2020_01_23_MB DK, Všichni jsme herci


Díl první komunistický - petice odsuzující emigraci jednoho z kolegů

Poslední představení Herců odehrané ve čtvrtek 23. ledna mělo poměrně komplikované pozadí přípravy - pohmožděné vazy v koleně Lukáše Fily, natržené oční víčko Láďy Niklíčka a nakonec, co čert nechtěl já s horečkou. Ještě teď pilně zobu antipyretika a snažím se vyhrabat z choroby, která na mě skočila při péči o dítě :) o naši Babrorku. Ale, všechno má svá pro a proti. I když se na první pohled mohlo zdát, že ta výše zmíněná "proti" byla v převaze - není tomu tak. Třicet diváků, kteří velmi pěkně a živě reagovali bylo první "pro", pak všeobecná pohoda, opět jsme vpluli do starých známých vod tří posunů v čase a hromady lidí za scénou. A taky byla legrace - a to přímo na scéně. A bylo toho víc. Libor Ševců hraje homosexuálního herce vysokých kvalit, mistra Karla Brázdu. A v jedné vypjaté chvílí říká: "Já jsem sice buzna, ale ne kurva jako ty. No a ve čtvrtek to prohodil. Sice se včas zarazil, ale stejně z něj vyšlo: "Já jsem sice kurva...", v zákulisí to zašumělo jako příboj. Pak se sice opravil, ale už to bylo venku. Já jsem na scéně poměrně konzistetní a není snadné mě tzv. "odprdnout" - odbourat, abych se rozesmál mimo děj, tohle jsem ještě udržel, ale pak přišel Láďa s tím natrženým a opět sešitým víčkem. On hrál s páskou přes oko. To semrkněte i na fotky. A v poslední, třetí povídce Masarykovské odchází v roli sekčního šéfa Kvačka uražen ode mně z ředitelny, otočí se na mě a povídá: "Doufám, že to zůstane jen mezi námi." Tedy, takhle to probíhá běžně. Ale tentokrát, už s tou páskou, se otočil zády k publiku s  úsměvem jako měsíc, povídá: "Doufám, že to zůstane jen mezi třema očima". A já bouchnul, ten smích se nedal zadržet, to bylo něco tak nezadržitelného, že jsem si v tom tedy trochu pochodil. A to tak, že jsem nakonec asi o pět minut později zapoměl vejít na scénu. A nejednou koukám - a hele on je tam Ondra Koblížek (Martin Weiss). A ten chodí většinou po mě. Nakonec to všechno dopadlo dobře, divák nic nepoznal, snad.
Navíc musím pochválit mladou kolegyni z Benáteckého souboru Aničku Šimůnkovou, která na tři zkoušky skvěle skočila za Týnu Licinbergovou. No kdyby o tebe Aničko nestáli v Bazilišku, my bychom si s dovolením vzali. Díky a velká gratulace.
A ještě jedna poznámka - měli jsem asi nejmladšího diváka - účastník divadelního tábora Domu kultury, který vedeme v létě týden na Putně. Použiju přezdívku  - Sífu. Ten přivedl i maminku a nejvíc se smál, ale na úplně celé kolo, při jakémkoliv sprostém slově. A tohle představení jich fakt pár má. Tak doufám, že nás maminka nezažaluje za mravní narušení mládeže. Ale zjevně věděl oč se jedná, takže to snad neslyšel úplně poprvé.
A tady jsou fotky.

Choďte do divadla, třeba se zas někdo odbourá.

-mat-

Komentáře