2019_08_04_Hronov, Vávra_19:30, [No.14]

Hlediště v "čapkárně" před půl osmou - vyprodáno. (Foto: Klára Pabištová)

Všechno přichystáno, odvrácen průšvih se zvukem. Naše cédéčko se bůhví proč se načítalo neuvěřitelně dlouho a tak nakonec Libor Ševců pouštěl zvuk z mého počítače. Zase jednou se vyplatilo, že ho tahám. Padla půl osmá a my jsme se rozjeli. Lidi brali skoro od začátku a sál Josefa Čapka se plnil skvělou atmosférou. Byla radost se koukat ze zákulisí na kolegy a poslouchat reakce publika. Všechno probíhá jak má, dokonce si dovolím přímo na jevišti malý vtípek. Lízal mi podává ruku a říká:"Zítra se zastavím a podívám se ti i na to hříbě, co ti tam kulhá". Já se ohlédnu a překvapeně řeknu: "To jsem ani nevěděl - že mám hříbě". Momentální nápad. Přesto to zabralo. A představení jede dál. Smích střídal smích a najednou, já stále bosý jsem zjistil, že jdu za moment na scénu. Sakra, sakra. Jedna bota, uff, dobrý. Druhá bota, sakra, nejde, už tam musím, sakra. Kulhám na jeviště jak raněný srnec, no spíš něco většího. Během scény s Lízalem, kdy my ošetřoval hříbě a já (Vávra) se rozhoduje, že dá všechno do pachtu, noha do druhé boty vklouzla skoro sama. Pak už všechno jede po vyježděných kolejích - myslím, že se tři představení bezprostředně před dneškem pěkně úročí. Na konci je dlouhýýýý potlesk, výkřiky nadšení a my jsme úplně spokojení. Jdeme se dozadu na chvilku občerstvit, pivo, řízek. Venku sprchlo, tak větráme. Je nám fajn. Ale nepropadat euforii, máme před sebou ještě jedno představení skoro za hodinu ve 22.00.

Choďte do divadla i když je dusno. Ono sprchne...

-mat-