2022_11_03, Divadýlko na dlani, Prodavači snů; [No. 6]

Již po šesté zazněla setmělým sálem židovská melodie od našeho dvorního skladatele Míry Exnera. Krom jednoho zájezdového představení do Činoherního klubu, hrajeme pořád doma. Tedy zatím. Včera jsme se sešli už ve tři v úzkém kruhu - děda Vašek, Lukáš Prokorát (světla a zvuk) a já. Vyzkoušeli jsme nový projektor pro zadní projekci. Zároveň jsme u toho postavili základ na večerní hraní. Po 18. hodině jsme se začali scházet. Bylo to včera o fous, ale přesilovka to nebyla. Ale tak, tak.

Představení běželo docela fajn a až na pár technických drobností jako hluk z restaurace nad námi, sem tam droboučká minela ve zvukové kabině, všechno běželo fajn. Ale přece jen jedna drobná příhoda. V první řadě seděla maminka s holčičkou asi šest let, dítě se sem tam nudilo, sem tam koukalo a když Katka Roscová má odpovědět na otázku Motla: ...a čí je teda to dítě?" Holčička zabrala a pronesla: „Moje.“ Katku to skoro rozbouralo, ale ustála to.

Jinak se nestalo nic mimořádného. Díky Bohu. A dnes 4. listopadu jedeme se stejným představením do Bakova nad Jizerou. 

Choďte do divadel, je to totiž normální...a my to máme rádi.

A ještě pár fotek.

-mat-