2019_04_13_Červený Kostelec, Bylo nás pět [No. 42]

Přivítání v místní divadelní restauraci bylo stylové,
a předznamenalo průběh celého večera.

Je sobota 13. dubna krátce po půl třetí a jsme pět na cestách. Opět s Bé pětkou. Jedu pro Radka Kotlabu a Blanku Kučerovou a vyrážíme směr Červený Kostelec. Jedeme po trase Mladá Boleslav - Jičín - Hostinné - Trutnov - Úpice (vzpomněli jsme na Úpického pana doktora z Čapkovi Doktorské pohádky) - Červený Kostelec. Cestou nám vzadu poskakuje Bájino kuře. Pečené. Radek ještě ve Rtyni nadšeně zdraví sochu statkáře Nývlta (tam i zpět), který vedl vzbouřené sedláky směr Chlumec. Myslím, že tahle Radkova letmá zdravice jistě Nývlta potěší a od této chvíle bude lépe čelit holubům. 

Na místě jsme první, takže stihneme posedět v místní Divadelní restauraci. Bája si dává palačinku a už při objednávce se tetelí blahem. Co teprve, když jí tu nádheru přinesou. Dokonce jí i fotí. (viz. úvodní foto). Já jsem si objednal kuřecí křídla v pikantní medové omáčce. Přinesli mi i misku s teplou vodou a citrónem na oplach prstů. Pohádka. Radek si dal jen pivo a proklíná se, že obědval. Nálada výborná, obsluha milá. Za chvíli dorazí děda Vašek a Honza Jíše. Pak vykládáme, stavíme, doráží zbytek. 

Divadlo je nádherné, postavili ho za první republiky a město se o něj vzorně stará. Všichni jsou na nás milí, jsou pracovití a rozumí tomu co dělají. To je hezké zjištění.

Další radostné zjištění je plný sál. Dokonce se dávají i přístavky. To je veliká radost. A pak, že třináctka znamená smůlu. Pche. Fotografie ze sobotního červenokosteleckého hraní jsou tady.