2019_11_16_Václavov u Zábřehu, Vávra, [No. 24]

Je dobré mít je všechny po dohledem. Cesta tam...

Když nás na Wintrově Rakovníku oslovil Jiří Matějíček ze souboru z Václavova, že by chtěl naše představení Vávra přivézt na přehlídku "O Václava", všechno jsem odkýval z radosti, že se mu Vávra líbí a brzy jsme domluvili i termín. Teprve když jsem dal termín na ferman, začaly se množit hlasy, jestli to je ten Václavov u Zábřeha, a jestli jsem se nepomátl jezdit takhle daleko. Nepomátl. Je to přece fajn hrát. A od včerejška to všichni mohou jen podepsat.
Takhle, cesta byla daleká, to jo. Ale vyplatila se. Navíc jsme se cestou stavili i v Mohelnici a velmi dobře se najedli, napojili a popovídali v Hradební restauraci.  Nešlo přeslechnout naše politické komentáře, politologické vývody a hodnocení 😂. Při placení nás paní servírka ujistila, že jsou stejného smýšlení jako my. Tak to mě osobně zahřálo u srdce, Když už díky štaci jsme nemohli na Letnou, trousili jsme SVOBODU na každém kroku :)
Atmosféra v sále Václavovské Sokolovny byla naprosto fantastická. Obecenstvo okamžitě pochopilo na jaké vlně se s námi budou hodinku pohupovat a bralo úplně od začátku. Smích střídal smích, a někdy i potlesk na otevřené scéně. V částech s původní Maryšou byl ticho, napětí mezi diváky bylo skoro hmatatelné. Tak jí provdají nebo ne? Neprovdali. A vše se v dobré obrátilo a dlouhotrvající potlesk dostatečně odměnil všechny přítomné aktéry našeho představení. Na hodnocení, rozborovém semináři jsme od tří mužů - Vladimír Mátl (Zmatkaři Dobronín),Petr Toman a Radvan Pácl (Činoherní klub, Praha), dostali také svou porci pochval. Včerejší večer jsme měli radost snad všichni. Možná až na Pavla Wiesera, který seděl za volantem svého minibusu a tudíž si nemohl jako my zdřímnout. Ovšem to nikdo neví, protože od Studené loučky až domů se busem ozývalo jen pravidelné oddychování.
Domů jsme dorazili něco před půl třetí, vyložili a těšili se do kanafasu.
A tady jsou fotky.

Přátelé do divadla choďte  a jezděte i kdyby to bylo daleko.

-mat-