2026_03_02_Velký sál Záložny, Benátky nad Jizerou_Třináct vůní [No. 09]

 

Pošťák pan Brouček (Martin Weiss) čeká na výstup. 

V pondělí se na amatérských scénách divadlo moc často nehraje. Důvodů je spousta. Je po víkendu, všichni začínají nový týden a ještě si po troškách užívají poslední zbytky volna. A to platí pro herce i diváky. Překvapivě to ale neplatí v Benátkách nad Jizerou. Tady místní divadelníci zavedli tradici Divadelních pondělků a pořádají – zhruba jednou za měsíc – představení. Divadýlko se alespoň jednou za rok této milé tradice účastní. A hle – byl z toho moc hezký pondělní večer.

Ještě deset minut před půl osmou bylo na baru šest diváků. To už bylo podezřelé i členům Baziliška benátského (pořádající divadelní soubor). Jen si mezi sebou krčili rameny a dumali, co se asi děje, že přišlo tak málo lidí. Jenže ono přišlo celkem hodně lidí – asi kolem sedmdesátky – jen bylo zamčeno.

Je totiž potřeba vědět, že kulturní sál a přilehlé prostory obývají nejen divadelníci, ale také žáci a kantoři místní ZUŠ. A ti, patrně učitelé, když odcházeli, nevědouce, že se něco koná ve velkém sále, zamkli. Ještě že Miloš Kodejška asi hodinu před začátkem pozval svou sestru. Ta mu pak volala proč je nechceme pustit dovnitř. Uff. Málem jsme hráli pro deset lidí. Takhle byl sál úplně plný. Jak říkali místní – kolem sedmdesáti diváků.

K představení. Kromě Marušky a Jůlinky bylo obsazení stejné. Marušku skvěle odehrála Simona Matoušková a Jůlinku s přehledem dala Terka Juhaňáková.

Jeden netradiční okamžik nastal asi v polovině hry. Všichni kromě Slávečka (Libor Ševců) jsou na scéně, pošťák (Martin Weiss) zrovna sděluje novinky o tom, že Němci u Stalingradu mrznou a Hitlerovi jde do tuhého, dědeček (Vašek Hájek) na to říká: „To by měl pít Šaratici.“ Všichni se smějí a Sláveček má všechny na jevišti vystrašit zaklepáním. Dialog proběhl… a Sláveček nic.

Získávám čas.
„To by se teda pak Hitler mohl…“ (stále nikdo neklepe)
„… úplně, hahaha…“ (za dveřmi stále ticho)
„… ale to by nevadilo, proto von nosí ty hnědý kalhoty!“ (smích v publiku a někteří kolegové u stolu na mě neveřícně hledí co to melu).

A konečně KLEP, KLEP. Ulevilo se nám všem. 🙂

Jinak všechno proběhlo svižně a bez větších zádrhelů. Diváci na konci dlouho tleskali a máme dojem, že to dopadlo dobře. Co dobře – na výbornou.

Tady pár fotek.

A kdo chce vidět tenhle rozjetý vlak plný vůní, tak už tento čtvrtek 5. března v Divadelním sále Domu kultury. Tady jsou lístky.

Přátelé, choďte do divadla. Jednak se pak lépe hraje a taky vás rádi vidíme. V baru budou i chlebíčky!