Do zákulisí...

  První lednové představení na domácím jevišti se konalo ve čtvrtek 22. ledna. Sedmdesáté první uvedení hry  A tak tě prosím, kníže  přilákalo na jeviště (protože diváci sedí opravdu nablízko) zhruba šestnáct diváků. Nebylo vyloženě narváno, ale ti, kteří přišli, si to snad užili. Tohle představení je totiž pokaždé trochu jiné. Vždy přicházejí nové vtípky, zvlášť v místech, kde si můžeme „hrát“. Co se tentokrát opravdu povedlo, byla vajíčka. 😊 Moje Simona, která prodávala v baru a byla se také podívat, sice říkala, že v druhé půlce se malinko ztrácela energie, ale diváci to snad tolik nepocítili. Musíme s tím prostě vyjet, d oma nám slábne počet diváků. To už to viděla celá Boleslav? Tomu nevěřím. Tak snad příště – někde na cestách nebo doma. Ale hlavně: choďte do divadla. Když se povedou vajíčka, dá se leccos přežít. 🙂 A tady pár fotek - fotila moje Simona. Už 5. února  vás zveme na představení nymburského divadelního souboru  Bez Wocásku . Uvedou hru  ...

   Na konci roku 2025 bylo celé české amatérské divadlo zapsáno jako unikát živé kultury do seznamu českých výjimečností a památek UNESCO . Zpráva obletěla celou republiku a amatérští divadelníci začali slavit. Vznikla platforma AMATÉŘI SOBĚ. Měli jsme to štěstí, že nás kolegové z NIKu zařadili do úvodního, zahajovacího dne oslav. V pátek 16. ledna jsme vystoupili s naším   Vávrou   ve stanici Galaxie na konečné stanici metra trasy C.  Bylo to příjemné zahájení naší druhé padesátky. Navíc se na plakát dostali dva naši kolegové - Kačka Luňáková a Radek Kotlaba, fotka byla z představení Lokomotiva, našeho nejdéle hraného představení. Viz úvodní foto.  Nechyběly drobné zmatky s dopravou – chvíli jsme se hledali s autem, které vezlo scénu. Nakonec nám pomohl klub Lotos nedaleko Galaxie. Jeho červený neon svítil do dálky a lákal zbloudilé duše. My jsme lákali na naši verzi   Maryši . Potěšilo nás, že se návštěvníci obou zařízení vzájemně nepomíchali. Žádné...

  Malí pekařští pomocníci - Stellinka a Vilda Malá Vánoční povídka [No. 27] a Andělské apokryfy [No. 18] Poslední představení roku 2025 se konalo ve čtvrtek 18. prosince od půl osmé večer v Divadelním sále Domu kultury Mladá Boleslav. I v našich řadách zaúřadovala respirační nákaza a tak jsme museli změny v obsazení řešit průběžně. V první povídce došlo jen k malé změně: za nemocnou Blanku Kučerovou zaskočila – stejně jako v Dlouhé Lhotě – malá Kačka Luňáková. Lampáře si opět střihl Láďa Niklíček, což kvitoval sice přišedší, ale nachlazený Luboš Dvořák. Ten si dal pivo a když Láďa kývl na alternaci, s radostí odešel do hajan. V   Andělských apokryfech   byla kvůli nemoci Blanky situace o něco komplikovanější. Role Ambrožky je poněkud rozsáhlejší, ale moje Simča se jí zhostila na jedničku. Diváků bylo něco kolem šedesáti. Všichni se bavili, obě představení pěkně svištěla, cukroví se peklo, svařák tekl proudem. Poslední divadelní večer roku jsme si všichni užili. Naši Simon...

