Recenze Vávry ze zpravodaje přehlídky

Tomáš (Honza Jíše) a Haňule (Líba Mikulecká)
Foto: Ivo Mičkal

Recenzi na naše představení přebíráme ze zpravodaje přehlídky. Autorem je předseda lektorského sboru doc. Milan Schejbal

Divadýlko na dlani Mladá Boleslav
VÁVRA aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat

Během pátečního dopoledne se nám na letošním ročníku Wintrova Rakovníka představilo Divadýlko na dlani Mladá Boleslav s autorskou inscenací inspirovanou dramatem bratří Mrštíků Maryša nazvanou VÁVRA aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat. Jde v zásadě o jistou parafrázi na slavné české drama konce 19. století a rozvedení a domyšlení některých okolností a motivů původní předlohy. Autor Petr Matoušek se v této souvislosti soustřeďuje především na postavu Vávry a zkoumá důvody jeho rozhodnutí oženit se s Maryšou, přičemž vychází z Vávrovy repliky, která zazní – a to velmi důrazně – z jeviště: "Já jsem byl oběť".

V první části inscenace sledujeme, kterak byl právě Vávra vmanipulován do svatby s Maryšou, a to především Strouhalkou a Lízalkou, díky jejich pomluvám a intrikám. Vávra má totiž v této adaptaci milenku Evu Bučkovou, se kterou je spokojený a nemá důvod hledat někoho jiného. Stejně tak Maryša má svého milého – Viléma Mrštíka, se kterým by klidně odešla do Brna. Lízalova rodina se však rozhodne, že chce rozšířit svůj majetek o Vávrův mlýn a využít k tomu Maryšu. V další části pak sledujeme de facto podstatné části prvního a druhého dějství původního dramatu (dohadování se Lízala s Vávrou o věnu Maryši, její přemlouvání k sňatku). V závěrečné části, která nese nejvýraznější autorský vklad, si Maryša s Vávrou vše vysvětlí a vedle Vávry se u oltáře místo Maryši tajně ocitne Eva Bučková.

Lízalka a Lízal (Simona Matoušková a Petr Havlík)
Foto: Ivo Mičkal

Z výše uvedeného je patrné, že se nepohybujeme na poli dramatu, ale že režie (opět Petr Matoušek) využívá postupy komediálního žánru, přesněji řečeno jisté nadsázky (v drtivé většině velmi účinné), nikoliv prvoplánové parodie. K tomu jednak přispívají připsané postavy (vedle již zmiňovaných také Alois Mrštík), jednak důkladně vybudované situace a v neposlední řadě i inteligentní humor (až na výjimky) - např. Vilém, aby odzbrojil svého soka v lásce Francka, prohlásí, že ho vrazí do nějaké své knížky a bude mít po věky ostudu, nebo zdařilá etuda s malým kloboukem, který učitel Alois zabavil ve škole synovi Vávry atd. Rovněž důsledné domyšlení všech postav a jejich motivů vede k přesvědčivému naplnění zvoleného žánru - např. Maryša a Eva vykazují znaky budoucí Strouhalky a Lízalky, Francek skončí se Strouhalkou, Vilém s Maryšou, Mrštíkové se rozhodnou napsat hru Maryša, ale změní jména k jejich předobrazům a ani kafe nechybí (zde by mohla závěrečná pointa, že "je ze spolku", zaznít více jako opravdová tečka inscenace).

Po herecké stránce jsme byli svědky velmi zdařilých a až překvapivě vyrovnaných výkonů, a to nejen v rovině čistě komediální. Ozdobou je např. herecky bravurně zvládnutá situace domlouvání se Lízala s Vávrou o věno (Petr Havlík, Petr Matoušek) nebo přemlouvání Maryši k sňatku Strouhalkou, Lízalkou a svým způsobem i Evou Bučkovou (Líba Mikulecká, Simona Matoušková, Bája Kučerová). Rovněž Tereza Juhaňáková se zhostila role Maryši v zásadě suverénním způsobem.

Celkově lze říci, že jsme viděli velmi zdařilou autorskou inscenaci, která musela potěšit nejednoho diváka. Je jasné (a soubor s tím musí počítat), že ne každému bude takováto poměrně razantní adaptace klasického dramatu konvenovat. Pro mě je však cenná. A nejen proto, že z každého dění na jevišti je patrné, že autor, režisér i všichni aktéři si uvědomují, jak skvělá je původní Maryša a nepřistupují k ní s despektem, ale se zřejmou pokorou.                

                                                                                                                          Milan Schejbal