2025_2-5_12_ADVENTNÍ PUTOVÁNÍ ZA MIKULÁŠEM [No.195-204]

Zveřejněno:

 

aneb čtyři dny mezi peklem, Barborkami a jednou netradiční Perchtou

Úterý: Start v Bělé pod Bezdězem

Tak je tu zase mikulášská smršť. Od úterý 2. do pátku 5. prosince jsme děti vodili adventem, potkávali Barborky, Lucky, Ambrože i Krvavou Perchtu – a na konci čekal Mikuláš s dárečky. Tenhle adventní koncept tu funguje už 25 let. Na jeho počátku stáli Radek Kotlaba a Zdeněk Okleštěk, autoři scénáře.

Letos jsme začínali v Bělé pod Bezdězem, na zámku, kde je bezesporu nejkrásnější peklo, které znám. Čerti vylézají po schodech ze staré „lednice“ pod úrovní sklepa. Dýmem zahalené, rudě osvětlené schodiště a v něm kolébající se čertovské postavy… Být dítě, tak se fakt polepším.

Představení proběhlo svižně a oběma skupinám se líbilo.

Středa: Komorní Vratislavice a netradiční Perchta

Druhý den nás čekalo vystoupení v rodném domě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích. Komorní prostředí, vše na jednom místě: postavy přicházejí, odcházejí, děti se těší i bojí zároveň.

Letos nás ale bylo o dost méně než v předchozích letech, takže někdo musel zvládnout dvě role. Majda Kropáčková a Anička Kolínová daly Barborky i Lucky, Jarda Bílek věštil a stal se čertem, Roman Dušek věštil a byl Ambrožem.

A do toho přišla zpráva, že nová kolegyně má nemocné děti a opravdu nemůže dorazit. Chápu, ale safra – já nemám Perchtu. Nezbylo než zaimprovizovat a Perchtu „udělat“.

Sehnal jsem nůž, velký ubrus, domluvil se s muzikanty, kdy mě mají z jeviště vyhnat a v pravou chvíli se „přešupačil“ v zákulisí. Vyšlo to. Děti ječely hrůzou.

Pak jsem byl jako Perchta vykázán do zákulisí, tam jsem odhodil nůž i plachtu a vrátil se na scénu se slovy: „Baba jedna, už upaluje“. Nevím jak kdo, ale já si to užil.

Čtvrtek: Škoda Auto Muzeum – překvapivě klidná návštěvnost

Čtvrtek patřil Škoda Auto Muzeu. Hrálo se třikrát – v 17, 18 a 19 hodin. Překvapivě letos přišla o dost nižší účast než v minulých letech, kdy bývalo vyprodáno. Poslední putování v 19 hodin bylo vyloženě soukromou prohlídkou. Pro dvě rodiny.

Snad se to zase vrátí do starých kolejí.

Pátek: Karmel, instalace ve dvou a hrstka věrných

Závěrečné putování se odehrálo na Karmeli. Příprava tradičně zabrala trochu času – roznést světla, natáhat kabely a podobně. Letos jsem byl na techniku sám, protože děda Vašek byl na operaci s očima, takže jsem s povděkem přivítal pomoc Radka Kotlaby, který se mi nabídl. Holt ve dvou se to lépe táhne.

Samotná představení byla v pohodě a co se týká počtu návštěvníků, dokonce lepší než ve Škoda Auto Muzeu.

Závěrečné vykládání zastihlo opět jen hrstku odpovědných. Rozmohl se nám tady takový nešvar…

A závěrem…

Choďte do divadla. Jednak je to normální – a taky pokaždé jiné.
Třeba hned v lednu: 71. repríza hry A tak tě prosím, kníže.

A nakonec ještě pár fotek z letošního putování.

 

Komentáře

Okomentovat