Do zákulisí...

Parkování bylo luxusní Ráno po snídani jsme vyrazili na prohlídku obce Podhájská. Navštívili jsme neuvěřitelně retro prodejnu z let vrcholného socíka, kde jsme koupili pár drobností a doplnili stav preventivních léčiv (Slivovice atd). Byla tam fronta, stará kasa za ní paní v silonové zástěře, no super. :) Hledali jsme ještě obchod ze současnosti a holky netrpělivé, protože tobogany už spustily "premávku" to nechaly na nás. A my jsme pátrali až jsme narazili na Coop. Narazili, nakoupili piva domů i na cestu a cestou si dali jedno od čepu. Takže jsme nestihli oběd, trochu se mamička, žen moje mračila, ale nebylo to zásadní a mraky byly rychle zažehnány. My se s dědou najedli, noky s nivou a vyrazili za holkama. Ty řádily na tobogánech a vlastně nás ani nepotřebovaly a my se chodili chladit do bazénů nebo do místní hospody na koupališti. Všichni si užili do syta, došlo i na šopování - a večer nás čekala poslední večeře páně na dovolené. Všechno proběhlo krásně, v pohodě nik

Je to stejné každý rok. Nakonec se na besídce sejdeme. Skoro všichni. A vždycky někdo chybí. Ale to nevadí, ti kdo chybí teď, budou za rok a někdo z téhle fotky zase nebude moct přijít. Hlavně, že se potkáváme rádi celý rok, takže i na ty co nemohli rádi vzpomínáme. A taky máme hodně potěru - vidíte? Takže Divadýlko má budoucnost zajištěnou. A co vy? Jak to říkám na konci Adventního putování - "Mějte se tam u vás doma všichni moc a moc rádi" Krásné Vánoce. Na Štědrý den do divadla NECHOĎTE.* NIKDO TAM NENÍ - VŠICHNI JSOU U STROMEČKU. *Toto je jediná výjimka. -mat-

Jednou za rok přichází do Divadýlka nejen Vánoce, ale i Jirka Filip. "Petře, letos nebude povídka?", slýchávám už asi od půlky listopadu od kolegů a kolegyň. No abych řekl pravdu, letos jsem chtěl vynechat tuhle tradici a na příští rok se připravit a udělat to ještě větší...Ale nakonec jsme podlehl, a naplánoval Malou Vánoční povídku, bez které si prostě nikdo v Divadýlku neumí představit Vánoce. Naplánoval jsem jí na pondělí 16. 12. a dlužno říct, že příště už se přemluvit nenechám, pokud bychom jí tedy neměli naplánovanou už od září, poněvadž návštěvnost byla velmi malá. Nicméně jsme pro všechny diváky hráli rádi, nálada se dostavila. Ovšem škoda, že jen pro deset lidí. Nebojte, příště to naplánujeme pořádně abychom si všichni ten advent pořádně užili i v Divadýlku. Choďte do divadla i když nemáte dárky, my pro vás vždycky něco najdeme. -mat-

Jako každý rok, tak i letos jsme se sešli na Valné hromadě, tak abychom učinili zákonu zadost. Bylo to jen tak, tak a mohli jsme jít domů s nepořízenou. Usnášení schopní jsme byli skutečně jen o pomyslný vous. Ještě daleko  horší to bylo s úklidem. To nás zbylo pět. Takže moji milí divadelníci - příště prosím v hojném počtu na obé - a nebojte se příležitost bude... Choďte do divadla i když nehrajete, třeba vás tam potřebují -mat-

Už nějakou dobu jsem na blogu "Do zákulisí..." nepublikoval ani řádek. To proto, že doba předvánoční je doba hektická. Ne, nestěžuji si, jen konstatuji. Je potřeba, tedy myslíme si že je potřeba, dodělat spoustu věcí, mít čistý stůl. I když jak jsem naznačil v předchozí větě, je to často naše zdání a měli bychom se raději oddat tichému rozjímání a trpělivému dušezpytu. Přesto bych chtěl, ještě než se přehoupneme do roku 2020, zlikvidovat pár mých restů i na blogu. Vrátíme se spolu na počátek prosince. Je neděle 8. 12., podvečer okolo 18.00 hodiny a v Divadelním sále DK (zkrátka v Divadýlku, tedy na domácí scéně) se schází protagonisté představení Inventura, které máme zítra (9. 12.) sehrát pro Centrum 83 na jejich Vánočním večírku, který pořádají u nás v divadle. Původně si u nás objednali představení Bylo nás pět, ale nemoci a absence tří herců jim i nám udělala čáru přes rozpočet. A tak padl los na Inventuru. Zpět na zkoušku. I tady máme záskok, za Klárku Pabištovou do

Jo - dneska naposled V letošním roce se v Bělé pod Bezdězem konaly tři putování a byly vyprodány už měsíc dopředu. Příjemné, malebné prostředí zámku přivítalo celkem víc jak 150 diváků všech věkových skupin. Zvlášť tady v Bělé po nadílení dárků, přichází čertovská junta a prostředím infocentra se nese jejich hlas:,"A teď přichází čas pro zlobivý děti!!!". Nikdo letos neomdlel, a to je potřeba vnímat kladně. Letošní putování za Mikulášem končí a my, až si pěkně odpočineme, opět se začneme zase těšit. Končíme s číslem počtu repríz 152. Choďte do divadla i když se netěšíte..., nakonec to bude stát za to. -mat-

