Rozhovor s bry Mrštíky

Láďa Niklíček (vzadu) a Radek Kotlaba vzácně spolu na jedné fotce
před generálkou hry VŠICHNI JSME HERCI (Foto: F. Stýblo)

Hrají bratry, spisovatele, Mrštíky. Oba mají k textům, písemnictví, literatuře blízko. Láďa pracuje pro knižní nakladatelství, Radek učí na gymnáziu, dějepis a společenské vědy. Láďu znám asi tři roky, od doby kdy jsme sháněli záskoky do Noci na Karlštejně. Jeho domovské divadlo je v Dobrovici, u nás je stálým hostem. A nejen on. Ke spolupráci na hře Zborov a Republika takový krásný sen jsem přizval i jeho ženu Sašu aby naší hru vyšperkovala svou muzikou. Jejich dcera Bětka chodí do Dětského studia. Myslím, že mezi nás chodí rád, jinak by tu snad nebyl. A já jsem rád, že se k nám vrací.
Radka oproti tomu znám dlouhá léta. Ještě než existovalo Divadýlko jsme spolu hráli pod hlavičkou MDMD (Městské divadlo Mladá Boleslav) ve hře Za humny je drak. Já hrál hloupého Honzu s příšernou parukou, Radek si vesele loupežničil. Známe se dlouho, navštěvujeme se i s celými rodinami, je mi blízký svými názory, rozumíme si v mnoha ohledech. Ctím ho jako (byť neoficiálního) dramaturga souboru a snad to po těch letech  mohu říct, mám ho rád jako kamaráda. 

Tak se pojďme podívat, jak nám chlapci odpoví na jednoduché otázky. Pozor - jsou to intelektuálové - takže jistě složitě. No schválně... no, vždyť jsem to říkal. 😂

1. Radku a Láďo hrajete Mrštíky, jak k nim přistupujete?
   Radek: Já osobně s úctou a pietou, jako ke všem skutečným osobám, které hraji v různých skečích. Snažím se je spíše idealizovat, aby mě nechodily v noci strašit.
   Láďa: Jako zastánce metody Stanislavského jsem si samozřejmě nastudoval co nejvíc podrobností ze života “toho svého” Mrštíka (tuším, že se jmenuje Vilém) a plně jsem se soustředil na zhmotnění a uchopení jeho charakteru. Důležité pro mne také bylo umístit děj hry co nejblíže historickým reáliím a předpokládanému tehdejšímu psychickému rozpoložení  a sociálně-kulturní situaci tohoto velikána české literatury. Práce to byla obtížná, o to více mne však naplňovala. (Doufám, že mu to nebaštíte. Pozn. Mat.)
   
