2026_09_05_Příbram_Pískfest 3. ročník, Vávra [No. 53]

Příbram, schody před divadlem, Vávra. 
Na fotografii zleva: Francek (Martin Weiss), Lízal (Radek Kotlaba) 
a v neckách Vilém Mrštík (Tomáš Dlask).

Vávra konečně na Pískfestu

První zářijový víkend (4.–6. 9.) se v Příbrami konal už třetí ročník setkání divadelních souborů hrajících v ulicích pod názvem Pískfest. 
A my jsme tentokrát konečně dorazili s naším Vávrou.

Po Vávrovi se organizátoři ptali už loni, jenže tehdy se nám sešla taková kombinace nemocí, dovolených a dalších nepřítomností, že by představení muselo být poskládané ze záskoků víc, než nám připadalo rozumné. A tak jsme nakonec přijeli s Radkem Kotlabou a inscenací 
A tak tě prosím, kníže.

Letos už Vávra vyšel. I když – úplně bez komplikací to samozřejmě nebylo. Část našeho souboru museli doplnit kamarádi z Bazilišku Benátky nad Jizerou. Což nám vůbec nevadilo, protože Miloše Kodejšku, Vojtu Hejného a Tomáše Dlaska máme moc rádi. Jsou to fajn kámoši a veselí druhové při hraní i po něm.

Zajímavá situace nastala hlavně kolem Lízala. Petr Havlík totiž na konci minulé sezóny opustil naše divadelní řady a roli po něm převzal Martin Hermann. Jenže Martin byl první zářijový týden v Jihoafrické republice se sborem Ptáčata. A tak přišel na řadu už třetí Lízal – Radek Kotlaba.

A musím říct, že vůbec nebyl špatný.

Je vlastně docela zajímavé sledovat, jak je každý z našich Lízalů úplně jiný. Kdo viděl Petra Havlíka, pamatuje si Lízala rozverného, veselého a rozhodně ne příliš přísného. Místy možná až podezřele rozverného směrem k Maryšce – ale žádné unáhlené závěry o rodinných vztazích, prosím, nedělejme.:)

Martin Hermann je naopak Lízal velmi přísný. A Radek Kotlaba? Ten z něj udělal spíš vlídného taťku. Pořád sedláka, samozřejmě, ale takového, který má k lidem přece jen o něco blíž. A právě to je na divadle hezké. Stejná role, stejný text – a najednou úplně jiný člověk. Takže bych se vůbec nezlobil, kdyby se nám přísný a vlídný Lízal v budoucnu střídali.

A když už Radek hrál Lízala, bylo potřeba doplnit zase jeho původní místo. Pana učitele Aloise Mrštíka si tedy zahrál Miloš Kodejška a druhého z bratří Mrštíků, Viléma, místo Vládi Niklíčka Tomáš Dlask. Vojta Hajný zaskočil za Honzu Jíšeho v roli souseda Strouhala – což už ostatně několikrát dělal, takže tam byl jako doma.

Jinak zůstalo obsazení tak, jak má být. Dědečka hrál děda Vašek Hájek, Francka Martin Weiss, Simča Matoušková hrála Lízalku, Tereza Juhaňáková Maryšu, Katka Luňáková Strouhalku, Evu Bučkovou Blanka Kučerová a já jsem hrál Vávru. 

Naše představení dostalo příjemný večerní „prime time“ a publikum bylo opravdu početné. Přišli jak účastníci z ostatních divadelních souborů, tak lidé z Příbrami, takže se hrálo moc dobře.

Sem tam samozřejmě něco malinko nevyšlo. Ale myslím, že běžný divák neměl šanci nic poznat. Možná ti, kteří už našeho Vávru viděli několikrát, zaznamenali nějakou drobnou textovou kličku, ale žádný velký výpadek se nekonal. Všichni odvedli, co měli, a vzniklo z toho příjemné a hlavně veselé představení.

Pár situací z představení: 
Lízal - Dondu zítra a mrknu ti i na to hříbě, co ti kulhá.
Vávra - Já mám hříbě?
dětský hlásek z publika - Asi máš, když ti kulhá.

A jedna hláška ze zákulisí. Tomáš Dlask se vrací z veselého výstupu a raduje se: "Viděl jsi to? Oni se i smáli, smáli se mi!" 

A ohlasy byly opravdu hezké. Dokonce nám druhý den gratuloval a děkoval i pan ředitel příbramského divadla s tím, že se už dlouho tak nezasmál.

Myslím samozřejmě, že to říká každému.

Ale nebudeme si touhle drobností kazit pěknou historku.

A tady pár fotek z představení. 

Takže, dámy a pánové: choďte do divadla, protože to je normální. 
A hlavně choďte do Divadýlka!

Nejbližší příležitost budete mít 1. října, kdy znovu hrajeme Bylo nás pět. Představení už jsme v Mladé Boleslavi několikrát uvedli, ale jestli jste ho ještě neviděli – nebo ho prostě chcete vidět znovu – budeme rádi, když přijdete.

Tak 1. října na viděnou v divadle!