Weiss, máčel hodinu a půl ve sprše. Mrkl jsem na ně a povídám: "Tu u teho náhona je my dycky tak pěkně - ale kókám, že mi nějak sákne hráz", a diváci kteří viděli to samovolné vypouštění, mě odměnili smíchem. Na konci představení jsme byli spokojení snad všichni - my i diváci. Šest děkovaček hovořilo samo za sebe. Naložili jsme a vyrazili domů s jedno malou a krátkou zastávkou u McDonaldu za Prahou. Už to prostě nešlo vydržet. Domů jsme se dostali tak kolem půl dvanácté.

A ve čtvrtek 16. 1. od 19.30 hrajeme Vávru doma, tož dondite. Páč chodit do divadla je normální i když je leden...
A tady je pár fotek

-mat-


Komentáře