2026_03_17_Bylo nás pět, Divadýlko [no. 63]

 

Pohled ze zákulisí a ještě trochu z podhledu. Na scéně Jakub (Klára Gergelitsová), maminka (Blanka Kučerová) a cesťák (Filip Veselý) 

V úterý 17. března jsme vyrazili do Dlouhé Lhoty zahrát jednu z našich nejhranějších her Bylo nás pět. Scénu vezl Honza Jíše, nakládalo se už v pondělí. Techniku (světla a zvuk) jsme naložili u dědy Vaška v úterý o půl páté. Po šesté jsme měli hotovo – scéna i technika byly připravené.

Obsazení bylo v podstatě standardní - Péťu Bajzu odehrál Jeník Hejdrych, jeho kamaráda z nejmilejších, Bejvala Antonína, Honza Jíše, Edu Kemlinka tradičně Radek Kotlaba. Plus tři záskoky.

Prvním z nich byl Miloš Kubík v roli Čeňka Jirsáka, druhou Katka Roscová jako Rampepurda a třetí změnou byl Filip Veselý, který ztvárnil hned několik rolí – Fajsta, Vařeku, maharádžu, cesťáka i doktora.

Dál už bylo obsazení tradiční. Zilvara jsem odehrál já, mého tátu, starého Zilvara, cirkusáka Rudolfiho a cukráře Svobodu Roman Dušek. Evičku Svobodovou hrála Jitka Urbanová, tatínka Bajzu Martin Weiss, maminku Bajzovou Blanka Kučerová. V neposlední řadě se místnímu publiku představila Klárka Gergelitsová jako Kozí Kuncka, podruh u Bejvalů Jakub, Vařeková a princezna.

Představení probíhalo dobře. Já měl malý zásek hned na začátku – ne slovní, ale fyzický. Na začátku hry nastupujeme z hlediště, kluky honí Kozí Kuncka s holí nad hlavou. Já se za nimi plížím s prakem připraveným ke střelbě, kterým pak trefím pana Fajsta.

Jenže v Dlouhé Lhotě nejsou z hlediště schody a pódium je poměrně vysoké – odhadem tak metr dvacet. Zatímco kluci se pěkně rozběhli, naskočili a vytáhli se nahoru, já jsem se nerozběhl, jen povyskočil… a zůstal poněkud viset. Nakonec jsem musel povolat „kluky“, aby mi pomohli.

Jinak ale představení běželo skvěle. Diváci se smáli a reagovali velmi živě. Po představení za námi přišel jeden pán a zeptal se: „Můžu něco říct?“ Čekali jsme spíš kritiku, tak jsme trochu rozpačitě přikývli.

A on nás pochválil. Doslova řekl: „Takhle jsem se dlouho nebavil, celá televize je proti tomu…“ a přidal ještě pár peprných slov. To nás opravdu potěšilo.

Nebýt toho, že jsme v Dlouhé Lhotě zapomněli část stojanu od světel, byl by celý večer perfektní. Navíc byl korunovaný večeří – řízkem s bramborem.

P. S.: „Téčko“ od světel už máme zpátky – tatínek naší herečky Terezy Juhaňákové ho našel a dopravil do divadla.

Zkrátka Dlouhá Lhota – naše štace nejmilejší.

A tady pár fotek. 

Přátelé, choďte do divadla, třeba v něm nic nezapomenete. Hlavně neskákejte na scénu bez rozběhu. 

Nejbližší představení - PRODAVAČI SNŮ 23. 4. od 19:30 Dům kultury Mladá Boleslav, Divadelní sál. Vstupenky v předprodeji Infocentru Ml. Bol. nebo SMSTicket, popřípadě na místě.