Do zákulisí...

  Já (Bůh) a Ježíš (Radek Kotlaba) před začátkem  představení probíráme patrně světový řád... Podnebí se vrací na scénu Ve čtvrtek 15. října 2026 se na scénu Divadýlka na dlani takřka po roční přestávce vrátilo představení   Podnebí . Naposledy jsme ho uvedli také doma, vloni 20. listopadu. Do hlediště tentokrát usedlo 37 diváků, kteří tak měli příležitost znovu se setkat s inscenací, jež rozhodně nepatří k těm, které by se snažily zavděčit úplně každému. Pauza v uvedení Podnebí nebyla nijak plánovaná. Prostě to tak vyšlo. Představení, které jsme odehráli v Mostě, odkud jsme si odvezli poněkud hořkou zkušenost, možná podvědomě brzdilo náš návrat na jeviště s touto hrou. Především text se tam dočkal od některých profesionálních hodnotitelů hodně tvrdé kritiky. Osobně si nemyslím, že by byl tak příšerný, jak z některých hodnocení vyplývalo, ale budiž. Každý má právo na svůj názor. Je pravda, že   Podnebí   není právě korektní představení. A vlastně se o to ani nes...

  První zkouška byla věnována především Seznamovacím hrám. Dětské divadelní studio opět zahájilo! Po tříleté odmlce se v pondělí od 16 hodin opět rozezněl sál Divadelního domu v Mladé Boleslavi dětským štěbetáním a smíchem.   Dětské divadelní studio Divadýlka na dlani je zpátky!   Navazujeme tak na tradici výchovy mladých divadelních talentů, kterou jsme před třemi lety na čas přerušili. Tentokrát jsem ale nic neponechal náhodě. Do vedení studia se se mnou pustily obě moje dcery – Simona a Barbora Matouškovy. Simona studuje Střední pedagogickou školu v Čáslavi se zaměřením na dramatickou výchovu a letos ji čeká maturita. Má tak skvělou příležitost vyzkoušet si v praxi všechno, co se ve škole naučila. A Barborka? Ta má talentu na rozdávání, nápadů plnou hlavu a do práce se zapojuje s nadšením. Společně se sestrou připravují program a vedou naše mladé adepty prvními divadelními krůčky. A já? Já jsem tam spíš jako takový starší pomocník, občasný arbitr a člověk, který má doh...

  Péťa Bajza (Jeník Hejdrych) čeká na výstup schovaný  za plakátovacím sloupem Bylo nás pět po pětašedesáté. A s dlouhohrajícím potleskem. Prvního října 2026 jsme v divadelním sále Domu kultury v Mladé Boleslavi odehráli už 65. představení naší vlastní dramatizace Poláčkova románu   Bylo nás pět . Pětice kluků z Rychnova nad Kněžnou se tak znovu vydala za svými dobrodružstvími. Diváků tentokrát dorazilo jen lehce přes třicet, tedy ještě méně než na předchozí   Matku . Přesto se lidé bavili a na konci nás odměnili takovým potleskem, jaký jsme už dlouho nezažili. Opravdu dlouhohrajícím, takovým tím „elpíčkovým“. Klaněli jsme se snad šestkrát, což bylo hrozně příjemné a moc nás to potěšilo. Hráli jsme v téměř tradičním obsazení. Péťou Bajzou byl Jeník Hejdrych, Edou Kemlinkem Radek Kotlaba, já jsem se opět ujal Zilvara z chudobince a Čendu Jirsáka hrál Libor Ševců. Jedinou změnou v naší klukovské pětici byl Tonda Bejval. Jardu Bílka tentokrát nepřivedla na scénu nedostu...