  Klement Novotný (Jiří Filip) se snaží hrát na trubku a jeho snažením se baví kobylka Karlička (Kristýna Licinberová) a malý Jakub Zachystal (Martin Weiss). Ve Dlouhé Lhotě jsme nehráli opravdu dlouho. Nevím, jak se to přihodilo, asi do toho hodil vidle covid, ale najednou koukám, že jsem tu po pěti letech. Nakládání i stavba šly jako po másle, byli jsme na místě ještě před pátou a scéna stála raz dva. Jen zvuk zlobil. Lezl do něj podivný brum, který odmítal ustoupit. Nakonec jsme to rozlouskli metodou pokus–omyl. Teda – přišel jsem na to já :) Holt v nejtěžších chvílích jen panovník sobě rady ví sám. Ukázalo se, že světelný pult nesmí být ve stejné zásuvce jako zvukový. Jakmile jsme je rozdělili, brum ustal. Pro odborníka jasná věc, pro nás zázrak jevištní techniky. Obsazení tentokrát bylo tak trochu punk. Simča Matoušková onemocněla, takže za ni v roli maminky zaskočila Bětka Matoušková. Tatínka hrál Jarda Bílek – věkově hodně rozkročená dvojice, což dalo vzniknout hláškám typu ...

  aneb čtyři dny mezi peklem, Barborkami a jednou netradiční Perchtou Úterý: Start v Bělé pod Bezdězem Tak je tu zase mikulášská smršť. Od úterý 2. do pátku 5. prosince jsme děti vodili adventem, potkávali Barborky, Lucky, Ambrože i Krvavou Perchtu – a na konci čekal Mikuláš s dárečky. Tenhle adventní koncept tu funguje už 25 let. Na jeho počátku stáli Radek Kotlaba a Zdeněk Okleštěk, autoři scénáře. Letos jsme začínali v Bělé pod Bezdězem, na zámku, kde je bezesporu nejkrásnější peklo, které znám. Čerti vylézají po schodech ze staré „lednice“ pod úrovní sklepa. Dýmem zahalené, rudě osvětlené schodiště a v něm kolébající se čertovské postavy… Být dítě, tak se fakt polepším. Představení proběhlo svižně a oběma skupinám se líbilo. Středa: Komorní Vratislavice a netradiční Perchta Druhý den nás čekalo vystoupení v rodném domě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích. Komorní prostředí, vše na jednom místě: postavy přicházejí, odcházejí, děti se těší i bojí zároveň. Letos nás ale bylo o ...

Simona Matoušková alias Jan Mladý mává ještě než vyjde na scénu... Čtvrtek 20. listopadu, půl osmé večer, Divadelní sál Domu kultury Mladá Boleslav, Podnebí. Od červnového vystoupení v Mostě, kde jsme se tak trochu stali vyvrheli, poprvé na domácí scéně. Ne, že bychom to neradi hráli či šli nějak do sebe, ale nová premiéra   Třinácti vůní   s tím zamíchala, takže na   Podnebí   došlo až teď – čili hrajeme dál. V listopadový čtvrtek dorazilo do Divadýlka víc než dvacet pět diváků, což není mnoho, pravda. Ale vzhledem k veliké návštěvě na padesáté repríze   Vávry   jsme se tak trochu namlsali. Představení běželo vcelku bez vážnějších zádrhelů. Jeden přece – musím se přiznat ke svému výpadku, jak my říkáme, okénku. V okamžiku, kdy se začne Jan Mladý (Simona Matoušková) a Ježíš (Radek Kotlaba) bavit o tom, proč v převlékárně visí obraz Alberta Einsteina, mám jako Bůh přistoupit k Simoně a říct: „Víš, co ti řeknu? To je všechno relativní.” Takhle to je správně. ...

  V Bakově nad Jizerou hrajeme vždycky moc rádi. Letos v jedné malé šatně, protože v té druhé je tělocvična. Ale nám to nevadí, rádi se převlékáme společně s děvčaty. Nevím jak to mají děvčata...     Pátek 7. listopadu – Třináct vůní v Bakově nad Jizerou Po nabité oslavě padesáté reprízy   Vávry   nás v pátek 7. listopadu čekalo představení   Třináct vůní   v Bakově nad Jizerou. Shodou okolností šlo i o sedmou reprízu. Vše začalo poněkud hektickým nakládáním ve čtyřech: Radek Kotlaba, já, děda Vašek a malý, patnáctiletý Vašík. O to lepší bylo vykládání – probíhalo pochopitelně až na konci, ale zato mnohem rychleji. To už totiž vykládala většina. Obsazení: Otec – Radek Kotlaba Matka – Katka Luňáková Maruška – Simona Matoušková ml. Béba – Majda Kropáčková Sláveček – Libor Ševců Jůlinka – Týna Licinbergová Dědeček – Václav Hájek Kluk pitomá – Miloš Kodejška Domovnice – Bára Matoušková Pošťák – Martin Weiss Strýček Albert – Petr Matoušek Ale zpět k předsta...

