Hronov_2019_Den prvý_2019_08_04

Naše hronovská výprava na pumpě v Sadové. Někdo kafe, někdo pivo

Jet hrát na Hronov je vždycky velká radost s trochou stresu. Neuděláme si ostudu? Jak naší hru  přijmou ostatní divadelníci, jak kritika? Protože hrát před dalšími herci a režiséry je prostě někdy o "šajstlik". (Ať už je šajstlik cokoliv). Dokážeme být na sebe občas pěkné mrchy, my herci z ochoty, lidi praštění kulisou. Když jsme v neděli 4. srpna po deváté vyjížděli z Mladé Boleslavi vládla v celém autobuse (řízeném naším kolegou a kamarádem Pavlem Wieserem jemuž se přezdívá Hans Landa) atmosféra veselá, rozesmátá, plná slovního (inteligentního) humoru a historek. Leč kdesi vzadu pracovalo podvědomí a jisté napětí se občas projevovalo tu v dekompresní diskuzi odborníků na vše (Havlík, Kotlaba, Niklíček), tu v zadumaném pohledu do krajiny, jindy v letmém, rychlém a většinou zdrcujícím hodnocení nic netušících kolemjdoucích. Zkrátka ve všech začala pomalu pracovat tréma. Oni by vám to za Boha nepřiznali, ale věřte tomu.
Do Hronova jsme dorazili kolem oběda a vešli jsme se do slavnostního vítání na schodech Jiráskova divadla. Trochu nás sice udivilo, že nás paní u mikrofonu přivítala jako "patrně hudební divadlo" načež někdo z našich poznamenal: "Tak ta nás ještě neslyšela".
Oběd se konal v baště kulinářství v restauraci BAŠTA na náměstí, kde to byla bašta, jako vždycky. A pak nás čekalo první představení od JAMkA  - drumka Svitavy (Nominace z Loutkářské Chrudimy a doporučení ze Šrámkova Písku) NO TIME FOR LOSERS. Představení o udílení cen, bylo jasně satiricky zaměřené na politiky a hlavně na prezidenta Zemana. Ale, krom slečny (Anna Stenzlová) jsem jim -  dvěma klukům (Tomáš Mohr a Matěj Nárožný) rozuměl každé páté slovo. A to byla fakt škoda. Určitě by se mi to líbilo, protože toho dědka na hradě prostě nemám rád. Nejdřív jsem myslel, že hluchnu, ale ohlasy jsem měl i od dalších diváků velmi podobné. Tak třeba příště. Po představení nám utekl Petr Havlík a když jsem se ho ptal co se stalo, řekl mi:"Už mě nikdy na žádný představení neberte."
Hru KDYBY SE ZTRATILI  od divadla Mízou do dřeva Hradec Králové, jsem sice já vynechal (Petr Havlík pak vynechal všechna představení), ale děvčata a Radek si jej velmi pochvalovali jako jemné, citlivé a výtvarně krásně nápadité představení. LEGENDA O LESÍCH AL LIDECH českolipského divadla Jirásek (hráno jako host na památku F. Sborníka) ovšem bylo v mnoha směrech zvláštní. Nejvíc mě asi rušil sbor žena a dívek (snad stromy, les), který někdy dupal, někdy, recitoval, někdy křesal křemínky a sem tam z něj padaly kameny. Tak alespoň zpočátku mluvili dost do hudby, takže jsem pět měl pocit, že hluchnu. Navíc mi to dost připomínalo "náš" Dlouhý, štědrý večer, ale tak nějak klopotně převyprávěný. Ale vydržel jsem až do konce. A pak zbývalo než si vypít jeden nápoj a vydat se zadem od "Čapkárny" (sál Josefa Čapka) abychom se začali připravovat na představení. Hned v úvodu nás trochu zprudil přístup RADARU/Hrobesa, který si na scéně užíval po představení šampíčko a poradu o zájezdech a byli v pohodě rozložení na scéně ještě půl hodinky po konci svého představení (OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY), nicméně nám se čas krátil. Se stavbou jsme začali v 18.30 a jen díky nasazení celého souboru a místních techniků, jsme vše zvládli v termínu. Čas skočil na 19.30 a my mohli začít hrát.

O představeních až příště...choďte do divadla i když je plno. Místečko se vždycky najde.

-mat-