Principálovy prázdniny_01
 |
| Náš budoucí domek na kolech ještě na svém parkovišti v Kunicích |
Díl první - Obytný vůz a vyrážímeNEDĚLE A PONDĚLÍ 22. 7.
I když jste zvyklí číst na blogu jen příspěvky z divadel a především z Divadýlka (a nebojte budete číst dál) teď přichází chvíle pro krátký cestopis z našich rodinných "principálských" prázdnin. Co naplat, i tohle je součást zákulisí, i tady jsem si v hlavě a počítači vezl Divadýlko, posílal plakátky pořadatelům a zrušil jedno představení Vávry (Kosmonosy - ač nerad).
Začíná můj miniseriál - Deset dní na čtyřech kolech jižními kraji Evropy. Je neděle 21. července 2019 a my si jedeme pro obytný vůz kousek za Prahu. Po asi hodince instruktáže, přerušené bouřkou, usedám za volant obytného vozu. Je velký. A když píšu velký, tak myslím opravdu VELKÝ. Nic takového jsem ještě neřídil. Délka 7.43 m, šířka 2,33 a výška 3,20. Ze začátku jedu jak pos..., ale postupně si zvykám a dostávám auto "do ruky". Do Bělé se vracíme asi okolo 18.00 hodiny. (to ještě netušíme, že budeme oba se Simčou obdařeni pokutou z Říčan, kde jsme projeli 61 km/h místo 50). Tak, tak se na naší jindy velké zahradě vytočím. Nejprve probíhá exkurze celého prostoru vozidla: moji rodiče, Zuzka s Máriem i malá Simonka, která zůstala doma zvědavě nakukují. Baruška provází. Navíc chce Bára už spát v karavanu a tak Zuzka s Máriem, aby v tom nebyla sama, vymění pohodlí domova za pohodlí karavanu. Upřímně? Taky si to určitě chtěli vyzkoušet. 😉 Malinko nakládáme, zbytek přijde ráno. Vlastně už máme naložené pití (pivo Kozel, Birell, vody, Coca-cola, Kofola) a dědovo zavařené lečo.
Jdeme spát kolem jedenácté, ráno vstáváme po sedmé, dobalujeme a vyrážíme. Cestou vyhodíme Mária a Zuzku u Máriových rodičů a jedeme dál pro dědu Vaška. A pak Praha - Strakonice - Volyně (tady obědváme v oblíbené restauraci Na Nové) a šup přes NĚMECKO do RAKOUSKA, kde máme vyhlídnutý stellplatz (stání pro "obytňáky") u jezera Tanensee v městečku Ebensee. První místo je bezostyšně přeplněné a tak hledáme na Google mapách. Nedaleko, pouhé dva kilometry, vlastně přes malou zátoku je také pěkné parkoviště pro obytné vozy a tak kotvíme. Zatímco my s dědou přepínáme vše na tábornický provoz, připravujeme připojení elektriky na noc (stojí 50 centů na hodinu), pouštíme plyn, vytahujeme sezení, Simona platí poplatek 15 € na noc a holky prozkoumávají koupání. Voda je tedy čistá jako křišťál ale ledová jak blázen. Ale nevadí. Děti (já a holky) se koupeme. Simča s dědou se jen brouzdají. Po večeři plánujeme zítřek - návštěva Urzeitwald (zábavný park pro děti) a přejezd na Stellplatz, který jsem našel na stránkách - jmenuje se
Schlaferhof - Panoramastellplatz am Bauernhof a slibuje krásné výhledy. Pak jsme se vypravili na procházku městečkem Ebensee (nebo jeho částí Oberlangbath). Holky si dali zmrzlinu a hledáme hospodu. První je u hotelu a zahrádka je plná, tak se trochu procházíme, fotíme a najednou v postraní uličce hospůdka s posezením na ulici a pár místními. Ti jak slyší, že mluvíme cizím jazykem, hned na nás mile kývají a usmívajíce . Objednáváme si pivo Kaiser Beer, holky limonádu a užíváme si. Po občerstvení vyrážíme na další prohlídku městečka i přes velký odpor nejmenšího člena výpravy, naší Barči. Protože: "..asi nevíte jaký mi je horko!" Vracíme se domů, ke karavanu, ještě chvíli mluvíme o všem možné, obdivujeme okolí, jezero, hory a jdeme spát. Zítra nás čekají Alpy.
Komentáře
Okomentovat