  Plné předsálí diváků, plný sál. Hezké to bylo, děkujeme. Jsou oslavy, které jen tak prošumí, jsou oslavy nucené, oslavy z povinnosti, oslavy, na které byste nejraději zapomněli. A jsou takové, které v nás dlouho zůstanou.  Pokud mám mluvit za sebe, tak oslava 50. reprízy Vávry je jednou z těch výjimečných. Na to jak krátká byla přípravná fáze, dopadl šestý listopadový večer naprosto dokonale.  V předprodeji bylo prodáno přes stovku lístků a řada diváků přišla a lístky si teprve kupovala. Záměr naplnit sál se tedy povedl.   Diváky při vstupu potěšila hudební skupina Mňau, mňau band, jejímž členem je i Vilém Mrštík (Láďa Niklíček). Drobnými vstupy se od 18.00 hodiny prezentovalo jak víno, tak divadýlkovský jubilejní merch - hrnek, placka a Franckova medovina (od Martina Weisse). Velké poděkování všem, kdo se na tomto večeru podíleli - jmenovitě Martinu Weissovi, který si vzal na bedra jak marketing a propagaci, tak i realizaci výše zmíněných upomínkových předmětů. Gr...

  Anna Kolínová jako Maruška Říjnovou reprízu   Třinácti vůní , naší nejnovější hry, navštívila zhruba padesátka diváků. Představení běželo hladce bez větších komplikací. Diváci se sice neprojevovali nijak hlasitě, ale u téhle hry občas spíš   mrazí , než že by se tleskalo nebo smálo. Přesto moje žena Simona prohlásila, že to bylo jedno z těch povedenějších představení. Sestava byla víceméně klasická: Tatínek – Kotlaba, Maminka – Luňáková, Sláveček – Ševců, Bryndová – Barbora Matoušková, Strýček – Matoušek. V alternovaných rolích:   Maruška – Anna Kolínová, Béba – Majda Kropáčková, Jůlinka – Tereza Juhaňáková, Dědeček – Jarda Bílek, Kluk Pitomá – Adam Folprecht, Listonoš – Martin Weiss. Došlo i na jeden drobný, zato vtipný moment, který ovšem diváci nemohli vidět. Na scénu měl přijít Listonoš (Martin Weiss). Martin ovšem nejprve vůbec nevěděl, že má jít na scénu, a už vůbec ne s čím. Sláveček právě odcházel s rakví, v zákulisí postával Listonoš pan Brouček… a já netu...

  Evička Svobodová (Jitka Urbanová) a Petr Bajza (Jeník Hejdrych) v rozhovoru s panem cukrářem Svobodou (Roman Dušek) Včera jsme s Bé pětkou nakročili k sedmdesátce. Jednašedesátou reprízu adaptace známého příběhu Karla Poláčka spatřilo   více než   padesát lidí. Během představení se diváci dobře bavili a dokonce nám zcela neznámí lidé   vzkazovali , že   úžasné   představení, že jsou u nás poprvé, ale   přijdou   i příště. Co víc si přát? Nám se taky hrálo velmi dobře. Dokonce jsme s Jeníkem přidali skoro celou jednu scénu 😊 — zkrátka jsme si dost popovídali o „ starým “ Zilvarovi. Je to jedna z největších radostí: rozesmát celý sál. V jakém obsazení se hrálo? Petra Bajzu si zahrál Jeník Hejdrych, Honza Jíše Tondu Bejvala, Radek Kotlaba Edu Kemlinka, Libor Ševců Čendu Jirsáka, Zilvara jsem si zahrál já —   typická   postava z chudobince. Evičku Svobodovou Jitka Urbanová, pana cukráře Svobodu, cirkusáka Rudolfa a tátu Zilvara Roman Duš...