Pohled do šatny ve Škoda Auto Muzeu. Takhle vypadají adventní postavy v zákulisí. No nedali byste jim bůra? Pokud je nějaká "scéna", která je pro Adventní putování domácí, pak je to Škoda Auto Muzeum. Tady jsem poprvé v roce 2000 s putováním začínali, sem se rádi vracíme. Za těch takřka dvacet let můžeme pozorovat proměny muzea, zdokonalování technického vybavení, i postupné dorůstání dětí, které už dnes chodí se svými potomky. O to víc do očí udeří každá anomálie. Tou letošní byla jedna babička (lehce před pětapadesát), která se účastnila putování od 18.00 hodin. Tato pramáti rodu nevěřila ani adventním postavám, ani Mikulášovi, takže se vehementně vrhla do koše s dárky, prohrabala je podávala Mikulášovi se slovy: "Mikuláši eště tohle", a nedbala ani rozruchu mezi rodiči, ani vzrušení adventních postav, ani Mikulášovo tiché proč, ani opovědníkovo (tedy moje) hlasité: "Paní prosím, nechte to na na nás, všichni dostanou od Mikuláše svoje dárečky...".

Na Karmeli chodíme i ven, tady řádí Lucky Mezi pravidelné Mikulášské štace patří vzdělávací centrum na Karmeli. I letos jsme zde odehráli čtyři představení. Lidé a děti bylo jako obvykle dost a všichni herci vytvořili tu pravou adventní náladu plnou svíček, napětí a tajemna. Děkujeme pořadatelům za pozvání a těšíme se za rok nashledanou. A tady jdou fotky. Choďte do divadla i když se tam možná budete bát... -mat-

Ve sboru Českých bratří jsme na putování nebyli sami. S námi vystupovali děti z Centra83 a Základní školy speciální spolu se svými pedagogy Záměr připravit tohle speciální vystoupení se urodil v hlavě Gabriely Solničkové, ředitelky Základní školy speciální. A poprosila Simonu zda by to celé dala dohromady. A Simona to dohromady dala. Já osobně se přiznám, že jsem k tomu přistupoval trochu skepticky, znám totiž z mnoha pobytů spontánnost dětí ze školy a klientů z centra. O to víc jsem byl překvapen, jak všechno drželo pohromadě a hladce šlapalo. Dík patří všem kdo se tohohle vpravdě unikátního odpoledne účastnili a to jak na jevišti, tak i v hledišti. A zvlášť chci poděkovat Simoně, mojí ženě, za to jak to všechno pěkně připravila a ukočírovala. Další kolegové z centra a školy, kteří nevystupovali doplňovali program prodejem svařeného vína, polévky andělské i ďábelské a spoustou dalších řemeslných výrobků. A ještě jedna osobní poznámka - poprvé jsme si zahrál na jevišti s kamar

Úplně v novém prostředí jsme letos zahájili Mikulášské dostihy V letošním roce jsme úplně poprvé navštívili s Mikulášem rodný dům Ferdinanda Porscheho, kde jsme odstartovali tradiční Mikulášský týden, kdy už na konci nemůžeme vidět křídla, rohy ani ocas. V letošním roce sehrajeme Adventní putování za Mikulášem celkem 13x. Takže se nám čertovské blebleble opět zařízne o něco víc pod kůži. Představení hrajeme do roku 2000 a je to bezkonkurenčně nejhranější inscenace, byť přijde na řadu jen jednou v roce. Počet odehraných představení k letošnímu roku (včetně těch letošních) je 152. Za pár let nás čeká dvoustovka. Tak s chutí do toho, půl je hotovo. A ještě pár fotek... A choďte do divadla, i když možná přijde Mikuláš. -mat-

Takhle dopadl horizont v Bělé pod Bezdězem, ne že bychom hráli tak, že jsme až trhali kulisy, ale prostě lanko nevydrželo nápor V pořadí už 25. repríza našeho Vávry se odehrála v Komorním sále Městských kulturních zařízení v Bělé pod Bezdězem v sobotu 30. listopadu. Před takřka vyprodaným sálem jsme opět rozehráli apokryfní příběh na Maryšu. Diváci se smáli, bavili. Všechno krásně běželo a krom vrzající podlahy v herecké šatně jsme mysleli, že nic se nemůže stát. Opak byl pravdou. Uleháme s Evkou (Bája Kučerová) do postele a najednou rána jako z děla. Na hlavu nám takřka spadl prospekt s velikou fotkou vsi a mým a Lízalovic portrétem. Nebyly bychom to mi, abychom se zápor nesnažili proměnit v klad. Párkrát se ta chyba stala předmětem improvizace, kdy jsmem si postěžoval, že mi trochu padá "mlén", nebo když mi Lízal vyčetl, že už mi padá střecha. Díky Bohu, dál jsme to moc nerozvíjeli. Se sametovým pozadím na půl žerdi a prospektem nakřivo jsme představení dohráli. Snad

Tady je máme před představením - Arkadinová (Jitka Urbanová), Medvěděnko (Láďa Niklíček), Trigorin (Libor Ševců) a Treplev (Vojta Hajný). Zbytek někde rozptýlen v prostoru. Páteční večer máchl (f)RACEK křídly v Komorním sále Městských kulturních zařízení v Bělé pod Bezdězem. Naše druhé představení tohoto titulu, bylo zároveň předposlední inscenací Tréglovy Bělé v letošním roce. V sále usedlo asi čtyřicet diváků, což v našem komorním prostoru bytového divadla znamená skoro plno. Přestože se nejedná o třeskutou komedii, diváci byli vnímaví a potlesk na konci představení byl dostatečným důkazem, že se obecenstvo bavilo. -mat-