2019_03_22_Kadaň, Bylo nás pět [No. 40]

Bylo nás pět, Kadaň, cca 19:30; maminka (Blanka Kučerová)
a starý Zilvar (Roman Dušek),
za ním ještě tatínek a Jakub (Martin Weiss a Klára Pabištová).

Další zájezd. Tentokrát opět s Bé pětkou (Bylo nás pět). Tento pátek 22. března 2019 jsme vyrazili do Kadaně, vzdálené dvě hodiny jízdy. Jeli jsme v několika vozech. Já jsem jel s Romanem Duškem. Počasí bylo nádherné, cesta ubíhala. I když byl pátek, tak kromě několika semaforů a pár klatých náklaďáků nás vcelku nic nezdržovalo. Takže jsme byli namístě něco málo po sedmnácté hodině. Hned se nás ujala kolegyně z místního divadelního souboru, ukázala nám divadlo a zvedla nás do šatny. Tam nás čekalo krásně upravené občerstvení sestávající se z několika druhů baget, ovocných pohárů, kávy čaje a vody. Moc, opravdu moc milé. Do půl hodiny pak dorazila většina kolegů a do půl sedmé jsme byli komplet. 

Představení sice začalo s malým zpožděním, ale to nevadilo. Kolegové z Kadaně měli připravený nějaký veselý úvod. A my přišli na řadu asi ve čtvrt na osm. Lidi byli milí a brali hned od počátku, stačilo když Péťa Bajza (Jeník Hejdrych) přišel na scénu. A to víte, jak se lidi smějí, nám to nedá a musíme přidávat. Někdy se nám stane, že dokonce zapomeneme, jaký je původní text. 

Krátce po scéně s husou, kterou malý Péťa ukáže nepříjemným příbuzným Vařekovým, následuje setkání Petra a Zilvarových - tedy starého Zilvara, který jde žebrat a mladého Zilvara, který mu dělá zeď. Kluci jen tak klábosí a starý Zilvar si pak jde odpočinout, protože ho bolí nohy. A včera mi to nedalo a povídám: "Von fotr v poslední době mluví vo noze v množným čísle. Von se mu do tý jeho dřevěný dal červotoč." Bajza přikyvuje, místo aby si chtěl tu nohu půjčit, jak mu předepisuje text. Ale to mě vůbec nedochází a přidávám si dál. "Když se mu smekne ta guma z konce nohy, tak z hospody jde a klape a pokaždý v jiným rytmu." Jeník kontruje. "No já ho viděl, jednou v zimě ten se motal...", a já na to, "Tak to bylo na rybníce na ledě, tou nohou se zasek a pak dělal kružítko..." Lidi se smějí. Mě napadá, že už bychom se měli posunou a tak do Bajzy dloubnu loktem, "No tak se Péťo klidně zeptej, já ti to vidím na očích, že se chceš na něco zeptat..." A najednou je v těch očích naprostý prázdno. On neví co dál, blesklo mi hlavou. A tak mu zkouším pomoct. "Hele, že ty chceš vyzkoušet tu nohu, tu fotrovu dřevěnou...". Péťa Bajza se rozzáří, "To bych moc chtěl." Chytil se. K dalšími podobnému lapsu díky Bohu nedošlo a všechno vesele doskotačilo do zdárného konce. Diváci se bavili a to bez rozdílu věku, od babiček až po kluka v první řadě, který se doslova chechtal. Na odchod nám dokonce mával. Ještě jednou bych chtěl poděkovat místním organizátorům z místního divadelního spolku za to jak se o nás skvěle postarali. Tak snad zase jindy nashledanou.