2024_04_06_Divadýlko, Těžká Barbora, [No. 9]

 

Naše drobotina... tedy vpředu, vzadu staré kusy.

Musím se přiznat, že představení pro škodovácké odboráře jsme snad nikdy nehráli. Tedy pokud nepočítám Adventní putování, to je tak samo sebou, tam jsou hlavní děti. Ne, že by odboráři byli nějací mimozemšťané, to ne. Ale přece jen jsem si říkal jestli se potkáme, právě u Těžké Barbory, na stejné vlně humoru. A byl jsem velmi mile překvapen, především jejich chutí bavit se. Nejen že u nich bodoval původní text, ale i naše novodobé vtípky. Tolik k divákům, kterým nezbývá než tleskat a přát si, aby se k nám opět vrátili, třeba v běžném divadelním provozu.

A teď my na scéně. Představení v podstatě běželo svižným tempem, ale přece jen pár drobných lapsů, či chybek jsem jako hnidopich a režisér zaznamenal. Snad největší - pro mě - průšvih byl po objevení děla Těžká Barbora, kdy se na scéně dohadují starosta Van Bergen (Jarda Bílek - ten měl mezi diváky nejvíc kamarádů, ještě donedávna tam pracoval), Vandergrunt (děda Hájek), sýrař Krištof (Jeník Hejdrych) a pan učitel Gustav (Láďa Niklíček). Mají se dohodnout na tom, že rozešlou dopisy na příslušné vlády zemí odkud pochází vůz, bedna a dělo... Tak to má být, ale co tam se dělo... No vlastně se tam nedělo nic. Jen takové poblekotávání. A trvalo to, no, strašně dlouho. Tedy pro mě. Diváci to možná, doufejme, vytěsnili a jelo se dál. Stane se. Druhá pro mě úsměvná situace, kterou divák vůbec nemůže postřehnout, nastala v okamžiku, kdy se radní ptají dvou žoldnéřů (já a Radek Kotlaba) na to, jak naložit s kanónem. Každý z radních podle svých motivací chce navrhnout něco jiného, ale všichni nakonec mají unisono vznést dotaz: ”Že jste pro?" Všechno běží, tolikrát jsme to zkoušeli, skoro dřeli (no to přeháním) a po celém kolečku - pauza - Jeník Hejdrych, který věděl, že to má být unisono, tedy jednohlasný projev, kývnul hlavou, aby dal pokyn - a pak sám řekl "Že jste pro?" To byste je zabil. 

Naší dvojici žoldnéřů, tedy mně a Radkovi Kotlabovi to docela, myslím, odsýpalo a smáli se i kolegové a kolegyně v zákulisí. Jen nás někdy zlobí texty písní. My, jak jsme oba "tvořiví", tak si prostě sem tam doplníme jiné slovo, které tam sice pasuje, ale ten druhý to neví. A když chcete zpívat ve dvojici, je to docela problém. Ale nebylo to tak časté. Snad. Určitě ne.

Děkovali jsme se docela dlouho, myslím tak pětkrát nebo šestkrát a bylo to fajn. Tak jen houšť a větší kapky. 

Abych nezapomněl, do divadla choďte, nikdy nevíte, příště třeba uslyšíte unisono: "Že jste pro?" No a pak se pěkně zasmějeme.

Tady jsou fotky

-mat-