2026_02_26_Městské divadlo, Dobrovice, 77. Pojizerské hry./J._Třináct vůní [No. 08]

 

"Něco vám tam plave, madame..." - pošťák Honza Jíše a maminka (Katka Luňáková). Úplně vlevo Radek Kotlaba jako Tatínek.

Blíží se nám krajská postupová přehlídka činoherního a hudebního divadla Wintrův Rakovník 2026. A Divadýlko ladí formu. Máme teď naplánovaná tři představení v rychlém sledu: 26. února v Dobrovici, 
v pondělí 2. března v Benátkách nad Jizerou a 5. března doma v Divadelním sále Domu kultury v Mladé Boleslavi. A pak hurá na Wintrovky, kde hrajeme v neděli 22. března.

Ale vraťme se na úplný začátek – do čtvrtka 26. února, do Dobrovice. 
V místním divadle jsme vystoupili v rámci 77. ročníku Pojizerských her. Ty navštěvujeme pravidelně už asi dvacet let. Místní diváci tak viděli takřka všechno, co jsme vyprodukovali. Zažili jsme tu propady (Goldoniáda) i dobrá představení (Bylo nás pět a další). A jezdíme sem rádi, protože místní divadelníci, kteří Pojizerky pořádají, jsou vždy milí a vstřícní. A po představení je večeře. A tu herci nikdy neodmítnou. 🙂

Ale k samotnému představení. Myslím, že jsme byli celkem odpovědně připraveni. Zkoušelo se v pondělí i v úterý – a na výsledku to bylo znát. V Dobrovici si ve svém „rodném“ divadle poprvé zahrála roli Béby její nová alternace, Bětka Niklíčková. A podle mě posunula laťku této postavy zase o kousek výš.

Maminku s tatínkem si tradičně střihli Katka Luňáková a Radek Kotlaba, jejich dceru – ústřední postavu celé hry - Marušku s přehledem odvedla Anička Kolínová. Jejího bratra Slávečka zahrál Libor Ševců ve svém standardním módu, jeho ženu Jůlinku pěkně nepříjemně ztvárnila Bětka Matoušková (ano, moje dcera). Dědečka s jistotou hraje děda Vašek Hájek, domovnice v podání další mé dcery Barbory byla opět potrhlá, komická a uřvaná. Pošťáka odehrál – o dvě stě procent lépe než na zkoušce – Honza Jíše. Kluk pitomá (Miloš Kodejška) všechno glosoval od piana, na které i bravurně hrál (host z Benátek). A strýčka Alberta jsem si dal já.

Diváci byli vstřícní a bylo jich dost, cca kolem padesáti – brali, smáli se, někdy trnuli a možná někdo na konci i pustil slzičku. To ale nevím, to jen spekuluji. Nicméně děkovali jsme se asi pětkrát. Uklidili jsme, naložili, dostali řízek a jeli domů.

Pokud jste tohle představení ještě neviděli, líbilo se vám nebo nás chcete podpořit, stavte se na některém z dalších uvedení. Buď hned 
v pondělí 2. března v benátské Záložně od 19.30 nebo ve čtvrtek 
5. března doma v Divadelním sále Domu kultury v Mladé Boleslavi.

Pár fotek - něco ze zákulisí ode mě, z diváků Láďa Niklíček. 

Hlavně si pamatujte - chodit do divadla je normální, i kdyby to bylo v pondělí nebo o svátek. 

-mat-