2. Jaký je ten váš Mrštík?
   Radek: Trochu stydlivý a uzavřený, trochu nemotorný (hlavně ve vztahu k ženám), ale rád by byl středem pozornosti, jen úplně neví, jak na to. Jako správný starší bratr se snaží vychovávat toho mladšího a dávat mu rady do života.
   Láďa: "Můj Mrštík” je poměrně komplikovaná a hluboce vnitřně strukturovaná osobnost. V naší hře sice zdánlivě prožívá relativně šťastný (byť fiktivní) románek, ale v jeho chování je cítit vliv jistého stresu z nedostatku společenského uznání a jisté pochyby o kvalitě vlastního umu. Z několika nepatrných narážek ve scénických poznámkách již nyní lze projektovat osu, která neomylně spěje k jeho reálnému chmurnému konci, na kterém se zjevně podepsal nejeden nejen fiktivní vztah tohoto muže k ženám. Byť je to tedy člověk veselý, přesto již lze vytušit tragické rysy a konatele v jeho povaze.
3. Jste autoři Maryši a zároveň literární postavy v naší hře, jak se s tím vyrovnáváte?
   Radek: Asi nerozumím přesně otázce, odpověděl bych totéž, co na tu první. Tedy za sebe a za Aloise odpovědět nedokážu.
   Láďa: Autobiografické, byť zastřené prvky nebyly literatuře bratrů Mrštíků cizí, tudíž i tato hra plně koresponduje s jejich literárními postupy a košatým způsobem je tak přibližuje dnešnímu divákovi. Odráží se to i v mém hereckém přístupu k postavě, neboť se ji snažím obohatit o drobnosti, které jsem si nastudoval.
4. Máte původní Maryšu, jako dílo, rádi?
   Radek: Moc ne, nemám rád předvádění vypjatých emocí na jevišti (nebo pokusů o toto) a v hledišti se mi při dosud zhlédnutých představeních Maryši velké emoce prožít nepovedlo, spíše občas pocit trapnosti, ale za to vlastně nemůže text sám, spíše jeho inscenátoři. Po naší inscenaci je mi Maryša rozhodně mnohem bližší.
   Láďa: Ano, nicméně jen jako čtivo, kde může naplno zapracovat fantasie.
5. A co jste říkali když jste poprvé přečetli Vávru?
   Radek:  Že to je dobrá "kůlna", vlastně "búda" nebo "buóda" (? - zatracené nářečí) a těším se, co se z ní vyklube na jevišti.
   Láďa: Jen houšť a větší kapky!
6. Co se ti zatím v Divadýlku hrálo nebo hraje nejlíp – co hraješ nejraději?
   Radek: Já mám rád všechny role (klasik by řekl "vším, čím jsem byl, byl jsem rád"), ale největší příležitosti pro sebe jsem cítil v kupcovi z Knížete a panu Tengerovi z Lokomotivy. Tam postava totiž nebyla do počátku pevně daná a vlastně jsem si ji mohl vytvářet až během zkoušení. To "blbnutí" a hledání je to, co mě na zkoušení a vlastně celém divadle nejvíc baví. Láďa: Obávám se, že tato otázka není dobře položena. Nejde totiž o to, co, ale s kým. Se všemi se mi hraje dobře a pan režisér Matoušek je naprosto skvělý!!!
7. Máš nějakou vysněnou roli nebo hru?
   Radek: Mohl bych odpovědět, že Shylock z Shakespearova Kupce benátského, ale to by asi, sebekriticky přiznávám, bylo nad moje síly. Chtěl bych si zahrát nějakou hodně absurdní postavu, která s kamennou tváří říká naprosté kraviny a všichni jí to věří a zároveň v nějaké neokoukané hře. Ale nevím o konkrétním titulu, kde by někdo takový vystupoval, nebo to jsou tituly a postavy již "profláknuté", jako třeba Hugo Pludek v Havlově Zahradní slavnosti (toho jsem si ostatně již směl jednou zkusit).
   Láďa: Rád bych si někdy zahrál topiče, který, aniž by promluvil, přijde, zatopí a odejde. A nebo andělíčka, který visí nad forbínou a celou hru se odtamtud na diváky mile usmívá.
8. Nechtěl jsi někdy zkusit režírovat?Radek: Už jsem si to zkusil (dokonce nejednou) a nejsem si jist, že to dopadlo vždy dobře. Jsem raději, když pracujeme společně, ačkoliv "kolektivní režie" je alibismus a možná i mýtus, stejně jako multitasking.
   Láďa: Nechtěl, ale zkusil. A jsem rád, že už to dělat nemusím.
9. Další koníčky – pokud na ně máš čas?
   Radek: Hodně čtu ve všem, co mi přijde pod ruku; chodím a občas i běhám po okolí. Dost času mi zabere i zaměstnání, které je pro mě alespoň z části též koníčkem. "Jinak bych už z tý školy dávno utek".
   Láďa: Nic, s čím bych se chtěl (a nebo mohl) chlubit.
10. Tvoje nejoblíbenější jídlo a pití?
    Radek: Já sežeru a vychlastám všechno, v tomto jsem opravdu nevybíravý a chutě se navíc často mění.
    Láďa: Párek a zonka.
11. TOP Kniha, film, hudba?
    Radek: Jiří Suchý Med ve vlasech, ale některé pozdější Suché básničky bych tam ještě doplnil - Woody Allen Hana a její sestry, ne Půlnoc v Paříži je možná ještě lepší, vlastně Láska a smrt, ta je nejlepší - podle nálady od Garáže, Jasné páky a Vypsané fixy přes Led Zeppelin a Velvet Underground až po Dianu Krall a nějaké velké swingové party, podobně jako u jídla ani tady se žánrově nenechávám příliš svazovat.
    Láďa: Foucoltovo kyvadlo, Dnes naposled a cokoliv, co hraje někdo, kdo to umí.
12. Jak bys pozvala lidi na Vávru. Proč by si ho neměli nechat ujít?Radek: No přece protože tam hrajeme MY a to je nejlepší záruka kvality. Hurá na Divadýlko! (Teď, když to po sobě znovu čtu, tak tolik loyality k souboru mě samotného zaskočilo.)
    Láďa: Donděte! Uvidíte, co jste neviděli, uslyšíte, co jste neslyšeli!!!Chlapci, děkuji vám oběma za vyčerpávající odpovědi. Dnes můžeme ještě čekat na článek shrnující včerejší zkoušku a zítra Eva Bučková a Filip Vávra.