2026_06_18_Divadýlko na dlani, Matka [Premiéra]

 

Toni (Matěj Fouček), Petr (Martin Weiss) a Kornel (Jakub Votoupal),
tři bratři otvírají inscenaci v hravém duchu.

Matka je na světě

Ve čtvrtek 18. června jsme uvedli už 34. premiéru Divadýlka na dlani. Tentokrát padla volba na Čapkovu Matku.

Když jsme před asi tři čtvrtě rokem začínali zkoušet, věděli jsme, že nás čeká velký kus práce. Nejen kvůli tématu, ale i proto, že jsem se rozhodl text upravit. Především jsem ho zkrátil a na několika místech lehce přiblížil současnému divákovi. Nemyslím si ale, že by se Karel Čapek musel v hrobě obracet. Spíš doufám, že by měl radost, že jeho hra pořád dokáže oslovit lidi i po tolika letech. Ale to možná není ani důvod k radosti, spíš smutné konstatování, že podobná témata jsou stále živá.

Premiérový den je vždycky zvláštní. Člověk se těší, ale zároveň si v hlavě přehrává všechny možné katastrofické scénáře. Když jsme viděli, jak se postupně plní hlediště, radost se mísila s trémou. Nakonec přišlo přes sto diváků, což je na červnový teplý večer nádherné číslo.

A pak už se šlo na věc.

Naštěstí se nekonaly žádné zásadní výpadky, nikdo neutekl z jeviště a nikdo nemusel zachraňovat situaci desetiminutovou improvizací. Premiéra proběhla přesně tak, jak jsme si přáli.

Největší odměna přišla při děkovačce. Vlastně při několika děkovačkách. Potlesk nebral konce a část publika dokonce vstala. No, s tímhle potleskem ve stoje... někdy si mezi sebou děláme legraci, že diváci vstávají hlavně proto, aby byli první v šatně. Tentokrát to ale opravdu vypadalo na upřímné ovace.

Největší porci potlesku si zaslouženě odnesla Simona Matoušková v titulní roli Matky. A protože byla na jevišti jedinou ženou, připadla jí i naprostá většina květin. Tentokrát si to opravdu užila se vším všudy.

Radost jsem měl ale ze všech.

Matěj Fouček už dávno není ten malý kluk, kterého jsme s výjimkou přijímali do souboru jako prvňáčka po divadelním táboře. V roli Toniho ukázal, že z dětských rolí pomalu přechází k dospělým postavám.

Kuba Votoupal jako Kornel znovu potvrdil, jak velký kus práce za poslední roky udělal. Jeho ideovým soupeřem byl Martin Weiss v roli Petra a myslím, že právě jejich střety patří k silným místům celé inscenace. Martin je navíc jednou ze stálic našeho divadla a i jeho výkon byl bezvadný.

Další z divadýlkovských opor, Radek Kotlaba, vytvořil citlivou postavu lékaře Ondřeje. Navíc oslnil divačky tím, že se asi po roce nechal ostříhat a zkrátil vous. Omládl bezesporu o několik dekád. 🙂

V roli Jiřího nezapadl ani David Durdis. Přestože kvůli studiu nemohl být na všech zkouškách, zvládl svou roli s přehledem sobě vlastním.

A já? Já jsem si zahrál tatínka Richarda. O tom, jestli se mi to povedlo, musí rozhodnout někdo jiný. Jen prozradím, že během zkoušení mě ostatní postupně přesvědčovali, že ne každý můj vtípek by tam měl zůstat. Takže výsledný Richard je nakonec přece jen o něco laskavější, než byl na začátku zkoušek.

Premiéra je za námi. To nejdůležitější ale teprve začíná. Teď potřebujeme Matku rozehrát, dostat ji pod kůži, získat zkušenosti z repríz a připravit ji na některou z přehlídek. Pokud všechno půjde podle plánu, rádi bychom se s ní podívali i do Rakovníka.

A na závěr ještě jedna novinka.

Po více než patnácti letech opouštíme prostory Domu kultury. Od září nás najdete v novém zázemí ve Svojsíkově ulici. Čeká nás spousta práce, stěhování, úprav a zařizování. Ale těšíme se. Nové prostory znamenají novou kapitolu Divadýlka na dlani.

Tak nám držte palce.

A hlavně děkujeme všem, kteří přišli na premiéru. Bez diváků by divadlo bylo jen parta lidí, co si povídá na jevišti sama pro sebe. Proto choďte do divadla, a do Divadýlka zvlášť, i když je léto. Ty grilovačky vám neutečou. 🙂

A tady pár fotek z premiéry- ze zákulisí jsem fotil já, od diváků paní Lenka Hýblová.

-mat-