2024_05_25_Bylo nás pět, Horní Stakory, Základní škola [no. 57]

 

Bajzovi a Vařekovi. Zleva maminka (Simona Matoušková ml.) a tatínek (Martin Weiss) mají s Vařekovými problém. Oni totiž teta Vařeková (Klára Pabištová) a strejda Vařeka (Jiří Filip) jsou pěkní vyžírkové.

Bé pětka (my to tak zkracujeme) zamířila do Horních Stakor, kde se oslavovalo 100 let od založení školní budovy. Bylo nasnadě, že hrajeme právě tam, tedy ve škole. Představení známe zepředu zezadu, navíc jsme si udělali zkoušku. Měli jsme dva záskoky - za Honzu Jíšeho v roli Tondy Bejvala Jarda Bílek a za Blanku Kučerovou v roli maminky (!) naše "malá" Simonka.

Všechno bylo připraveno, v 16:00 se nakládalo a hurá do Stakor. Vynosili jsme všechno, světla, zvuk i scénu do prvního patra. Postavili jsme a dali si vytoužené pivčo. A čas utíkal. Blížila se hodina vystoupení a dorazily hérečky - Marcela Paterová, Týnka Licinbergová, Klára Pabištová. A byli jsme skoro všichni. Moment - někdo chybí. Kdo? ROMAN DUŠEK. Volám já, volá Martin, voláme oba. A nic. Nikdo to nebere!

Protože víme, že Duškovi čekají miminko, tak první, co nás napadne - oni rodí! Ale to by nám snad dal vědět. I když…

Voláme dál, ale už připravujeme variantu bez cukráře Svobody a cirkusáka Rudolfiho. Jeník navrhuje, že celého cukráře škrtneme, sice přijdeme o pár vtipů, ale co. Dobrá, to je rozumný, já si vezmu celý cirkus, jakože cirkusák angažoval Zilvara a sám spí v maringotce úplně namol. Dobrá, domluveno. Všichni nastálou situaci rozdýchávají, Roman dostává několik nových nepublikovatelných přezdívek a chystáme se na start. Deset minut do začátku představení. Zvoní mi telefon a, světe, div se - Roman Dušek. Omlouvá se, už jede, telefon měl na nabíječce, úplně zapomněl, že hraje - koukal na hokej.

"Seš ožralej?", ptám se já.

Ne, popírá Roman, nejsem. A jedu.

No, trochu upito asi měl, protože ho dovezla Lucka, jeho manželka v posledním trimestru. Začínali jsme o deset minut později, ale komplet. Uff. Oba záskokáři se zhostili svých nových rolí na výbornou. Jarda znal text skvěle, jak Bejval dlouho ne. Sice trochu plaval v aranži - ale to byla mrňavost. A Simonka, no tak ona není už úplně malá, už je to slečna, takže maminku vystřihla jedna radost. Poděkování míří taky k Týnce Licinbergové, která v roli Rampepurdy Simonce - mamince pomáhala s rekvizitami, kterých je tam nepočítaně.

Za pult světel a zvuku usedli děda Hájek a naše Barborka. Ta už taky není malá. Ach jo. Oba na jedna!

Jedinou vadou na kráse tak bylo světlo zvenku. Protože se hrálo v tělocvičně, kde nešlo pořádně zatemnit, bylo pořád vidět jak v poledne, až do konce.

Divákům se snad líbilo a třída, kde jsme se převlékali a hlavně zouvali, se snad vyvětrá.

Jen by mě zajímalo jak vlastně chutná to cicvárkové semínko, protože Jeník na scéně tvrdil, že ho dusí. Tak nevím.

A prosím vás, choďte do divadla. A pokud jste herci, pořiďte si diář. Roman už ví proč.

Ještě pár fotek...

-mat-