2026_07_17_Bylo nás pět, Mšeno, městské lázně [no. 64]

 

Na scéně tatínek Bajza (Martin Weiss), podkoní u Behjvalů Jakub (Klára Gergelitsová) a starý Zilvar (Jiří Filip). Foto: M. Trčálek.

 

V pátek 17. července jsme opět hráli ve Mšeně, v městských lázních. Tentokrát jsme přivezli naši „Bé pět“ neboli Bylo nás pět. V předprodeji na smsticket bylo prodáno 23 vstupenek, takže jsme očekávali slušnou návštěvu. Nakonec dorazilo 66 platících diváků.

Drobný zádrhel jsem zjistil asi čtrnáct dní před představením, a to, že představitel starého Zilvara, ředitele cirkusu Rudolfiho a cukráře Svobody, Roman Dušek, je někde mimo a zkrátka nebude. Hledal jsem záskok a nakonec jsem přemluvil Jirku Filipa, který ještě toho dne ráno na mě křičel přes plot (jsme sousedi), že je fajn, že bude pršet, takže nebudeme hrát, a tudíž to dobře dopadne.

No, legrácky, pomyslel jsem si. Nakonec nepršelo a Jirka všechno celkem odvedl, jak měl. A co neodvedl, bylo zdrojem dalších vtípků na scéně. Například ve scéně, která následuje po návštěvě u Vařekových a v níž se starý a mladý Zilvar potkají s Péťou Bajzou, se nám táta Zilvar (v podání Jirky Filipa) neustále vracel ze zákulisí. Kulisy jsme žádné nestavěli.

Navíc se starému Zilvarovi porouchala dřevěná noha, takže neustále padal. Občas jsem ho doprovodil, ale mnoho cest musel absolvovat sám. To, že se nám starý Zilvar vrací na jeviště, ještě celkem šlo. Odháněl jsem ho slovy: „Běž ještě žebrat, tati.“ Péťovi jsem si pak postěžoval, že ačkoliv je táta kápo všech žebráků v Rychnově, strašně nerad žebrá.

Korunu předčasným příchodům však nasadila Klára Gergelitsová, která hraje Otakárka Soumara. Oťas si s námi vždycky chce hrát na mrzáka a půjčit si dřevěnou nohu, ale tentokrát přišel opravdu brzy a my na scéně ještě nohu neměli. Oťas koukal, koukal, a když viděl, že noha nikde, povídá: „Kluci, já si s vámi chtěl hrát na mrzáka, ale nohu nevidím.“ Na to mu Péťa (Jeník Hejdrych) odpověděl: „Jdeš brzo, ještě jsme se o tom nebavili.“

Za zmínku jistě stojí i v důsledku pouhé tříhodinové přípravy záskoku poněkud zmatečné chování cirkusáka Rudolfiho. V jistém okamžiku slíbí klukům za úklid manéže volňásky na představení a když má dojít na výplatu, k ničemu se nemá a kluky zažene, držgrešle jeden. Tak to bývá obvykle a vzniká tím jeden z dramatických konfliktů.

Ne tak tentokrát. Záskok Jirka, duše laskavá a přejícná, na naši žádost „My bychom rádi ty volňásky...“ uznale pokýval a se slovy „Tak zvířata napojená, manéž čistá, kluci, vy si ty lístky zasloužíte“ se nás chystal odměnit. To byla čára přes rozpočet, protože jsme měli pokračovat tím, že mu nadáváme za neférovost. Naštstí stačila jemná Péťova poznámka „To jste nás, pane Rudolfi, dost zaskočil, to jsme vůbec nečekali...“, Jirkovi se zablesklo a slovy "Aha - tak nic nebude!" se vrátil do kolejí scénáře.

Již klasickou třešničkou na dortu byla neschopnost některých účinkujících udržet nejen jména dalších postav, ale i své vlastní. Jako již mnohokrát tak proběhl v divácích potutelný smích probouzející dialog: „To's dobře udělal, Čendo.“ - „To není Čenda, to je Tonda!“ - „To je Čenda, Tonda jsi ty!“. Diváci naštěstí šli s námi.

No, o zábavu nebyla nouze, což ocenili na závěr dlouhohrajícím potleskem i diváci.

Nakonec musím zmínit, že městské lázně disponují bazénem. Nedalo mi to, a když se hned na začátku Zilvar jde sám koupat, hupsnul jsem v kostýmu do bazénu. To se sice setkalo s kladným hodnocením publika i kolegů, ale já až do konce bojoval s mokrými manšestráky, kdykoliv jsem se snažil vylézt na praktikábl. Ale co bych pro radost bližních neudělal.

Přátelé choďte do divadla, třeba hned po prázdninách 17. září od půl osmé ještě v Domě kultury v divadelním sále, první repríza Matky. Lístky si můžete koupit už teď a to buď osobně v Infocentru v Mladé Boleslavi nebo na SMSTicket

Tady pár fotek ze zákulisí ode mě a od diváků Míra Trčálek.