2024_03_26_Divadlo Mnichovo Hradiště _Bylo nás pět [No. rep.56]

 

Včera si naše Barunka zkusila novou roli - zvukařku.
A zvládla to skvěle. Tady v plné práci s dědou Vaškem

Včera (26. března) jsme hráli po dlouhé době v Mnichově Hradišti. Naposledy jsme tady stáli na jevišti někdy kolem roku 2012. Asi s představením Malá Vánoční povídka. Ale nevím to přesně. Tentokrát jsme přivezli naši Bé pětku. Tedy Bylo nás pět. (My to tak zkracujeme)

Nakládalo se už ve čtyři odpoledne. Samozřejmě, když jsme před čtvrtou dorazili, děda Vašek měl většinu rekvizit a kostýmů již přenesené do foyer. Je to prostě "stachanovec". Spolu jsme už jen přinesli sloup a Bára se Simčou pár drobností. Začali jsme tu drobotinu nakládat dědovi do auta a dorazili další - Honza Jíše pro největší část scény (sloup), Blanka Kučerová, Radek Kotlaba, Libor Ševců a David Durdis. Toho jsem zapomněl vyzvednout doma v Bělé. A když mi před 16. hodinou volal, docela ve mně hrklo. Sakra, to jsem blbec. Čučel jsem na ten telefon a mrmlal, Ježíš já na něj zapomněl, až mi Simona musela říct, tak mu to aspoň vezmi. Tak jsem mu to vzal. Omluvil jsem se mu a David to vzal sportovně. Patrně někoho i přemluvil, aby ho sportovním tempem vzal do Boleslavi. Dorazil, aby si zkontroloval kostým. Podle zběžné prohlídky bylo všechno ok. Jak jsme se mýlili.

Lehce před pátou jsme dorazili do Mnichova Hradiště před divadlo. Křepce vynosili scénu a rekvizity a já se vrhnul do kabiny, abych připravil zvuk pro naši Barunku, která dneska měla zvučení na starost. Navíc v Hradišti v kabině je to udělané tak, že zvukař i osvětlovač za sebou sedí jako v autobuse (viz. foto). Takže to nejde úplně spojit do jednoho místa. Bára byla nervózní, no jako před premiérou. Což u ní byla naprostá pravda. Za zvukařský pultík usedla poprvé.

Davidovi Durdisovi chybí kabát, kalhoty a sako na Vařeku a Fajsta. 
JÁ: "Davide, dyť sis to kontroloval!"
DAVID: "No jo, ale mě nenapadlo, že tohle tam není."
JÁ: "Kdyby sis to dal na místo, bylo by to tady. Tak zavolej Kláře nebo Martinovi (ti ještě nebyli na místě), ať ti něco půjčí." Zhruba v tomto duchu se odvíjel náš rozhovor. Nakonec se ukázalo, že to nebyla tak úplně Davidova vina, ale při posledním hraní, kdy ho zaskakoval Jirka Filip, patrně kostým skončil v jiné skříni. Nebo kde.

Pak dorazili další kolegové a kolegyně - Martin Weiss, Klárka Pabištová a Týnka Licinbergová a Roman Dušek. Tomu zase chyběli boty, ale někoho v divadle zul, protože nakonec hrál obutý.

A taky jsme se fotili s LUDVOU - bývalým hercem, který se usídlil v zákulisí...

A mohlo se začít hrát. Diváků bylo k šedesáti, možná lehce k sedmdesáti. Zatím nemám přesná čísla, ale až je získám, tak skutečné stavy doplním. 

Představení probíhalo svižně, navazovalo, přibylo pár vtipných novinek. Většinou byly situační a zbytek nepublikovatelných. Vidíte, máte chodit pořád. 

Při děkovačce se dokonce lehce, snad obdivně ječelo.

Ve fotogalerii nepřehlédněte fotku Romana Duška a Martina Weisse, která vznikla přesně v okamžiku, kdy měl Martin vyrazit na scénu. Já téhle fotce říkám, MUŽ, KTERÉHO NEBYLO MOŽNÉ ZAOSTŘIT.”

A kdo si nechal Bé pětku ujít může to napravit 25. dubna na VÁVROVI  a tady si hned kupte lístky.