2026_10_15_Divadýlko na dlani_PODNEBÍ [No.14]

 

Já (Bůh) a Ježíš (Radek Kotlaba) před začátkem 
představení probíráme patrně světový řád...

Podnebí se vrací na scénu

Ve čtvrtek 15. října 2026 se na scénu Divadýlka na dlani takřka po roční přestávce vrátilo představení Podnebí. Naposledy jsme ho uvedli také doma, vloni 20. listopadu. Do hlediště tentokrát usedlo 37 diváků, kteří tak měli příležitost znovu se setkat s inscenací, jež rozhodně nepatří k těm, které by se snažily zavděčit úplně každému.

Pauza v uvedení Podnebí nebyla nijak plánovaná. Prostě to tak vyšlo. Představení, které jsme odehráli v Mostě, odkud jsme si odvezli poněkud hořkou zkušenost, možná podvědomě brzdilo náš návrat na jeviště s touto hrou. Především text se tam dočkal od některých profesionálních hodnotitelů hodně tvrdé kritiky. Osobně si nemyslím, že by byl tak příšerný, jak z některých hodnocení vyplývalo, ale budiž. Každý má právo na svůj názor.

Je pravda, že Podnebí není právě korektní představení. A vlastně se o to ani nesnaží. V době, kdy se někdy zdá, že je nutné vážit každé slovo na lékárnických vahách, si dovolujeme dělat legraci i z věcí, které nejsou zrovna příjemné. A ne, netvrdím, že všechny naše fóry jsou stejně dobré nebo že každý z nich musí každému sednout.

Jen si myslím, že smát se něčemu ještě neznamená s tím souhlasit. Humor může být drsný, nepohodlný, někdy i trochu za hranou. A pořád to může být humor. Ale dost filozofování, vraťme se na jeviště.

Čtvrteční představení proběhlo po textové stránce velmi spořádaně. Drobné výpadky se sice objevily, ale byly tak nepatrné, že si jich divák podle mého názoru nemohl ani všimnout.

Přesto jsem měl pocit, že tomu tentokrát něco chybělo. A nebyl jsem sám. Podobně to vnímala i Simona. Moje žena a zároveň představitelka role Jana Mladého, Jako by představení nemělo ten obvyklý odpich, energii a rozpustilost, na kterou jsme byli z minulých repríz zvyklí.

Možná to bylo složením publika, možná naším momentálním rozpoložením. Možná obojím. Možná jsme tentokrát některé situace více vysvětlovali, než abychom je nechali žít vlastním životem. Nevím. Smích v hledišti samozřejmě zazníval a v některých okamžicích opravdu vydatně, ale pamatujeme si reprízy, při kterých se diváci smáli častěji a mnohem bouřlivěji.

Znamená to, že se představení nepovedlo? Myslím, že ne. Bylo to poctivě odehrané představení, jen tentokrát s trochu jinou energií, než bychom si sami přáli. A možná právě proto je dobře, že jsme se k němu po tak dlouhé době vrátili. Zase máme nad čím přemýšlet a na čem pracovat.

Ostatně i potlesk diváků na konci nebyl jen zdvořilostní. Návrat pětkrát na scénu hovořil za vše.

Tady je pár fotek. Fotil Jeník - já si zapomněl telefon doma.  

A co nás čeká dál?

Především bych rád připomněl jednu zásadní věc: Choďte do divadla! Protože chodit do divadla je normální. A do Divadýlka na dlani obzvlášť! Navíc divadlo bez diváků je jen zkouška.

A ještě pro vás máme jednu malou třešničku.

V neděli 1. listopadu nás čeká premiéra. A tentokrát opravdu výjimečná!

Poprvé v historii Divadýlka na dlani totiž uvedeme tradiční inscenaci určenou především dětskému publiku. Samozřejmě i s rodiči, prarodiči 
a všemi ostatními, kdo si ještě nezapomněli hrát.

Jmenuje se Modroočko a právě teď jsme ve fázi posledních příprav. 
V pondělí 19. října nás čeká jedna z posledních kompletních zkoušek, tentokrát i s fotografováním. Pak už budeme jen dolaďovat, opravovat a připravovat se na okamžik, kdy se poprvé otevře opona před našimi nejmenšími diváky.

Tak nám držte palce. A hlavně přijďte!