Libor Ševců v roli Slávečka míří ze scény...   Pátá repríza našeho představení   Třináct vůní   proběhla na domácím jevišti. Návštěva byla poněkud skromnější, než jsme čekali – v hledišti usedlo zhruba třicet diváků. Celkový dojem z večera byl trochu rozporuplný. Ze zákulisí i z jeviště se zdálo, že hra běží, jak má, ale podle ohlasů z hlediště působil výkon místy unaveně a upracovaně. Takže příště, 23. 10., se budeme muset polepšit. Poprvé si roli Jůlinky zahrála Terezka Juhaňáková. Byla nervózní už před začátkem, a podle mého se to na výkonu trochu podepsalo – ale všechno překonala a představení úspěšně doputovalo do finále. Níže přikládám pár fotek ze zákulisí.  🎭   Nepropásněte další večery s námi! Ve čtvrtek 16. 10. hrajeme   Bé pětku   ( Bylo nás pět )...  ... a 23. 10. se vrací   Třináct vůní . Stačí naskenovat QR kód a místa máte jistá – budeme se těšit v hledišti!    

Moc pěkně si to Bousovští opravili. Na scéně učitel Gustav (Vojta Hajný) a školní dítka (zleva Anička Kolínová, Alžběta Niklíčková, Vitorie Bahníková a Kačka Luňáková). U představení Těžké Barbory při zájezdech nejčastěji řešíme problém s   umístěním   úvazků pro oponu. Díky   schopnosti   Jendy Hejdrycha vázat různé uzly – nevím, kde k ní přišel, ale díkybohu ji má – to nakonec vždy vyřešíme. Nejinak tomu bylo i v sobotu 13. září v Dolním Bousově. Moc pěkný areál vedle knihovny, nádherné pódium – dřevo, kámen. Nic není dokonalé, takže trochu chyběl zadní vchod. Jak jsem se později dozvěděl, nemohli ho udělat, zaúřadovali památkáři. Já bych je tam nechal hrát, památkáře jedny, když si člověk nemůže ani nenápadně odskočit během představení. Další rána přišla, když se začaly shánět rekvizity. Kolegové a kolegyně, kteří jeli přímo do Bousova, pracovali jinde a nestíhali nakládat, zjistili, že rekvizity chybí. Nebyla celá bedna s razítky, kordíkem a peřina pro starostu. ...

Fa. Hans Landa Tour je dopravní společnost, jejíž majitel - náš kamarád a kolega Pavel Wieser - si je tak hrozně podobný s představitelem Hanse Landy (Hanebný pancharti), rakouským hercem Christopherem Waltzem , že mu prostě tak říkáme - konec konců posuďte sami... Jen pro pořádek - Pavel je ten vlevo.    

  Ladíme formu před představením v nedaleké hospůdce. Pozvání na   Voskovcovu Sázavu , divadelní přehlídku, přišlo už v červnu, krátce před premiérou   Třinácti vůní . Trochu jsme tehdy „prodávali vůni v povětří“, ale podle reakcí poroty i diváků to nakonec nevypadalo, že by byli tvůrci přehlídky zklamaní. Do Sázavy jsme dorazili s   Hans Landa Tour   kolem páté odpolední. Za necelou hodinu bylo všechno připraveno a část z nás se vydala do nedaleké hospůdky, kde jsme ochutnali pardubického Pernštejna. Mladší účastníci výpravy zůstali věrni malinovce. Poprvé si na zájezdě vyzkoušel roli pošťáka také Martin Weiss – a bylo vidět, že si ji užívá. Začátek představení byl v 19:30. Na stole voněly řízky, kolem pobíhali milí kolegové ze Sázavy – zkrátka všechno běželo, jak mělo. Pravda, ve zpěvu jsme se občas trochu „rozlétli“, alespoň podle poroty, která měla zásadnější připomínky především k hudební části. Zvlášť nás povzbuzovali, ať přidáme víc písní (trochu protimlu...