2025_09_13_Dolní Bousov, amfiteátr, Těžká Barbora, [No. 22]

Moc pěkně si to Bousovští opravili. Na scéně učitel Gustav (Vojta Hajný) a školní dítka (zleva Anička Kolínová, Alžběta Niklíčková, Vitorie Bahníková a Kačka Luňáková).

U představení Těžké Barbory při zájezdech nejčastěji řešíme problém s umístěním úvazků pro oponu. Díky schopnosti Jendy Hejdrycha vázat různé uzly – nevím, kde k ní přišel, ale díkybohu ji má – to nakonec vždy vyřešíme. Nejinak tomu bylo i v sobotu 13. září v Dolním Bousově. Moc pěkný areál vedle knihovny, nádherné pódium – dřevo, kámen. Nic není dokonalé, takže trochu chyběl zadní vchod. Jak jsem se později dozvěděl, nemohli ho udělat, zaúřadovali památkáři. Já bych je tam nechal hrát, památkáře jedny, když si člověk nemůže ani nenápadně odskočit během představení.

Další rána přišla, když se začaly shánět rekvizity. Kolegové a kolegyně, kteří jeli přímo do Bousova, pracovali jinde a nestíhali nakládat, zjistili, že rekvizity chybí. Nebyla celá bedna s razítky, kordíkem a peřina pro starostu. Díkybohu Kačka Luňáková s Mírou Trčálkem byli tak hodní a dojeli pro ně. S trochou zdržení to zvládli. Nakonec jsme začínali asi o čtvrt hodiny později, ale kompletní. Nutno dodat, že i čas na přípravu byl minimální – před námi byla hudba a končili až v 17.00.

Představení probíhalo v pohodě, bez kiksů a zmatků. Divákům se líbilo, dlouho tleskali a i druhý den nám přicházely kladné ohlasy.

Poučení pro příště - kotrola rekvizit! A dovézt vlastní světla. V Bousově sice světla byla, vcelku dobré reflektory, ale umístěné tak pro kapelu. Zkrátka příště se musíme na neznámá místa mrknout.  

Tady je pár fotek od Míry Trčálka z hlediště, trocha ze zákulisí ode mě.